Jakmile na ošetřovně zavládlo opět ticho, Lily se mlčky pustila do zbylého oběda.

Mezitím brýlatý chlapec zběsile vybíhal všechna schodiště a mířil do učebny dějin.

Věděl, že nejspíše přijde pozdě, ale doufal, že si jeho pozdního příchodu profesor Binns nevšimne.

Vyběhl poslední schodiště a už jej čekala jen dlouhatánská chodba vedoucí k oné učebně.

Nemohl však pokračovat dále, lapal po dechu a nohy jej bolely, jakoby na nich měl místo bot stokilové cihly.

Znaveně se posadil na jeden schod, složil si hlavu mezi kolena a zhluboka oddechoval. Srdce mu tlouklo jako o závod a hruď se mu nepravidelně nadzvedávala z krátkých a lapavých nádechů.

Po chvíli, kdy se mu podařilo svůj splašený srdeční rytmus a dech alespoň trochu ustálit, se opatrně postavil na nohy s úmyslem jít už konečně do třídy.

Jakmile stál před dveřmi, ani neklepal a potichu zmáčkl kliku.

Nakoukl dovnitř a lehce si oddechl.

Bylo to přesně tak, jako každou hodinu.

Profesor, nebo spíše jen jeho skoro průhledná část, stál u okna a zadumaně hleděl na sluncem prozářené školní pozemky. Z úst se mu přitom linula slova o oněch dávných dobách, kdy bylo všechno jiné a lehčí.

Skoro nikdo jej neposlouchal, jen Remus si dělal zápisky, které si od něj pak půjčoval doslova celý Nebelvír.

Obvykle si zápisy dělala i Lily, jenomže její místo bylo nyní prázdné.

Chlapcovy myšlenky se opět začaly vracet na ošetřovnu a on nějakou chvíli jen stál u dveří a koukal do blba stejně jako profesor.

Po chvíli však zatřásl hlavou, více otevřel dveře a neslyšně vešel dovnitř.

Opatrně za sebou zavřel a zamířil rovnou na své místo.

Několik studentů se po něm otočilo, avšak nevydali ani hlásku a opět se ponořili do sladkého nicnedělání, jež jim tahle hodina bohatě umožňovala.

James se s hlasitým výdechem sesunul vedle svých kamarádů.

Tohle mu vyšlo.

Sirius jen něco zamumlal a dále pokračoval ve spánku.

Remus na okamžik vzhlédl od svých poznámek, podíval se na Jamese a pak už svou plnou pozornost soustředil na profesorův výklad.

Najednou před brýlatého chlapce přistála malá papírová vlaštovka.

Rozhlédl se po třídě, ovšem všichni se chovali stejně, jako když přišel.

Rozložil tedy onen papírek a tam stálo:

Jak bylo na ošetřovně?

Jak je na tom Lily?

zdraví, Kate

Chlapec se lehce překvapeně podíval na onu černovlásku, která se na něj nyní již vesele šklebila. Vrtalo mu hlavou, jak věděla, kde byl.

Raději si však vzal brk, od Remuse si půjčil inkoust a už jí odepisoval.

Onen škrabot brku po pergamenu vzbudil jistou zvědavost u Remuse. Ten vzhlédl a podíval se, co to James píše.

Jakmile mu došlo, že to nebudou myšlenky pana profesora Binnse, s nezájmem se otočil ke svým zápiskům a pokračoval v práci.

James do něj lehce šťouchl a zašeptal "Snad sis nemyslel, že si píšu zápisek, vlčku."

Jeho kamarád se na něj jen zašklebil a tiše mu odpověděl "Víš, že mě to na malou chvíli i napadlo?"

Brýlatý chlapec jen pobaveně zakroutil hlavou a odeslal onen papírek s jeho odpovědí směrem ke Kate:

Dobře, až na to, že jsem usnul.

Lily je na tom skvěle. Snad ji dnes večer nebo zítra ráno Pomfreyová pustí.

zdraví, James

Dívka se po přečtení jeho vzkazu vesele usmála a začala něco šeptat svým kamarádkám.

James tedy svou pozornost začal věnovat pozorování rozlehlých školních pozemků a přemýšlel, co bude dělat po skončení této hodiny.

Odpověď na jeho otázku, však byla více než jasná.

Půjde opět navštívit Lily a bude s ní až do doby, dokud jej ošetřovatelka nevyhodí.

Potom si vezme neviditelný plášť, a když si to bude rudovláska přát, zůstane na ošetřovně klidně i přes noc, aby se tam sama nebála.

Profesor Binns ještě nebyl hotov se svým výkladem, když v tom už byl konec hodiny.

Řekl jim však jen, ať si to nastudují ve svých učebnicích na požadované straně a poté bez dalších zbytečných slov proplul tabulí.

Ve třídě nastal frmol, jak se všichni snažili co nejrychleji zmizet.

Dějiny byly totiž poslední hodinou, tohoto vcelku rychle ubíhajícího dne a tak měli všichni ve svých hlavách jen myšlenky na volné odpoledne. Chtěli být co nejdříve venku se svými kamarády a užívat si podzimního počasí než sedět na tvrdých židlích a poslouchat mnohdy nezajímavé výklady učitelů.

"Jdu…" otočil se James na Remuse, který si sklízel věci.

Mladý vlkodlak však dopověděl jeho myšlenku za něj "Na ošetřovnu za Lily."

"Přesně tak." usmál se na něj James, vzal si věci a rychle odešel z učebny.

"Vstávej." šťouchl Remus do svého spícího kamaráda, který ani nezaznamenal konec hodiny.

Sirius jen poplašeně zvedl hlavu a otevřel oči.

"Co je?" ptal se s hlasitým zívnutím a mžoural všude okolo.

"Konec hodiny. James šel za Lily a já jdu do knihovny." oznámil mu Remus svůj plán.

"Já to vidím na společenku. A pozor ať tě ty knihy nesežerou." plácl jej po rameni Sirius a také se zvedl ze židle.

Oba Pobertové tedy společně ještě nějakou chvíli šli chodbami, poté se však jejich kroky rozdělily. Remus šel do knihovny.

A Sirius, který by do oné velké místnosti plné knih ani nepáchl, své kroky směřoval do nebelvírské společenské místnosti s úmyslem uvelebit se v tom nejlepším křesle u krbu a odpočívat, popřípadě si i zdřímnout.

Jen co se ocitl ve společence, začal si hledat ono skvělé křesílko a rovnou zamířil ke krbu.

Ani se neohlížel a spíše po slepu si do něj sedl.

Za pár sekund ovšem zjistil, že tohle rozhodně nebude jeho oblíbené křeslo.

Od kdy totiž křesla mluví?

Podivil se, a jakmile se někde za ním ozvalo tlumené "Slez ze mě, ty tlusté prase." rychle se vyšvihl zpátky na nohy a s vykulenýma očima se koukal na rozcuchanou černovlásku, která si s úpěním prokřupávala ruku, která byla stejně jako další části jejího těla vystavena Siriově zadnici.

"Já nechtěl." dostal ze sebe rychle a měl co dělat, aby se nerozesmál.

"To jsi mě jako neviděl?"

"Byl jsem myšlenkami jinde, takže jsem si sedal spíše automaticky. A jaktože jsi mě neviděla ty?" ptal se jí na oplátku a pobaveně se šklebil.

Přitom si sedl do křesla, které bylo kousek o toho jejího.

"Nějak jsem si nevšimla, že si sem chce někdo sednout. A pak už bylo pozdě." ušklíbla se na něj a uchechtla se.

"Dobře, pro tentokrát ti to prominu." usmál se na ni blahosklonně.

"A co mi budeš promíjet? Byla jsem to snad já, kdo si na někoho sedl?" pozvedla pobaveně obočí.

Sirius se raději rozhodl změnit téma a tak se zeptal "Kde máš zbytek?"

"Myslíš holky?" ujišťovala se Kate, a když přikývl, pokračovala "Lily leží na ošetřovně, Susan šla někam s Mattem, Mandy je v knihovně a já zůstala na ocet." řekla s lehkým úšklebkem.

"To jsme na tom podobně." konstatoval onu krutou pravdu Sirius a dodal "James šel na ošetřovnu, s Peterem není žádná zábava a Remus má rande s madam Pinceovou."

"Máme to, ale těžké životy, co?" povzdechla si Kate.

Na tváři jí přesto hrál úsměv.

"Tak co kdybychom strávili odpoledne společně?" napadlo jej najednou.

Dívka se na něj pochybovačně podívala a Sirius, jež viděl, jaké obavy se jí zrcadlí v obličeji, ihned řekl "Neboj, bude to čistě kamarádské odpoledne. Slibuju." na důkaz svých slov si olízl dva prsty a zdvihl je do vzduchu.

Černovláska se usmála a řekla "Proč ne? Třeba to bude sranda."

"To si piš, že to bude sranda. Tam kde je Sirius Black, vždycky panuje zábava."

"Co budeme tedy dělat, pane zábavný?" rýpla si do něj a vyčkávala jeho odpověď.

Sirius se na chvíli zamyslel a poté promluvil "Nevím teda, jestli to bude největší sranda, ale oboum nám to udělá dobře…"

Kate jej však rychle a s vytřeštěnýma očima přerušila "Na to ani nemysli, ty prasáku!" chystala se postavit a odejít, ovšem chlapcův skutečně nechápavý výraz a zmatené "Co?" ji přinutil zůstat sedět.

Sirius si svá slova několikrát zopakoval v hlavě, a když mu došlo, jak to Kate nejspíš pochopila, hlasitě se rozesmál.

Po chvíli, kdy se alespoň trochu uklidnil, řekl "Já to tak nemyslel. Nemůžeš ve všem hledat dvojsmysly, Kate."

"To říká ten pravý." odsekla mu a oklepala se pod jeho pobaveným pohledem.

"Dobře. Budeme dělat, že se to nestalo, ano? Takže, nevím teda, jestli to bude největší sranda, ale oboum nám to udělá dobře." zopakoval svá slova, malinko se uchechtl, ale raději pokračoval "Jelikož James teď bude asi až do konce týdne ohledně famfrpálu mimo provoz a já vidím, jak začíná dostávat absťák, co kdybychom si šli zalétat my dva? Věřím, že ti přes ten týden koště a ten pocit volnosti hodně chyběli a i když to tak možná nevypadá, mně to taky chybělo. Sice nehraju za školní družstvo, ale létání na koštěti miluju a moc rád bych si šel zalétat s tebou. Co říkáš?" navrhl jí a čekal na dívčinu odpověď.

Kate se nad tím nemusela zrovna dvakrát rozmýšlet.

Rychle se postavila a řekla "Dobře… tak za deset minut tady." usmála se a utíkala směrem do dívčích ložnic, aby se mohla převléct a vzít si koště.

Sirius se také postavil a pomalu zamířil do ložnice.

Vešel do liduprázdné místnosti, hodil tašku s učením na postel a zamířil rovnou ke skříni, odkud si vzal nějaké oblečení vhodné pro let na koštěti.

Během chvíle byl převlečený.

Do ruky čapl své koště a vracel se zpět do společenky.

Přesně jak si myslel, Kate tam ještě nebyla a tak se šel posadit na sedačku a pozoroval všechny, kdo okolo jen prošli.

Bylo zde plno dívek, hlavně z šestého ročníku, které jeho podmanivým očím, kořenité vůni a aristokratickému šarmu prostě neodolaly.

Jen se ušklíbal nad každou vzpomínkou a musel si připustit, že opravdu prozkoumá každou sukni.

Unaveně si promnul oči, a když je zase otevřel, pohled mu uvízl na černovlasé dívce, která právě scházela ze schodů.

Zatajil se mu dech a on hlasitě polkl.

Byla oděna v dresu na famfrpál, který ji dokonale obepínal její štíhlé a vypracované tělo, v ruce svírala koště a černé vlasy měla staženy do vysokého culíku, aby ji při rychlém letu nepadaly do obličeje.

"Jdeme?" zeptala se, jakmile k němu došla.

"J...jo." vykoktal a musel na ni neustále zírat.

Už nějaký ten čas byl z téhle temperamentní holky vedle a v její přítomnosti se choval poněkud divně. Nemohl si pomoci, ale něco jej na ní prostě zaujalo.

Nechtěl jí ublížit jako těm předchozím a právě proto s ní oné první noci po příjezdu zpět do Bradavic uzavřel ono přátelství.

Tušil, že jedině tak je schopný ji uchránit před sebou samým, i když to zní vcelku nereálně.

I nyní cítil, jak jeho slib čím dál více ochabuje.

"Tak pojď." pobídla jej.

Jako ve snách se postavil a následoval ji pryč ze společenky.

"Připadám si vedle tebe jako trhan." svěřil se jí po chvíli celý nesvůj.

"Proč?" zeptala se nechápavě.

"Protože ty máš na sobě takový pěkný dres a jsi celkově upravená. Sluší ti to. A já vypadám jako nějaký bezdomovec ve starém oblečení a ani jsem se neučesal." připustil.

Kate se zasmála a řekla "Kdybych neměla ten dres, tak nechtěj vědět, co bych na sobě měla. A nevypadáš jako bezdomovec, věř mi. Navíc, vítr ti ty vlasy stejně učeše sám. Tak to neřeš, jo?"

"Tak dobře. A kam půjdeme?" zeptal se jí.

"Já nevím. Je to na tobě."

"Co třeba famfrpálové hřiště? Pak bychom se mohli proletět nad pozemky, jezerem a tak." navrhl.

"To zní docela dobře." souhlasila s ním nakonec.

Cestou potkali několik svých spolužáků, které na ně házeli více než zajímavé pohledy.

Sirius se na každého však jen nepěkně zašklebil a pokračoval v chůzi.

Konečně prošli Vstupní síni a ocitli se venku.

Zamířili rovnou na famfrpálové hřiště, kde se zastavili.

"Tři, dva, jedna… vzhůru do oblak!" zakřičel Sirius, nasedl na koště a už byl několik metrů nad zemí.

Kate se za ním jen podívala, pobaveně se uculila a během chvíle jej následovala.

Chlapec ji čekal u jedné z brankových obručí a jemný větřík, který zde nahoře pofukoval, mu čechral vlasy.

"Je tu úžasně." poznamenala Kate, jakmile k němu přiletěla a s rozzářeným výrazem shlížela dolů na školní pozemky.

"Poleťme ještě výš." řekl Sirius a začal stoupat.

Jakmile byli podle něj dostatečně vysoko, podívali několik desítek, možná i stovek metrů pod sebe a zjistili, že jejich spolužáci, kteří byli na školních pozemcích, vypadají nyní jako malé, pohybující se černé tečky.

"Máš babu." plácl Sirius černovlasou dívku lehce po rameni a odletěl od ní dostatečně daleko.

"No počkej." zamumlala si pro sebe Kate a začala jej na koštěti pronásledovat.

Její léta zkušeností jasně vypluly na povrch, takže chlapce už za několik málo okamžiků plácla po zádech a odletěla pořádně daleko, aby ji nemohl chytit.

Siriovi trvalo o něco delší dobu, než Kate předal onu pomyslnou babu.

Takhle dováděli ještě hodně dlouho.

Kate si potom zkoušela různé triky, výkruty a otočky a chlapec ji jen s úsměvem pozoroval.

Společně se proletěli několik málo metrů nad jezerní hladinou, div že po nich nechňapla obří oliheň.

Většina studentů, nacházejících se v tuto chvíli na školních pozemcích, sledovala tuhle dvojici.

Bylo to skoro jako nějaký tanec, jak se červená šmouha v podobě Kate a jejího famfrpálového dresu, proplétá s tou černou, jež představovala Siriuse.

Ještě několik hodin společně křižovali modrou oblohu.

Jakmile už hrozilo, že vysílením sletí ze svých košťat, rozhodli se raději přistát.

Na Siriovy pokyny zamířili k jednomu břehu jezera a tam se snesli na zem.

Jakmile se jejich nohy ocitly opět na pevné půdě, oba dva si unaveně lehli na studenou zem a zhluboka dýchali.

Ono, být několik hodin na koštěti ve vzduchu a vyvádět jako pominutý má také nějakou tu daň.

"Tohle bylo lepší než sto tréninků." libovala si Kate a posadila se.

"Já jsem říkal, že si to užijeme." usmíval se vědoucně.

"Měl jsi pravdu. Ve hradu bych se stejně jenom nudila. Děkuju, že jsi mě vytáhl ven." řekla mu vděčně.

"Já mám vždycky pravdu." mrkl na ni a pokračoval "Já jsem taky rád, že jsi se mnou vůbec šla."

"Ale prosím tě… však ty by sis jistě nějakou tu zábavu našel." rýpla si do něj.

"Já ti nevím. Nějakou dobu už to není to, co bývalo." řekl jí zamyšleně.

"Copak? Zjistil jsi, že jsi na chlapečky?" utahovala si z něj i nadále.

Sirius na ni vykulil oči.

Kate jen pokrčila rameny, nevině se uculila a řekla "Na tvé trable s holkami nejsem ta pravá, Siriusi. Není mi zrovna dvakrát příjemné o tom s tebou mluvit." připustila ke konci a zahleděla se na jezero, blyštící se jako zrcadlo.

"Jsi moje kamarádka." odůvodnil jí to.

"No a co. Jaké by ti bylo, kdybych tu začala mluvit o mých bývalých?" zeptala se jej a on jen pokrčil rameny.

"Takže, kde začít. Asi to vezmu podle abecedy, první se jmenoval tuším Bread, byl hrozně milý a měl vypracované tělo, ale bohužel… jednoho dne jsem jej načapala na chodbě s jednou zmijozelačkou. Byl okamžitě konec, ale líbal opravdu skvěle." rozpovídala se Kate o jednom svém ex a Sirius na konci jejich slov jen nadhodil znechucený pohled.

"Vidíš a teď si představ, jak se asi musím cítit já." vyplázla na něj jazyk.

"To ty sis začala."

"Dobře, nechme toho. Byl to opravdu pěkný den, ale teď už bych šla na něco k snědku. Večeři už nestihneme, takže to vidím spíše na kuchyni plnou obětavých skřítků." ušklíbla se a chystala se postavit.

Najednou však Sirius udělal něco naprosto nečekaného.

Když se Kate stavěla na nohy, zničehonic ji lehce chytil za ruku a stáhl ji k sobě do náruče.