Místo toho, aby si pomalinku dávala dohromady své city vůči jednomu chlapci, se jí však vybavilo Johnovo chování během několika posledních minut a otřásla se odporem.

Někde v hloubi duše tušila, že John nebude tak milý a hodný za jakého se vydává.

V tuto chvíli se v hotelovém apartmá bez Jamese začínala skutečně bát.

Nevěděla proč, ale po zádech jí začal přejíždět mráz a jako naschvál si opět vzpomněla na tu strašidelnou historku, jež jí vyprávěl James a kvůli které se ani nechtěla jít koupat.

Tolik si přála, aby nyní přišel onen nebelvírský chytač a objal ji. Ona by se mu zavrtala do náruče a konečně by se cítila v bezpečí.

Jenomže James jen tak nepřijde.

Lily bude muset ještě přetrpět necelé dvě hodiny, než mu skončí práce.

Stále lehce nervózně a vyděšeně se rozhlížela okolo, neuvidí-li něco nenormálního.

Po chvíli toho však nechala a zamířila do kuchyně. Rozhodla se konečně zbavit toho špinavého nádobí, které se na ni ze dřezu usmívalo.

Cestou ještě zkontrolovala Fire.

Ta jí však nevěnovala nijak velkou pozornost, protože si stále pochutnávala na svém obědu.

Nahřála si vodu a jala se do umývání talířků, vidliček, skleniček a všeho možného.

Stále však měla pocit, že ji někdo sleduje.

Aby se alespoň malinko uvolnila, začala si zpívat písničky, které jí jako malé zpívala její maminka, pokaždé když se jí zdála nějaká noční můra.

Moc to sice nepomohlo, ale alespoň už zde nebylo takové ticho jako předtím.

Jakmile měla umytý i poslední talířek položila jej na bok, aby mohl alespoň malinko uschnout, než jej otře a vytáhla špunt ze dřezu. Voda byla během chvíle ta tam a tak rudovláska vzala utěrku a začala všechno, teď již čisté nádobí pořádně pucovat a následně jej ukládat tam, kam patří.

Fire už dávno dojedla a někam zmizela a tak Lily ještě pod tekoucí vodou opláchla i její misky.

Když už byla celá linka opět jako nová, rudovláska si vzpomněla na prádlo, jež dávala ráno do pračky. Úplně se jí to vykouřilo z hlavy.

Zhluboka se nadechla a pomalu zamířila směrem do koupelny.

Pračka už dávno doprala.

Lily ji proto rychlým pohybem otevřela a do koše, jež vedle ní postával začala jednotlivé, ještě mokré kousky oblečení dávat.

Jakmile vyndala jako poslední jedno z Jamesových triček, pračku opět zavřela a zamířila na balkon, kde byly mimo jiné nataženy i šňůry, určené přesně pro tento účel.

Rudovláska na ně začala jednotlivé kousky oblečení věšet a přidělávat je drobnými kolíčky, které byly umístěny v krabičce v rohu balkonu.

Prádla však bylo skutečně mnoho a místa na něj málo.

Když už Lily zbývalo pověsit asi dvě její trička a jedny chlapcovi kalhoty, místo pro tyhle věci se už na šňůrách prostě nenašlo.

To by ovšem nebyla ona, aby si nějak neporadila.

Jednoduše proto zbývající kusy mokrého oblečení nechala viset přes zábradlí.

Spokojeně se nad svým nápadem usmála a opustila balkon.

Pořádně přitom zavřela dveře kvůli Fire, která by se časem chtěla určitě vydat na průzkum.

Lily zamířila zpět do koupelny, aby zanesla teď již prázdný koš.

Když se chystala otočit, aby mohla vyjít ven, krve by se v ní v tu chvíli nedořezal.

Někdo ji chytil kolem pasu.

Rudovlásce se v hlavě samozřejmě opět vynořila představa z oné strašidelné historky a měla co dělat, aby zděšeně nevyjekla.

Zhluboka se nadechla a rázem ji do nosu uhodila známá vůně.

Jeho vůně.

Lily se mimoděk roztáhla tvář do širokého úsměvu a prudce se na Jamese otočila.

Než se chlapec nadál, už jej pevně objímala, tak jak si to přála udělat od chvíle, co jejich apartmá opustil John i se svým divným chováním, kterým jí naháněl strach.

"Konečně." zašeptala do chlapcova trička.

Tentokrát však naprosto ztuhl on a nebylo to tím, že by jej Lily nějak vylekala.

Po chvíli se uklidnil a opatrně ji od sebe odtáhl, aby jí viděl do obličeje.

"Co se stalo?" ptal se ihned, protože se mu nějak nezdálo, že by byla Lily tak ráda z jeho příchodu.

Přesně tak to však bylo.

Rudovláska byla skutečně ráda, že už konečně James přišel.

Když si však vzpomněla, jak ji před chvíli vyděsil, nemohla si to odpustit a lehce jej dloubla do břicha. Dá se však s přehledem říci, že přes břišní svalstvo, kterým se James mohl chlubit, skoro nic necítil.

"Bála jsem se tady sama. To se děje. A ještě byl…" chtěla mu říct o Johnovi, ale vzápětí se zarazila. Raději to nebude rozmazávat. Dovedla si totiž živě představit, jak by asi James vyváděl.

Chlapec si však jejího zaváhání všiml a už s ní páčil pokračování oné věty "A ještě byl…?" zopakoval po ní a povytáhl obočí.

Lily neměla na vybranou.

Tušila, že by stejně nemělo cenu mu lhát.

Navíc, tomuto chlapci bezmezně důvěřovala a věděla, že on by ji před vším špatným ochránil.

Zhluboka se nadechla a dopověděla svou myšlenku "Byl tady John." hlas jí malinko poklesl, doufala však, že se James nenaštve a třeba neodejde.

"To jsem si mohl myslet. Už dlouho neudělal jednu z těch svých menších návštěv." ušklíbl se a při slově menších naznačil ve vzduchu uvozovky.

Lily si v duchu oddechla, že se na ni chlapec nezlobí.

Přesto ji však ještě malinko žralo svědomí nebo spíše strach?

"A řekl mi, že jsem krásná a jestli spolu někam nevyrazíme." zašeptala a pohledem začala rentgenovat kachličky na zemi.

Jasně bylo vidět, jak James ztuhl, a rudovláska si všimla, jak mu vystoupila žilka na krku.

"A... a co jsi mu odpověděla." zeptal se po chvíli zvláštně zbarveným hlasem.

"Nic." řekla mu upřímně a musela se zasmát jeho vykulenému pohledu.

"Proč se směješ?" nechápal chlapec a koukal na ni jako na blázna.

"Ale jen tak. Já jsem mu vlastně nic neodpověděla. Jen jsem na něj čuměla. Když mu došlo, že ze mě v nejbližší době nic kloudného nevypadne, tak se rozloučil a odešel." pokrčila rameny a znovu chlapce pevně objala.

"Jsem tak ráda, že už jsi doma. Z Johna šel malinko strach." pípla tiše, ale tak aby to dolehlo až k mladíkovým uším.

"Nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil, rozumíš? Klidně za ním teď půjdu a pořádně mu to vytmavím. Pokud s ním teda někam nechceš jít." šeptal jí do vlasů.

Lily, to co z jeho úst slyšela, skutečně zahřálo u srdce.

Věděla, že James svá slova myslí smrtelně vážně a byla za ně ráda.

Na druhou stranu však nechtěla, aby měl nějaké problémy a tak řekla "Nikam nechoď. On za to nestojí. Myslím, že to mé mlčení pochopil. A nikam s ním jít nechci." znělo to skutečně pevně a rozhodně a taky to tak myslela.

"To jsem rád." odpověděl jí James a z jeho hlasu bylo poznat, že se mu skutečně ulevilo.

"A ještě říkal, že v neděli odjedeme až kolem páté večer, kdy přijdeš z práce. Zase se s námi přemístí ti bystrozorové, takže asi to budou opět tví rodiče." usmála se Lily.

"Já odsud nechci odjet." posmutněl však mladík a pevněji ji objal.

Rudovláska si povzdechla.

Ani jí se z tohoto ráje zrovna dvakrát nechtělo, ovšem neměli na vybranou.

"I když to bude znít divně, mně se odtud taky nechce." přiznala.

"Fakt?" rozzářil se James a opět ji od sebe odtáhl, aby jí viděl do obličeje.

"Jo fakt." usmála se na něj.

"Takže nejsem tak hrozný, jak sis myslela?" ptal se.

"Ne. Jsi totiž ještě horší." vyplázla na něj jazyk a zasmála se.

Po chvíli však už vážněji dodala "Jsi jiný než jsem si myslela."

"To jsem rád. Co takhle rande, Evansová?!“ utahoval si z ní.

"Co takhle nikdy, Pottere?!" hrála si s ním Lily.

"Ale Evansová… jak bys mohla odmítnout jednoho krásného, nadaného, nebelvírského chytače?"

"Ale Pottere… jak si můžeš myslet, že bych někam šla s takovým neučesaným, střapatým pakem?"

"Evansová, já si to ale nemyslím, já to vím."

"Pottere, ty to nemůžeš vědět, ty nemáš mozek."

"Ale mám."

"Ale nemáš."

"Ale mám."

"Ale nemáš." stála si Lily za svým, ale už to nemohla vydržet a vesele se rozesmála.

"Merline! Jak jsme se spolu takhle mohli bavit?" divil se James.

"Zní to příšerně, co?"

"To teda jo." dal ji za pravdu.

"Málem bych zapomněla… John přišel na to, že tady máme Fire." řekla Lily malinko smutně.

"Jak se to dozvěděl?" chtěl vědět chlapec.

Rudovláska se tedy jala do vysvětlování "Fire měla hlad a začala mňoukat. John to uslyšel a já už to dál nemohl zatloukat, tak jsem ji pustila z ložnice a dala jí jídlo."

"A co on?" zajímalo jej dále.

"Byl trochu naštvaný, že o tom neví. Potom ale jenom mávl rukou, že mu to je jedno, hlavně ať Fire nic nerozbije."

"A to je všechno?" divil se James.

Nepředpokládal, že bude Johnova reakce tak klidná.

"Vlastně ještě říkal, že když se něco stane, rozbije nebo něco podobného, tak že mu to máme říct, ať o tom ví." vzpomněla si Lily.

"Řekla jsi mu o tom zrcadle?"

"Ne." zasmála se rudovláska.

"Hodná holka." pochválil ji James.

"Klidně mu to můžu jít ještě oznámit." povytáhla obočí.

"Ne, to je dobrý. Zítra ho ráno vezmu do práce, tak mi to když tak ještě prosím připomeň." řekl jí James.

"Jestli na to nezapomenu." zamyslela se dívka.

"A kde je vůbec Fire?" zajímalo jej.

"Zase si někde hraje. Je po jídle, takže má energie na rozdávání." usmála se Lily.

"Musíme totiž něco probrat." začal však James vážněji a rudovláska ihned tušila, čeho nebo spíše koho, se rozhovor, který za pár chvil nastane, bude asi tak týkat.

Nebylo proto divu, když v obličeji malinko zbledla a jasně cítila, jak se jí do očí tlačí slzy.

"Jde o Fire, že?" zeptala se tichým hlasem.

James jen kývnul a jemně jí vzal za ruku.

Se slovy "Měli bychom se na to posadit." zamířil i s Lily, která pomalu kráčela za ním, do obýváku kde se oba dva posadili na sedačku.

Stále však nepouštěl její křehkou dlaň a nevědomky si hrál s jejími prsty, snažíc se najít ta správná slova.

Ani pro něj to nebylo lehké.

"Vím, že se ti to nebude líbit, ale ani mně se to zrovna dvakrát nelíbí. Budeme muset Fire odnést k Rose už dnes." dořekl s těžkým srdcem a zabodl svůj pohled do země.

"Proč?!" nechápala Lily.

"Bude to tak lepší. Zítra bychom na to neměli čas. Musím zůstat o něco déle v práci a samotnou bych tě k ní nenechal jít ani za zlatou bačkoru." vysvětlil jí to.

Lily chvíli přemýšlela.

Nakonec musela přeci jen uznat, že má chlapec pravdu "Tak dobře. Jenom jí vezmu všechny věci a můžeme vyrazit."

"Jsem rád, že jsi to pochopila." pohladil ji jemně po rameni a postavil se.

Lily si také stoupla a následně zamířila do ložnice, kde předpokládala, že koťátko bude.

Přesně jak tušila, Fire si opět hrála s teď už jejím plyšákem, netušíc že za chvíli ji čeká dlouhá cesta do nového domova.

Rudovláska tohoto malinkého tvorečka ještě chvíli pozorovala a poté ji vzala do náruče, aby se s ní mohla alespoň už teď pořádně rozloučit.

Jemně si ji k sobě přivinula a počkala, až se jí Fire uvelebí v náručí.

Za pár chvil ovšem na její ohnivý kožíšek dopadla jedna ze slz, které se Lily začaly řinout z očí. Rudovláska se onu kapku snažila neobratně setřít, ovšem nahrazovaly ji další a další.

Ještě chvíli a Fire by byla mokrá od hlavy až k patě. To už však vešel do ložnice James. Také se nijak neusmíval a i v očích měl vepsán smutek.

Když však viděl, jak rudovlásce stékají po tvářích slzy, v mžiku už seděl u ní a jednou rukou ji objímal kolem ramen.

"Ale notak. Bude to zase dobré. Uvidíš, že jednou jak Fire i Rose půjdeme navštívit, už z ní bude krásná ohnivě zbarvená kočka a bude mít kupu potomků." chlácholil ji a jemně jí rukávem své mikiny stíral slzičky.

Lily znovu a znovu hladila Fire po jejím krásném kožíšku a tvář měla zabořenou do chlapcova ramene, které mu máčela onou mokrou, slanou vodou, jež jí neustále v hektolitrech vytékala z očí.

"Ale už dost. Pěkně se usměj, obleč a vyrazíme, ano? Myslím, že s naším orientačním smyslem, se stejně ztratíme, jen co vyjdeme z hotelu." James od sebe dívku odtáhl a zvedl jí bradu.

"Musím se jít vysmrkat." zahuhlala rudovláska s plným nosem.

Chlapec se jen zasmál a kývl, že rozumí.

"Pohlídej ji." předala mu ještě Fire a následně zmizela směrem do chodbičky.

James opatrBy ně uchopil Fire a stejně jako Lily jí nechal, ať se mu uvelebí v náruči.

Po jejich slzičkách nebylo skoro ani památky až na lehce zarudlé oči.

Přešla rovnou ke skříni, kde si ještě vzala podzimní bundu, jelikož přepokládala, že takhle na večer nebude venku přeci jen nejtepleji.

Poté z podlahy vzala košík, ve kterém Fire poslední dobou spala a ve kterém ji často přenášeli. Do něj uložila teplou deku a jejího pavouka. Toho se jí Lily rozhodla darovat.

"Pak budeme muset tu deku i ten košík vzít zpátky, protože to patří hotelu." připomněl ještě James.

Rudovláska jen kývla, že rozumí a znovu dečku pořádně urovnala.

Chlapec se postavil a šel i s Fire k Lily. Koťátko opatrně položil do košíku a ono se téměř hned vrhlo na plyšového pavouka.

Lily Fire malinko přikryla a vzala košík do ruky.

Střapatý mladík zamířil ke skříni a cestou si sundal mikinu, kterou mu Lily smáčela svými slzami.

Na černé triko, jež mu obepínalo svalnatý hrudník, si oblékl jen obyčejnou košili a pečlivě pozapínal knoflíčky.

Stejně jako předtím Lily, vyndal i on ze své skříně bundu, kterou si zapnul až ke krku.

"Můžeme jít." zašeptal s povzdechem.

Lily jen kývla a zamířila i s košíkem, ve kterém si hověla Fire, do chodbičky.

"Ukaž, podržím ji." řekl jí James, když viděl, že se Lily snaží obout.

Vzal jí košík z ruky, počkal, až se obuje a poté jí ho zpět podal.

Nakonec se obul i on a mohli vyrazit.

James ještě pořádně zamkl a schoval si klíče do bundy.

Poté už s Lily po jeho boku mohli vyrazit ven a hledat dům Rose.

Nejprve došli k obchodu, kde už několikrát nakupovali.

Rose jim při jejich posledním setkání v parku řekla, ať se na přesnou cestu zeptají právě tady.

Dovnitř šel jen James, který se netvářil kdovíjak vesele. Přeci jen se zapřísáhl, že do toho obchodu už nevkročí, ale Lily chtěla zůstat s Fire a do obchůdku by s ní asi nemohla.

Chlapec za několik desítek minut vyšel lehce omámený a v rukou třímal nějaký papír.

"Tak co? Řekla ti cestu?" ptala se rudovláska a chtěla zjistit, co je na tom papíru napsáno.

"Jo. Ukázal jsem jí tu adresu a ona mi to podrobně vysvětlila a potom mi nakreslila i plánek. Je to asi tak půl hodinky odtud. A ještě jsem koupil i nějaké to krmení, aby Rose věděla, co má Fire ráda. I když si myslím, že ona jí bude stejně vyvařovat."

Konečně nasměroval papír do takové polohy, aby na něj viděla i rudovláska a v ruce potěžkal tašku, ve které se nacházelo žrádlo pro Fire.

"Dobře, tak pojďme. Ať se stihneme vrátit alespoň do setmění."

Celá jejich další cesta probíhala v relativní tichosti.

Oba dva už předčasně v duchu oplakávali loučení s Fire a neměli zrovna chuť si povídat.

Přesně, jak však Jamesovi prodavačka v onom obchodě řekla, za necelou půl hodinku už stáli před starším rodinným domkem. Dům to nebyl velký, ale na první pohled vypadal útulně.

James otevřel branku u plotu a nechal první vejít Lily, která stále nesla košík, jenž celou cestu odmítala pustit.

Došli až před hlavní dveře a James opatrně stiskl zvonek.

Nic se však nestalo. Když už si mysleli, že Rose není doma a jejich cesta byla zbytečná, dveře se najednou otevřely a oni hleděli přímo do tváře oné staré a dobrotivé paní.

"Dobrý den." pozdravili slušně.

"Dobrý večer mládeži. Tak jste mi už přinesli to potěšení do mého suchého života?" ptala se vesele.

James jen kývl a Lily raději mlčela.

Tušila, že kdyby promluvila, asi by se opět rozplakala.

"Jen pojďte dál, hrdličky." řekla Rose a doširoka jim otevřela dvě, aby mohli dovnitř.

Jak James, tak i Lily se malinko pozastavili nad jejím oslovením.

Nakonec to ale přeci jen nechali být a vešli dovnitř.

Tam to bylo skutečně útulné.

"Jen pojďte dál." navigovala je Rose a šmatlala před nimi.

Sice jim důrazně říkala, že není potřeba, aby se vyzouvali, oni však stejně své boty nechali před dveřmi.

"Moc dlouho se nezdržíme. Po cestě jsme ještě koupili nějaké to jídlo pro Fire, ať má aspoň něco pro začátek." informoval stařenku ihned James.

Přešli do obýváku, kde se posadili do starých sedaček.

James na konferenční stoleček položil onu tašku s jídlem.

Lily dala na zem košík a Fire z něho vytáhla.

"Tady je. Jmenuje se Fire, což už asi víte. Jídlo jí dáváme ráno, na oběd a večer a k tomu ještě vodu. Budete jí muset sehnat nějaký pelíšek, protože tento košík i tu deku si budeme muset zase odnést." podala jí Lily veškeré informace týkající se onoho malého koťátka, které se jí opět uvelebilo v náruči.

"Dobře. Nebojte, my to spolu nějak zvládneme. Kdykoliv nás můžete navštívit, adresu už máte. Když budete mít volno ve škole, klidně přijeďte." usmála se na ně mile Rose.

"Ještě jednou bychom velmi chtěli poděkovat, že jste si ji k sobě vzala." řekl jí upřímně James.

"Ale Jamesi, to nestojí za řeč. Alespoň se nebudu nudit." mávla nad tím stará dáma rukou a zasmála se.

Ještě chvíli se jen tak bavili o různých věcech, většina se tedy týkala Fire.

Když se však za oknem začalo stmívat, bylo jasné, že se budou muset rozloučit nejen s Fire, ale i s Rose.

"Měj se dobře Fire a pamatuj, že na tebe nikdy nezapomeneme." lípla jí Lily jemně pusu na čumáček a přivinula ji k sobě.

Potom si jí vzal do náruče James, který jí něco šeptal do ouška a také jí dal malinký polibek.

Následně Fire, která neměla naprosto tušení, co se děje, předal Rose.

Ta ji zkušeně držela a jemně drbala za uchem, až koťátko začalo slastně vrnět.

James vzal teď již prázdný košík i s dekou a společně s Lily zamířili ke dveřím.

Rose i s Fire jim samozřejmě byly v patách.

"Chtěla bych vám ještě něco dát." řekla Rose.

Nejprve však předala Fire Lily, aby jí podržela.

Pak si ze svého krku sundala dva řetízky.

Byly to něco jako dvě rozdělené půlky srdce, naprosto stejné.

Jednu z nich dala do dlaně Jamesovi a tu druhou Lily.

Vzala si Fire od rudovlásky zpět a promluvila "Tohle se v naší rodině dětí z generace na generaci. Jedna ta půlka patřila mně a ta druhá Alfredovi, mému manželovi. Chci, abyste tyhle půlky nosily i vy. Je jedno, jestli spolu budete žít, i když instinkt mi napovídá, že ano. Mějte je neustále při sobě, ochrání vás a mnohdy vám pomohou najít správnou cestu."

Oba obdarovaní nenacházeli slov.

"Děkujeme. Ani nevíte, jak moc si toho vážíme." řekli sborově.

"Ale není vůbec za co. To já děkuji vám. Mějte se dobře a žijte, dokud jste mladí." jednoho po druhém je objala a políbila na tvář.

"Na shledanou Rose. Ahoj Fire." rozloučili se s ní i s Fire a poté, stále lehce zmatení, třímaje v rukou každý svou půlku srdce, jež dostali darem, zamířili do hotelu.