V tichosti prošli recepcí rovnou ven.

James měl docela na spěch a tak natahoval kroky, takže mu rudovláska nestačila.

"Mohl bys trochu zpomalit? Nemám sedmimílové boty, jestli sis toho nevšiml." funěla vedle něj Lily.

Hoch udělal ještě několik dlouhých kroků, než konečně zastavil.

Jakoby si až teď uvědomil, že na něj dívka mluvila.

"Sedmi… co?" ptal se nechápavě a hleděl jí na obuv.

"Sedmimílové boty. To je z jedné mudlovské pohádky." mávla nad tím rukou.

"Aha. Jednou se na nějakou tu mudlovskou pohádku budu muset podívat. Ty se ale budeš dívat se mnou, abych vše správně pochopil." mrkl na ni a usmál se jejímu výrazu.

"No jasně." ušklíbla se na něj a raději přešla na jiné téma.

"Co to mělo znamenat s tím Johnem?!" ptala se a skoro běžela vedle něj, jak rychle James zase šel.

"Nevím, on si začal. Měl blbé kecy." řekl tiše.

"Ale stejně je hloupost, aby sis na něj dovoloval, když má hůlku a ty jen pěsti."

"Říkám, že si začal on. Já se jen bránil." vysvětloval chlapec.

"Co udělal tak hrozného, že si to velevážený pan Potter nenechal líbit a musel jej doslova chytit pod krkem?" zajímalo rudovlásku.

"Nechtěl odejít." řekl prostě.

"Asi proto, že chtěl mluvit se mnou, ne?"

"Jo, ale já jsem chtěl, aby odešel." sdělil jí trucovitě.

Lily měla sto chutí se rozesmát na plné kolo.

Tenhle sedmnáctiletý kluk se opravdu choval dětinsky.

Na druhou stranu jí ovšem připadalo neuvěřitelně roztomilé, jak se mu nafoukly tváře, a zkrabatilo čelo.

"Buď v klidu. Můžu tě ujistit, že mě John nijak nepřitahuje." usmála se na něj povzbudivě.

James jakoby ji neslyšel, přesto se mu v oříškových očích podivně zalesklo a s úšklebkem se jí zeptal "A já tě přitahuju?"

Rudovlásku tahle otázka nikterak nepřekvapila, jen na něj však vyplázla jazyk a bez dalšího slova pokračovala v cestě.

"Ale no tak. Nebraň se tomu." řekl jí a Lily vykulila oči.

"Čemu?" zakuckala se a nechápavě na něj hleděla, i když moc dobře věděla, co tím hoch myslí.

"Ale ničemu." mávl rukou lehce smutně.

Rudovlásčiny oči se rozšířily ještě víc, ale raději nic neříkala a dále pokračovala v rychlé chůzi.

"A kam vůbec půjdeš ty?" ptal se jí James po chvíli ticha.

"Ještě nevím. Asi tě jenom odprovodím do práce a vrátím se zpátky do hotelu." odpověděla zamyšleně.

"Víš, co mě teď napadlo?" ptal se jí a pokračoval "Nemusel bych jít na tu odpolední pauzu a místo toho bych pracovat, takže bych si tu hodinu zpoždění odedřel a vrátil bych se jako vždycky." řekl a sledoval, jak se Lily široce usmála.

Byla ráda, že nebude v hotelu sama ještě delší dobu než obvykle.

"To je skvělý nápad, ale budeme ti muset pořídit ještě větší svačinu, abys v té práci vůbec vydržel." řekla a pokračovala dále v cestě.

Za několik málo minut už stáli před obchůdkem, který jim byl tak důvěrně známý.

"Počkej tady." řekla Lily chlapci a zmizela v útrobách krámku.

Jamese ani nenapadlo nic namítat, pohodlně se opřel o stěnu obchůdku a nastavil svou tvář jemným slunečním paprskům.

Dívka mezitím pozdravila a šla nakoupit.

Ke konci jí u pokladny prodavačka účtovala několik rohlíků, sýr a nakrájené plátky salámu.

Mile se na ni přitom usmívala a letmo zabloudila pohledem ven před obchod, kde se opíral James.

Když jí rudovláska předávala peníze a brala si všechno, co právě zaplatila, mladičká dívka nervózně strčila svou ruku do kapsy u kalhot a vytáhla menší přeložený papírek, který rudovlásce vtiskla do dlaně.

Lily se na onen kus papíru nechápavě zahleděla a než se stačila zeptat, už jí to dívka u pokladny stydlivě vysvětlovala.

"Mohla...mohla byste tohle dát tomu vašemu kamarádovi?" ptala se a zrudla snad hůře, než se vždy červenala Lily.

Rudovláska jen prkenně přikývla, posbírala si všechny své koupené věci a vyšla z obchodu.

Jakmile chlapec zaregistroval, že je Lilly už vedle něj,  sundal si batoh, aby mu do něj rudovláska mohla dát další jídlo, které před chvíli nakoupila.

Lily mu tam tedy vše mechanicky naskládala.

James zavřel batoh a opět si jej dal na záda.

Když se chystal pokračovat v chůzi, teprve teď si všiml, že rudovláska je duchem nepřítomna.

"Co se stalo?" otočil se na ni a pozorně si ji prohlížel, hledaje sebemenší poranění.

"C…co?" ptala se zmateně.

"Co se stalo v tom obchodě? Jsi nějak mimo." zajímalo jej.

"To ti posílá ta mladá prodavačka." předala mu Lily onen lísteček.

James jej rozložil, přečetl a otočil se směrem k obchůdku.

Usmál se do míst, kde předpokládal, že je ona dívka a poté se pomalým krokem rozešel dál.

Rudovláska jej stále ještě lehce vykolejená následovala.

Neudivilo ji, že ona dívka poslala chlapci lísteček.

Není se čemu divit, James je pohledný, mladý a vtipný.

Spíše ji však udivilo, jaké pocity tento malý kus papíru vyvolával v ní samotné. Někde hluboko v hrudi ji jakoby píchalo.

Bylo jí najednou tak smutno a úzko.

James po chvíli ustavičné chůze zastavil před velkou budovou, která připomínala velkou fabriku.

Co chvíli z ní ovšem vyjížděli plně naložená auta a dovnitř zase vjížděli naprosto prázdná.

Otočil se na Lily, která stále myslela na onu bolest, jež jí doslova pronikala celým nitrem a nechtěla přestat.

Proti své vůli si ruku položila na místo, kde je srdce, snažíc se onen nepříjemný pocit alespoň malinko paralyzovat.

Chlapec si všiml, že od odchodu z krámku je s rudovlasou dívkou něco špatně.

"Bolí tě něco?" ptal se jí starostlivě a snažil se to vyčíst z jejich očí.

"To bude dobré." usmála se na něj křečovitě, aby jej uklidnila.

"Opravdu?" ptal se jí a jemně ji uchopil za ramena, zkoumaje přitom každý její pohyb, jenž by nasvědčoval, že by dívka lhala.

A pak dříve než se rudovláska stačila zadržet, vyletělo z ní "Co bylo na tom lístečku od té prodavačky?"

James vykulil oči a malinko se usmál, přesto jí však odpověděl "Jen její jméno a že se mám stavit. Proč?" zajímalo jej.

"To bylo všechno?" ptala se a jeho dotaz naprosto přeslechla.

"A pak ještě nějaké čísla." vzpomněl si a pokrčil rameny.

"To bylo asi telefonní číslo." vysvětlila mu rudovláska.

"Aha. To je stejně jedno." pokrčil rameny.

"Přijdeš tedy domů večer jako obvykle?" ptala se s nervozitou v hlase.

"A proč bych nepřišel?" divil se James.

Dívka jej najednou pevně objala okolo pasu a zabořila mu svou tvář do hrudi.

"Nepůjdeš nikam s ní?" ptala se tlumeně, takže jí chlapec skoro nerozuměl.

"S kým?"

"S tou holkou z obchodu." řekla a pevněji jej stiskla.

"Proč bych s ní měl někam chodit?" nechápal.

"Protože ti napsala, že se máš stavit." odůvodnila to a opatrně zvedla svou hlavu, aby se mu dívala do očí.

"Protože si to ona přeje, neznamená, že já s ní někam půjdu. Koneckonců na večer už mám poněkud jiné plány." řekl tajemně.

"Smím vědět jaké?" ptala se rudovláska a bylo vidět, že se jí po chlapcově vyjádření k dívce, velmi ulevilo, dokonce i one tlak u srdce ustal.

"Nesmíš." usmál se na ni a cvrnkl ji do nosu.

"Nemám ráda překvapení." nafoukla tváře a dělala, že trucuje.

James jí jemně prsty přitlačil na nafouklá líčka, čímž docílil, že Lily vyloudila zvláštní zvuk a tvářičky jí opět splaskly.

Najednou se u nich zastavilo jedno z projíždějících aut, okénko na straně řidiče někdo stáhnul a odtamtud vykoukla hlava kluka, asi o něco staršího, než byl James.

"Ahoj Lily, rád tě poznávám. Jamesi, měl bys jít do práce, šéf začíná zuřit." řekl onen kluk, zatáhl okýnko a jel dál.

"Jak zná mé jméno?" ptala se rudovláska.

"Z vyprávění." pokrčil James rameny a dodal "Už budu muset jít. Slyšela jsi Simona, šéf zuří. Budu navíc ještě muset odnést to zrcadlo."

"Mně se nechce zpátky do toho tichého hotelu." povzdechla si Lily

Chlapci se najednou rozsvítilo v očích a zeptal se jí "A nechtěla bys jít se mnou?"

"Jako do práce?"

"Jo. Teda pokud bys chtěla." řekl, ale jeho oči napovídaly, jak moc si to sám přeje.

"Proč ne. Ale nebudeš mít z toho problém? Už tak máš zpoždění." ujišťovala se Lily.

"Myslím, že to vadit nebude a navíc když mu řeknu, že se ti třeba něco hnusného zdálo a sama v hotelu se bojíš, možná trochu vyměkne a na to opoždění si ani nevzpomene." napadlo chlapce.

"Tak dobře, jdu s tebou." řekla rozhodně.

James se usmál a i s Lily po boku se vydali dovnitř.

"Nejprve budeme muset jít nahoru s tím zrcadlem." informoval ji a společně začali stoupat po schodišti vedoucí do vyšších pater.

"Počkej tady, ano? Já to půjdu vyřídit." řekl jí James a otevřel jedny dveře.

Lily tedy zůstala stát před nimi a čekala, dokud se chlapec nevrátí.

Občas kolem ní prošel nějaký člověk, nebo sekretářka s papíry, ale to bylo tak všechno.

James naštěstí o několik chvil později vyšel, ale netvářil se zrovna dvakrát šťastně.

"Co se stalo?" ptala se jej Lily.

"Ale nic. Zrcadlo v pohodě vzali a do večera to bude hotové, ale šéf prý fakticky zuří."

"Tak to abychom si pohnuli." řekla a následovala chlapce někam do přízemí.

Následně pak prošli několika dveřmi, až se dostali až k těm, kde bylo napsáno KANCELÁŘ.

Před nimi se James zastavil a nadechl se.

"Nezapomeň dělat vystrašenou, ano?" připomněl potichu Lily.

Ta jen kývla a během chvíle se plně vžila do role.

Malinko se rozklepala a několikrát zamrkala.

Chlapec zaklepal.

Ozvalo se hrubé "Dále."

Oba dva tedy vešli dovnitř.

"Dobrý den." pozdravila tiše Lily.

"Dobrý den." řekl nahlas James a jakoby starostlivě se na ni podíval.

"Pottere, kolik je hodin?!" ptal se starší muž bez pozdravu.

Lily si vzpomněla, jak jí James vyprávěl, že je to celkem pohodový chlapík.

Momentálně z něj pohoda a klid doslova sršely.

"Omlouvám se pane, ale zaspal jsem a navíc se nám stala taková nemilá nehoda." řekl a podíval se na Lily.

To byl jejich domluvený signál, ona mu schovala hlavu do ramene a hraně vzlykla.

"Co se stalo?" ptal se muž už malinko měkčeji.

"Hned vám to řeknu, ale nemohla by tady Lily nějakou tu dobu zůstat? Přeci jen ji nechci nechávat samotnou."

"Hm… tak dobře. Zaveď ji do skladu, ať si tam někde sedne a pak přijď." řekl mu.

"Díky." odvětil James.

"Na shledanou." zašeptala Lily.

Společně poté odešli z místnosti.

Jakmile zavřeli dveře, Lily se chlapce potichu se ptala "Tak co? Klaplo to?"

"Nevím… ale myslím, že to spolkl. Teď tě zavedu do skladu a půjdu mu zbytek té naší vymyšlené historky vysvětlit. Tvař se zkroušeně. Za chvíli přijdu za tebou." dal jí pokyny a vedl ji někde skoro až do sklepa.

Otevřel další dveře a před nimi se objevila velká hala plná různého zboží.

Stály zde auta a jednotliví lidé je nakládali.

James se s několika z nich pozdravil a oni všichni pozdravili i Lily.

Ta už se nedivila že znají její jméno.

Chlapec jí zavedl k vysoké kopě tvořené z prázdných dřevěných palet.

"Vysadím tě nahoru, ano?" upozornil ji.

Poté ji lehce, jakoby nevážila ani gram, zdvihl do vzduchu a jedním pohybem ji na onu hromadu posadil.

"Dobré?" ptal se jí.

"Jo. Vidím všude a všichni vidí na nás." řekla malinko nesvá.

"Z toho si nic nedělej. Oni přestanou." usmál se na ni povzbudivě.

"Tím si nejsem tak jistá." sdělila mu své pocity.

James se zasmál a otočil se směrem do haly.

"To nemáte nic jiného na práci než mi očumovat holku?" křikl.

Rázem se všichni začali hýbat a věnovat se předešlým činnostem.

"Holku?" ptala se s pozdvihnutým obočím Lily.

"Věř mi, kdybych řekl kamarádku, ještě by tě zvali na rande." uchechtl se.

"A kdo říká, že bych s nimi na rande nechtěla jít?" ptala se a pozvedla obočí.

"A kdo říká, že bych já nechtěl jít na rande s tou prodavačkou?" vrátil jí to James.

"Nechme toho. Musím jít makat, ale nejprve jdu ještě za šéfem. Takže tady seď a ani se nehýbej, dobře?"

"Jako bych měla jak utéct." poukázala Lily na místo, kde seděla.

James jen kývl, že rozumí a zmizel.

Rudovláska se po chvíli začala cítit nesvá.

Jakmile totiž střapatý chlapec zmizel, všechny pohledy se opět upřely na ni.

Za pár minut k ní přišel jeden kluk.

Byl asi tak o několik let starší a podle pořádných svalů, jež se mu rýsovaly všude možně, šlo poznat, že buď posiluje, nebo už tady pracuje pěkně dlouho.

"Ahoj, já jsem Ralf." řekl a zdvihl k Lily, jež seděla na oněch paletách, ruku.

Rudovláska mu jemně podala tu svou "Jsem Lily." představila se a potřásla si s ním.

Poté se opět chytila okraje palety, aby nespadla, i když to zase taková výška nebyla.

"Takže ty chodíš s Potterem?" ušklíbl se onen Ralf.

Lily malinko zarazilo, proč jej nazval příjmením a tak, aby se vyhnula jeho otázce, zeptala se "Nejmenuje se náhodou James?"

"Co já vím. Já se s ním zrovna dvakrát nekamarádíčkuju." odfrkl si a přesně v tuhle chvíli začal být Lily silně nesympatický.

Svým přístupem jí začínal připomínat některé její spolužáky v Bradavicích.

Napadlo ji, že by se tento kluk skvěle hodil do zmijozelské koleje.

"A co že si tě přivedl sem?" vyptával se dál a stále na ni ze spodu hleděl.

"Nechtěla jsem být sama v hotelu." pokrčila rameny a šlehla pohledem ke dveřím, hledajíc zda neuvidí Jamese.

"Vy jste vlastně na tom výměnném pobytu, že?"

Lily došlo, že tady asi nikdo nebude vědět, že jsou kouzelníci a tak jen kývla hlavou na znamení souhlasu.

Ralfovy otázky snad nebraly konce.

Rudovláska buď odpovídala jednoslovně anebo kývala hlavou.

Přitom sledovala, jak se skoro celá dílna baví Ralfovými pokusy.

Když už toho však měla doslova plné kecky, slušně mu řekla "Promiň, ale neměl bys čirou náhodou pracovat?"

"Jo, ale ještě mi dovol poslední otázečku." odbyl ji, a aniž by čekal na její svolení, už se ptal "Nezašla bys někdy někam, kočko?"

Dívka se nadechovala, že mu odpoví něco pořádně peprného, než to však mohla udělat ona, ozval se za Ralfem povědomý hlas.

"Sorry kámo, ale nešla by nikam a ještě k tomu s tebou. Copak jsi neslyšel, že je zadaná?"

Rudovláska se podívala, kdo že to vlastně mluví a vzápětí jí došlo, že to bude ten kluk, kterého potkali před fabrikou v onom autě.

"Honagane, ty se do toho nepleť." odbyl jej Ralf.

"Budu se do toho plést. Pokud vím, tak máš makat a ne tady házet očka po zadané holce." řekl mu rázně.

"Však už jdu." zamručel Ralf a vrátil se zpět ke své práci.

"Promiň, že tě otravoval. Je to pitomec." protočil očima rudovlásčin zachránce.

"Díky, že jsi mě osvobodil. Myslela jsem, že už mu něco řeknu sama. Jsem Lily, těší mě." usmála se na něj a podala mu ze svého vyvýšeného místečka ruku.

"Už jsme se viděli, že? Já jsem Simon. James o tobě hodně vyprávěl." řekl a potřásl si s ní.

"To raději ani nechci vědět, co o mě říkal." protočila Lily očima.

Simon se zasmál, ale pak potichu, tak aby to slyšela jen ona, řekl "Vy spolu nechodíte, že ne?"

Lily vykulila oči.

"Myslel jsem si to. To by se James choval jinak a ty taky." sdělil jí vědoucně a vysvětlil jí "Mám na to něco jako takový radar, víš? Tohle já poznám."

"Ale nikomu to neříkej, jo?"

"Chápu. Jinak bys tady měla hodně nápadníků, že?" ušklíbl se.

Lily se zasmála "Přesně tak."

"James měl pravdu směješ se jako anděl." řekl najednou Simon.

Lily zmlkla a tentokrát zrudla.

"A červená se jako vařený humr." ozvalo se kousek od nich.

"Hej." plácla Lily po rameni Jamese, který právě přišel.

"Tak? Co se tady dělo?" chtěl vědět.

"Ale… Ralf si hrál na svůdného hocha a já byl zachránce." ušklíbl se Simon.

"Ralf? To je který?" chtěl vědět ihned James.

"Nech to být. Simon jej odpálkoval." uklidnila jej Lily a hodila po jmenovaném vděčný pohled.

James ji tedy poslechl a řekl "S šéfem jsem to domluvil, můžeš tady být. Kupodivu ani moc neřval kvůli tomu pozdnímu příchodu. Já už budu muset jít makat, ale zase se stavím, dobře?" řekl jí a pohladil ji po ruce.

"Já už jdu taky. Rád jsem tě poznal Lily." mrkl na ni Simon.

Poté objal Jamese kolem ramen a společně se vydali k jednomu autu.

Simon u něj stál a James začal nakládat nějaké balíky dovnitř.

Lily pozorovala dění okolo.

Nákladní auta odjížděla a zase přijížděla.

Pracovníci a James je nakládali a takhle to šlo pořád dokola. V tuto chvíli se rudovláska nedivila, proč je po práci James vždy tak unavený.

Znovu k němu zabrousila pohledem a teprve teď si všimla, že je převlečený.

Měl na sobě staré odrbané kalhoty s prodřenými koleny a černé tílko, které dokonale obkreslovalo jeho svalstvo.

Na obnažených pažích co chvíli vyskočil biceps, když chlapec zvedl něco obzvlášť těžkého.

Ostatní pracovníci měli všichni stejná modrá trička a na zádech napsaný emblém firmy.

Dá se říci, že James s těch všech lidí všude okolo vypadal asi nejlíp.

Lily si jej ani nedovedla představit v onom modrém tričku a dlouhých kalhotech stejné barvy.

Auto, které chlapec právě naplnil, odjelo a on měl tak několik minut na vydechnutí.

Místo toho, aby si však někde sedl a sbíral potřebné síly, zamířil rovnou za Lily.

"Ty jsi blázen, měl sis sednout a odpočinout si." kroutila nevěřícně hlavou.

James se na ni nahoru podíval a zazubil se "Už jsem si tady celkem zvykl, ale stejně je to pořádná dřina."

"To vidím. Vůbec, ale vůbec ti nezávidím." dala mu za pravdu.

"Nenudíš se tady?" zajímalo jej.

"Ani ne. Je zajímavé sledovat, jak všichni okolo něco dělají, jen já si tady sedím jak nějaká královna."

"To by se mi taky líbilo. Není ti třeba špatně z té výšky? Vím, že se výšek bojíš." řekl a oba dva si v tu chvíli vzpomněli na jistou hru v Zapovězeném lese, kterou vymyslel profesor White.

"Není to zase tak moc vysoko. V pohodě bych mohla slézt dolů." zakřenila se na něj.

"Simon poznal, že spolu nechodíme." šeptala, aby je nikdo neslyšel.

"Já vím, říkal mi to. A upřímně… jsem se tomu ani moc nedivil, on má na tyhle věci skutečně čuch."

"Jo, to on říkal taky. Nějaký radar či co." zasmála se rudovláska.

James chtěl ještě něco říct, to už na něj však volal samotný šéf "Pottere! Přijelo další auto!"

"Už letím!" křikl James zpět a ještě naposledy se otočil na Lily "Nezapomeň, že jsi měla hroznou noční můru. Určitě sem půjde." šeptl a rychle šel pryč.

Stalo se přesně to, co chlapec předpovídal.

Za několik minut se u Lily objevil samotný šéf.

"Dobrý den slečno." pozdravil ji formálně.

"Dobrý den." odpověděla mu Lily tiše.

"James mi říkal, jaké drama jste prožívali v noci." začal a čekal, jak bude Lily pokračovat.

"Ano. Bylo to hrozné, zdála se mi děsivá noční můra. Vzbudila jsem i Jamese a po zbytek noci jsem skoro vůbec nemohla spát. James samozřejmě nespal taky. Až k ránu se mi podařilo usnout a jemu nejspíše taky. Zaspali jsme, i když nám zvonili budíky a probudili se docela pozdě. Já se však stále bála a tak Jamese napadlo vzít mě sebou sem. Doufám, že vás tady nijak neobtěžuju." vysypala ze sebe a zatvářila se nesmírně tragicky.

"To je v pořádku. Klidně tady můžete být. Sám jsem něco podobného zažíval u svých dcer. Když byly mladší a něco se jim zdálo, byly schopny už po zbytek noci neusnout."

"Víte… já jsem hrozný strašpytel." řekla Lily, aby mu alespoň nějak odpověděla.

"Tady vás to nemusí až tak moc bavit. Ono pozorovat lidi jak nosí věci, nemusí být zrovna zábavné. Mám pro vás menší návrh. Myslíte, že byste mohla uvařit nějaké jídlo? Máme tady kuchyňku, ale nijak ji nevyužíváme. Zeptal bych se, kdo by tady zůstal přes oběd a pak bychom se mohli dále domluvit, co myslíte?" navrhl jí.

Lily pokrčila rameny a řekla "Proč ne, vaření mě baví. Jen nevím, zda to zvládnu pro takovou horu chlapů." uchechtla se.

"Já vám věřím a myslím, že jich zase tak moc nebude. Většina chodí na jídlo domů." řekl a šel se po celé dílně zeptat, kdo zde vlastně bude zůstávat.

Rudovláska pozorovala, jak procházel mezi jednotlivými zaměstnanci.

Každý se nejprve podíval na ni a poté kývl.

Do čeho se to zase uvrtala, spílala si v duchu.

Když onen chlapík sdělil tuto nabídku i Jamesovi, Lily zahlédla jeho starostlivý výraz.

Okamžitě, jak od Jamese šéf odešel, vydal se chlapec směrem k ní.

"Vážně ti to nevadí?" ptal se jí, jen co k ní došel.

"Ne. A teď val zpátky do práce. Šine si to sem šéfík." řekla mu rychle, jelikož ze svého vyvýšeného místa viděla skutečně všechno.

Chlapec tedy rychle zmizel a o několik okamžiků později k Lily došel šéf.

"Takže, zůstávají skoro všichni. Tedy spíše a hlavně ti mladí kluci." ušklíbl se a rudovláska s ním "Dělá to tedy asi osm porcí plus pro vás a já si taky dám, takže celkem deset."

"Dobře a máte tady nějaké suroviny?" zajímalo Lily.

"No… nemáme. Pošlu s vámi Maxe, aby vám pomohl s nákupem. Peníze vám samozřejmě dám. Jen si řekněte, kolik budete potřebovat peněz."

Lily chvíli uvažovala, co by asi tak mohla uvařit, aby to nevyšlo příliš draho.

Nakonec však s myšlenkou, že James nebude zrovna dvakrát nadšený, řekla "Udělám asi špagety s omáčkou."

Ještě mu sdělila, kolik bude potřebovat peněz a šéf jí je okamžitě dal.

"Maxi!" křikl do dílny.

Za několik minut se u něj objevil mladý kluk asi stejně starý jako ona.

Měl kudrnaté vlasy a celkem vysokou postavu.

Šéf mu vysvětlil, co má udělat. Čili ukázat Lily nejbližší obchod, nakoupit s ní a pomoct jí donést všechny suroviny.

"Ahoj, jsem Lily." představila se mu.

"Čau, mé jméno je Maxmilián, ale prosím, bude mi stačit Max." zasmál se.

"Chápu." uchechtla se Lily.

"Nechtěla bys pomoct dolů?" ptal se.

"Díky, já to zvládnu." řekla.

Max jí přeci jen chytil a opatrně ji sundal.

Lily po něm sjela až dolů.

Jakmile cítila pod nohama pevnou zem, bylo jí hned o něco líp.

"Tak jdeme?" ptal se.

Rudovláska kývla a hledala Jamese.

Když procházeli dveřmi, kterými se šlo ven, konečně jej našla.

Viděla však jen jeho smutný a nesouhlasný pohled.

Pak se jí dveře zavřely před nosem.