Pro rudovlásku opět nastalo každodenní dilema, co asi tak bude vařit k obědu.

Už se docela i těšila na to, jak se nebude muset každý den starat o to, co ukuchtí k snídani, jaký budou mít oběd a čím se naopak posilní večer.

Už za necelé dva dny budou opět v onom krásném bradavickém hradu a budou si vychutnávat vynikající jídlo, které se jim pokaždé, díky práci skřítků, jež dřou o několik pater níž, objeví před nosem.

Z jejího usilovného přemítání různých druhů pokrmů v hlavě ji vyrušilo docela hlasité zaklepání na dveře.

Vyšla z kuchyňky a podívala se na Jamese, kterého to naštěstí nevzbudilo.

Vypadal jako nějaká kukla, jak byl zabalený v dece a trčela mu jen rozježená čupřina jeho neposedných vlasů.

Dívka potichu přešla do předsíňky a otevřela hlavní dveře.

"Opět zdravím, Lily." vítal se s ní hlasitě John a držel přeplněné tašky.

"Nemohl bys mluvit trochu tišeji? James před chvílí usnul." šeptala mu starostlivě.

Jeho tvář se malinko zakabonila, ale skutečně ubral na hlasitosti a řekl "Jsem tu jen na skok. Nepozvala bys nás dál, ať ti to můžu vysvětlit?"

Rudovláska malinko pozvedla obočí, nad tím že použil množné číslo, ale otevřela dveře dokořán. Nejprve vešel John a hned za ním kráčela starší dáma, které si Lily předtím nevšimla.

Slušně ji pozdravila a podívala se na Johna, očekávaje nějaké vysvětlení.

Ten se toho samozřejmě s chutí ujal a spustil "Jak jistě víš, jedním takovým hlavním aspektem tohoto pobytu je, že se máš naučit anebo přiučit novým receptům. Proto se mnou přišla Georgie, která ti prozradí nějaké ty kulinářské fígle a dnes ti pomůže s přípravou oběda." ukázal na onu dámu, které mohlo být asi okolo padesáti let.

Lily se rozzářily oči a mile se usmála "Jsem za to ráda. Už jsem začínala propadat hysterii. Přeci jen tolik jídel zase neznám. Tak alespoň se něco nového naučím."

Poté napřáhla k Georgii ruku a představila se jí.

Potřásli si pravicemi a John pokračoval "Já už zase půjdu. Někdy v odpoledních hodinách nebo spíše k večeru, přijdu zkontrolovat toho simulanta." ušklíbl se, položil obě tašky do předsíňky a rychle odešel.

"Pojďte dál." pobídla dámu rudovláska a vzala celý nákup.

Potichu prošly obývákem, kde stále klidným spánkem odpočíval James, a ocitly se v kuchyni.

Lily složila tašky na linku a čekala, co se bude dít dále.

Netušila, zda Georgie o jejich světě něco ví, tak raději mlčela a jen poslouchala její rady. Jak se ukázalo, měla už vše předem připravené a doslova vařila ona, rudovláska jí jen přihlížela a snažila se, si všechny její postupy zapamatovat, i když to bylo asi vcelku nemožné. Georgie totiž jela jako robot. Šlo vidět, že se v kuchyni musí ochomýtat už nějakou tu řádku let.

Ve výsledku měly uvařenou polévku, hlavní chod skládající se z pečené ryby a brambor a ještě dezert v podobě pudingu prokládaného ovocem.

"Uff… to jsem zvědavá, jak tohle všechno sníme." usmála se Lily na přeplněný jídelní stůl.

"Jste mladí. Jezte, dokud můžete. Vždyť vy jste jako proutek."

"No to určitě." zamumlala rudovláska a šla odprovodit Georgii.

"Přeji vám dobrou chuť a snad jste se něco nového naučila." usmála se na ni mile, když odcházela.

"Ještě jednou moc děkuju." řekla jí Lily, rozloučila se s ní a vrátila se do obýváku.

Je na čase probudit tu larvu, která prospala bezmála tři hodiny.

"Vstávej." šeptala tiše do onoho vaku, kde by se měl chlapec nacházet.

Samozřejmě to jako obvykle nezabralo a tak opatrně poklepala do místa, kde si myslela, že by mohla být Jamesova hlava.

On byl však v dece tak zabalený, že se minula a nejspíše mu podle jeho reakce píchla do oka.

Chlapec se rychlostí blesku probral a zprvu ani netušil, kde je.

Když se pokoušel vymotat z peřiny, docílil však pouze toho, že se jako nějaký velký pytel skutálel z pohovky.

Lily se hlasitě rozesmála.

Její smích byl však přerušen jeho bolestným sténáním.

Rychle se k Jamesi sklonila a už se ptala "Jsi v pořádku?"

"Byl bych, kdybych mohl dýchat." dostalo se jí sípavé odpovědi.

"Přestaň se ošívat. Já tě vymotám." povzdychla si.

Po chvíli James s její vydatnou pomocí našel otvor, kudy prostrčil hlavu a konečně se nadechl.

O pár sekund později už seděl opřený o sedačku a deka byla vedle něj.

"Už je hotový oběd." oznámila mu dívka.

"Mám docela hlad." usmál se na ni a chystal se ke stolu opět doplazit.

"Na to zapomeň, mám lepší nápad. Počkej tady. Tu deku už ničit nebudeš." řekla mu rázně a odběhla do chodbičky.

Odtud vzala své teplé a měkké bačkory a hodila je po chlapci.

"K čemu mi budou tvoje papuče?" díval se na ni malinko nechápavě.

"Můžeš si je nasadit na uši a hrát si na soba." protočila očima.

James ty své naopak vykulil na nejvyšší možnou míru.

"To byla ironie." mávla nad tím rukou a řekla "Obuj si je. Jsou měkké a nemělo by tě tak bolet našlapování."

"Vždyť jsou tak o čtyři čísla menší než moje noha."

"To se pleteš. Mám nohu skoro stejně velkou jako ty. Teda alespoň myslím. Možná ti bude kousek paty trčet, ale to nic nemění na tom, že většinu chodidla budeš mít uvnitř."

James raději nic neříkal, nazul si její bačkory a opatrně se postavil.

Skutečně mu asi čtvrtina paty trčela ven, ale jeho tvář se už nezkřivila bolestí jako pokaždé, když se snažil na svá poraněná chodidla našlapovat.

"Není to nic extra, ale aspoň už to tolik nebolí." řekl jen a pomalu se došoural ke stolu, kde se svalil na židli.

Jakoby si teprve až teď všiml té hromady jídla, která tam byla.

"Páni. To si uvařila sama?" žasl.

"Ne. Byla tady taková paní. Naučila mě něco nového a tohle jsme společně připravily." přiznala a sedla si naproti němu.

"Já si to myslel." prohodil, a když viděl Lilyin pohled, rychle dodal "Samozřejmě to nemyslím nijak špatně. Ale tolik jídel by ti asi trvalo připravit hodně dlouho a navíc, ty ryby jsme v ledničce neměli."

"V pohodě. John donesl i všechny suroviny." prohodila rudovláska.

"On tady byl taky?" zajímalo jej ihned.

"Jo. Představil mi Georgii, to byla ta pomocnice a donesl ty suroviny. Říkal, že se ještě někdy v průběhu dneška staví, aby tě zkontroloval. A nejspíš ti i zacelí ty ranky na nohou." řekla.

"Tu jeho návštěvu si dokážu živě představit. Určitě sem půjde jen kvůli tomu, aby zkontroloval, jak na tom jsem." ušklíbl se pochybovačně chlapec.

"Klídek ano?!" zadržela jeho další slova a pokračovala "Mohl by ses jít už konečně obléknout?" ptala se.

"Copak? Máš strach, že by ses lžičkou netrefila do pusy, při očumování mého svalstva?" utahoval si z ní.

"Ne. Jen myslím, že pro dnešek, jsem se na to tvé svalstvo vynadívala až až." naznačila ve vzduchu pomyslné uvozovky "A navíc, při tak dobrém jídle bych byla raději, kdybych jedla po boku normálního člověka a ne nějakého naháče." ušklíbla se.

"Dobře, jdu se obléct. Začíná mi totiž být zima." rezignoval nakonec, pomalu vstal od stolu a kulhavě zamířil do ložnice.

Za pár minut vyšel a na sobě měl černé tepláky a bílé tílko.

"Lepší?" ptal se, jen co usedl opět ke stolu.

Lily se při pohledu na jeho vypracované paže jen ušklíbla a s přáním dobré chuti se raději pustila do jídla.

James se tedy také chopil lžičky a jal se do vyprazdňování talířku s polévkou.

Po něm následoval onen hlavní chod, při němž si oba zažili několik krušných chvilek, jelikož ryba obsahovala kosti.

"Já už nemůžu." stěžoval si chlapec, když k sobě přisunul dezert.

"Jsem na tom stejně. Co kdybych ty pudingy dala do ledničky? Mohli bychom si je dát na večeři." navrhla rudovláska a po chlapcově jasném kývnutí vzala jak svůj, tak i jeho dezert a šla je odnést do ledničky.

Cestou zpět málem narazila na Jamese, který se pomalu šinul do kuchyně a v rukou nesl špinavé nádobí ze stolu.

"Ty ses dal na domácí práce?" ptala se jej s pozdvihnutým obočím.

On jí na to však jen odpověděl "Když jsem byl celý den tady a spal jsem, tak si tuhle menší dovolenou musím nějak odpracovat. Dokonce to i umyju, můžeš si jít lehnout. Opovaž se mi nějak odporovat." řekl jí ještě, když viděl, že se chystá něco namítnout a pokračoval dále v cestě.

Lily se proto malinko zmateně vydala do obýváku, kde se posadila a pozorovala Jamese, jak sklízí zbylé nádobí a kulhavou chůzí mizí zase v kuchyni.

Hodnou chvíli se poté ozývalo šplouchání vody, pár peprných nadávek a cinkání talířků.

Lily raději ani nechtěla vědět, co tam chlapec vyvádí a tak jen seděla na sedačce, přesně jak jí řekl.

Asi o půl hodinu později se James konečně vynořil z prostor kuchyně a netvářil se zrovna dvakrát vesele. Jeho tílko bylo promáčené, takže se stalo takříkajíc průhledným, čelo měl zpocené a vlasy ještě rozježenější než obvykle.

Ve tváři se mu při každém kroku odrážela bolest, přeci jen byl už delší dobu na nohou a ani dívčiny papuče jej nedokázaly na sto procent ochránit.

Unaveně se svalil vedle Lily a opřel si hlavu o její rameno.

"Není to žádná sranda, co?" ušklíbla se.

"To teda ne. Kdybych věděl, kolik toho nádobí bude, asi bych se na to vybodl." přiznal.

"Já jsem to chtěla pomýt. Ale ne, ty sis prostě musel zkusit."

"Ti mudlové to mají těžší než my. Musí vařit, pomývat a všechny takové ty věci, které my obvykle zvládáme pomocí hůlky. Tohle mi přijde jako mrhání časem. S hůlkou bych to měl hotové do pěti minut, kdybych znal potřebná kouzla. Tady mi to zabere kolem půlhodiny, jsem mokrý, zpocený a unavený." stěžoval si.

"To si piš, že to mají těžší. Možná v jejich světě momentálně nezuří Voldemort, ale stejně se to do jejich světa prolne. Jen si to vezmi, žijeme na jedné zemi, na jednom světě, a přesto to jsou jakoby dva světy, ten mudlovský a ten náš kouzelnický. Mudlové o nás skoro vůbec neví, a když ano tak to jsou buď ti, kterým se narodily kouzelnické děti, jako třeba mí rodiče anebo nějací, kteří se o nás nějakým způsobem dozvěděli, ale ti se nás buď bojí, nebo chtějí být jako my." přemýšlela nahlas a James ji zaujatě poslouchal.

"Docela mudly obdivuju, jak to všechno tak zvládají. Už se nemůžu dočkat až nám Brumbál vrátí naše hůlky a já ten svůj čarovný kousek dřeva sevřu v dlani a proběhne mnou ta známá energie." zasnil se.

"Však už se brzo dočkáme, ty kousku dřeva." šťouchla do něj.

"Nechtěl by ses jít náhodou převléct? Jsi celý mokry." navrhla mu.

James na ní upřel psí pohled a řekl "Bolí mě nožičky. Celou dobu jsem stál u té pitomé věci, kde se koupalo to nádobí."

"To je dřez." poučila jej s úsměvem a postavila se.

"Kam jdeš?" ptal se jí okamžitě.

"Jdu ti pro nějaké tričko." řekla mu a zamířila do ložnice.

Chvíli hrabala v jeho skříni, až vytáhla fialové triko s krátkým rukávem, na němž byla vyšita velká zlatonka. Na zadu byl nápis POTTER a číslo 7.

Lily se malinko pousmála a i se svým úlovkem zamířila zpět za Jamesem.

"Převleč se." hodila po něm ono triko.

Jakmile si ho James prohlédl, malinko zrudl a podíval se na Lily.

"Kde jsi ho našla?"

"Ve tvé skříni." protočila očima.

"To mi tam vyšila babička." řekl ke zlatonce.

Lily se zasmála a odpověděla mu to "Náhodou je to roztomilé. Ani jsem nevěděla, že máš na dresu číslo sedm."

"Roztomilé to možná bylo, když mi takové dárky dávala ve druhém a třetím ročníku, ale babičku mám rád a proto si to triko obleču." řekl nakonec a snažil se přetáhnout si přes hlavu mokré tílko.

"Ehm… Lily?!" zavolal, když se mu onen kus oblečení zasekl u krku.

Rudovláska si povzdychla, pomohla mu jej vysvléct a poté tílko odnesla do koupelny, kde jej dala na vanu.

Vzala ručník a hodila jej Jamesovi, aby se mohl osušit.

Jakmile byl suchý přetáhl si ono fialové tričko přes hlavu a podíval se na Lily.

"Tak co? Sekne mi?" zajímal se.

"Nesmírně." zasmála se a ukázala zdvižený palec.

"Pojď si sednout." zaškemral jako malé dítě.

Lily se tedy opět posadila na sedačku a James si položil hlavu na její rameno.

"Už se těším na famfrpál." pronesl po chvíli ticha a protáhl si ruce.

"Fyzička se ti tady zase zvýšila, takže předpokládám, že tento rok vyhrajete opět na plné čáře."

"To je samozřejmost. Nemůžeme si dovolit prohrát, když jsem kapitán."

"Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že bys hrál famfrpál profesionálně?" napadlo najednou rudovlásku a zamyšleně se na Jamese podívala.

Šlo vidět, jak mu posmutněly oči a on se rozpovídal "To víš, že přemýšlel a několikrát. Brumbál mi dokonce někdy koncem šestého ročníku nabídl, že na nějaký zápas přizve trenéra reprezentace, ale já to odmítl."

"Proč?" chtěla vědět Lily.

„Znamenalo by to, že kdybych se mu zalíbil a pak bych souhlasil s tím, že za ně budu hrát, musel bych přerušit studium. Možná i odjet z Bradavic. Hráli bychom zápasy po celém světě a to já nechtěl. Bylo mi šestnáct, chtěl jsem si užívat studentského života. Famrpál miluju, ale Bradavice a vše kolem nich je mi prostě přednější. Raději budu hrát jen za kolejní družstvo a užívat si každé vítězství, každý faul na zmijozeláky a každou oslavu, než opustit všechno tady a hrát po celém světě. Navíc,po dokončení školy mám mnohem důležitější věci na práci."

"Máme. Do Fénixova řádu jdu s tebou." opravila jej rozhodně.

James si povzdychl, ale řekl jen "Teď to nebudeme řešit, ano?"

"Stejně si myslím, že nás Brumbál na konci roku sám požádá o...“

Chlapec však její další slova zastavil, tím že jí na rty přiložil ukazováček a zašeptal "Kašleme na to, co bude za několik měsíců. Musíme žít dneškem. Navrhuju, abychom šli něco dělat."

Lily s ním souhlasila.

Frustrovalo ji pomyšlení na nejistou budoucnost a tak se zeptala "A co by sis tak přál dělat, mrzáčku?" oslovila jej škádlivě.

"No počkej. Jen si dělej z přepracovaného člověka srandu. Jednou se ti to vymstí." polechtal ji a pak jej něco napadlo "Hele, máme ještě ten krém?" ptal se.

"Jo. Na nočním stolku by měl být, proč?" zajímalo ji.

"Masáž." řekl James jediné slovo.

"Ach ne… zase se budeš obnažovat." vyplázla na něj jazyk a se slovy "Třeba se ti po tom opravdu uleví." zamířila do ložnice, kde vzala malou krabičku ukrývající mazlavý krém.

Když se vrátila zpět do obýváku, James už ležel rozvalený na gauči a jeho tričko se válelo na zemi.

Lily jen zakroutila hlavou a došla až k němu.

Klekla si před sedačku a opatrně začala na jeho záda nanášet vrstvu gelu.

"Ale tahle masáž nebude zadarmo, jsi si toho vědom?" řekla mu a začala mu jemně přejíždět po namožených svalech.

James zpozorněl a zeptal se "A co bys za to chtěla?"

"Nic zvláštního. Jen si necháš od Johna ošetřit ty ranky na chodidlech." prohodila a chlapec se napjal.

"A uvolni se." plácla jej.

"Jak se mám uvolnit, když mi řekneš, že mám své nožičky nechat na pospas tomu masochistickému kouzelníkovi." odsekl s úšklebkem.

"Moc se neškleb nebo tu tvou užvaněnou tlamu vystavím na pospas lepicí pásce."

"Hele… Jamesi pokud John ještě dneska přijde, tak si prostě ty nohy necháš ošetřit, ano? Ať se ti to líbí nebo ne. Je to pro tvé dobro. Musí tě to pořádně bolet a pochybuju, že bys zítra v takovém stavu došel do práce. Moc dobře víš, že tam zítra jít musíš. Chceš se rozloučit s klukama, nebo ne?" promlouvala mu do duše Lily.

"No tak dobře. Jdu se na to psychicky připravit a ty prosím masíruj." pobídl ji tiše a přivřel oči.

"To je hodný chlapeček." usmála se a pokračovala.

"Je to už lepší?" ptala se jej po necelé půlhodině.

"Hm… o hodně lepší. Ještě můžeš pokračovat."

"Už mě bolí ruce. Jdu si je umýt a ty ještě chvíli počkej, než si oblečeš tričko." řekla mu a když otvírala dveře, James na ni ještě křikl "Kdo říkal, že se budu oblékat?"

Lily jen zakroutila hlavou a zamířila do koupelny, kde si dlouhou dobu oplachovala pod proudem vody mastné dlaně.

Ještě si pořádně usušila ruce a rozhodla se vrátit zpět k Jamesovi.

Jakmile vešla do obýváku, James už seděl na sedačce a oblékal si tričko na již suchá záda.

Poté se na ni podíval pohledem mučedníka.