Za těmito patrony se plahočily tři osoby.

Profesorka McGonagallová, jakožto ředitelka nebelvírské koleje, profesor Křiklan, který chtěl získat onu zajímavou bylinu a profesor White, ten šel z bezpečnostního hlediska.

Patroni už dorazili ke svým majitelům a ozářili je tak jasným světlem, až se zdálo, že by to dva spáče mohlo probudit.

Opak byl ale pravdou.

Lily se jen zavrtěla a ještě se více natiskla ke chlapci, jenž se ze spánku usmál.

Po chvíli dorazili i tři profesoři.

Zůstali ale zaraženě zírat na dvojici na zemi.

Stříbrná zvířata se už rozplynula, takže teď bylo jediné světlo pouze z jejich hůlek.

První promluvil profesor White "No… je vidět, že nouze dělá zázraky. Myslel jsem, že zrovna tyhle dva najdeme, jak vedou nějakou velice zajímavou hádku, anebo po sobě, i když nemůžou chodit, metají kouzla, ale tohle jsem tedy vážně nečekal." řekl a stále třeštil oči na spící dvojici.

Profesor Křiklan jen přikyvoval a také od nich nemohl odtrhnout pohled.

Profesorka McGonagallová se vzpamatovala jako první "Myslím, že bychom je měli vzbudit." prohlásila a opatrně zatřásla se spící Lily.

"Slečno Evansová, vstávejte." řekla k dívce tiše profesorka McGonagallová.

Rudovláska ale jen něco zamumlala a spala dál.

Profesorka to tedy zkusila malinko důrazněji.

To už dívku probralo a vyděšeně se rozhlížela kolem.

"Vzbuďte i pana Pottera." poprosila ji a odstoupila o kus dál.

Lily její slova zprvu nedošla, ale jakmile zjistila, na kom to vlastně leží, zděšeně vypískla a chtěla se od stále spokojeně spícího Jamese dostat co nejdál, ale jelikož ještě pořád necítila nohy, nebylo to vůbec jednoduché. Brýlatý kluk jí navíc pevně a ochranitelsky objímal, takže její šance byly takříkajíc nulové.

Lily s ním proto opatrně zatřásla.

Když se ale nic nestalo, sykla na něj "Pottere vstávej."

Hoch spal ale dále.

Rudovláska proto zvýšila hlas.

"Tichošlápku, nech mě spát." dostal ze sebe James.

"Já nejsem Black." řekla Lily.

To už ho opravdu probralo a doširoka otevřel oči.

"Evansová? Co ty tu děláš?" zeptal se ochraptěle.

Lily se nervózně uchechtla a střelila pohledem ke třem postavám stojících kousek od nich.

Oba profesoři měli na tvářích pobavený výraz, ale profesorka přeměňování se tvářila jako obvykle.

„To bych taky ráda věděla." řekla nakonec Lily.

Když jí došlo, že stále leží u Jamese v náručí, dodala "Mohl bys mě pustit?"

James ji opět nadzvedl, jako by byla pírko a opatrně ji položil vedle sebe, kde ji přikryl svou bundou.

Nevšímaje si udiveného pohledu jedné rudovlásky, otočil se na profesory "Tak co s námi bude?" zeptal se jich.

Slova se ujal profesor Křiklan "No… já se půjdu podívat na ten klenot, co prosvítá až sem, nemýlím-li se?" a ukázal na záplavu stromů, za kterou byly ony kouzelné rostlinky.

"Dávejte si pozor, pane profesore, ty kytky jsou vážně bestie. Nějak učarovaly Evansovou a potom, až byla úplně u nich, tak vystřelily ze stonků ty malé šípy a ty se jí zabodly do nohou a když jsem tam pro ni šel, tak mě trefili taky. Evansová byla ale stále mimo a tak sem ji musel pokropit vodou. Pak jsme se odplazili až sem a nejspíš tady usnuli." dokončil James.

Profesor se jen usmál a řekl "Pane Pottere Pamrecia morabulus není žádná bestie. Nemusíte o mě mít obavy, já už si s ní poradím." s těmito slovy se vydal pro onu mírumilovnou bylinku.

James se tedy otočil na profesora Whitea, který jej nakonec o všem informoval "Budeme muset počkat na profesora Křiklana a poté vám vyčarujeme nosítka, na nichž vás odlevitujeme k hradu. Pokud to vaše ochrnutí nepoleví do té doby, budete muset strávit noc na ošetřovně."

"Doufám, že do té doby už budu moct chodit, nerad bych byl hned první den na ošetřovně." povzdechl si James.

Lily je přikývla.

Poté nastalo ticho, při kterém všichni přemýšleli nad něčím jiným.

Rozcuchanému chlapci se po chvíli začali opět klížit oči.

Lily na tom byla úplně stejně.

Když už se oba začínali propadat do říše snů, probral je hlas jejich profesora "Můžeme jít."

Oba otevřeli oči a zahlédli profesora Křiklana, jak drží v ruce nějaký velký vak. Vypadalo to, že jeho výprava na zářící kytky se vydařila.

Vzápětí se pod nimi objevili nosítka a oba hříšníci se vznesli do vzduchu.

Před profesorem Whiteem se vznášeli nosítka s Lily a před profesorkou McGonagallovou zase s Jamesem.

Profesor Křiklan i se svým velkým břichem spokojně cupital za nimi a šťastně se šklebil na náklad, jež nesl.

Postupovali velice pomalu, jelikož se museli prodírat různými křovinami a stromovím.

Stromů po chvíli začalo ubývat, což znamenalo, že už brzy budou v Bradavicích.

James ani Lily už nespali, jen pozorovali koruny stromů. Co také měli jiného dělat?

Když zmizel i poslední strom, naskytl se všem pohled na hrad. Venku panovala stále tma, ale už nebyla tak hrozná jako v lese. Mohly být tak dvě hodiny ráno.

Opatrně postupovali po školních pozemcích směrem k hradu.

Profesor Křiklan otevřel bránu a všichni vstoupili dovnitř.

Po vstupu do Velké síně se od nich oddělil a spěchal do sklepení prozkoumat svůj dnešní úlovek.

Ostatní mířili směrem na ošetřovnu.

Až když se profesor White chystal zaklepat, tak se Lily s Jamesem zhrozili, nechtěli totiž strávit noc na místě, kterému se každý snaží celý rok vyhýbat.

"Pane profesore?" oslovil jej James.

Jmenovaný odtáhl ruku od dveří a otočil se na něj.

Brýlatý kluk zkusmo pohnul nohama, a když zjistil že je zase cítí, opatrně se začal posazovat. Poté přehodil nohy přes okraj lehátka, dotkl se země, opatrně se postavil a udělal pár kroků.

"Už můžu chodit. Takže nemusím jít na ošetřovnu?" zeptal se s nadějí v hlase.

"Myslím, že vy ne, pane Pottere." řekl a poté se podíval na Lily.

Rudovláska měla ve tváři soustředěný výraz a pozorně se dívala na své nohy, ale ony se nechtěly pohnout ani o centimetr.

"Obávám se ale, že slečna Evansová se ošetřovně nevyhne."

Lily zvedla hlavu a smutně se podívala na všechny okolo.

Profesorka McGonagallová se tedy otočila, aby zaklepala.

James neváhal ani chvíli vzal rudovlásku do nářuče a se slovy "Drž se." se rozeběhl chodbou pryč.

Za sebou nechali udivenou profesorku a smějícího se profesora.

"Ti dva to jednou někam dotáhnou. Myslím, že slečna Evansová bude v dobrých rukou. Dobrou noc, Minervo." řekl ještě, odčaroval obě nosítka a poté odešel.

Profesorka McGonagallová jen zakroutila hlavou a šla také spát.

James mezitím zastavil i s Lily v náručí pod schody, aby nabral vzduch.

"Ty jsi mě unesl?" zeptala se Lily nevěřícně, ale koutky jí malinko škubaly.

James jen kývl na souhlas a dodal "Hlavně mi netvrď, že je pro tebe příjemnější pobyt na ošetřovně."

Dívka zakroutila hlavou "Děkuju." vysypala ze sebe.

Chlapec se jen usmál a začal pomalu stoupat i s rudovláskou v náručí po schodech.

Čekala je ještě dlouhá cesta do nebelvírské věže.

James byl unavený a zhluboka oddechoval, ale odhodlaně pokračoval dál.

"Odpočiň si." řekla mu Lily, když viděla, že chlapec už opravdu nemůže.

On jí tedy poslechl a sedl si i s ní na jeden schod.

Nastalo ticho, které by trvalo o mnoho déle, kdyby se nad nimi neozvalo ostré zamňoukání.

Oba vyplašeně vzhlédli a uviděli nad sebou paní Norrisovou - Filchovu kočku.

"A doprdele." zaklel James a začal opět utíkat.

Bral to nejrůznějšími zkratkami, které za těch šest let s kamarády vypátrali.

Lily ani nevnímala, kudy běží, srdce jí divoce bušilo v hrudi a to se jen nesla.

Konečně se před nimi objevil obraz Buclaté dámy.

Za nimi se ale začaly ozývat šouravé kroky - školník se blížil.

James zastavil před obrazem a řekl heslo.

Buclatá dáma sice brblala že jí vzbudili, ale po chvíli se skutečně odklopila.

Oba mohli zaslechnout nadávajícího školníka "Parchanti jedni mrňavý, však já je jednou dostanu a pak je pověsím za kotníky do sklepení, zákaz nezákaz."

James se unaveně posadil na pohovku a zaklonil hlavu.

Pomalu se vydýchával z rychlého běhu.

Lily se zatím potichu smála do jeho bundy, v níž byla ještě pořád zachumlaná.

"Čemu se směješ?" zeptal se.

Dívka okamžitě ztichla a opatrně vystrčila hlavu ze svého úkrytu.

"Ničemu." odpověděla mu.

V hlavě, ale začala přemýšlet nad stejnou věcí, na jakou se jí zeptal James - Proč jsem se vlastně smála jako nějaká puberťačka? Že by to bylo tím, že jsem nikdy nic takového nezažila? S holkama jsme sice byly občas po večerce mimo ložnici, ale nikdy nás nikdo neviděl. Musím, ale uznat že to byla docela zábava. S Potterem to byla zábava. Ne! Potter není zábavný! Kvůli němu se to všechno stalo! Teď nemůžu ani chodit, ale zase musím uznat, že mi už dnes několikrát zachránil život. Opravdu duševně dospívá, to je jasné, ale stejně to pořád bude ten blbeček Potter. Co mě to vůbec zajímá?! Vždyť je to Potter, ale má krásné oči, takové oříškové a...- Lily byla natolik zhnusena ze svých myšlenek, že si prostě a jednoduše vrazila facku, aby se alespoň trochu probrala.

"Co blbneš?" ozvalo se nad ní.

Poplašeně zvedla oči a střetla se s onou oříškovou barvou jeho očí.

Rychle stočila pohled zpět k zemi a zavrčela "Otravné myšlenky. Teď mě polož na pohovku."

James ale jakoby druhou část věty ani nepostřehl se jí zeptal "Copak? Konečně sis uvědomila, jak moc mě miluješ?" zeptal se a oči mu jen zářily.

Lily malinko zčervenala, ale nebelvírský chytač, byl už nejspíš tak unavený.

Na to sarkasticky odsekla "To asi těžko. Teď mě polož na tu pohovku a běž spát."

"A ty budeš spát tady? Vždyť se nevyspíš. Jednou jak byla oslava po famfrpálu, jsem tu usnul a pak mě týden bolely záda."

"A kde mám asi tak spát, pane chytrej?"

"No… u nás v ložnici v posteli jednoho nebelvírského chytače je místa dost." nabízel jí až moc ochotně.

"Zapomeň! Já to tady nějak vydržím, takže mě polož."

James ji tedy položil na pohovku, ale sám si lehl na zem.

"Co to děláš?" ptala se zmateně rudovláska.

"Kdyby ses náhodou bála, třeba by se tu mohl objevit netopýr, nebo nějaký obří had, nebo…“ jeho výčet byl rázně přerušen Lily "Dobře, nech toho. Klidně si tam lež." kapitulovala, a aniž by si to uvědomila, více se zachumlala do Jamesovi bundy.

Po chvíli už klidně oddechovala.

Dívka se ve spánku přetočila a spustila jednu svou drobnou ručku z pohovky dolů, kde se dotkla té Jamesovi.

Brýlatý kluk vzal opatrně její dlaň do své a vtiskl jí letmý polibek na hřbet ruky. "Dobrou noc." zašeptal a stále svíraje její ruku usnul.