"Ještě jednou moc děkuju." řekla potichu k chlapci, když stáli vevnitř.

"A já ještě jednou říkám, že nemáš za co." zazubil se na ni James a vydal se za Siriusem, který se na něj vesele šklebil z poslední lavice.

Rudovláska se jen usmála a pomalu zamířila směrem k Amandě, jež už nedočkavě trůnila na židli a čekala na ni.

"Ahoj." pozdravila jí Lily, když se vedle ní posadila.

"Už je ti dobře? Ráno to tak rozhodně nevypadalo. Podle těch zvuků, které se ozývaly z koupelny, jsem si myslela, že dneska do školy ani nepůjdeš." usmála se na ni soucitně její kamarádka.

"Bylo mi děsně, ale nechtěla jsem zameškat vyučování." řekla Lily a ztišeným hlasem dodala "James měl naštěstí ještě jednu lahvičku lektvaru proti kocovině, takže je mi teď mnohem lépe."

"Myslela jsem si to. Remus mi včera říkal, že má pro kluky schované zásoby toho dryáku, který jim pomůže přežít den s tou opicí za krkem." uchechtla se dívka a Lily se jí okamžitě zeptala "A kde ses nám vůbec včera ztratila ty?" vyzvídala.

"Ve společence na nás bylo až moc hluku a ožralů a tak jsme šli do ložnice."

"Počkej. Do ložnice Pobertů? S Remem? A stalo se něco, o čem bychom měly vědět?" vyzvídala rudovláska a očka jí svítila zvědavostí.

"Klid Lily. Nevím, co s tím všichni máte. Jsme jen kamarádi a tak to taky zůstane. Opravdu skvěle jsme si popovídali a dokonce došlo i na ty Removy jizvy." dívka se při té vzpomínce malinko otřásla a obličej se jí zkřivil lítostí.

"Teď už alespoň víš, proč si s tebou nechce nic začínat. Teď ho můžeš přemlouvat." řekla jí povzbudivě Lily, ovšem výraz, který se Amandě usadil na obličeji se jí ani trochu nelíbil.

"Nemá to cenu, Lily. Jsme prostě jenom kamarádi a tak to také zůstane. Včera mi dopodrobna vysvětlil všechny možné důvody, proč bude raději sám, než aby někomu nechtěně ublížil."

"Nemusíš se ho bát. Tohle se mu děje jen jednou za měsíc." snažila se jí uklidnit Lily.

"Já vím, ale také ho nebudu do ničeho nutit. Takže už nechejme téma já a Remus a pojďme se bavit o něčem jiném. Jak sis včerejšek užila ty?" chtěla vědět.

Rudovláska střelila letmým pohledem přes celou učebnu směrem k chlapci, který se nyní o něčem hořečnatě bavil se svým kamarádek a po chvíli přemýšlení řekla "Já vlastně ani nevím. Všechno mám v mlze. Vím jen jedno… po zbytek svého života si už k ohnivé whisky ani nečuchnu." uchechtla se.

"To říkají všichni a při další příležitosti do sebe zase klopí jednu skleničku za druhou."

"Já bych si nedala ani kapku, ale přišel ke mně Josh jestli si nejdu zatančit. Moc se mi nechtělo a tak jsem navrhla, ať jdeme k tomu proklatému baru. No… a o několik hodin později mě zase přemluvil James. To byla už ale pořádná nálož, dokonce jsem pila i něco, na čem byl opravdový oheň." ušklíbla se Lily.

"Ten James tě kazí, ale zdá se, že ty ho naopak tak nějak usměrňuješ. Od té doby, co jste přijeli z toho pobytu je takový moudřejší, hodnější a celkově jako nový, ale místy je to stále ten starý James, což je však jenom dobře."

"Vidím, že jste s Remem včera probrali úplně všechno do těch nejtitěrnějších detailů." ušklíbla se Lily na svou kamarádku.

Mandy chtěla ještě něco říct, vyrušilo ji však až přehnaně sladké a hlasité "ÁÁÁ podívejme se, kohopak to tady máme! Slečno Evansová! Kdy jste se nám vrátila? Jsem moc rád, že vás zase vidím zdravou!" vykřikoval Křiklan, když vešel do třídy a zmerčil, že Lilyino místo už není prázdné.

Lily však vypadala, že by se nejraději vypařila nebo klidně i propadla do země jen aby nemusela čelit sladkému hlasu profesora lektvarů.

Přesto však nasadila milý úsměv a podívala se na něj.

"Dobrý den, pane profesore. Děkuji za optání, ve škole jsem už od včerejška." odpověděla mu prostě a sledovala, jak se mu na čele vytvořila drobná vráska, když řekl "Jsem rád, že jste zase mezi námi. Mohla jste se klidně stavit už včera, určitě bych vás rád viděl." dívka vykulila oči a jen se bezmocně rozhlížela po šklebících se spolužácích, přičemž nejvíce se na ni ksichtil právě James, který se pokoušel imitovat profesorův lehce zklamaný výraz, když mu řekla, že byla už včera ve vyučování.

"Omlouvám se, měla jsem toho hodně. Všechno to dopisování a tak." vymluvila se.

"To je v pořádku, slečno Evansová. Já to chápu. Komu by se chtělo chodit někde do temného sklepení a navštěvovat nějakého profesora, když ho může druhý den vidět ve výuce." řekl jí s menším úsměvem a dodal "Ale jste si jista, že jste opravdu v pořádku? Zdáte se mi malinko pobledlá. Nechcete jít na chvíli na vzduch?" vyptával se jí starostlivě.

Všem jejím nebelvírským spolužákům, kteří vypadali snad ještě hůře než Lily, přeběhl po tvářích vědoucný výraz, neboť bylo jasné, kdo nebo spíše co, má za vinu dívčinu bledost.

Jejich dobrý kamarád alkohol se prostě podepsal na všech, kteří jej včera užili ve velkém a Lily by přísahala, že kdyby nebylo Jamesova lektvaru který jí dal, vypadala by ještě hrůzněji a profesor by ji jistojistě poslal rovnou na ošetřovnu.

"Je mi dobře, pane profesore. Jen jsem se špatně vyspala." řekla první věc, co ji napadla a slyšela, jak se někdo plácl do čela.

Otočila se tedy dozadu a spatřila Jamese, který se s pobaveným výrazem držel za hlavu.

Bylo na něm jasně vidět, že on by tak ubohou výmluvu nikdy nepoužil.

Jen se na něj však zašklebila a otočila se zpátky na profesora Křiklana, který naštěstí zamumlal už jen pár oslavných řečí směrem k Lily a poté jim zadal práci.

Dnešní hodinu měli strávit dokončením veritaséra.

Všem lektvar začínal nabírat onu známou barvu a konzistenci.

Kdyby teď přišel do této hodiny nějaký mudla, nejspíše by si myslel, že tohle má být jen nějaký vtípek. Jelikož v každém z kotlíků, až na několik málo výjimek, kterým se lektvar nepovedl tak jak by měl, se nacházelo to samé.

Vypadalo to, že kotlíky jsou plné vody.

Přesně tak mělo veritasérum působit. Jako čistá, průhledná, pramenitá a jistě chutná voda. Ovšem stačily pouhé tři kapky tohoto na venek nenápadného lektvaru a během několika sekund by vám i Voldemort vyzvonil všechny informace, o které byste si požádali.

"Vypadá to skutečně dobře. Myslel jsem, že tak těžký lektvar zvládnou jen ti nejzkušenější, ale když se povedl i pánům vzadu, musím uznat, že jsem na vás pyšný. Pokud se objeví u OVCÍ, neměl by to pro vás být problém." chválil všechny Křiklan.

"Hádám, že se nemůžete dočkat, až si jej vyzkoušíte na vlastní kůži. Nemám pravdu?" ptal se jich, ale vypadalo to, že nejvíce se těší on sám.

Lily se v očích objevilo zděšení.

Modlila, aby si ji opět nevybral jako pokusného králíka, stejně tak jako tomu bylo na začátku roku, kdy si s Jamesem pod vlivem lektvaru lásky vyznávali své city a málem to dospělo i dál než jen ke sladkým řečem.

Křiklan byl dnes kupodivu milosrdný, když řekl "Ve dvojicích si na sobě vyzkoušejte každý svůj lektvar. Zeptejte se svého spolužáka na to, čím jste si jisti, že je absolutní pravda a pokud vám to řekne správně, můžete se radovat z toho, že se vám lektvar povedl na výbornou."

Třídou to po jeho slovech začalo okamžitě šumět.

Lily s Mandy každá nabraly do malé ampulky trošičku lektvaru a poté si svá díla prohodily.

"Tak začni." pobídla rudovláska svou kamarádku, která se tvářila malinko nejistě.

"Že se nebudeš ptát na nic osobního?" chtěla se ujistit Amanda.

"To je samozřejmost, Mandy. Nemusíš se bát. Jen si vyzkoušíme ten lektvar a bude. Zeptám se tě na nějakou pytlovinu z mladších let, ano?" ujistila ji Lily.

Po jejích slovech si již klidná dívka opatrně kápla několik kapek onoho průhledného lektvaru do úst a polkla.

"Připravená?" ptala se Lily.

Když kývla, na chvíli se zamyslela a poté se zeptala "Co jste udělaly Vernonovi, když jste byly před rokem u nás o letních prázdninách?"

Hnědovlasá dívka se na chvíli zamyslela a poté s menším úšklebkem řekla "Stál před vaším vchodem, my otevřely okno nad ním a vylily na něj kyblík ledové vody. Pamatuju si to, protože ses pak s námi asi hodinu nebavila, protože jsi dostala vynadané, jelikož si Petunie myslela, že jsi to byla ty a ty jsi přitom byla celou dobu v kuchyni a chystala nám občerstvení."

Lily se uchechtla.

Moc dobře si na to také pamatovala.

Vernon, v obličeji celý rudý a jeho oblečení, vlasy a prostě všechno co měl v tu chvíli na sobě, bylo naprosto mokré, včetně jeho svátečního obleku, který si k Evansovým vždy brával, prostě neměl chybu.

Lily nikdy nepochopila, proč se takhle strojí a ani se jí to nelíbilo.

Vždy měl to stejné oblečení a připomínal jí tak oním sladěním bílé a černé barvy nějakého přerostlého tučňáka anebo spíše těhotnou tučňáčici.

"Myslím, že se mi ten lektvar povedl." usoudila po chvíli.

"Teď jsi na řadě ty." řekla jí Mandy, avšak ještě stále byla pod nadvládou oné bezbarvé kapaliny. Rudovláska teď litovala, že nebyla jako první ona.

Neměla jistotu, že z ní lektvar vyprchá do konce hodiny.

Nerada by poté čelila Siriovi, který by z ní opět vytahoval, co vše si ze včerejší noci pamatuje.

Nebyla zde ani nebyla Kate, která by mohla mladého Blacka odvést pryč.

"Mandy, prosím tě slib mi, že nedovolíš Siriovi ani Jamesovi, aby se mě na cokoliv vyptávali. Možná ještě budu po zvonění plná toho lektvaru a nechci, abych řekla něco, čeho bych později mohla litovat." naléhala na svou kamarádku, mezitím co se s opatrným pohledem dívala na ampulku, jež držela mezi prsty.

"Slibuju. Budu se snažit, aby se k tobě ty dvě zvědavé babizny nedostaly ani na metr. Jakmile bude konec této hodiny, rychle se zvedneme a půjdeme na přeměňování, ano?" usmála se na ni Mandy.

"Děkuju a taky se prosím neptej na nějaké pikantnosti." řekla jí ještě Lily.

"Za koho mě máš? Můžeš mu důvěřovat. Budu skutečně profesionální."

"Tak, jdeme na to." povzdychla si rudovláska a bez dalších zbytečných slov si do úst nalila minimum lektvaru, který ihned polkla.

"Já bych chtěla vědět, co sis koupila při naší úplně první návštěvě Prasinek.“

"Pokud si to dobře pamatuju a myslím, že pamatuju, protože na tohle se nedá jen tak zapomenout, tak jsem byla ten den hrozně naštvaná na to rozcuchané pako. V Prasinkách jsme objevily nějaký obchod s žertovnými předměty a já si koupila takové kuličky, které kolem tebe vytvoří neprostupnou mlhu, která trvá několik minut a ty máš tak čas nepozorovaně uniknout. Myslím, že stály tři galeony a bylo jich opravdu hodně. Když jsme odcházely z Prasinek na jejich okraji čekal Potter s ostatními Poberty včetně Petigrewa. Opět měl nějaké trapné kecy a tak jsem vás poslala napřed. Když jste byly dostatečně daleko, nenápadně jsem se rozmáchla a z rukávu kolem sebe rozsypala ty kuličky. Po asi třiceti sekundách začaly hrozně dýmit. Já neváhala a utíkala za vámi. Myslím, že je ta mlha zdržela na dobrých deset minut." ukončila to Lily s úsměvem na rtech, když se jí tahle humorná příhoda vybavila.

"Přesně tak to bylo. Supr, takže i můj lektvar byl uvařený dobře." uzavřela to Amanda a samolibě se zaculila.

Najednou se třídou ozval hurónský smích přicházející, jak jinak než od těch dvou pakoňů.

Sirius, červený snad až na zadku se svíjel na lavici a z očí se mu řinuly slzy smíchu, které se pokoušel neobratně stírat.

Určitě si zase s Jamesem dělají naschvály a podle výrazu, jež hrál střapatému chlapci na tváři, z něj pod vlivem lektvaru vypadlo jistě něco nesmírně chytrého a pravdivého, co jeho řehtajícího se přítele dostalo do kolne.

"To by stačilo, pánové. Uklidněte se. Jak vidím, všichni jste si už nejspíše ověřili své lektvary. Jen vás chci upozornit… měli byste být opatrní, jelikož vám lektvar stále koluje tělem. To by pro dnešek bylo vše. Na shledanou." rozloučil se s nimi.

"Tak jdeme." rozhodla rychle rudovláska, jen co Křiklan odešel.

Za pár minut už šly společně s Mandy na jejich další hodinu, kterou mělo být přeměňování.

V rekordním čase došly do dané učebny a ihned zapluly do lavic ke svým dvěma kamarádkám, které už tam dávno byly a o něčem se zaníceně bavily.

"Tak jaké byly lektvary?" ptala se zvědavě Kate a nespouštěla zrak z Lily, která malinko nervózně promluvila "Nuda jako vždycky. Křikla měl zase plno chytrých řečí o tom, jak je rád, že jsem zpátky a tak dále, však ho znáte."

"Páni. Ty jsi nějaká ostrá. Takhle škaredě jsi o něm snad nikdy nemluvila." divila se Susan.

"To bude tím, že je nadopovaná veritasérem." uchechtla se Mandy a pokračovala "Musely jsme jít rychle, aby nás nedohnal Sirius, prý by z ní chtěl něco vypáčit."

"Jak vidím, tak ani ty nejsi ještě úplně čistá. Můj lektvar byl teda opravdu silný." poplácala se Lily pochvalně po rameni.

"Počkej. Tohle mě docela zajímá. Co by z tebe měl Sirius páčit? Stalo se snad včera něco mezi tebou a jistým nebelvírským chytačem?" chytila se toho Susan.

"Neměl by vědět to, že jsem….“

Kate, která tušila, co z její kamarádky vyletí, neváhala ani chvíli a přitiskla jí svou ruku na ústa, takže zbytku slov dívky nerozuměly.

"Tohle by se nemělo řešit ve třídě plné lidí, z níž je jedna polovina tvořena slizkými Zmijozeláky." řekla Kate, když na ni obě dívky upřely nevěřícné pohledy.

Lily byla ráda, že jí její kamarádka ještě stále drží pusu a tak raději ani nijak neprotestovala.

"Ale… ale copak to tady máme? Snad jsi nezměnila orientaci, miláčku." ozval se kousek od nich pobavený hlas.

"My o vlku a vlk za dveřmi."

"Remus tu není." vyletělo z Amandy a tentokrát vykulila oči Susan, která asi jako jediná téhle narážce nerozuměla.

"Veritasérum." dodala na vysvětlenou černovláska a druhou dlaň připlácla na ústa své druhé kamarádky.

"Aha. Kdyby Křikla na začátku nepěl půl hodiny ódy na Lily, už bychom byli všichni čistí jako slovo boží." ušklíbl se Sirius.

Z Kate však najednou vyletělo "Máš mě rád?"

"Rád je slabé slovo, Kate. Připadá mi, že s tebou má můj život konečně smysl. Jen mě mrzí, že naše děti nikdy nebudou mít babičku ani dědečka z mé strany, jelikož k mé smrtijedské rodině nepáchnu, ani kdyby mi zbýval poslední týden života." vysypal ze sebe Sirius.

Kate se viditelně ulevilo.

"Takhle ho využívat! To si Siriusek nezaslouží." šišlal James, který se právě objevil po boku svého kamaráda a jako maminka, které je líto své dítěte, jej pohladil po vlasech.

Vzápětí z něho však vyletěla otázka směrovaná přímo na Lily "Pamatuješ si ze včerejška ještě něco kromě toho, že jsme byli na mol?"

Jediné štěstí bylo, že rudovlásčinu pusu momentálně držela Kate a že onen lektvar pomalu přestával působit.

Přesto se však tázaná osoba snažila mluvit, ale její kamarádka ji silně štípla do ruky, takže veškerým středobodem Lilyiny pozornosti byla momentálně pulsující bolest.

"Jamesi!" napomenula jej Kate a úkosem se na něj podívala, jakoby spáchal nějaký zločin.

"Co je?! Jen jsem se zeptal." bránil se chlapec.

"Tak se ptej, až v ní nebude to proklaté veritasérum. Buď té lásky, popadni Siriuse a zmizte odsud do doby, než ten pitomý lektvar přestane účinkovat, ano?"

"Smůla, Kate. Máme tady společnou hodinu." ušklíbl se na ni.

"Neříkej?!" pronesla ironicky a dodala "Běžte si sednout, vy paka. McGonagallová už stejně jde." řekla mu ještě a skutečně, dveře do učebny se otevřely a dovnitř vešla profesorka kupodivu v dobré náladě, která se jí však za několik málo minut měla změnit.

"Co bylo tak důležitého, abyste si nenašli několik volných minut na vypracování eseje, kterou jsem vám zadávala před několika týdny?!" ptala se úsečně a oči se jí opět nebezpečně zúžily, když hleděla do dosud bezstarostných tváří dvou mladých kouzelníků.

"A řekněte mi pravdu, jelikož nějaké vaše trapné výmluvy že vám došel inkoust, nestrpím!" naléhala na ně a nyní se už nejen v očích obou chlapců, ale i celé nebelvírské části třídy, promítl nefalšovaný strach.

"My… my jsme…" Sirius se to snažil zadržovat, jak mohl a James doslova držel jazyk za zuby.

Oba vypadali, že je něco neskutečně bolí a přitom se jen snažili odolávat onomu zákeřnému lektvaru.

"Ano? Čekám na odpověď, pane Blacku! Co jste dělal, že jste naprosto zazdil školní povinnosti?!" naléhala na něj profesorka.

"S Jamesem jsme šli do kuchyně na nějaké jídlo." řekl jí minimum z toho, co mohl.

Ona však pokračovala "Copak vám nestačí večeře?" ptala se jej nechápavě.

"To bylo jídlo na oslavu." dostal ze sebe těžce.

"Na jakou oslavu?!" chtěla vědět stále nabroušenější profesorka.

To už do toho však zasáhl James a řekl "Pořádali jsme v našem pokoji takovou menší oslavu a znáte Petera, ten toho může sníst klidně tři tuny a stejně má málo. Takže jsme mu chtěli udělat radost a šli jsme do kuchyně. Už se to nebude opakovat, slibujeme." usmál se na ni nevinně.

"To si piště, že se to nebude opakovat! Už několikrát jsme tohle řešili a skřítci vám stejně vždy dají to, o co si požádáte." povzdychla si a dodala "Tu esej donesete nejpozději zítra a bude dvakrát tak delší. Pokud ji nebudu mít zítra na stole, její délka se bude každým dnem násobit."

"Dobře, paní profesorko. Zítra ji tady máte. A ještě jednou se omlouváme."

"Nalistuje si v učebnicích stranu 69. Dnes se budeme věnovat…" profesorka si jich už dále nevšímala a pokračovala ve výkladu.

"Kámo, tvůj lektvar očividně nebyl tak silný, jak sis myslel." ušklíbl se James na vyklepaného Siriuse.

"To je teď jedno. Zachránil nám život." zakřenil se jeho kamarád a společně si plácli.

Tohle se jim skutečně povedlo.

Zbytek hodiny nebyl, kromě vražedných pohledů, jež vrhala profesorka na oba mladíky, nikterak zajímavý až na pár nových kouzel, které si vyzkoušeli a které by se mohli objevit u zkoušek OVCE.

"Siriusi, co je naše největší tajemství a je silně spjaté s Remem?" šeptal na konci hodiny James ke svému kamarádovi.

Ten se na něj podíval jako na duševně chorého a sekavě mu odpověděl "Seš blbej? Proč se mě na to ptáš zrovna tady?!"

"Uf, už jsi to zase ty." uvolnil se James a s pobavením sledoval výraz, jenž se mladému Blackovi usídlil na obličeji.

Podobné otázky však neřešili jen tihle dva.

I Lily s Mandy byly těžce zpovídány, aby se zjistilo, zda mají stále v oběhu onen prokletý lektvar.

Díky tomu, že jej měly opravdu minimální množství, už mohly jejich kamarádky s přehledem usoudit, že jsou zase neposkvrněné jako lilie.

"To by bylo pro dnešek vše. Za domácí úkol vypracujete esej, která bude obsahovat na jaké problémy, a nežádoucí účinky si máte při proměnách, které jsme si dnes ukazovali, dávat pozor. A termín odevzdání máte do zítřka. Jinak se vám to začne navyšovat stejně jako Blackovi a Potterovi, kteří opět nedávají pozor!" zvýšila hlas profesorka a s nevěřícným výrazem hleděla na oba Poberty, jež se nerušeně bavili, nevnímaje, že na ně hledí bezmála půlka třídy včetně nabroušené McGonagallové.

Probral je až Remus, který silně šťouchl do Jamese.

"Nerušíme vás?!" ptala se jich ostře profesorka.

"Ani v nejmenším, paní profesorko. Už jsme skončili." zazubil se na ni Sirius.

"To jsem ráda, pane Blacku. Protože dnes budete mít na povídání času víc než dost. Ihned po večeři se dostavte za panem Filchem, který vám snad vybere nějaký příhodný trest. A nezapomeňte si napsat ty dvě eseje. Tu, kterou jsem dnes zadala a ten váš rest z minula. Doporučovala bych vám začít ihned po škole, jelikož jsem si více než jista, že vás náš školník nepustí dříve než v deset hodin večer." řekla jim nazlobeně.

Oba chlapci na ni hleděli s otevřenými ústy a ani se nezmohli na odpor.

"Konec hodiny. Uvidíme se zítra." řekla McGonagallová k celé třídě a bez dalších slov opustila učebnu.

"Můra jedna stará. Jak dlouho už jsme neměli trest? A zrovna dneska, když jsem si chtěl pořádně odpočinout, nám ho ta čarodějnice napaří." stěžoval si Sirius mezitím, co vycházeli z učebny.

"Ale musíš uznat, že jsme si to zasloužili." ušklíbl se James a dodal "Alespoň zjistíme, jestli Filche pořád neomrzeli ty řečičky o tom, že by nás nejraději pověsil do sklepení za kotníky jako za starých časů."

"Máš pravdu, brácho. Třeba to nakonec nebude tak hrozné." uznal Sirius se slabým úsměvem a oba dva se vydali chodbou, míříc do učebny formulí.