Rozhodla se vypustit z hlavy důvod, proč se James tvářil, tak jak se tvářil a společně s Maxem vyšli před budovu.

"Kam půjdeme?" zajímala se rudovláska.

"Kousek odtud je jeden obchod. Mají tam opravdu všechno." usmál se na ni a vydal se směrem, který se Lily ani trochu nelíbil.

Max šel totiž stejnou cestou, jakou sem Lily s Jamesem přišli.

To znamenalo jediné, mířili k jejich obchodu, kam se Lily v tuto chvíli však ani v nejmenším nechtělo.

Proto se Maxe opatrně zeptala „Není někde poblíž ještě nějaký jiný obchod?"

Šlo vidět, jak kudrnatý hoch znejistěl.

Pak řekl "Jo, je jich tu několik. My ale musíme jít právě do tohoto."

"Proč?" povytáhla Lily zvědavě obočí.

"Bylas tam už někdy?" ptal se jí na oplátku.

"Jo a ne jednou." ušklíbla se a dodala "Naposledy dneska ráno."

"A vidělas tu prodavačku?" tázal se jí dále a na tváři se mu začínal objevovat zasněný výraz.

"Jo. Co je s ní?" ušklíbla se a opět ji lehce bodlo v hrudi při vzpomínce, jak ji dívka prosila, ať předá Jamesovi onen papírek.

"Je nádherná. Že jo?" zasnil se.

"Asi jo. Já nevím. Víš, já se jaksi zajímám o jiné pohlaví než ty." vyplázla na něj jazyk.

"Hele… nech toho. Právě proto musíme jít zrovna do toho obchodu, chápeš?" vysvětloval jí.

Bylo skoro slyšet, jak to všechno v rudovlásčině mozku sepnulo dohromady a ona vítězoslavně vykřikla "Tobě se líbí!"

Max si povzdechl "Kdyby jen to. Mám takové ponětí, že ukradla mé srdce a ani ona sama o tom ještě neví."

"Neboj se. Něco s tím uděláme." slíbila mu Lily už v mnohem lepší náladě.

Povolným krokem a za stále konverzace došli až k onomu obchůdku.

Lily vešla dovnitř a Max se držel kousek za ní.

Rudovláska však neměla v úmyslu jít rovnou nakupovat.

Nejprve její kroky vedly k místu, kde jako obvykle postávala ona mladá dívka.

Pozdravila ji a začala, tak aby to neslyšel Max, šeptat "Předala jsem Jamesovi ten lísteček."

"A?" chtěla vědět dívčina.

"Hrozně moc se omlouvá, ale nebude moci přijít. Má toho hodně v práci a navíc… už za dva dny odjíždíme zpět domů. Prý by z toho nic nebylo." sdělila jí rádoby smutně.

Mladičká prodavačka si povzdechla "To nevadí, alespoň jsem to zkusila. Přesto děkuji, že jste mu to předala."

Lily jen kývla, že rozumí a s tajemným nádechem, jež se jí odrážel v hlase, řekla "Možná je princ, na kterého čekáte, blíž než si myslíte."

Poté se opět narovnala a otočila se k Maxovi, který stál za ní.

Skoro až s náboženskou úctou hleděl na dívku za pokladnou.

Lily do něj lehce šťouchla a sykla mu do ucha "Nehleď na ni tak blbě."

Poté jej jemně přistrčila k prodavačce a ještě mu zašeptala "Jdi do toho a neboj se."

Pomalým krokem se následně vydala nakupovat všechny potřebné suroviny.

Mířila úplně dozadu obchůdku, aby mohla nechat oběma mladým lidem dostatečné soukromí.

"Ehm… Ahoj, já jsem Max." slyšela a spokojeně se usmála.

Doufala, že z tohoto něco vzejde.

Poté už se pohodlně procházela po obchůdku a házela do košíku všechny potřebné suroviny na výrobu jejich vyhlášených špaget.

Dávala si přitom dostatečně na čas, aby jim mohla nechat alespoň nějaký ten čas.

Za chvíli už měla problém košík vůbec unést.

Za stálého funění se dostala k pokladně a svůj vrchovatý nákup položila na pult.

Prodavačka se však dále zaujatě bavila s Maxem a ani jeden z nich si očividně rudovlásčina příchodu nevšiml.

Kudrnáč byl ležérně opřený o pult a stále něco vykládal.

Jeho vyvolená se usmívala jako měsíček na hnoji.

Lily, i když se jí nechtělo porušovat jejich jistě příjemnou konverzaci, jim zamávala dlaní před obličeji. Oba dva sebou polekaně škubli.

"Fuj, to jsem se lekl." zanadával Max.

"To byl účel. Musíme jít zpátky. Už mám nakoupeno. Tak jestli byste byla tak hodná a zkasírovala to?" usmála se Lily mile na lehce zmatenou prodavačku.

"Hned to bude. Omlouvám se." malinko zrudla a jala se vše počítat.

Rudovláska jí předala peníze a společnými silami dali vše do několika tašek.

Max vzal do rukou ty dvě nejtěžší a Lily nesla jen jednu.

"Počkám na tebe venku." šeptla směrem k chlapci, mile se usmála na prodavačku, rozloučila se a vyšla před obchod.

Za několik minut vyšel i Max.

Na tváři mu pohrával široký úsměv a bylo vidět, že nemá daleko k tomu, aby si začal zpívat.

"Co tak vesele?" ptala se jej rudovláska, když mířili směrem do skladu.

Předem však věděla, co nebo spíše kdo asi tak bude příčinou jeho dobré nálady.

"Je úžasná. Máme toho tolik společného. Smála se mým vtipům a prostě všechno. A když jsem odcházel tak jsme si vyměnili telefonní čísla a dneska, jakmile skončí v práci, máme schůzku. Děkuju, že jsi mě popohnala, abych ji oslovil." básnil a Lily se jen usmívala.

Cítila, že tady roste něco nového a doufala, že se Max s onou dívkou z obchodu dá brzy dohromady. Navíc to mělo jistý přínos i pro ni.

Už se nemusela bát nechávat Jamese chodit samotného nakupovat.

Celou cestu Max mluvil jen o jediném a tak byla rudovláska ráda, když se konečně ocitli před budovou, odkud před několika hodinami vycházeli.

Lily si až teď uvědomila, že cesta a samotný nákup jim zabrali mnohem více času než by měli.

Doufala, že z toho nebudou mít nějaký průšvih.

Vešli tedy dovnitř a Max je vedl až do skladu.

"Ještě jednou moc děkuju." říkal jí.

"Snad vám to vyjde. Přeju vám to." usmála se na něj Lily a pokračovala v cestě.

Zrovna když procházeli okolo kanceláře, kde sídlil šéf, dveře se otevřely a vyšel z nich James.

Jakmile je uviděl, udělal něco naprosto nečekaného.

Několika kroky byl u Maxe a jednou, nutno říci, že dobře mířenou ranou nic netušícího chlapce srazil k zemi, ten se s hlasitým skučením svalil na podlahu, tašky mu vypadly z rukou a celý jejich obsah se rozkutálel bůhví kam.

Rudovláska absolutně nechápala, co se to děje.

Když ovšem James napřahoval zase svou pravačku, připraven Maxe, který se zvedal, znovu uhodit, rozhodla se do toho zasáhnout.

"Co to děláš?!" stoupla si před chlapce, kterému se z nosu valila krev, odhodlána jej chránit a hleděla do nazlobené tváře Jamese Pottera.

"Kde jste byli?!" vyjel na ni na oplátku.

"Nakupovat!" odpověděla mu automaticky a popravdě.

"Jo?! Tak dlouho?!" ušklíbl se.

"Představ si, že ano!" křikla na něj a rázem jakoby si připadala opět v Bradavicích, kdy po sobě tihle dva štěkali skoro každý den, ovšem James to dělal vždy spíše z legrace a aby pobavil všechny obyvatele hradu.

Tentokrát však jeho oči napovídali, že mu do smíchu není ani trochu.

"To si vykládej holubům na střeše!"

Nechápala, co tím chlapec sleduje.

"Jdi někam! Proč jsi na něj zaútočil?!" ptala se rozčíleně a podívala se na Maxe, který se už naštěstí vyškrábal na nohy.

Ovšem krvácení, které mu James způsobil ne a ne přestat. Rudá krev mu stékala po ruce, kterou si držel nos a pomalu dopadala na podlahu, mezi rozsypaný nákup.

"Kde tady máte nějakou šatnu nebo něco, kde je tekoucí voda? Podívám se ti na to. Snad ti ten blb nezlomil nos." řekla Maxovi a hodila na Jamese hnusný pohled.

Tašku, kterou stále držela v rukou, opatrně položila na zem a nechala se Maxem zavést do jedné místnosti.

"Však jo! Jen si s ním běž!" slyšela Jamesův hlas.

Naštvaně se otočila a zakřičela na něj nazpátek "Nechápu, co sis tím chtěl dokázat, Pottere." viděla, jak sebou James při zvuku jeho příjmení trhl.

Otočila se a vešla do místnosti, kde už byl Max a skláněl se nad umyvadlem.

Rychle zavřela dveře a zamířila k němu.

Byli nejspíše v šatně. Nacházelo se zde několik laviček a věšáků, na kterých viselo oblečení. V rohu postával vedle umyvadla velký stůl s několika židlemi.

Lily zahlédla na onom stole balíček papírových kapesníčku a ihned jej poraněnému chlapci podala. Max si je vzal a pokusil se alespoň malinko očistit.

"Není tady nějaký ručník nebo hadra?" ptala se rudovláska.

Chlapec jí rukou pokynul k ústřednímu topení, na kterém byl nějaký kus hadru.

Lily jej rychle vzala a šla namočit.

Vykroutila jej a opatrně mokrou látku položila chlapci za krk.

"Sedni si a zakloň hlavu." přisunula k němu židli a Max se opatrně posadil.

"Chyť si ten obklad. Očistím ti ten zakrvácený obličej." podívala se na něj starostlivě a opatrně začala pomocí papírových kapesníčků odstraňovat veškerou krev z jeho nosu a okolí.

Naštěstí, už ona rudá tekutina přestala vytékat.

Když mu dívka opatrně očisťovala nos u jeho kořeně, zhrozila se. Šlo vidět, jak mu tam nabíhá pořádná modřina. I podle sykavých zvuků, které chlapec vydával při každém dotknutí kapesníčku s pokožkou jeho tváře, šlo poznat, že je to určitě velmi bolestivé.

"To je takový idiot. Nechápu, co jej to popadlo. Omlouvám se ti i za něj." říkala Lily a hubovala na Jamesovu adresu.

Max se ovšem pokusil usmát a přes bolest zahuhlal "Nedivím se mu. Jen si chrání, co je jeho."

"Css… já mu dám, co je jeho. Nepromluvím s ním do konce života. Copak je normální, aby bezdůvodně napadal, každého kdo se mnou jen promluví. To bych byla možná i raději, kdyby uhodil Johna. Ale tebe? Vždyť jsme spolu šli jenom nakupovat." kroutila Lily nevěřícně hlavou.

"John? To je další nápadník?"

Když Lily nepatrně kývla Max se zasmál.

Vzápětí se mu však obličej zkroutil do bolestivé grimasy.

"Nesměj se. Bude tě to ještě více bolet. Nevím, jestli tě dneska ta tvá vyvolená vůbec pozná." řekla tiše poslední slova.

Chlapci se v očích objevila panika "Sakra. Dneska jdu na tu schůzku." huhlal a dodal "Jak vypadám?"

"Ehm…" Lily místo toho raději vytáhla ze své kapsy malé zrcátko, které tam vždy nosila a přidržela mu jej před obličejem.

"A doprdele." vyletělo z Maxe a v mžiku byl na nohou.

V očích mu plálo odhodlání.

Hodil to, co měl za krkem do umyvadla a v rychlosti vyletěl z místnosti.

Lily se jej pokusila dohonit, ovšem když vyšla z šatny, už tam nikde nebyl.

Povzdechla si a šla alespoň posbírat věci, které se při Jamesově útoku na Maxe vysypaly z tašek. Naštěstí se nic nerozbilo a tak rudovláska postavila všechny tři tašky ke zdi, aby nikomu nepřekážely a šla zpět do šatny, kde vzala onen mokrý hadr, pomocí něhož utřela několik kapiček krve, jež byly na podlaze.

Následně jej pořádně vymáchala a opět položila na topení.

Ještě pořádně opláchla umyvadlo a zakrvácené papírové kapesníčky hodila do koše.

Šatna nyní vypadala stejně jako dřív.

Rudovláska vyšla zpět na chodbu a rozhodla se vrátit šéfovi peníze, které jim z nákupu zbyly.

Opatrně zaklepala na dveře, kde už jednou byla a po hlasitém "Dále“ jež se zevnitř ozvalo, vešla.

"Dobrý den. Přinesla jsem ty peníze, které mi zbyly." řekla a šla až ke stolu.

Položila mu všechny drobáky do dlaně.

"Děkuji a kde je Maxmilián?" ptal se a díval se za Lily, jakoby očekával, že je tam onen kudrnatý kluk někde je ukrytý.

V rudovlásce zatrnulo.

Netušila, zda mu má říct o tom, co se před chvílí stalo.

Raději se ale rozhodla mlčet.

"On… on už šel pracovat." řekla jen.

"Dobře a kde jste byli tak dlouho? James už o vás měl strach." ptal se.

"Nakupování se malinko protáhlo. Museli jsme jít do několika obchodů, než jsme sehnali vše potřebné." třepala Lily z rukávu různé výmluvy.

"Můžu se zeptat, kde je nějaká kuchyňka? Ráda bych se do toho už pustila, abych to vůbec stihla." řekla mu.

"Ale jistě, pojďte se mnou." vstal, schoval si zbytek peněz do kapsy u kalhot a vyprovodil rudovlásku z místnosti.

Jakmile byli opět na chodbě, Lily se pokusila vzít všechny tři plné tašky, které tam předtím nechala.

"On vám nepomohl ani s taškami?" ptal se s pozvednutým obočím.

"Pomohl. Nesl je celou cestu až sem." řekla mu popravdě.

Jednu tašku nakonec vzal sám šéf.

Společně se vydali neznámo kam.

Lily však tuhle cestu začala poznávat, mířili zpět do skladu.

Doufala, že se tam někde nemlátí James s Maxem.

Když šéf otevřel dveře, všechny pohledy se opět upřely na ně.

Rudovláska zahlédla, jak James s Maxem o něčem zaníceně debatuje a rozhazuje přitom rukama.

Byla na tohoto střapatce skutečně naštvaná.

V tom k diskutující dvojici přišel Simon a něco Jamesovi, jež byl k Lily otočen zády a tudíž ji nemohl vidět, řekl.

Mladý Potter se bleskurychle otočil a na tváři mu pohrával smutný, kajícný, skoro až omluvný pohled.

Bohužel Lily nebyla ta, které by se měl omlouvat.

Nebyla připravena mu tak rychle odpustit.

Choval se jako blb, který to nemá v hlavě v pořádku. Možná chápala, proč zaútočil na Maxe, ale nedokázala to jen tak hodit za hlavu.

Obdařila jej pouze ledovým pohledem a následovala šéfa do postranní místnosti, za jejichž dveřmi se nacházela menší kuchyňka.

Všechny tašky položili na kuchyňskou linku.

"Děkuju za pomoc." usmála se na něj vděčně Lily.

"Nemáte zač. Tak, můžete se do toho pustit. Nechcete zavolat někoho na pomoc?" ptal se jí ještě mezi dveřmi.

"Ne, děkuji. Myslím, že to zvládnu." řekla, jelikož by si ani ve snu nedokázala představit, jak by třeba takový svalouš jako Ralf vařil.

„Budu u sebe. Kdybyste něco potřebovala, víte kde mě hledat." s těmito slovy odešel.

Lily jen kývla, že rozumí a pustila se do vybalování nakoupených věcí.

Stejně jako před několika dny se jala do připravování oné omáčky, která měla u Jamese takový úspěch.

Tentokrát ovšem vše dělala v mnohem větším množství.

Postupně se tímto malým prostorem začínala šířit úžasná vůně.

Lily vytáhla jeden obzvlášť velký hrnec a divila se, že se zde vůbec nějaké nádobí nachází.

Do něj nalila snad hektolitry vody, nasypala sůl a zapnula sporák.

Bude hodně dlouho trvat, než se voda začne vařit.

Občas promíchala omáčkou, která dostávala svou charakteristickou vůni i barvu a určitě i chuť.

To se ovšem rudovláska zatím neodvažovala zkoušet.

Nechtěla si popálit jazyk.

Na chvíli si sedla ke stolu a odpočívala.

Čekala, až se voda, ve které budou později špagety, začne vařit.

Najednou se ozvalo jemné zaklepání na dveře.

Rudovláska se po původci zvuku otočila a tvář se jí zkroutila do smutné grimasy.

"Pojď dál." pobídla Maxe, který stál nerozhodně ve dveřích.

"Vypadám hrozně, co?" ptal se skepticky.

"Upřímně… vypadáš děsivě." řekla mu přímo.

"Nechci ani vidět jakou barvou mi ten nos bude hrát za několik hodin." povzdychl si a sedl si na židli naproti Lily.

"Ještě jednou sem moc omlouvám. Nevěděla jsem, čeho je ten střapatý tupec schopný."

"Ty se nemáš proč omlouvat, Lily. S Jamesem jsem mluvil a to si měla vidět jeho obličej, když jsem mu řekl, proč jsme se skutečně zdrželi. Od té doby se mi neustále omlouvá."

"Nevím, co to do něj vjelo." povzdechla si rudovláska.

"Žárlivost je svině, že?" mrkl na ni.

"Co? Jak to myslíš?" vykulila na něj oči.

"Ale prosím tě. Moc dobře jsem viděl, jak se ti zpočátku do toho obchodu nechtělo. Ale jak ses dozvěděla, že se mi ta prodavačka líbí, dokonce jsi mi ji i dohodila. Já ti za to jsem samozřejmě moc vděčný." usmál se.

"Já na ni nežárlil. A i kdyby, tak bych jí rozhodně nevytrhala všechny vlasy anebo jí nedala takovou ránu, že by vypadala jako šmoula, nic proti." ušklíbla se na něj.

"V pohodě. Měla jsi vidět, jak se tvářil šéf, když mě spatřil."

"Cože? On už tě viděl?"

"Jo a nevypadal zrovna dvakrát nadšeně."

"Co jsi mu řekl?" zajímalo rudovlásku a zvědavostí skoro až nadskakovala a nebyla to jen ona i poklička od hrnce, kde se vařily špagety, se nějak podivně hýbala.

"Jenom první dej vařit ty špagety." poradil jí Max.

Lily se tedy postavila a balíček po balíčku nasypala zatím tvrdé těstoviny do teď již vařící vody.

Kápla tam ještě trochu oleje, aby se neslepily, přikryla to pokličkou a opět se posadila.

"Ptal se mě, jak se mi to stalo."

"Co jsi mu řekl?"

"Že jsem upadl."

"A na to ti jako skočil?" ptala se pochybovačně.

Max však pokrčil rameny a pomalu se postavil "Nevím, ale snad jo. Každopádně budu muset jít zpět do práce. Za chvíli jsem tu ale opět jako na koni. A už se na Jamese nezlob." mrkl na ni a odešel.

"Tohle tomu pacholkovi jen tak neodpustím. Takhle mi mrzačit kamaráda." řekla do tiché místnosti Lily.

Rozhodla se ještě nastrouhat sýr. V tomhle případě spíše tuny sýru. Našla nějaké staré, skoro až rezavé struhadlo a pustila se do práce.

Šlo jí to pěkně od ruky až do chvíle než opět někdo zaklepal na dveře.

Střelila k nově příchozímu pohledem, ovšem dotyčný ji tak rozrušil, že udělala jeden obzvlášť prudký tah a strouhla se do prstů.

"Sakra!" zaklela a podívala se na svou ruku.

Naštěstí to nebylo nic hrozného.

Malinko si sedřela na každém prstě kůžičku a trochu to krvácelo.

"Běž pryč. Nechci tě vidět." řekla a zamířila ke dřezu, kde si celou ruku pořádně opláchla pod proudem tekoucí vody.

James skutečně se skloněnou hlavou odešel.

Lily si oddechla a zdravou rukou si prohrábla vlasy, aby jí nepadaly do očí.

Mladík se ovšem v místnosti objevil zase a v ruce nesl malou lékárničku.

Rudovláska se rozhodla dělat, že jej nevidí.

Otřela si ruku do utěrky a zasedla opět ke stolu, aby pokračovala v strouhání sýra, kterého již teď byla pořádná hromada. Než však vůbec mohla začít něco dělat, James bez upozornění vzal její ručku do své dlaně.

Lily poplašeně ucukla.

"Jen ti to zalepím, ať se ti tam nedostane infekce." řekl podivně zabarveným hlasem, takže se rudovláska nezmohla na odpor.

Pouze odklonila svůj pohled a čekala, dokud jí nebelvírský hoch nedá na všechny poškozené prsty náplast.

"Hotovo." řekl po chvíli.

"Cítíš se líp?" zeptala se jej a vzala do ruky opět cihlu se sýrem.

"Tak se na mě už nezlob." řekl a Lily měla problém, aby se opět nepostrouhala.

"Co prosím?!"

"Maxovi jsem se už nespočetkrát omluvil. Opravdu mě to mrzí."

"Jdi pryč, prosím tě." řekla jen a dále si jej nevšímala.

Vlastně ani pořádně nechápala, proč je na něj stále naštvaná. Skutečně ji tímto vytočil. V tu chvíli se jej dokonce i bála.

Jen tak si vyjde z kanceláře a flákne Maxovi takovou, div mu nezlomí nos.

Po chvíli dostrouhala všechen sýr.

Vypnula omáčku a za několik minut i již uvařené špagety.

Nachystala na stůl deset talířků a za použití veškeré své síly špagety scedila.

Poté je rozdělila na talířky, zalila omáčkou a doprostřed stolu položila velkou mísu s nastrouhaným sýrem.

Podívala se na velké hodiny, které na stěně visely.

Bylo pár minut před dvanáctou.

Pohodlně se proto usadila ke stolu a čekala na své strávníky, kterých mělo být dnes skutečně hodně.