Ráno se Lily probudila celkem brzy, vzhledem k tomu že byla sobota.

Hodiny ukazovaly teprve něco po osmé hodině.

Šla tedy nejprve do koupelny.

Kde, jakmile zahlédla svůj odraz v zrcadle, nadšeně zavýskla. Nekoukala se na ni totiž blondýnka, jak by po včerejším dni čekala, ale už to byla zase rudovláska, která se nyní vesele smála. Samozřejmě potichu, aby nevzbudila své kamarádky, které nyní ještě v klidu spaly. Věděla, že by jí za to rozhodně nepoděkovaly.

Potichu se proto převlékla a vypařila se z ložnic.

Seběhla do společenské místnosti, ve které bylo až podezřele mrtvo.

Prošla obrazem a zamířila rovnou na snídani.

U nebelvírského stolu bylo opravdu málo studentů, všichni ještě nejspíš dospávali.

Po vydatné snídani se s vědomím, že její kamarádky budou už určitě vzhůru, vydala do nebelvírské věže.

Jak hluboce se mýlila.

Bylo třičtvrtě na devět a z třech postelí se ozývalo pouze pravidelné oddechování.

S úsměvem jen zakroutila hlavou a rozhodla se udělat nějaké úkoly. Vzala si brašnu s věcmi a zamířila do společenky, kde to vše složila na jeden ze stolů a usadila se do křesla. Poté se s nevelkým nadšením pustila do eseje, kterou jim zadala profesorka Prýtová a která byla o oné kytce Orchidee Dela Roses.

Lily se tedy s velkým sebezapřením pustila do práce.

Když dopisovala poslední věty, ozval se nad ní známý hlas.

"Copak Evansová, kde jsi nechala svou přírodní barvu?" ptal se James Potter.

Lily zvedla hlavu a odsekla "Nějak se ti to kouzlo nepovedlo, Pottere." ušklíbla se na něj a pokračovala v psaní.

Když skončila, zdvihla hlavu a zjistila, že onen brýlatý mladík tam pořád stojí a zamyšleně si mne bradu.

"Divné." řekl po chvíli.

"Hold nejsi tak dokonalý, jak všichni tvrdí." řekla, zatímco si sbírala věci.

Otočila se a mířila rovnou do dívčích ložnic.

Všechny její kamarádky už byly vzhůru.

"Jdeš s námi na snídani?" zeptala se jí Mandy.

"Ne, už jsem byla. Všimly jste si? Už mám zpět své vlásky." prozpěvovala.

Tři dívky si jen vyměnily vševědoucí pohledy a opustily pokoj.

Lily si lehla na postel a jen tak odpočívala.

Po chvíli se jí začaly opět klížit oči.

Neubránila se a propadla se do říše sladkého nevědomí.

Ovšem začaly jí pronásledovat přímo hrůzné noční můry. I když pro polovinu dívek v Bradavicích by to nejspíše byly sny, ze kterých by se už nikdy nechtěly probudit. To se ovšem o této rudovlásce říct nedalo.

A co že se jí to vlastně zdálo?

Například, že ji pronásleduje na koštěti jedno ztřeštěné pako a už ji skoro dohání, jelikož Lily utíká a on pochopitelně letí. Její jediná záchrana je skočit do jezera, odhodlá se a skočí, ale voda je tam až příliš hluboká, nohy se jí zamotají do nějakých šlahounů a ona se potápí, nemůže dýchat, všude kolem ní je jen samá voda…

Lily se s trhnutím probudila a okamžitě vystřelila do sedu.
Zjistila, že je skutečně celá mokrá, ale není to vina neplánovaného výletu k jezeru, který se jí skutečně jen zdál, ale může za to jedna černovláska, stojící u její postele a mířící na ni hůlkou.

"Promiň, ale nevěděla jsem, jak tě jinak vzbudit. Spala si jako dřevo a pořád sebou trhala. Měly bychom jít na oběd." mrkla na ni ještě a než mohla rudovláska něco říct, vypařila se z pokoje doslova jako pára nad hrncem.

Lily ještě pořád zhluboka dýchala - To už není možné, ten Potter mi leze i do snů. - nadávala si v duchu.

Opatrně vstala a zamířila rovnou do koupelny, kde se po krátké, ale uklidňující sprše převlékla do suchého a následně vyrazila na oběd.

Usedla ke svým kamarádkám a s chutí se pustila do jídla.

Naplánovaly si, že po obědě by mohly všechny zajít za Hagridem.

Hagrid byl bradavický klíčník a šafářník, a nebyl to jen tak obyčejný člověk, nýbrž něco jako poloobr. Zní to vcelku zlověstně, ale pravda je takový, že dobrosrdečný Hagrid by neublížil ani mouše. Měl velikou zálibu v chování různých nebezpečných zvířat, dokázal i toho nejškaredšího tvora pojmenovat nějakým krásným jménem. Choval se k nim prostě jako k vlastním dětem.

Dívky za ním chodily velmi rády.

Hagrid vždy dokázal poradit a rozesmát, ovšem co se kulinářských schopností týče, tam už trochu pokulhával. Děvčata si na jeho proslulých griliášových hrudkách nejednou málem vylámaly zuby. Ze slušnosti mu to ale neřekly a onu pochoutku, vždy schovaly do kapsy.

Jen co tedy kamarádky doobědvaly, zvedly se a zamířily rovnou na školní pozemky.

Po nich postupovaly níže, až došli k malému domku, kde onen poloobr bydlel.

Zabušily na velké dveře a čekaly, až jim Hagrid otevře.

Za chvíli se skutečně dveře otevřely a na dívky se dívaly milé očí a usměvavá Hagridova tvář je zvala dovnitř.

Jen co usedly ke stolu, Hagrid šel ihned postavit vodu na čaj a spustil "Už sem si myslel, že se nevobjevíte."

Slova se ujala Lily "Ale Hagride, přece nemyslíš, že bychom zapomněly na našeho dlouholetého přítele. Bylo toho teď prostě moc ve škole."

"Dyť já se nezlobím Lily. Vím, že ste toho teďka měly hodně. Slyšel sem, jak výborně s Jamesem kouzlíte na vobraně."

"To mě teď štve nejvíc. Skoro každou hodinu, musím být s tím tupcem ve skupině." povzdychla si Lily.

Hagrid se zasmál a podal jim čaje.

Poté si za nimi sedl ke stolu a pokračoval "Když za mnou byli Pobertové naposled, což bylo ve čtvrtek, tak se tady James chvástal, že už je to na dobrý cestě a že už brzo budete mít rande." zasmál se Hagrid.

"No jasně." odfrkla si Lily, s čímž se uchechtly i její kamarádky.

Hagrid raději nakousl nové téma "A co plánujete po škole?"

První začala Kate "No… já plánuju na odbor pro kouzelné hry a sporty."

"To sem si myslel, tys byla dycky živel."

Poté Susan "Já mám namířeno na odbor, kde budu měnit paměť mudlům, proti kterým bylo použité nějaké kouzlo."

"To dělá i tvůj táta, ne?" blonďatá dívka pouze přikývla a přenechala slovo Mandy "A já mám namířeno na dráhu lékouzelnice."

"Jasnačka, takovou hodnou holku jako ty si nedovedu představit nikde jinde."

Lily se už nadechovala že mu řekne, kam půjde ona, když v tom jí Hagrid předběhl "Já vím Lily, že ty deš na bystrozorku."

"Potter se chlubil, co?"

"Však ho znáte. Říkal, jak se těší, až spolu budete chodit na akce a do práce. A že dyž tě prej nesbalí tady v Bradavicích, tak se mu to jistě povede, jak spolu vy dva budete pracovat." uchechtl se Hagrid.

"Pokud ho do té doby nezabiju." zašeptala Lily.

Ve výborné konverzaci pokračovali ještě dlouhou dobu.

"Páni, už musí být hodně hodin." řekla Lily a podívala se po svých kamarádkách "Už asi půjdeme Hagride. Výborně se nám s tebou povídalo a díky za pěkně strávené odpoledne. Neboj, určitě přijdeme zase." dořekla Lily a pomalu se zvedala.

"Dyť mě taky, rád jsem vás zase viděl. Někdy se zase stavte až půjdete kolem." rozloučil se s nimi a vyprovodil je ke dveřím.

Jen co dívky opustily Hagridovu chatku, vydaly se svižnějším tempem do hradu.

Poté zamířily rovnou do společenské místnosti, kde si sedly do křesel a pokračovaly v konverzaci. Okolo šesté zamířily na večeři.

Už vydatně najezené se vydaly opět do společenky a z ní rovnou do ložnice, kde si každá lehla na svou postel a jen tak hleděly do blba.

Lily to po chvíli přestalo bavit a tak vytáhla ze svého nočního stolku tlustou knihu, jenž dostala před začátkem školního roku od rodičů a ještě neměla čas ji přečíst.

Otevřela ji a plná očekávání se pustila do čtení.

Děj ji doslova vtáhl do sebe.

Její maminka ví, jaký druh literatury se jí líbí a tak není divu, že za chvíli otáčela už padesátou stránku. Když po nějaké době vzhlédla, zjistila, že už se zešeřilo.

Položila knížku na stůl a využila toho, že je volná koupelna.

Když po dlouhé sprše už umytá a převlečená do pyžama vylezla, zjistila, že její kamarádky už leží v postelích - asi se byly umýt ve sprchách na chodbě - prolétlo jí hlavou.

Lehla do postele a zachumlala se do peřiny.

Kate po chvíli prolomila ticho "Půjdete se mnou zítra na ten konkurz, že jo?" zeptala se s obavou v hlase.

Lily se musela usmát a odpověděla jí "Jasně že půjdeme a přestaň se stresovat. Je jasné, že ty máš místo v týmu na sto procent jisté. Byla jsi v týmu minulý a předminulý rok, takže tam budeš i teď. Je to prostě jen taková formalita, aby ostatní neměli blbé kecy, že Potter nadržuje nebo tak něco. Určitě i ostatní, kteří byli v týmu minule, musí dělat konkurz. Uvidíš, dopadne to dobře. Musíš se hlavně pořádně vyspat." uklidňovala jí Lily.

Chvíli bylo v ložnici ticho a poté Kate, už vyrovnaným hlasem řekla "Moc děkuju. Dobře jdu spát. Dobrou noc."

"Dobrou noc." ozvalo se od všech a poté zavládlo v místnosti hrobové ticho.

Lily, ale nemohla usnout a pořád se převalovala ze strany na stranu.

Zajímalo ji, jak bude pokračovat kniha, jenž teď ležela na jejím nočním stolku.

V ložnici už byla tma.

Věděla, že kdyby rozsvítila, určitě by to vzbudilo její kamarádky a číst při hůlce se jí nechtělo.

Opatrně tedy vstala, oblékla si svůj huňatý župan a nazula bačkory.

Na nočním stolku vzala hůlku a onu knihu a mířila do společenské místnosti.

Když tam vešla, zjistila, že je prázdná a v krbu vesele plápolá oheň.

Zamířila tedy do křesla, které bylo nejblíže krbu, kde se usadila a pustila se do čtení.

Po chvíli, jakoby se jí zdálo, že někdo jde bosýma nohama po podlaze. Ohlédla se, ale nikoho nespatřila. Pokrčila rameny a pokračovala, tam kde skončila.

Po dalších padesáti stránkách se jí začaly klížit oči. Věděla, že tuto úžasnou knihu dnes nedočte.

Kdo by taky dokázal přečíst za pár hodin, něco přes čtyři sta stránek?

Opatrně vystoupala do dívčích ložnic. Kde, jen co ulehla do postele, okamžitě usnula.

Ve společenské místnosti mezitím z rohu vystoupila mužská postava.

Za kulatými brýlemi byly schovány oříškově hnědé oči, jenž stále hypnotizovaly místo, kde před chvíli seděla rudovláska.

Když se James před několika hodinami vydal z ložnice s úmyslem vymámit nějaké jídlo v kuchyni od štědrých skřítků, všiml si, že někdo sedí u krbu.

Po větším prozkoumání zjistil, že je to Lily.

Udělal ještě jeden krok, ale v tom se rudovláska otočila.

Tak tak se stihl schovat do rohu místnosti, odkud ji pozoroval.

Koukal na ni jako na svatý obrázek.

Viděl každé její otočení stránky, její napjatý výraz při čtení každého řádku oné objemné knihy.

Všiml si, jak si neposedný vlas zastrčila za ucho, a přál si, aby to jednoho dne mohl udělat on.

Když se jí začaly klížit oči, vstala a vydala se pryč.

James zatřepal hlavou.

Už vůbec neměl chuť na jídlo.

Mířil tedy rovnou do ložnice, kde se mu s myšlenkami na Lily, o něco lépe usínalo, i to Peterovo hlasité chrápání se dalo vydržet.