"Co to je?" řekla si pro sebe a pomalu zamířila k posteli.

Byly na ní vyskládány kvítky lilií, které tvořily nějaký obrazec. Rudovláska se pozorně nad onen ornament nahnula a zkoumala, co by to tak mohlo být.

Po chvíli hledění nakonec nabyla dojmu, že se jedná o šipku, která ukazuje směrem k velké skříni.

Váhala, zda ji má vůbec otevřít.

Měla strach, aby na ni něco nevyskočilo.

Přesto byla však zvědavost větší než obavy a ona ji otevřela.

Vykoukly na ni její šaty, které hned při příjezdu našla v tašce jako dárek od Kate.

Tentokrát ovšem nevypadaly tak, jak je tam Lily před několika dny ukládala.

Na věšáku kde visely, byl upevněn malý lísteček, na němž stálo: V těchto šatech se vydej po stopách květin, jež symbolizují tvé jméno. To je vše oč tě žádám, krásná rudovlásko.

"A sakra." zaklela si pro sebe a malinko se jí roztřásla kolena.

Vždyť tenhle text byl jako z nějakého dívčího románu.

Naprosto ji odrovnal a ona pociťovala, jak se jí zmocňuje nervozita.

Opatrně a s třesoucími prsty tedy sundala své šaty z ramínka a položila je na postel vedle šipky z lilií.

Zmateně si projela vlasy.

Netušila, zda má vůbec někam chodit.

Znervózněla ještě více, když zjistila, že nemá boty, které by si k tomuto oblečení mohla vzít. Byla by ostuda, kdyby si to šlapala ulicemi v žabkách nebo nedej bože v teniskách. V ruce žmoulala lístek, na kterém byl onen vzkaz, a uvažovala, co má dělat.

"Tohle si nějak nedomyslela, Kate. Šaty mi tam podstrčíš a na boty zapomeneš." mumlala si pro sebe tiše a došla ke skříni, aby ji zavřela.

Najednou jí lísteček se vzkazem vyklouzl z ruky a ona se pro něj sklonila. Když zvedala hlavu, pohled jí utkvěl na něčem, co leželo na dně skříně.

"Páni." zašeptala a opatrně vytáhla nádherné boty, které se kupodivu přesně hodily k jejím šatům. Samozřejmě na nich byl upevněn další papírek, tentokrát tam stálo: Doufám, že ti budou sedět.

Rychle si proto zula ponožky a obula si je.

Seděly jí snad ještě více než ty, které měla k těm šatům dříve.

Po chvíli ony skvostné botky hodné princeznám opatrně vyzula a položila je před postel.

Nervózně pochodovala po místnosti a nevěděla, co má dělat.

Nakonec se přeci jen rozhodla.

Pomalu, tak jako by byly z papíru, se oblékla do šatů a obula si ony nádherné boty.

S úmyslem se upravit zamířila rovnou do koupelny.

Potřebovala nějak uklidnit své rozcuchané vlasy. Umýt by je určitě nestihla, jelikož by trvalo neskutečně dlouho, než by uschly. Stoupla si před zrcadlo a hleděla na svůj obličej.

Ve tváři se jí odráželo mnoho pocitů, ale rty měla zformované do zasněného úsměvu.

Přemýšlela, kdo by pro ni tohle asi tak mohl přichystat. Na mysl jí přišli jen dva nápadníci, ovšem jen jeden věděl o těch šatech a o tom, že nejvíce tahle dívka miluje lilie.

Z jejího zasněného hledění ji ovšem probrala jedna zásadní věc.

Jakto, že se právě dívá do zrcadla, které James ráno odnášel?!

Bylo tedy jasné, kdo ji na konci tohohle putování za kvítky lilií bude čekat.

Poté se už ale věnovala jen své tváři a vlasům. Ty lehce pročesala a sepnula je sponou do složitého, ale o to víc nádherného účesu. Zabralo jí to sice několik minut nadávání a marných pokusů, ale s výsledkem byla více než spokojena. Lehce se nalíčila a dala tím tak ještě více vyniknout nádherným smaragdovým očím, ve kterých se momentálně odrážela zvědavost a očekávání.

Naposledy se na sebe usmála do zrcadla a zamířila do ložnice, kde si nasadila náušnice zelenkavé barvy.

V chodbě si poté opatrně oblékla bundu, protože jinak by venku asi zmrzla a vyšla z apartmá. Zamknula dveře a klíček si strčila do kapsy u bundy.

Nevěděla ani pořádně kam jít, ale instinkt jí napovídal, že má jít ven z hotelu.

Když procházela recepcí, najednou na ni mladý hoch, stojící za pultem, zavolal "Slečno?"

Lily se otočila a šla k němu blíže "Ano?" ptala se nervózně.

"Jste Lilyan Evansová?" tázal se jí.

Ona jen přikývla.

On se usmál a se slovy "Tohle je pro vás." jí předal malý dopis.

"Od koho to je?" chtěla vědět.

Recepční se však jen tajemně usmál a prohlásil "Lituji, ale nemohu vám to říct." vytáhl ještě jeden papír, na kterém bylo několik jmen a podal Lily propisku "Tady ještě prosím podepište, že jste ten dopis převzala."

Rudovláska mu na papíru tedy zanechala svůj podpis, poděkovala a mířila ven z hotelu.

"Přeji příjemný večer." řekl jí ještě s úsměvem.

Lily se venku zastavila a otevřela onen dopis, který před chvílí dostala.

Opět tam stál krátký, ale vcelku výstižný vzkaz: Průvodce ti budou dělat kvítky lilií.

Dívka se rozhlédla okolo a skutečně narazila na nový kvítek.

Vydala se tedy tím směrem.

Takhle to pokračovalo ještě asi půl hodiny. Pokaždé když objevila nový květ, rty se jí roztáhly do širokého úsměvu a ona se nemohla dočkat, až najde další.

Za několik minut už opět nevěděla, kde se nachází a kvítku začalo pomalu ubývat.

Když stála Lily na rozcestí dvou ulic a nevěděla kudy se má vydat dále, ozvalo se za ní "Já říkal, že se ještě uvidíme."

V rudovlásce zatrnulo a v rychlosti se otočila "To jsi byl ty?" ptal se malinko zklamaně usmívajícího se Simona.

Ten jen zakroutil hlavou a uklidnil ji "Neboj se. Nebyl jsem to já. Já dnes budu sloužit jen jako tvůj průvodce." řekl a nabídl jí rámě, do kterého se mu rudovláska již s úsměvem zavěsila.

"A kam vůbec jdeme?" ptala se zvědavě už snad potřetí za jejich cestu.

"Za chvíli tam budeme." řekl jí místo odpovědi a Lily se pomalu začínala zmocňovat nervozita.

Nohy se jí rozklepaly a ona skoro ani nemohla jít dále.

"Co se děje, Lily?" ptal se Simon, jakmile si toho všiml.

"Já se bojím." přiznala mu.

"A čeho, prosím tě?" ptal se jí s pozvednutým obočím.

"Já ani nevím." řekla a dodala "Prostě se bojím."

"Nemáš se čeho bát." uklidňoval ji.

Než si toho Lily stačila všimnout, vešli do nějaké budovy a Simon ji zavedl k výtahu.

Oddělal onu železnou clonu a pobídl Lily, aby do něj vlezla. Následně tam vešel i on a clonu opět zavřel. Zmáčkl požadované tlačítko a výtah se i s nimi rozjel směrem nahoru.

Jakmile zastavil, Simon vylezl a Lily za ním.

Prošel i s ní dlouhou chodbou a zastavil se před jedněmi dveřmi.

"Od teď už musíš jít sama." řekl jí a chystal se odejít.

To se ovšem rudovlásce nelíbilo a pevně jej chytila za předloktí.

"Kam mám jít?" ptala se nebo spíše sípala.

Hlas jí přestal naprosto poslouchat a kolena se jí rozklepala.

"Jenom projdeš těmi dveřmi." usmál se na ni, a aby jí dodal odvahu, jemně ji objal.

"Ničeho se neboj a užij si dnešní večer." řekl jí, když se od ní odtáhl.

"Já jsem nervózní." přiznala.

"Nemáš být proč nervózní, Lily. James tě zná jako vlastní boty. Do ničeho tě nutit nebude. Uvidíš, že jakmile vejdeš a uvidíš ho, všechno z tebe opadne." řekl jí ještě a poté rychle odcházel, aby se jej Lily zase nemohla chytit.

Když za sebou zavíral železnou mříž ve výtahu, naposledy na ni mávl a odjel.

"Klid, hlavně klid. Vždyť to nic není. Jen projdu těmi dveřmi a uvidím co dál. To dám, to musím dát." šeptala si pro sebe.

Výsledkem bylo pouze to, že se jí ještě více rozklepaly ruce.

"Sakra." zaklela a opřela se o studenou zeď za ní.

Několik dlouhých minut sbírala odvahu na to, aby otevřela ony proklaté dveře.

Najednou však uslyšela, jak opět jede výtah.

Někdo z něj vystoupil a ona nyní hleděla do lehce naštvané tváře Simona.

"Tys tam ještě nešla?" ptal se jí.

"Co tady děláš?" vykoktala.

"Přišel jsem tě zkontrolovat."

"Já tam nemůžu." odporovala mu.

"Ale můžeš. Měj se dobře Lily a třeba se zase někdy potkáme." řekl jí a dříve než se stačila vzpamatovat, otevřel ony dveře a vystrčil ji za ně.

"A sakra." zaklela.

Věděla, že by bylo trapné, kdyby se zase vrátila zpátky. Zhluboka se proto nadechla a rozhlédla se okolo. Nacházela se na střeše. Okolo ní byly dvě řady lilií a tvořily cestičku, po které se rudovláska, se stále se klepajícími koleny, vydala.

Za chvíli před sebou zahlédla mužskou postavu, stojící zády k ní.

Onen neznámý mladík zamyšleně hleděl do dáli, ruce ležérně strčené v kapsách.

Lily jej ovšem i zezadu poznala.

Váhavými krůčky a se stále zvětšujícím se knedlíkem v krku se k němu vydala.

Šlo vidět, jak se chlapec napjal, jakmile zaregistroval klapot podpatků, jež rudovlásčiny boty vydávaly, Ovšem neotočil se… jen stále hleděl do neznáma.

"Ahoj." pozdravila, když byla asi krok od něj.

Chlapec se na ni otočil a na rtech se mu objevil užaslý výraz "Vypadáš nádherně." řekl místo pozdravu.

Lily zčervenala a dostala ze sebe "Děkuju."

James si vytáhl ruce z kapes a pomalu začal mluvit "Lily, já bych se ti chtěl ještě jednou omluvit za to odpoledne." řekl a podíval se jí do očí.

Rudovlásce se při jeho pohledu opět rozklepaly kolena a v krku se jí usídlil velký knedlík.

"Ne… nemusíš se mi omlouvat." vykoktala ze sebe a stočila svou rudnoucí tvář směrem k zemi.

Jamesovi samozřejmě neušlo, jak se pořád klepe a tušil, že to rozhodně nebude zimou.

"Co se děje?" zeptal se jí na rovinu.

"Ehm… nic." dostala ze sebe.

Momentálně by asi nejraději skočila ze střechy.

"Je ti zima?" zeptal se jí a jemně jí chytil za ruce, které byly ovšem teplé, ale stále se klepaly.

"Ne to ne. Já jen…" řekla a vložila si obličej do dlaní.

"Copak?"

"Já jsem negjofwjí." dostala ze sebe něco nesrozumitelného.

"Co?"

Lily se zhluboka nadechla, podívala se mu do očí a řekla "Jsem nervózní."

"Aha. A z čeho?"

"Z tebe." řekla mu upřímně.

"Ale notak, já tě nemám jak znervózňovat." zasmál se a pokusil se o povzbudivý úsměv.

"Já vím, ale prostě. Tohle všechno, jsem nervózní. Nikdy jsem nic podobného nezažila." konečně začala mluvit jako normální člověk a nekoktala.

"A co ti na tu tvou nervozitu pomůže?" chtěl jí nějak pomoci.

"Nevím, zkus… zkus mě obejmout." navrhla a ani nevěděla, kde se to v ní bere.

James nic neřekl, jen ji jemně stiskl v náručí dávaje jí pocit bezpečí a jistoty.

"Tak co? Lepší?" ptal se jí po chvíli.

"Ještě chvilku." zašeptala a pomalu se v jeho náruči začala uklidňovat.

Za okamžik se od něj odtáhla a řekla "Díky."

"Už je to dobré?" zajímal se.

"Myslím, že jo." řekla a s úlevou zjistila, že už se ani neklepe a knedlík v krku odcestoval někam hodně daleko.

"Dívej, bude zapadat slunce." upozornil ji chlapec a upřel pohled na obzor, kde pomalu ale jistě mizela ona životodárná koule, aby zase na druhé straně země probudila lidi k životu. Oba dva se zatajeným dechem sledovali, jak se pomalu schovává a ozařuje město a jeho okolí posledními oranžově zbarvenými paprsky. Za několik minut zmizela úplně a pomalu se začalo stmívat.

"Páni. To bylo nádherné." žasla rudovláska.

"To ano." přitakal James a jemně ji chytil za ruku.

"Pojď." pobídl ji.

"Kam jdeme?" chtěla vědět Lily.

"Nech se překvapit. Jen doufám, že máš hlad." řekl jí.

"To si piš, že mám." usmála se na něj.

James otevřel další dveře, které se na střeše nacházely, a nechal rudovlásku vejít.

"Vítej v restauraci Noční hvězda." řekl jí, jakmile se ocitli uvnitř.

Dívka po vstupu do restaurace hleděla s otevřenou pusou. Proto ani nijak nevnímala, když jí James gentlemansky rozepnul bundu, sundal jí ji a pověsil na věšák.

Nacházeli se ve velmi luxusní restauraci. Jedna zeď byla celá prosklená, tudíž mohli návštěvníci pozorovat rozsvěcující se město.

James si také sundal bundu a pověsil ji vedle té její.

Poté chytil Lily zase za její drobnou ručku a vedl ji k baru.

"Dobrý den, měli bychom tady mít rezervaci." řekl dívce, co stála za barem.

Ta se na něj mile usmála, pozdravila jej a ptala se "A na jaké jméno?"

"Potter." řekl jí a podíval se na Lily, která očima stále putovala všude okolo.

Dívka se podívala do svého notýsku a usmála se "Jistě, pojďte za mnou." řekla jim.

Lily konečně ukončila svou zběžnou prohlídku a nechala se i s Jamesem zavést mladou číšnicí k jejich stolu.

"Tady to je."

"Děkujeme." řekla Lily a chystala se usadit.

Číšnice šla nejspíš pro jídelníčky a tak osaměli.

James rudovlásce galantně odsunul židli a sám se usadil naproti ní.

"Líbí se ti tady?" ptal se nervózně.

"Děláš si srandu? Je to tady nádherné."

"To jsem rád." usmál se spokojeně.

Lily si všimla, že jejich stůl je bokem od ostatních. Dělilo je několik mramorových sloupů, které celé restauraci dodávali na luxusnosti. Přes vcelku velký počet návštěvníků zde však panovalo ticho a příjemná atmosféra.

Lily si také všimla, že James má oblek. Skutečný oblek s bílou košilí a černou kravatou, sakem a kalhoty. V kontrastu s jeho tmavými vlasy vypadal jako Bůh. Jako by byl vytesaný z mramoru. Klidné rysy, pohledná tvář, jeho postava, které oblek neskutečně slušel. To všechno rudovlásku uchvacovalo. Věděla, co na něm všechny bradavické dívky vidí. James byl ztělesněním všeho, co dívky chtěly a vzhledu, po kterém toužili snad všichni chlapci. Byla jim uchvácena. Nechápala, jak mohla někdy říct, že se jí nelíbil. Čistě po fyzické stránce byl totiž James Potter dokonalý.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se jí po chvíli ticha objekt jejich myšlenek.

„Co? Ehm… jo. Jenom jsem se zamyslela.“ řekla rychle a zrudla.

Za pár chvil se před nimi objevila ona dívka i s jídelními lístky a zase odešla, aby jim dala čas na vybrání jídla.

Jen co jej však Lily otevřela, zděšeně vykulila oči.

Malinko se k Jamesovi přes stůl nahnula a začala šeptat "Je tu hrozně draho. Tohle si nemůžeme dovolit."

Chlapec se však usmál "Ale můžeme. Jenom si vyber to, na co máš chuť, ano?"

"Tak dobře, dám si čočku s masem." řekla po chvíli.

James se zaškaredil a podíval se do jídelníčku na cenu.

Samozřejmě, rudovláska si vybrala to nejlevnější ze všech jídel.

"Co je?" reagovala na jeho výraz.

"Ty nesnášíš čočku." řekl jí.

"Pleteš se. Miluju ji." hodila na něj hraný úsměv.

James však rezolutně zakroutil hlavou a spustil "Nesnášíš ji. Pokaždé když je na oběd, tak se na ni šklebíš, jako kdyby to snad byl nějaký Zmijozelák."

"Já se na Zmijozeláky nešklebím." odporovala mu.

"Dobře, tak se na ni šklebíš, jako kdybych ta čočka byl snad já…" chtěl pokračovat, ale zase mu skočila do řeči "Na tebe se už taky tak nešklebím."

Chlapec jen protočil očima, v duchu jej však její prohlášení zahřálo u srdce.

Nakonec řekl "Prostě se na ni šklebíš a nikdy ji nevezmeš do pusy. Tak mi neříkej, že ji miluješ."

Měl pravdu.

Lily čočku skutečně nesnášela.

Když byla malá, tak jí Petunie nakukala, že v té čočce jsou červi, které když sní, tak jí začnou vylézat z pusy a prokousávat se jí bříškem ven.

Od té doby se této zvláštní luštěniny rudovlasá dívka nedotkla.

Divila se, jak důvěrně ji James zná. Na druhou stranu ji to však ani nepřekvapovalo.

Začínala se obávat, co dalšího o ní ví, když má jako bonus kouzelný plášť, se kterým se může kdekoliv nepozorovaně dostat.

"Dobře. Máš pravdu." přiznala s poraženeckým povzdechem.

"Já vím. Takže si prosím tě vyber něco, co ti bude chutnat, a nedívej se na ceny nebo ti objednám to nejdražší jídlo, dobře?" usmál se na ni a sám se zahleděl do svého jídelníčku.

"Tak jo." rezignovala nakonec rudovláska a přestala sledovat ony astronomické sumy, které si restaurace účtovala.

Když k nim po chvíli přišla číšnice, měli oba vybráno.

Lily si k Jamesově libosti vybrala jídlo, které nebylo ani nejdražší a ani nejlevnější a to bylo maso tří druhů opékané na ohni a jako příloha byly brambory. A James ten si objednal také nějaké maso na bylinkách a k tomu hranolky.

Číšnice si vše pečlivě zapsala a poté se jich ještě zeptala "Co si dáte k pití?"

"Jahodový džus." řekla Lily.

"A já pomerančový." připojil se k ní s milým úsměvem chlapec.

Ona jen kývla hlavou, že rozumí a odešla.

"Jsem zvědavá, jestli to bude dobré za takovou cenu." řekla rudovláska.

"Prý tu vaří výborně, ale příprava jim chvíli trvá. Přeci jen se to dělá na otevřeném ohni."

"Tak uvidíme. Alespoň budeme víc času na mluvení." usmála se na něj vesele.

"To jo. Jsem rád, že zase mluvíš." zasmál se.

"Co máš na mysli?" pozvedla obočí.

"Jak jsi za mnou přišla, vypadalo to, že ze sebe nevymáčkneš ani hlásku." řekl jí naprosto upřímně.

Lily si na tu chvíli vzpomněla a začervenala se.
Vzápětí mu však odpověděla "To máš pravdu. Hrozně jsem se bála a ani nevím čeho. Simon odjel výtahem a řekl mi, že mám vejít těmi dveřmi. Jenže já na to neměla odvahu. Pak se však vrátil, aby mě zkontroloval. Když viděl, že tam pořád stojím, normálně mě před ty dveře vystrčil.“ postěžovala si.

"To že udělal?" vykulil oči James.

"Jo. Ale na druhou stranu… kdyby se nevrátil, myslím že bych tam stála doteď." uznala nakonec.

"Tak to mu budu muset zítra poděkovat." zasmál se.

Rudovláska si však při jeho posledním slově na něco vzpomněla a malinko se styděla za to, že jí to došlo až teď.

"Ještě jsem ti nepoděkovala za ty boty. Jsou opravdu nádherné a chodí se v nich úžasně. Děkuju." řekla mu a pohled upřela do desky stolu.

"Vážně?" chlapci se rozlil úsměv na tváři.

"Obvykle si na boty tohoto typu zvykám vcelku dlouho, ale tyhle… jakoby mi snad přirostly k noze." řekla mu zamyšleně.

"Jsem rád, že se ti líbí. V tom obchodě jsem se cítil naprosto bezradný. Všechny ty botky, polobotky, střevíčky, lodičky a kdo ví, co ještě mi připadaly naprosto stejné. Nakonec vyhrály tyto." přiznal jí.

Lily se rozesmála.

Dokázala si živě představit, jak James chodí od jednoho regálu k druhému a nerozhodně si vjíždí prsty do vlasů.

"Fakticky jsou nádherné a pohodlné. Ještě jednou děkuju." lehce jej pohladila po ruce, kterou měl položenou na stole.

Vzápětí se svou dlaní ovšem polekaně ucukla, neboť cítila, jak mezi nimi proběhlo opět ono zvláštní napětí, které jimi projíždělo vždy, když spojovali své síly.

"Snad nám ty dlaně zase nezačnou zářit." prohodil James s úšklebkem.

"Taky doufám. Nevím, jak bychom to tady vysvětlovali."

"Těšíš se zpátky do Bradavic?" zeptal se jí.

"Já ani nevím. Zrovna dvakrát se mi odsud nechce." řekla mu s úsměvem.

"Doufám, že na tom mám nějakou zásluhu i já."

"To víš, že jo." vyplázla na něj jazyk.

"Ale no tak… o se na takovou krásnou dívku nesluší, aby vyplazovala jazyk." vyplázl jej na ni na oplátku on.

"Jestli si myslíš, že ti budu říkat, že se to na takového krásného kluka nesluší, aby vyplazoval jazyk, tak to jsi na omylu." ušklíbla se na něj.

"Právě jsi to však řekla." sdělil jí James.

"Sakra. Nechala jsem se napálit." zasmála se rudovláska.

Číšnice jim přinesla objednané džusy a příbory s vidličkami na večeři.

Poděkovali jí a každý upil z toho svého.

"Co se tak škeříš?" ptala se Lily, když viděla, jaký obličej hoch nahodil.

"Je to ledové." řekl jí a rudovláska mu sáhla na skleničku, která se skutečně dokonce i rosila.

"To já ho mám akorát." řekla s úsměvem.

"My tady vlastně nemůžeme pít alkohol, že?" napadlo jej najednou.

"Máš pravdu. Je nám teprve sedmnáct a tady je to dovoleno až od osmnácti." řekla a dodala "Copak? Pokazilo ti to plány opít mě do němoty?"

"To už se mi jednou podařilo." usmál se na ni a připomněl jí tím nedávnou událost v Prasinkách.

"To mi raději ani nepřipomínej. Nebýt toho lektvaru, který jsi mi dovezl, ležím a zvracím ještě doteď." řekla mu narovinu.

"Jednou, když jsme ještě s klukama nevěděli, že nějaký lektvar vůbec existuje, jsme malinko oslavovali úspěch naší další povedené akcičky. Trochu jsme to však přehnali a ráno jsme všichni museli jít na ošetřovnu, protože nám bylo hrozně špatně. Ten alkohol totiž ukradl Sirius doma. Kdo ví, co v tom bylo za sajrajt." vzpomínal James.

"A Pomfreyová to nijak nezjistila? Muselo to z vás jít cítit, ne?"

"Kupodivu ne. Stejně myslím, že něco tušila, ale řekl bych, že jak viděla, jak jsme se sami vytrestali, rozhodla se to nechat být. Pak jsme celý den strávili na ošetřovně s lavorem u postele." na tváři se mu zformoval nehezký úsměv, když si na to vzpomněl.

"Vy musíte mít teda hodně zážitků." zasmála se Lily a James jí začal vykládat různé příhody, které se svými kamarády zažili.

"Už… už ne, prosím. Nebo se tady počůrám smíchy." říkala o dobrou půlhodinu později, když jí James vykládal historku.

Naštěstí pro rudovlásku jim konečně číšnice donesla jídlo.

Vypadalo to nádherně a vonělo ještě líp.

Bylo na čase zkusit, jak to chutná.

Popřáli si navzájem dobrou chuť a pustili se každý do své porce.

"Je to vynikající." řekl James a spokojeně žvýkal.

"Musím souhlasit." dala mu dívka za pravdu a také se oblizovala skoro až za ušima.

"Už jsem plná." zahlaholila Lily za několik minut a na talíři měla ještě několik kousků masa a brambory.

James právě dojídal hranolky, ale šlo na něm vidět, že už má také dost.

"Nechceš zkusit to maso?" nabídla mu, napíchla onen kousek na vidličku a strčila ji chlapci před ústa.

On jen poslušně otevřel a všechno snědl.

Lily nabodávala další kousky masa a brambor až všechno z jejího talíře zmizelo, kdežto chudák James měl boule až za ušima.

"Ještěže na nás nikdo nevidí. Mysleli by si, co takoví burani dělají v takové luxusní restauraci." zasmála se Lily a v tom se jí v puse objevila hranolka.

Vzhlédla a uviděla Jamese, jak se spokojeně šklebí a bere do ruky další.

Stejně jako předtím ona jeho, teď on začal dokrmovat ji.

Za pár chvil byl i chlapcův talíř prázdný a on se na ni spokojeně usmíval.

"Můžeme si gratulovat, všechno jsme snědli. Takže nám nebude líto těch peněz." řekla, jen co polkla poslední sousto.

"Týmová spolupráce." usmál se na ni.

Lily se mimoděk podívala ven a až na několik světel neviděla absolutně nic.

"Nevíš, kolik může být tak hodin?" ptala se jej.

Chlapec se podíval na svou ruku, na níž měl hodinky a řekl "Je to k neuvěření, ale už je půl desáté."

"Cože? To jsme tady tak dlouho?" divila se rudovláska.

"I když to říkám nerad, asi bychom měli pomalu vyrazit." mrkl na ni a pomohl jí na nohy.

Zavedl jí poté k věšákům a sám šel k baru, aby zaplatil.

Přitom se postavil k Lily zády, aby neviděla, kolik peněz číšnici předává.

Vrátil se zpět k ní, oblékl si bundu a společně bok po boku opustili restauraci dveřmi, které vedly opět na střechu.

Celou střechu osvětlovaly malé lampičky, které byly umístěny po jejím obvodu.

"Tak co? Líbilo se ti to?" ptal se jí a opřel se o železné zábradlí.

"Ani nevíš jak moc. Muselo ti dát neskutečnou práci všechno přichystat." řekla a stoupla si vedle něj.

Oba dva shlíželi na osvětlené město pod nimi.

Okolo pofukoval studený větřík a čechral jim vlasy.

Lilyin pracně udělaný účes už dávno neměl svůj dokonalý tvar, ovšem i s ním vypadala rudovláska neodolatelně.

"Málem bych zapomněl na to nejdůležitější!" prohlásil najednou a zašátral v kapse.

"Ještě jsme si je neměli možnost připnout." v ruce držel malou krabičku.

Když ji otevřel, na rudovlásku vykoukly obě půlky srdce.

"Připneme si je teď." řekla Lily a opatrně vzala do ruky tu Jamesovu.

Chlapec si vyvlékl bundu a malinko se sklonil, aby jí tak dal možnost mu v klidu řetízek zapnout.

"A teď já." usmál se, jen co si opět oblékl bundu.

Vzal do dlaně Lilyinu půlku a počkal, až si sundá bundu. Poté jí jemně přiložil řetízek na krk a zezadu jej zapnul. Lily se k němu otočila a usmála se na něj. Pomohl jí obléct bundu, chytil ji za ruku a bez dalších zbytečných slov zamířili opět k výtahu.

Při tom si ani jeden nevšimli slabého zasvícení obou půlek, jež byly teď bezpečně uschovány pod jejich bundami.

V tichosti prošli dveřmi, kterými zde Lily přivedl Simon a nastoupili do výtahu.

James poté rudovlásku provedl celou budovou a ocitli se na ulici.

Lily se otřásla zimou.

Chlapci to samozřejmě neušlo.

Opatrně tedy pustil její ruku a tou ji objal okolo ramen. Dívka se jej chytila okolo pasu a takhle kráčeli ztemnělými a tichými ulicemi.

Za pár minut začali narážet na jednotlivé kvítky lilií a s lehkými úsměvy je pozorovali.

"Zítra se nepostavím na nohy." naříkala rudovláska, když jim zbývala k hotelu ještě dlouhá cesta.

"Bolí tě nohy z těch bot?" ptal se jí starostlivě James.

Ona jen přikývla a vysvětlila mu "Ještě jsem nikdy tak dlouho nechodila na podpatcích."

James chvíli přemýšlel, poté se zastavil a začal si vyzouvat boty i s ponožkami.

Lily na něj koukala jako na blázna.

"Co to děláš?" ptala se jej.

"Vyzuj se." řekl jí místo toho.

Lily však došlo co má v úmyslu a začala razantně kroutit hlavou "Ne. To po tobě nemůžu chtít. A ty půjdeš jako v čem?"

"Půjdu bosky. Vyzouvej se nebo tě vyzuju já." pohrozil jí.

Rudovláska jej proto raději poslechla a nakonec si nechala nazout i jeho ponožky.

"Vím, že to není nic extra, ale alespoň ti bude teplo. Máš úplně ledové nohy." řekl jí se starostlivým úsměvem a utahoval jí boty.

"Je to úleva." kývla hlavou ke svým nohám, na kterých plandaly, Jamesovy tenisky.

"Děkuju." dodala a vzala střevíčky do ruky.

James tedy bosky cupital vedle ní.

Pokaždé když mu Lily nabídla, že mu ty boty vrátí, zakroutil hlavou a pokračoval v cestě.

O necelou půlhodinu později konečně dorazili do hotelu.

Při procházení recepcí na ně onen mladík koukal s širokým úsměvem na tváři a řekl něco ve smyslu, že James je kus gentlemana.

"Ty gentlemane, teď se ráno nepostavíš ty." řekla mu Lily, když odemykala dveře jejich apartmá.

"Ale postavím." mávl nad tím rukou a společně vešli dovnitř.

V chodbě se rudovláska vyzula z jeho tenisek a zamířila do koupelny, kde se v rychlosti odlíčila, rozpustila si vlasy a vyčistila zuby.

Poté zamířila do ložnice.

James si v koupelně zase umyl nohy, které měl pořádně špinavé a sem tam poraněné. Vysvlékl se a jen v boxerkách zamířil do ložnice, kde se unaveně svalil na postel, ve které ležela, už do pyžama převlečená Lily.

"Dneska to bylo krásné. Děkuju." šeptala a přikryla jej dekou.

Oba dva měli v plánu umýt se až ráno, jelikož teď na to nějak neměli sílu.

"Taky se mi to moc líbilo." řekl jí, když upadal do spánku.

Na víc se vlivem únavy už nezmohl.

Rudovláska se usmála a přitiskla se k jeho svalnatému tělu, chlapec ji už spíše ze spaní jemně objal kolem pasu a tím jí dodal absolutní pocit bezpečí.

Oba dva, společensky unaveni usnuli s úsměvy na rtech a skvělými vzpomínkami.