Ráno přišlo pro Lily, Kate, Susan a Amandu velice brzy.

Dívky se probudily, oblékly a v opravdu dobré náladě vešly do společenky.

Zrovna v tu chvíli scházeli z chlapeckých ložnic i Pobertové.

James na Lily kupodivu nezačal pořvávat jeho obvyklé nemístné poznámky a pozvánky na rande.

Byl na ni totiž pořád ještě naštvaný.

Po příchodu do Velké síně, se děvčata usadila co nejdál od Pobertů a s chutí se pustila do jídla.

Profesorka McGonagallová mezitím začala rozdávat rozvrhy.

Konečně došla až k Lily a jejím kamarádkám a společnými silami sestavily každé z nich rozvrh.

Lily, jakožto pilná studentka si jej začala okamžitě prohlížet. Zjistila, že jako první hodinu mají obranu proti černé magii s tím novým profesorem Alexem Whiteem.

Najednou Lily někdo poklepal na rameno, rudovláska se otočila a spatřila tu malou dívenku z vlaku, Caroline.

"Ahoj Lily." pozdravila ji.

"Nazdar Caroline. Tak co, jak se ti líbí Bradavice?" zeptala se jí s širokým úsměvem Lily.

Po té nevinné otázce dívčin obličej posmutněl. Nakonec ze sebe vysoukala "Je to tu pěkný."

Lily ale poznala, že jí Caroline lže.

"Tak co potřebuješ?" zeptala se jí na rovinu a bez okolků.

Dívka se podívala do země a vypadalo to, že spíš mluví se špičkami svých bot.

"No…dovedla bys mě prosím za Jimmym?"

"Však Potter sedí u konce stolu, ne?"

"To sice jo, ale já se…to…no…stydím." řekla tiše s pohledem stále upřeným do kamenné podlahy.

Lily překvapeně zamrkala.                   

Caroline konečně zvedla hlavu a bylo vidět, že je v obličeji lehce červená.

"Stydíš? A před kým prosím tě? Vždyť tam sedí jen Potter, Remus,Petigrew a Bla…"dál už ale větu nedořekla, neboť jí to došlo a namísto toho hlasitě zaúpěla.

Poté se s přísným pohledem podívala na Caroline a řekla "Caroline proboha, je ti jedenáct. Nemyslíš, že máš na takové věci ještě dost času? Když už, tak se raději zajímej o své vrstevníky, ano?" Caroline zasalutovala a odvětila "Ano pane generále a myslíte, že byste mě už mohl zavést za Jimmym?" udělala na Lily štěněčí oči.

Rudovlásčin obličej znejistěl a začala lehce koktat "No já… nevím, jestli to je dobrý nápad."

"Hele Lily, já vím co se včera stalo a taky už jsem byla informovaná jak to mezi tebou a Jimmy celých těch šest let je. Teď se na mě prosím nezlob, když ti řeknu, že jsi ho včera podle mého názoru až moc seřvala. Všichni s kterými jsem mluvila, myslím tím vyšší ročníky-s těma husama ode mě z pokoje se mluvit nedá. Všichni tvrdí, že je James pravý Nebelvír a myslím, že když jsi mu nadala do Zmijozeláků tak to bylo opravdu nefér."Caroline zhluboka vydechla, jakoby právě uběhla maraton a podívala se na Lily.

Rudovláska jen naprázdno otvírala a zavírala pusu jako kapr až ze sebe nakonec vysypala "Opravdu je ti jen jedenáct?"

Caroline se zasmála a odpověděla jí "Jo a teď už prosím pojď."

S tímto Lily chytla za ruku a snažila se ji zvednout na nohy.

Lily nakonec vstala a následována zvídavými pohledy svých kamarádek se vydala za Caroline, která už vesele mířila ke skupince Pobertů.

Jakmile byly obě u svého cíle, Caroline chytla Lily povzbudivě za ruku a pohledem jí pobídla, aby Jamese oslovila.

Rudovláska mu opatrně poklepala na rameno.

Černovlasý kluk se na ni otočil, ale jakmile ji uviděl, nasadil ledovou masku.

Lily najednou veškerá odvaha opustila. Uvědomila si, že mu musela hodně ublížit, když se tváří takhle. "Ehm, Caroline sem chtěla dovést" vysoukala nakonec ze sebe.

James Potter obrátil svůj zrak k dívce po rudovlásčině boku, které si předtím vůbec nevšiml.

"Ahoj prcku." pozdravil ji s jemným úsměvem na rtech.

" Nazdar Jimmy!" zakřičela Caroline a jedním skokem se uvelebila na jeho klíně.

"Tak já půjdu, ahoj Caroline." řekla tiše Lily a chtěla odejít, ale zadržel ji hlásek samotné Caroline. "Počkej, Lily. Chtěla si přece Jamesovi něco říct, nebo ne?" Lily se otočila, a kdyby pohled mohl zabíjet, byl by ten malý žalobníček už metr pod zemí.

Caroline se ale jen vesele zazubila.

Lily tedy obrátila svůj zrak na Jamese, ale nevydržela pohled jeho oříškových očí a tak ty své sklopila směrem k podlaze. Už chápala proč to samé předtím udělala i ona malá nezbednice. Bylo to mnohm snazší nedívat se dané osobě do očí.

"No já… já bych se ti chtěla omluvit, za to jak jsem tě včera nazvala. Všem je jasné, že patříš do Nebelvíru každým coulem. Takže se omlouvám." dořekla rudovláska s pohledem přikovaným k podlaze.

Všichni ji sledovali s otevřenou pusou.

Nebylo zvykem, aby se Lily Evansová omlouvala Jamesi Potterovi.

Nakonec to ticho prolomil Remus Lupin, který drcl do Jamese a řekl "James by ti chtěl taky něco říct." Brýlatý kluk se jakoby probral a nevesele se ušklíbl když si vzpomněl, jak do něj celý večer jeho kamarád hustil a říkal mu, že to přehnal.

"V pohodě, já bych se měl taky omluvit. Vážně jsem to přehnal. Tak promiň." vysoukal ze sebe a teď už oněměli úplně všichni.

To bylo snad poprvé, co se James Potter někomu omlouval a nemyslel to ironicky ani nijak zákeřně, on to myslel opravdu upřímně.

Lily také koukala s otevřenou pusou.

Nakonec jen zatřepala hlavou a řekla "Dobře, tak se mějte. Jo a Pottere, tvá omluva se přijímá."

Rozčepýřenému chlapci se na tváři objevil široký úsměv a nadhodil frajerský výraz.

Téměř okamžitě si vjel rukou do vlasů a odpověděl "Tvá omluva se také přijímá. Tak, když teď máme tuto nepříjemnou záležitost za sebou, co bys řekla rande Evansová?"

"Zapomeň, Pottere." zašklebila se na něj s ledovým klidem Lily, otočila se a zamířila zpět ke svým kamarádkám.

James ji s téměř nábožným výrazem ve tváři sledoval.

Probralo ho, až když mu Caroline zakřičela do ucha.

Konečně upřel svůj pohled na ni.

"Co jsi vlastně chtěla prcku?" zeptal se jí.

Dívčin obličej se zachmuřil "Víš, jak jsi mi včera říkal, že ti mám říct, kdyby mi zase někdo nadával?" "No…pamatuju si to. Neříkej mi, že ti pořád nadávají?!"

Caroline jen zakroutila hlavou na znamení souhlasu a potom téměř plačtivým hlasem řekla "Oni…oni mi nejenom nadávají. Já jsem totiž s těma slepicemi z vlaku na pokoji. Nechci ale, aby si o mně myslely, že jsem žalobníček…" řekla rychle.

James si povzdechl a pokusil se to té malé copaté dívence vysvětlit "Tak hele prcku, nikdo si nebude myslet, že jsi žalobníček a teď mi pověz, co ti ty holky dělají."

"Dobře. Dneska jsem vůbec nemohla najít hůlku, nakonec byla u Lucy pod polštářem, poté se mi kdesi ztratily učebnice, které jsem nakonec našla pod Lindinou postelí a do třetice všeho nejhoršího mně ty krávy někde schovaly brýle, a když jsem je pak hledala tak jsem minimálně desetkrát zakopla, protože jsem nic neviděla, když jsem je našla v nočním stolku u Laděniny postele, tak po mě ještě začala řvát, proč ji lezu do věcí. Šla jsem pryč a ve společence jsem nechtěně srazila Greena a on po mně zase začal řvát. Už mě fakt otravoval, tak jsem mu jednu vrazila. Nedošlo mi, že mi to ten tupec oplatí a ještě k tomu přidá jeho oblíbenou hlášku na mou osobu, čili ´ty jedna malá mudlovská šmejdko´. Jak mi vrazil, tak sem druhou facku chytla o tu tvrdou zem, která je po celém hradě. " dokončila své vyprávění a všimla si, že James zatíná ruce v pěst.

Sirius s Remusem na ni zírali s otevřenou pusou a Peter se cpal, očividně mu to bylo jedno.

James po chvíli promluvil "To není normální! Jak může někdo takový chodit do Nebelvíru! Je dobře, že jsi mi to řekla, Caroline. S tím Greenem si to osobně vyřídím a s těma holkama taky, neboj. Teď už, ale upaluj na hodinu prcku." řekl jí.

Moc dobře věděl, jak je nepříjemné být bez brýlí byť jen minutu. Muselo to být pro chudáka Caroline hrozně traumatizující, když ji čekal první den ve škole a ona nemohla skoro nic najít. Tohle nesmí nechat jen tak. Slíbil si v duchu James.

Dívka ho pevně objala a opět mu šeptala slova díků.

Poté z něj seskočila, rozloučila se s ostatními Poberty a utíkala na svou první hodinu v Bradavicích.

"My už taky pojďme, máme obranu, a i když to zní divně, nerad bych přišel pozdě." kývl po chvíli ticha na Siriuse a Remuse.

Petera ignoroval. Věděl, že ten by neslyšel, ani kdyby vedle nich vybuchla bomba.

 Když totiž Petigrew jí, nikoho nevnímá.

Všichni tři přátelé se postavili a vydali se k učebně, kde měli mít svou první hodinu.

Jejich spolužáci už tam stáli a čekali, až jim jejich nový učitel otevře.

Jen co skupinka Pobertů přišla, dveře se jako na povel se zavrzáním otevřely.

"Tomu říkám správné načasování." šeptl Sirius k Jamesovi.

Ten jen kývl hlavou a vešel do učebny.

Všichni zalapali po dechu.

Třída byla změněná k nepoznání, lavice byly přiraženy ke stěnám a učebna byla kouzlem zvětšena, takže se teď její velikost podobala velikosti kabinetu profesora Horacia Křiklana, když pořádá večírek, čili byla obrovská.

Uprostřed stál profesor White.

Jakmile přišel i poslední student, tak mávl hůlkou a dveře se s třísknutím zavřely.

"Dobrý den, jmenuji se Alex White a budu vás učit obranu proti černé magii. V mých hodinách nebudete potřebovat učebnice, ale pouze hůlky, pokud to nějakým natvrdlejším individuím nedošlo. Mým úkolem je, vás naučit, jak vydržet tam venku. Za zdmi tohoto hradu číhá nebezpečí. Nyní vás rozřadím do takových skupin. Takže, tady si stoupnou ti, co měli z obrany výbornou, vedle nich ti s nad očekávání a tak dále. Rozumíte? Tak hejbněte kostrou!" profesor očividně časem neplýtval.

Vyděšení studenti se okamžitě začali řadit na místo podle jejich známky z minulého roku.

Za chvíli už byli všichni v některé ze skupin.

Profesor White přišel k první skupině, ve které byl Remus, James, Sirius, zmijozeláci Lucius Malfoy,Bellatrix Blacková a Lily.

Rudovlásčiny kamarádky byly ve skupině nad očekávání a tak na ni jen soucitně hleděly.

Lily se na ně jen zašklebila a upřela svou pozornost na profesora.

"Takže začneme tím, že mi každý z vás řekne své jméno." začal profesor a šestice se mu postupně představila.

"Dobře, pro začátek si dáme pár soubojů, abych věděl, co se ve vás ukrývá. Zkusíme, co umí třeba klan Blackových."

Jen co to dořekl, tak Sirius zakřičel "Já nejsem Black, jsem v Nebelvíru a už nepatřím do té pošahané rodiny!"

"Dobře, takže slečno Blacková a pane udatný Nebelvíre, dejte se do toho." řekl jim profesor a odstoupil.

Při tom kolem těch dvou vytvořil takový kruh, aby se žádná kletba nedostala ven.

Souboj byl velice vyrovnaný, nakonec ale přeci jen vyhrál Sirius.

"Skvěle. Teď třeba pan Lupin s panem Malfoyem.“ byl další profesorův pokyn.

 Nakonec vyhrál Malfoy.

Remus se ale rval jako lev, svou porážku přijal sportovně a z bojiště odcházel s úsměvem.

"Tak a zbyl nám tu pan Potter a slečna Evansová." Lily hlasitě zaúpěla a James si jen frajersky prohrábl vlasy a samolibě se usmál.

Oba dva se postavili na své místo a uklonili se.

Ale na rozdíl od předešlých dvou párů po sobě okamžitě nezačali vrhat kouzla, nýbrž pouze pozorovali jeden druhého a kroužili kolem sebe jako hladoví supi.

James najednou promluvil "Tak co, Evansová, kdy bude to rande?"

"No víš asi… já nevím, co třeba nikdy?!" zakřičela Lily.

James se ale nehodlal jen tak vzdát a spustil "Hele Evansová, co ti na mně vadí? Já jsem prototyp dokonalého muže. Jsem krásný, vtipný, milý, chytrý, učenlivý, úžasný, všichni mě milují, sportovně nadaný a mnoho dalších vlastností. Tak mi prosím tě řekni, co mi chybí?"

"Ty jsi, Pottere blbý, egoistický, namyšlený frajer s hárem jak koště a chybí ti jedna zásadní věc." Lily udělala dramatickou pauzu a poté vyhrkla "Mozek. To ti chybí. Víš, to je takový orgán, který má každý v té kouli, co nosí na krku a které se říká hlava. Jak se však zdá, po mých několika letých výzkumech, ta tvá střapatá palice něco jako mozek asi nevede."

"Tak to bolelo." řekl naoko smutným hlasem James.

"To mělo bolet. Snížení tvého nesnižitelného ega určitě bolelo."

"Stačí mi, ale jeden pohled na tebe a hned je mi líp. A navíc, jsi dala nepřímo najevo, že na mě už několik let provádíš výzkumy, Evansová. Takže se o mě přeci jen zajímáš a já vím, miluješ celým svým srdcem."

"Pottere, ty nemůžeš vědět, jestli tě miluju. Ale jen pro tebe, odpověď zní ne. Je to ne teď a bude to ne až do konce mého života, jestli mě o něj ty tvé kecy předčasně nepřipraví. A nechápu proč říkáš, že víš, že tě miluju. Ty nemůžeš nic vědět a víš proč?! Protože nemáš mozek!!!“ odpálkovala jej Lily.

"Hele paní dokonalá?!" culil se na ni James a v očích mu jiskřilo.

"Ano pane tupý?!"

"Rande."

"Cože?"

"No, že si dáme rande."

"Ne!"

"Ale nebuď bábovka Evansová, taková krásná holka a nedá si říct a nedá." kroutil James nevěřícně hlavou.

"Ale nežij ve snech, Pottere, takový tupý, blbý, egoistický, neučesaný blb a myslí si, že s ním někam půjdu."

"Nemyslí Evansová, on to totiž ví."

"No jasně, Potter všechno ví, všechno zná, ale mozek postrádá." uchechtla se Lily svému vlastnímu žertu.

"Lichotíš mi, mám se červenat?"

"To byla ironie ty pako a tvé ego by nikdy nevpustilo jen kousek červené do tvého ksichtu, na to je moc velké."

"Hele, nech mé ego na pokoji."

"Nechám tvé ego na pokoji, když ty přestaneš otravovat mě."

"Hmmm…. NE!"

"Merline!"

"Nemusíš mi říkat Merline, mě úplně bude stačit třeba: Jamesi, Jimmy,Jamie, miláčku, medvídku, zlatíčko, ušáčku, dortíčku, krasavče, lišáč…."James chtěl pokračovat, ale Lily jej rázně přerušila "DOST! Nech toho! Chce se mi zvracet, Pottere." dala přitom důraz na poslední slovo.

"Ach Evansová, já se z tebe zblázním! Nabízím ti tady samé krásné pojmenování mé osoby a ty nejen, že si nevybereš z mé sorty nápadů, ty mi řekneš POTTERE-to je to nejškaredší označení pro krásného nebelvírského chytače."

"Vážně? Já myslela, že vás pana velectěného nejvíce urazí přízviska typu: tupec, blbec, pablb, imbecil, idiot, rozcuchanec, namachrovanec, velký egoista, mentál, magor bez moz…"

"Fajn, už víc slyšet nemusím."

"Říkám, ego by to neuneslo, co?"

"Ale…." James už svou myšlenku nedokončil, neboť se ozvalo hlasité "EHM, EHM." doprovázené smíchem jejich nebelvírských spolužáků a otrávenými obličeji zmijozelských.

"Vážení, nerad ruším vaši výměnu názorů. Samozřejmě, že jsem hrozně rád, že si tak moc rozumíte, ale nyní už byste mohli začít, nemyslíte? Doufám, že oba kouzlíte tak rychle jako mluvíte." podotkl profesor.

Lily zrudla a špitla tiché "Promiňte, pane profesore."

Pak pohlédla na Jamese, který se na ni pobaveně šklebil.

"Netlem se." sykla k němu.

"Ale…"

"Jamesi, stačí.“ upřel na něj profesor vážný pohled.

Lily na něj dětinsky vyplázla jazyk a chlapec opět otvíral pusu, že něco řekne, profesor je však svým rázným „Začněte prosím!“ přerušil.

Oba dva se tedy znovu uklonili a postavili se do útočné pozice.

Lily začala tím, že vyslala jednoduché Expelliarmus, které James však šikovně vykryl štítem. Chvíli útočil on a chvíli zase Lily. Oba dva, uhýbající kletbám od toho druhého, vypadali, jakoby tančili. Jejich souboj trval snad věčnost, všichni je sledovali se zatajeným dechem. Oba měli na tváři vážné a soustředěné výrazy. Vzduchem začaly létat i kletby na odhození, které ale vždy ten, na něhož byly vyslány, vykryl štítem anebo se jim obratně vyhnul.

Fascinující bylo, že ani jeden nepromluvil.

Všechny, i ty těžší kouzla vysílali neverbálně, což se u předešlých dvojic nedělo.

Napětí by se dalo krájet a právě v tu chvíli se to stalo.

Oba protivníci ve stejnou dobu zahřměli "Expelliarmus!" a oboum vyletěly téměř současně hůlky z rukou a dopadla na zem.

Ve třídě panovalo nějakou dobu ticho. Všechny jejich výkon opravdu překvapil. Dokonce i profesor vypadal lehce vyvedený z míry, ale v jistém smyslu se tvářil potěšeně.

"Výborně! Takhle má vypadat opravdový souboj. Skvěle. Ten konec byl velice strhující. Vlastně nevyhrál nikdo, takže je to remíza. Uděluji Nebelvíru 10 bodů za každého. Proč jste to odzbrojovací zaklínadlo nevyslali neverbálně jako všechny předtím?" chválil je profesor a při poslední otázce se mu v hlase odrážela zvědavost.

"Myslela jsem, že když ho řeknu nahlas, stane se silnějším, očividně ho jako neverbální nemám ještě tak dobře zvládnuté."

"Myslel jsem, že když bude verbální tak bude silnější a třeba projde i štítem Evansový, i když o tom bych pochyboval, ona má opravdu silný štít." řekli ve stejnou dobu.

"Zajímavé, velmi zajímavé a chytré. Co plánujete po škole?" zeptal se zadumaně a upřel svůj pohled na Jamese "No asi půjdu na bystrozora."

"To jsem si myslel. Jako rodiče, co?“ mrkl na něj profesor White, načež James jen přikývl

Poté se profesor se stejnou otázkou obrátil na Lily. Ta maličko zrudla, ale následně mu pevným hlasem odpověděla „Taky bych se chtěla stát bystrozorkou."

James na ni vykuli oči, div mu nevypadly z důlků.

"Také jsem to tušil. Jenom se spolu budete muset naučit líp vycházet. Teď si zajděte na ošetřovnu."

Poukázal na Lilyin roztržený ret a opuchlou ruku.

James na tom nebyl o moc lépe. Měl roztržené obočí a pár šrámů na tváři, ale hlavně mu tekl z ramene strůžek krve.

"To je v pořádku, pane profesore. Já si to vyléčím." řekla Lily a po pár složitých mávnutích hůlkou vypadala skutečně jako dřív.

Profesor a celá třída na ni obdivně hleděli.

"Jde vidět, že ostatní profesoři opravdu nelhali, když říkali, že jste velice nadaná čarodějka. Prosím vás, uzdravte i tady pana po Pottera. A vy ostatní máte konec hodiny a berte si příklad ze souboje těch dvou. Myslím z toho stylu a provedení, ne z těch slov." řekl jim profesor.

Všichni se na jeho povel vyhrnuli ze třídy a mířili na další hodinu.

Remus a Sirius, Peter totiž na obranu tento rok nechodil, a Lilyiny kamarádky čekali před třídou, kterou profesor zavřel.

V učebně zbyla jen Lily, James a profesor.

Ten po chvíli ticha promluvil "Až tady skončíte, tak nezapomeňte zavřít dveře." a s těmito slovy neznámo kam.

Před učebnou ale narazil na čekající dívky a chlapce.

"Běžte na další hodinu, tohle bude ještě na dlouho." řekl jim a odešel.

Siriovi, Removi a třem dívkám nezbývalo nic jiného, než nechat své přátele na pospas svému osudu a zamířit na školní pozemky, kde je čekala hodina bylinkářství s profesorkou Prýtovou.

Rudovláska si povzdychla a vydala se k Jamesovi, aby mu vyléčila rány, které mu sama způsobila. Přišla až k němu a řekla "Budeš si muset sednout."

James jen kývnul, že rozumí a šel si sednou na katedru, jelikož lavice byly stále u zdí a židle zmizely neznámo kam.

Lily zamířila za ním a bez jediného slova mu sundala brýle.

Střapatý kluk už chtěl něco říct, když v tom ho zarazila svým ukazováčkem, který mu lehce přiložila na rty. James se pod jejím dotekem mimoděk otřásl.

Lily tomu ale nevěnovala pozornost a šeptla "Klid, jen ti musím spravit to obočí a těch pár ranek na obličeji. Takže se teď nehýbej ani nemluv, ano?" s tímto mu namířila hůlkou na obličej a pronesla příslušnou formuli.

Jakmile se všechny ranky zacelily, nasadila mu zpět brýle a stočila pohled svých smaragdových očí k jeho ramenu, kde však šla vidět pouze krev prosakující skrz školní košili.

"No… budeš si muset sundat i tu košili." řekla Lily.

James opět jen přikývl a začal si odvazovat kravatu, kterou následně položil vedle sebe. Poté porozepínal knoflíčky od košile a opatrně si ji sundal, aby ji mohl položit na kravatu.

Lily, ale nejprve vzala onen kus látky, kouzlem ho očistila a zbavila krve.

Položila, teď už čistou košili zpět a teprve pak vzhlédla k polonahému Jamesovi.

Rudovláska se neubránila pohledu na jeho svalnatou, famfrpálem vypracovanou hruď.

James se přes prázdniny určitě opaloval, jelikož jeho pokožka byla krásně snědá.

Malinko se jí do tváří vehnala červeň.

Brýlatý kluk si toho samozřejmě všiml, ale jen se lehce pousmál a dál už to nijak nekomentoval.

Lily se mu tedy podívala na to rameno.

Rána byla docela hluboká a ještě slabě krvácela.

Dívka si povzdychla, začala složitě mávat hůlkou a mumlat nějaká zaklínadla, kterým James, který na ní celou dobu visel pohledem, absolutně nerozuměl.

Rána se začala pomalu zacelovat, až zbyla jen malá jizvička, která také zmizela.

Lily se spokojeně usmála.

"Hotovo." pronesla a zamířila ke dveřím.

James na ni ještě křikl "Díky" a začal se oblékat.

Lily, dorazila ke skleníkům, našla své kamarádky, a společně čekaly na příchod profesorky.

Po chvíli na pozemky sbíhal i James, který si ještě v běhu zapínal košili a zavazoval kravatu.

Kate, která nikdy nechodila kolem horké kaše a to co si myslela prostě řekla, těkala pobaveným pohledem z Jamese na Lily, jakoby sledovala tenisové utkání.

Nakonec jí to nedalo a z úst jí vyletěla otázka, která jí očividně vrtala hodně dlouho hlavou "Co jste v té učebně prosím tě dělali?"

Lily na ni vytřeštila oči a spustila "Proboha Kate, neříkej mi, že si o mně myslíš, že bych něco měla s Potterem? On měl akorát ode MĚ škaredě poraněné rameno a tak si musel sundat košili, abych mu to mohla vyléčit." obhajovala se.

Kate se začala hlasitě smát, až se po ní pár lidí otočilo.

"V klidu Lily. Já vím, že ty Jamese nesnášíš. Musím ale uznat, že kouzlíš opravdu skvěle. Nějak ses nám ale zapomněla zmínit, že chceš být bystrozorkou, nemyslíš?“ změnila Kate téma a pozorovala svou kamarádku s povytaženým obočím. Jejich rozhovoru už naslouchaly i Susan a Mandy, které se do teď bavily spolu.

Dívka pod jejich pohledy opět lehce zrudla - Jak já nesnáším, červenání-pomyslela si, ale jala se do vysvětlování „Já ještě přesně nevím, jestli chci být bystrozorka nebo lékouzelnice. Ale když jsme dneska měli ty souboje, tak mě to docela i bavilo. Pak jak jsem musela ošetřovat Pottera, tak to jeho rameno nevypadalo vůbec vábně a mně došlo, že jako lékouzelnice, bych musela zvládat i horší zranění. Tak nějak mě to i víc táhne k tomu bystrozorství a hlavně chci bránit nevinné lidi. Vždyť ten lord Voldemort a ti jeho Smrtijedi vraždí hlavně mudly a ti jsou proti nim naprosto bezmocní. Takže asi fakt půjdu na bystrozora."zakončila Lily svůj dlouhý monolog.

Kamarádky na ni chvíli hleděli jako na ducha.

Nejprve se probrala Kate a pronesla "Tak tohle ti schvalujeme, Lily."

Dál už si nemohly povídat, neboť přišla profesorka a zavedla je do skleníků.

Po bylinkářství čekala nebelvírské dvouhodinovka lektvarů, samozřejmě se Zmijozelem.