Jakmile se ocitli vevnitř, všichni přestali poslouchat výklad profesorky McGonagallové a zaujatě se otočili po zvuku, jež vydaly zavírající se dveře.

Na tvářích všech studentů, kteří netušili, že bude Lily dnes propuštěna z ošetřovny, se zračilo překvapení.

Všem se nyní hlavou honila podobná vzpomínka, kdy Vstupní síni prošli profesoři a před sebou levitovali dvoje nosítka, na kterých ležel James a kousek od něj mrtvolně bledá rudovláska, která skutečně vypadala, že co nevidět opustí tento svět.

Profesorka McGonagallová ovšem nevypadala nikterak naštvaně za to, že někdo narušil její hodinu. Právě naopak, na tváři se jí zformuloval šťastný úsměv a šlo na ní poznat, jak moc ráda vidí svou oblíbenou žačku živou a zdravou.

James už otvíral pusu, že se omluví za jejich pozdní příchod, když v tom se všichni nebelvírští studenti, kteří se v této učebně nacházeli, jako jeden postavili a obdivně tleskali směrem k překvapené dvojici.

Třídou se začalo ozývat veselé pískání a výkřiky jejich jmen.

Bylo vidět, jak jsou všichni rádi, že mají konečně zpět své dva spolužáky a primusy.

"Večer se bude pařit!"

"Na vaši počest!"

"Bude párty!"

Ozývalo se ze všech koutů.

Zmijozeláci jen seděli a s nicneříkajícími výrazy pozorovali jančící Nebelvírské.

James se letmo podíval na profesorku McGonagallovou a velmi jej zarazilo, když i na její tváři uviděl upřímný úsměv a její dlaně také několikrát tleskly o sebe.

Když však zaslechla vcelku hlasité plánování oslavy na počest jejich návratu, rty se jí stáhly do úzké linky a spustila ruce volně okolo těla čekajíc, dokud se oni paviáni neuklidní.

"To už stačí." řekl James s úsměvem a poklidně sledoval rozjařené tváře svých spolužáků, kteří na něj i na dívku po jeho boku hleděli jako na svatý obrázek.

Vzpomněl si, že včera jej také tak uvítali, ale ne takhle hlasitě.

Znovu mu došlo, jak jsou s Lily silní. Nejen, že mají svázané schopnosti a jsou primusové, ale po tom, co se stalo s Johnem a jakým způsobem se zachránili, se dá říci, že k nim všichni jejich spolužáci obdivně vzhlíží a považují je za své vzory.

Lily stojící vedle něj se ošila.

Nebylo jí zrovna dvakrát příjemné, být středem pozornosti.

Nejvíce jí však vadily pohledy, které na ni vrhaly zmijozelští.

Jakmile se všichni zklidnili a opět zaujali svá místa v lavicích, James promluvil s pohledem upřeným na profesorku McGonagallovou "Omlouváme se za pozdní příchod, paní profesorko. Byli jsme ještě u profesora Brumbála." řekl jí popravdě a viděl, jak se jí v očích blýsklo poznání spojené s pochopením.

Vzápětí mu odpověděla "To je v pořádku, pane Pottere. Sedněte si, ať můžeme pokračovat."

James chtěl zamířit ke svému obvyklému místu vedle jeho kamaráda, zjistil však, že na něm sedí Kate. A Sirius vypadal, že ji jen tak nepustí.

Po tom, co na něj mladý Black upřel skutečně psí pohled, si chlapec jen povzdychl a s úsměvem zamířil společně s Lily dopředu, kde si sedl na Kateino místo.

Okamžitě ucítil, jak se mu do zad zarývá několik pohledů.

Zaraženě se otočil a zjistil, že na ně hledí polovina třídy s vykulenýma očima.

"Co jim je?" zašeptal směrem k rudovlásce.

Ta se na něj otočila a pak se stejně jako James podívala po svých spolužácích.

Po chvíli uvažování pokrčila rameny a řekla "Asi čekají, že ti začnu nadávat nebo že tě zakleju." poté se otočila zpět ke katedře.

"Proč?" nechápal chlapec a na čele se mu utvořila z jeho usilovného přemýšlení menší rýha.

"Protože přesně to bych udělala před týdnem, kdyby sis ke mně sedl do lavice." řekla mu s vědoucným výrazem.

Chlapci se v očích objevilo pochopení a zašeptal směrem k ní "Je mi to jasné… začíná jim chybět ten starý Potter a Evansová."

"Taky bych řekla." ušklíbla se Lily a začala si opisovat poznámky z tabule.

"Tak to napravíme. Co říkáš? Tipnu si, že na obraně nás White určitě vyvolá. Můžeme zahrát menší divadélko, ne? Ať tu hodinu trochu oživíme. Ti hadi zmijozelští ji totiž otráví až až." navrhl jí se spikleneckým pohledem.

"To nezní vůbec špatně. Uvidíš, že tě porazím, Pottere." mrkla na něj a schválně dala důraz na oslovení, které použila.

"Ještě uvidíme, kdo nakonec bude mávat bílým šátkem a křičet že se vzdává." ušklíbl se na ni.

"Samozřejmě, že ty." vyplázla na něj jazyk a když chtěl něco dodat, přerušila jej "A už ticho. Musím se soustředit."

James vykulil oči a nedbaje jejího okřiknutí, promluvil "Soustředit na opisování z tabule? Merline! Já tušil, že tady v těch předních lavicích panuje nuda. Už vím, proč jsem celé ty roky seděl vzadu." mumlal si pro sebe.

Lily jej jen sežehla nepěkným pohledem a dále už se mu nevěnovala.

James, který nebyl zrovna dvakrát nadšený z tabule, která byla tak popsaná, že by se tam snad nenašlo ani jedno černé místo, se na svůj zápis asi po čtvrt hodině vykašlal, s úmyslem, že si jej opíše od Remuse až se mu bude chtít.

Zbývající čas proto se zasněným výrazem pozoroval Lily, která si pečlivě zapisovala každé slovo. Pokaždé, když zdvihla hlavu nebo mhouřila oči, aby mohla rozeznat jednotlivá písmenka, mu srdce škobrtlo a dech se mu zrychlil.

Byla tak roztomilá, dokonalá, krásná a úžasná, že se to ani slovy popsat nedá.

Konečně byl tady konec hodiny.

Všichni se rychle vyhrnuli ze třídy.

Někteří z nich si s bolestivými výrazy mnuli zápěstí, které je pod přemírou poznámek, jež museli rychle naškrábat na své pergameny, pořádně bolelo.

Jediní, kdo ještě stále zůstávali, nyní v již poloprázdné učebně, byla profesorka McGonagallová, Lily, která ještě neměla dopsané všechny poznámky, kvůli jejich pozdnímu příchodu a James, jenž byl pohledem uvíznutý na rudovlásce, takže vypadal, jakoby hleděl skrz ni.

Lily udělala konečně tečku a unaveně položila brk na stůl.

Poté se podívala po prázdné třídě a svýma očima zůstala viset na chlapci, který na ni bez přestání zíral.

"Jsi v pohodě?" ptala se jej a opatrně mu zatřásla s ramenem.

"Co?" vybafl na ni a rázem se probral ze svého podivuhodného zasnění.

"Jestli se ti něco nestalo." zopakovala mu to.

"Ne. Je mi dobře, jen jsem se zamyslel." řekl jí a urychleně si začal balit věci.

Lily se zkoumavě podívala na jeho ani ne do čtvrtiny popsaný pergamen a už se jej ptala "Ty sis nepsal poznámky?"

"Ne, opíšu si to od Rema. Tak jako vždycky." přiznal jí.

Rudovláska jen zakroutila hlavou a začala se zvedat ze svého místa.

"Na shledanou." řekli směrem k profesorce, která seděla za katedrou a něco si zapisovala.

Poté už opustili učebnu a zamířili na další hodinu tohoto dne, kterou měly být kouzelné formule.

Po cestě do požadované třídy je však zastavil Sirius společně s Kate, kteří se jako duchové vynořili z jedné postranní chodby a ruku v ruce mířili k nim.

"Co máte v plánu dnes večer?" ptali se jich okamžitě a na tvářích jim pohrávalo vzrušení.

"Já nevím. Budu si asi dopisovat, co jsem zameškala." zamyslela se Lily.

James jen protočil očima a po chvíli přemýšlení odpověděl i on "Já mám v plánu se konečně pořádně vyspat."

"Tak to se ti nepodaří, kamaráde." poplácal jej Sirius po rameni.

"Proč?" nechápal chlapec a zkoumavě se podíval na svého přítele.

"Bude párty! Na vaši počest, samozřejmě. Všichni vás obdivují a jsou rádi, že jste se mezi nás v pořádku vrátili. Naplánovali jsme proto mega pařbu plnou alkoholu a dobrého jídla. Hlavním programem budete samozřejmě vy dva." usmál se na ně ďábelsky.

Lily zbledla a James se jen zaraženě zeptal "Jak to myslíš, že budeme hlavním programem?"

"To neřeš. Přijdete?" odbyl jej.

"Co mi zbývá. Konec konců, už dlouho Nebelvír nepořádal nějakou větší oslavu." James začal od Siriuse chytat plánovací náladu a přemýšlel, kde seženou všechno potřebné.

Lily byla na vážkách.

Měla v plánu strávit dnešní večer opisováním poznámek a ne poflakováním se někde ve společence se svými opilými spolužáky.

"Já nevím. Co když na to přijde McGonagallová? Jsme primusové, nemůžeme si dovolit průšvihy. Jako bychom jich už teď neměli víc než dost." říkala.

Kate se na ni podívala jako na labilní osobu, pustila se Siriovy ruky a přišla k rudovlásce.

"Lily, bude to sranda. Věř mi. Kdyžtak se tam půjdeme podívat jen na chvilku. Nemusíš se bát, nic se nestane. Kluci použijí všelijaká kouzla a přístup budou mít pouze ti, kteří jsou v pátém ročníku a výš. Opravdu se nic nestane. Všichni potřebujeme na chvíli vypnout. Máme za sebou týden v úplně jiném prostředí a chtělo by to zažít zase ty známé bradavické oslavy. A je všeobecně známé, že nejlepší pořádá právě naše kolej v čele s Poberty. Navíc… mám takový pocit, že pořádně odreagování potřebujete hlavně vy dva. Po tom všem co jste prožili je na čase na nějakou chvíli zapomenout. Bude to jen jeden večer a nic se nestane. Slibuju." promlouvala jí do duše Kate.

Rudovláska si rezignovaně povzdechla.

Přesto se však po chvíli pokusila o úsměv a řekla "Tak dobře, když už to tedy pořádáte na naši počest, neměla bych tam chybět, co?" ušklíbla se a podívala se na Jamese, který se na ni široce zubil.

"Tak se mi líbíš. Dáme si pořádně do nosu, hodíme nějaký ten taneček a bude." přislíbil jí.

„Kdo říká, že s tebou budu tančit?" vyplázla na něj jazyk.

"Však si řekneme večer. Uvidíš, budeme král a královna parketu." mrkl na ni.

To už do jejich slovního handrkování skočil Sirius "Takže teda souhlasíte?" ptal se jich ještě pro jistotu.

"Jo." odpověděli mu jednohlasně.

"Super!" zavýskl a se slovy "Musíme toho ještě hodně naplánovat." vzal Jamese kolem ramen a šli před děvčaty, řešíc všechny detaily.

Lily se tedy zahákla do Kateiny nabízené paže a společně zamířili za nimi.

"Vypadáš šťastně." šeptla rudovláska ke své kamarádce.

"Jsem šťastná. Připadá mi, že teď je konečně všechno na tom správném místě. Jen mám strach, kdy se z toho snu probudím. Připadá mi to moc krásné na to, aby to byla pravda." svěřila se jí a s menšími obavami se podívala na Siriova záda.

"Au! Co děláš?" ptala se zaraženě rudovlásky, která ji ihned po jejím monologu lehce štípla do předloktí, očividně to však tak slabé nebylo.

"Promiň. Chtěla jsem ti dokázat, že nesníš." usmála se na ni nevině, vzápětí však dodala "Užívej si to, co je teď. Nemá cenu se užírat budoucností. Nikdo neví, co se stane zítra, natož třeba za rok. Ale jestli tě můžu ujistit, tak James říkal, že Sirius vypadá, že to s tebou myslí skutečně vážně." zašeptala jí povzbudivě.

"Tak James jo?" šťouchla ji Kate do boku a potutelně se na ni zaculila.

"Nech toho." řekla jí Lily a malinko se začervenala.

"A jak vážně to myslíš s Jamesem ty?" začala najednou černovláska.

"Jak to myslíš?" hrála Lily nechápavou a dodala "Jsme jen kamarádi."

"Jo holka… to jsem byla se Siriusem taky. A podívej se na to. Stačilo jedno společně strávené odpoledne a jak to dopadlo." vzpomněla si se zasněným úsměvem.

"Ale já nejsem ty, Kate. Tys byla vždycky hrozně energická, horkokrevná a celá taková aktivní." řekla jí Lily a pokračovala "A navíc… mně to stačí tak, jak to mezi námi je."

"To jsem si taky myslela. Ale věř mi, teď je to milionkrát lepší." mrkla na ni.

"Kate, už toho necháme, ano?!" zasáhla do toho rázně Lily tak, že jí slyšela i ti dva šoumeni, jež kráčeli před nimi.

To už však stáli před otevřenou učebnou.

Oba dva se na dívky otočili se zvídavými výrazy ve tvářích a jednohlasně jako dvojčata se zeptali "Čeho máte nechat?"

"To je jen mezi námi." odbyla je rudovláska a táhnouc Kate za sebou zamířila rovnou do třídy, kde si sedly na své místa a čekaly, dokud nepřijde profesor Kratiknot.

Jakmile se vyšplhal na svůj stoh knih a viděl tak na všechny a všichni zase na něj, mohla hodina kouzelných formulí oficiálně začít.

Kratiknot se celou dobu nepřestával vesele usmívat na Lily a možná i díky jeho dobré náladě je propustil o několik minutek dříve.

Černovláska si rychle posbírala věci a křikla na Lily, že jde za Siriusem.

Ta se jen usmála a pomalu si rovnala do tašky popsané pergameny a brk s kalamářem.

Zrovna se chystala zavřít tašku, když v tom zaregistrovala, že přímo nad ní stojí James.

Lekla se jej.

Byl totiž opravdu blízko.

"Můžu tě doprovodit na obranu?" zeptal se jí ihned a pomohl jí zavřít tašku.

"Klidně." odpověděla mu a přehodila si ji přes rameno.

"Jsi naštvaná?" ptal se jí, když procházeli hradem.

"Ne. Proč bych měla být naštvaná?" nechápala.

"Vypadáš tak." řekl tiše a pokračoval v cestě.

"Ale… Kate jenom zase moc mluvila, však ji znáš. A trochu mě možná naštvala, ale už to je jedno." mávla nad tím rukou.

"Co řekla?" zajímalo Jamese.

"To neřeš." řekla mu a dodala "Nechci o tom mluvit."

Rozhodla se změnit téma a tak nadhodila "A jak pokračují přípravy na tu velkou párty, která se má konat na naši počest?" naznačila ve vzduchu pomyslné uvozovky a pokračovala "Stejně se to koná jen proto, aby se všichni zlili jak dogy."

"Taky si myslím." souhlasil s ní James.

"Ale zítra jdeme do školy, takže to snad nebude tak hrozné. Doufejme, že to proběhne v klidu. Bylo by divné, kdyby zítra do vyučování nepřišla polovina Nebelvíru." zapřemýšlela nad tím Lily.

"Neboj. Myslím, že to bude všechno v pohodě. Seženeme muziku, pití, jídlo a zábava už bude na jednotlivcích. Kate má pravdu, Lily. Všichni si potřebujeme vyhodit z kopýtka." mrkl na ni James a otevřel jí dveře do učebny obrany proti černé magii.

"Slečno Evansová, vítejte zpět!" volal na ni profesor White, který stál uprostřed, zkoumavě se rozhlížel po zatím prázdné třídě a hůlkou dával všechny lavice a židle na kraje.

"Děkuji, pane profesore. Kde jsou všichni?" ptala se jej, jakmile zjistila, že ve třídě jsou jen oni tři.

"Hodina začíná až za pět minut, takže mají ještě čas. Nechtěli byste mi pomoct?" zeptal se jich.

"Proč ne." pokrčili rameny.

Tašky si položili do rohu a vytáhli své hůlky.

Poté podle pokynů profesora umístili lavice s židlemi ke zdi, takže se vytvořil zase onen velký prostor, na který byli při těchto hodinách zvyklí.

Mezitím, co úspěšně stěhovali jednotlivé lavice, už dorazil zbytek nebelvírských a po troškách se do učebny začali trousit i zmijozelští.

"Vidím, že jste nevyšla z formy, slečno Evansová." poznamenal profesor, když Lily bravurně přemístila poslední kus nábytku.

Rudovláska se jen usmála a společně s Jamesem se šli postavit ke zbytku jejich třídy.

Profesor White jediným ledabylým mávnutím hůlky zavřel dveře a začal je obeznamovat s tím, co se bude na dnešní hodině dít "Dnes nás nečeká nic zajímavého. Musím vám ale říct jednu nemilou zprávu, příští hodinu si všichni napíšete malý testík. Nemusíte se bát, dnes všechny kouzla probereme. Můžu vás ujistit, že se více přikláním k tomu, jak si vedete v praxi, než jak moc se našprtáte na nějaký skoro bezcenný test. Takže, pokud se nepletu, další hodinu máme zítra, což znamená, že ta písemka bude asi tak kdy?" zeptal se jich a všichni otráveně zamumlali "Zítra."

"Správně. Myslím, že těm zběhlejším bude stačit, když dnes budou dávat pozor a pak si to jen zopakují. Mějte oči na stopkách. Vše, co vám dnes ukážu, tam zítra může být. Teď bych ale potřeboval jednoho dobrovolníka." zamyslel se a přejížděl pohledem po jednotlivých studentech.

Na několik sekund se zastavil u Lily, ale pak spíše jakoby pro sebe zakroutil hlavou a pokračoval dále. To samé udělal i u Jamese.

Nakonec se jeho pohled ukotvil na Siriovi, který zase nedával pozor.

Něco šeptal Kate, která k němu byla přivinutá a stejně tiše mu na jeho láskyplná slova odpovídala. Ani jeden tudíž nevnímali, že na ně nyní hledí celá třída včetně profesora. Jako by byli uzavřeni ve své vlastní bublině. Ve svém světě, ve kterém existují jen oni dva.

"Co takhle vy, pane Blacku?!" řekl profesor zvýšeným hlasem a Sirius sebou polekaně škubl, stejně tak jako Kate, která se od něj malinko odtáhla.

Lily se na oba dívala s pobavením v očích a James škrtal prsty o sebe, vysmívaje se tak svému kamarádovi, který stále nechápal, o co vlastně jde.

"Jen pojďte za mnou, pane Blacku. Pro dnešek budete mou figurínou." oznámil mu klidným hlasem profesor.

Sirius vykulil oči, ale nedovolil si odmlouvat, proto jen poslušně vyšel z davu svých spolužáků a postavil se vedle profesora.

"Figurínou na co?" zeptal se, když od něj profesor o několik kroků odstoupil a vytáhl hůlku.

"Ukážu vám, jaké kouzla budou v zítřejším testu a vy se proti nim budete muset s použitím vhodného štítu bránit." řekl mu a chlapcovy oči se ještě více rozšířily.

"Zítra píšeme písemku?" zopakoval nechápavě.

"Ano, pane Blacku. Teď už konec řečí a braňte se. Pouze se braňte, neútočte." informoval jej ještě jednou a poté na něj začal sesílat různá kouzla, které Sirius pohlcoval do štítů.

Mezi jednotlivými kouzly byla pokaždé krátká pauza, během které učitel podrobně vysvětlil, v čem ono kouzlo spočívá, jaký štít se na něj hodí a jak jej mají vyčarovat.

Bylo to spíše takové opakování. Nic nového se nenaučili, ale přesto byla tahle hodina hodně poučná, hlavně pro Siriuse, který se neustále musel bránit ať už verbálním či neverbálním zaklínadlům, které na něj jeho protivník sesílal.

Na konci hodiny byli všichni plni vědomostí o kouzlech, které jim profesor předváděl a štítů, které zase skvěle interpretoval Sirius.

Ten byl ovšem naprosto vycuclý a unavený.

Profesor ukončil hodinu a žáci se začali trousit z učebny.

"Pro příště si to vaše milostné šeptání nechte na přestávku, pane Blacku." řekl mu ještě učitel, když viděl, jak Sirius vyčerpaně míří směrem ke Kate.

"Vezmu si vaši radu k srdci, pane profesore." ušklíbl se na něj Sirius, vzápětí se však usmál a společně s Kate opustil učebnu.

"Myslím, že si z toho stejně nevezme ponaučení." uchechtl se James, který společně s Lily zůstal v učebně, aby pomohli urovnat lavice tak, jak byli na začátku hodiny.

Všichni tři se tedy opět pustili do kouzlení.

"Proč jste si nevybral za dobrovolníka mě nebo Lily?" ptal se po chvíli ticha James.

"Myslím si, že si ještě potřebujete chvíli odpočinout a navíc… když pan Black tak vyrušoval." usmál se White a schoval si hůlku.

"Děkuji vám za pomoc." řekl jim ještě a opustil učebnu.

Oba dva tedy zamířili na jejich poslední hodinu před obědem, kterou byla skutečně nudná hodina čar a kouzel s duchem profesora Binnse a několika Havraspárskými.

Jakmile bylo po opravdu zajímavém výkladu, všichni mohli jít konečně na oběd.

Kate šla se Siriusem a Lily se rozhodla, že bude dělat společnost Amandě, která šla několik kroků před ní úplně sama a očividně byla duchem mimo.

"Ahoj Mandy, co tak sama?" zeptala se jí zvědavě rudovláska a zařadila se po jejím boku.

"Kate je se Siriusem, Susan s Mattem, ty s Jamesem a já se svými knížkami." řekla jí malinko smutně.

"Jak to myslíš, já s Jamesem?" nechápala Lily, ale když se jí v hlavě přehrálo s kým trávila většinu dnešní výuky, musela uznat, že má její kamarádka pravdu.

Bez dalších zbytečných slov ji proto silně objala, a když se od ní odtáhla, zašeptala "Promiň mi to. Máš pravdu, tys tu byla dřív než on a já na vás poslední dobou úplně kašlu. Na všechny." zastyděla se, když jí ona krutá pravda došla.

"To je v pohodě, Lily. Můžu si za to sama. S ním jsi toho hodně prožila. Je jasné, že na sebe jste jistým způsobem upnutí." uchechtla se výrazu, jež se rudovlásce usídlil na tváři, vzápětí však pokračovala "Holkám to tak nepřijde. Mají Siriuse a Matta. Myslím, že na sebe nemáme tolik času všechny."

"To máš pravdu. Víš co? Zajdeme si na oběd a pak máme tuším bylinkářství, takže budeme spolu, co říkáš?" navrhla jí Lily.

"Souhlasím." usmála se na ni její kamarádka a společně zamířily do Velké síně, kde si sedly na kraj nebelvírského stolu a pustily se do jídla.

"Tak a teď na pozemky, kde se budeme pařit ve sklenících s mírumilovnými rostlinkami." povzdychla si Lily a pomocí gumičky, kterou nosila na ruce, si stáhla vlasy do ležérního drdolu.

"Teď vypadáš opravdu jako nějaká zahradnice." šťouchla do ní Mandy a společně se vydaly na školní pozemky.

"To je účel." usmála se na ni nazpátek.

Za několik minut došli ke skleníkům, u kterých už postávala většina studentů.

O několik okamžiků později se k nim připojili i Remus s Jamesem, kteří přišli směrem od Hagridovy chaloupky a podle jejich výrazů a napěchovaných kapes u kalhot, šlo poznat, že jim onen poloobr jistě nabízel své griliášové hrudky.

Sirius s Kate přišli zase na poslední chvíli a hodina tedy ihned jakmile se dostavila i profesorka Prýtová, mohla začít.

Tentokráte nedělali nic zvláštního. Jen přesazovali nějaké květiny, které vypouštěli krásně vonící látky, takže se stávalo, že se z oné omamné vůně asi dvě dívky složily.

Lily byla ve dvojici s Mandy a společně se jim povedlo přesadit rovnou tři květiny.

Pak už je profesorka Prýtová poslala ven, aby je nepotkal podobný osud jako jejich spolužačky. Do konce hodiny zbývalo asi tak deset minut, takže už zůstaly před skleníky a vdechovaly podzimní vzduch.

Postupně se k nim přidali všichni účastníci dnešní hodiny.

Profesorka Prýtová jim poděkovala za spolupráci a tím celá hodina bylinkářství skončila.

Kate společně se Susan zamířily na věštění a Lily s Mandy už měly volno.

Ihned k nim však přišli Remus s Jamesem.

"Mandy? Nechtěla bys jít do knihovny?" oslovil ji vcelku plaše Remus.

Dívka vypadala překvapeně, po chvíli však přikývla a následovala jej k hradu.

"A my bychom měli jít za tím Brumbálem." řekl James s pohledem upřeným na překvapenou rudovlásku.

"To byla tvoje práce?" kývla směrem k vzdalující se dvojici.

"Možná jen trošičku." mrkl na ni James a společně zamířili do hradu, aby se dozvěděli, co se to s nimi vlastně děje.