Dívčiny podivné sny naštěstí někdy před ránem odezněly do ztracena a ona nyní už spokojeně oddechovala, sníc o louce plné krásných a voňavých květin.

To samé se ovšem nedalo říct o Jamesovi.

Není proto divu, když Lily neprobudilo hlasité drnčení budíků, ale ve skutečnosti a aniž by to on sám věděl, ji ze spánku vytrhl James.

Házel sebou ze strany na stranu a mumlal, tedy spíše vykřikoval plno nesmyslných slov.

Lily co nejrychleji chmátla po vypínači lampičky a místnost zaplavilo ponuré světlo.

Protřela si oči a zašvidrala na budík.

Ručička ukazovala něco před půl pátou.

"Ne… nech ji… to nemůžeš!" ozývalo se od Jamese.

Rudovláska se na něj rychle podívala, přemýšlejíc co má dělat.

Jeho tělo se lesklo od potu a z křečovitě zavřených očí občas pronikly provazce křišťálových slz.

Doufala, že se na ni James nebude zlobit, když jej teď probudí.

Očividně se mu zdála nějaká děsivá noční můra, takže by jí nemusel mít za zlé, že ho připraví o půl hodiny spánku. Navíc se obávala, aby si těmi prudkými pohyby, jež občas nevědomky udělal, neotevřel oněch několik ranek na ruce.

"Vstávej." chytila jej jemně za ramena a zacloumala s tou horou svalů.

Ovšem probudit tohoto nebelvírského chlapce a ještě k tomu, když se motá hluboko, hluboko v nějaké hrůzostrašné noční můře, připadalo dívce stejně obtížné, jako když se pokoušíte vzbudit Kate.

"Proč?!" procedil James mezi zuby a zpod víček se mu probojovaly další slzy.

Lily si v první chvíli myslela, že mluví na ni, on však pokračoval "Proč jsi mi ji vzal?!" nastala krátká odmlka.

Mladíkovo tělo se napjalo jako luk, jak očekával nejspíše odpověď imaginárního člověka v jeho mysli.

"Ty hajzle!" vykřikl po chvíli.

Lily sebou polekaně škubla.

Tentokrát už s použitím veškeré své síly s chlapcem zatřásla.

Pomohlo to.

James doširoka otevřel oči. Oddychoval, jakoby uběhl nejmíň kilometr a jakmile spatřil rudovlásku, zatvářil se malinko nevěřícně.

V pár sekundách už ji pevně objímal, jako kdyby ji neměl už nikdy pustit.

Lily zůstala chvíli opařená v jeho náruči.

Poté však i ona obmotala své ruce okolo jeho pasu.

James jí tiskl svou bradu na rameno s nosem zabořeným v jejich vlasech.

Lily stále cítila, jak mu po tváři kanou slzy, které se následně ztrácí v jejich ohnivých vlasech. Jakoby je tyhle drobné kapky hasily.

I dívka začínala malinko měknout.

Konejšivě začala hladit Jamese po holých zádech, jež se ještě malinko otřásala pod náporem vzlyků.

"On… on tě zabil." šeptal, jakoby ten sen měl stále před očima.

Lily vykulila oči.

Nechtěla se vyptávat kdo a tak pouze řekla "Pššt, byl to jen sen. Ošklivá noční můra nic víc. Jsem tady." šeptala.

James pouze neznatelně kývl hlavou a ještě více ji stiskl.

"Bylo to hrozné…" chtěl pokračovat, ale Lily jej přerušila.

Malinko se od něj odtáhla a vzala jeho obličej do dlaní "Neříkej mi to. Zkus na to zapomenout. Ano?" šeptala a jemně mu stírala palci slzy.

James se jí zadíval do očí a snažil se své myšlenky odvést naprosto jiným směrem, než kam samy chtěly. Snažil se myslet na veškeré chvíle strávené s touto dívkou, na všechny šmírovací akce, které se svými kamarády za ty léta prováděli.

Stále se topil v jejím nádherném pohledu a v hlavě se mu začalo malinko rozjasňovat.

Ony hnusné černé mraky, které v jeho mysli tvořila noční můra, byly pomalu odvávány větříkem v podobě šťastných vzpomínek, kterých měl chlapec skutečně mnoho.

Po chvíli se malinko usmál.

"No vidíš… tak je to lepší."

"Děkuju." řekl jí a opatrně položil své ruce na ty její, které stále spočívali na jeho tváři.

Opět se začal topit v jejím pohledu, ale tentokrát nebyl sám.

I Lily očarovaly jeho oči.

Krásně oříškově hnědé, ale hlavně se jí zalíbily ty malé jiskřičky, které se tam někde vzadu odrážely.

James si s Lily po boku připadal tak šťastný a hrozně se obával toho okamžiku, kdy budou muset tohle místo opustit a vrátí se zpět do školy.

Teď na to nesmí myslet, má ještě necelých pět dní na to, aby ji přesvědčil, že není zase tak špatný.

Lily se malinko usmála.

Kdo ví, co se jí právě honilo hlavou.

"Crr! Crr! Crr!" ozvalo se jako na povel z obou stran postele.

Oba dva sebou poplašeně trhli.

Lily rychle vyskočila pouštějíc chlapce.

Nejprve vypnula jeho budík a nakonec i ten svůj.

Tento hlasitý a velmi nepříjemný zvuk samozřejmě probudil i Fire.

Ta teď vyplašeně seděla ve svém pelíšku a bystrým pohledem rentgenovala okolí, kontrolujíc, zda někde nečíhá nebezpečí. Po chvíli se však v klidu protáhla a ladně vylezla z jejího provizorní postýlky. Roztomile a ještě trochu ospale začala ťapkat po podlaze směrem k Jamesovi, který seděl na kraji postele.

Zastavila se kousek od něj a změřila si jej pohledem.

Chlapci její pozornost samozřejmě neušla a nadhodil ještě malinko naštvaný výraz.

Koťátko na něj ovšem hodilo jeden ze svých neodolatelných pohledů a podle Jamesova výrazu bylo jasné, že vyhrálo.

"No tak dobře, ale opovaž se mi udělat, to co včera, jasné?" pohrozil jí prstem, nasadil si brýle, které sebral z nočního stolu a poté ji vzal do náruče.

Fire spokojeně zavrněla.

James si i s ní lehl zpět do postele.

"Hele a práce jako co?" postavila se před postel Lily se založenýma rukama.

"Mám ještě čas." zamrčel unaveně a zívl.

"Jak chceš. Jdu udělat snídani." řekla a pomalu mířila směrem ke dveřím.

V duchu však byla ráda, že jej ten sen, který se mu zdál, nepoznamenal více.

"A myslíš, že by se tam někde našlo kafe?" zavolal na ni z postele.

Lily se otočila a chvíli přemýšlela "Jo někde by tam mělo být. Včera jsem ho koupila." vzpomněla si.

"A neudělala bys mi ho, prosím?" upřel na ni svůj neodolatelný pohled.

"Ale jo." řekla nakonec rudovláska a zamířila do kuchyně.

Postavila do konvice vodu a následoval obvyklý rituál s chleby.

Tentokrát je ovšem namazala s marmeládou, kterou včera mimo jiné také koupila.

Nachystala hrníčky, přičemž do jednoho vložila sáček s čajem a do toho vedle něj nasypala pár lžiček kávy.

Namazané chleby na talířích, společně s cukrem a mlékem ke kávě, odnesla ke stolu.

Jakmile se dovařila voda, zalila oba dva hrníčky, vložila do nich lžičky a pak je opatrně a pomalu tak aby se neopařila, přenesla ke stolu.

Ještě v rychlosti nachystala Jamesovi svačinu, kterou položila vedle jeho jídla.

Teď už zbývalo jen sehnat samotného chlapce.

Křičet se jí nechtělo a tak zamířila rovnou do ložnice.

Jakmile otevřela dveře, všimla si, že James stále leží v posteli, ovšem Fire někam zmizela.

"Kde je Fire?" ptala se zvědavě.

"Tady. Hrajeme si na schovku." oznámil jí důležitě a kývl k pokrývce, na Lilyině polovině postele.

Dívka se k ní rychle rozešla a se slovy "Jestli se tam vyčůrala, tak tě zabiju." opatrně, aby koťátku neublížila, nadzvedla deku.

"To bychom potom museli spát jenom na jedné půlce. Mně by to tedy nevadilo." mrkl na ni laškovně James.

Lily po něm hodila menší polštářek a opatrně vytáhla mňoukající Fire.

Vypadalo to, že se jí v dece skutečně zalíbilo.

"Dělej, už je snídaně." houkla přes rameno a rozešla se i s koťátkem pryč.

V kuchyňce jí dala něco na jídlo a následně se posadila ke stolu, kde se za pár chvil došoural i James.

Ne zrovna hladově si prohlížel chleby.

"Hele… já vím, že toto je na snídani, svačinu a večeři pořád, takže jsem se rozhodla, že dneska upeču buchtu." oznámila mu a ukousla si onoho namazaného pečiva.

Chlapci se radostně rozzářily oči a i on se nakonec pustil do své snídaně.

"Tak mě napadá… možná nebudu mít všechno potřebné a Fire by se mohlo koupit nějaké to žrádlo. Jenomže, já nemůžu jít i s ní do obchodu a myslím, že by nebylo zrovna dvakrát vhodné nechávat ji tady bez dozoru. A když máš tu cestu kolem, nemohl bys třeba…" James její slova přerušil a v klidu řekl "Jasně, stavím se do toho krámu. Prostě mi jen napiš lísteček a já se když tak zeptám té prodavačky." ujistil ji.

Rudovláska se v duchu zasmála, je zvědavá, jak se bude James tvářit na to, jak se k němu bude ona dívka, která v obchůdku prodává, po jejím včerejším upozornění, chovat.

Na venek, ale jen kývla hlavou.

"Jo a ještě se nezapomeň zeptat, co bude s tím zrcadlem." řekla mu a poté jakoby si vzpomněla, dodala "Jak vypadá ta ruka? Měli bychom sundat ten obvaz. Chtěla jsem to udělat už večer, ale ty jsi prostě vytuhl." malinko se usmála, když si na včerejší večer vzpomněla.

James, který momentálně žvýkal sousto, jen přikývl.

Lily se zvedla a zamířila do kuchyně, odkud vzala opět lékárničku.

Chlapec dojedl poslední drobečky a dopil kafe.

Poté se plně oddal do Lilyiny péče.

Dívka mu opatrně sundala obvaz.

Některé náplasti byly prosáklé krví, jiné naopak zůstaly téměř beze změny.

Lily si povzdechla a osvětlila mu situaci "Tím, jak jsi sebou v noci a ráno cukal, se ti musely některé ty ranky otevřít. Hnisat to snad nezačalo, protože jsem ti to včera dezinfikovala. Jenom ti ty krvavé znovu přelepím." řekla mu a začala si z lékárničky vytahovat další náplasti.

Za necelých deset minut měla hotovo.

Lily mu, ale přesto raději dala obvaz, protože by se mu to při práci mohlo i přes dezinfekci a náplasti zanést nějakým prachem.

"Když tak řekni, že ses pořezal." upozornila jej ještě a šla schovat lékárničku.

Chlapec mezitím zamířil do ložnice, aby se převlékl.

Rudovlásku napadlo zkontrolovat všechny suroviny, které by potřebovala na výrobu oné buchty. Ještě že tak udělala, jelikož zjistila, že jí pár maličkostí chybí, byly to spíše drobnosti, ale bez nich by to prostě nebylo ono.

Lily vzala nějakou tužku s papírem, který našla v zadní poličce v kuchyni a napsala na něj několik věcí, které potřebovala, aby James jak půjde z práce, koupil.

Nezapomněla samozřejmě na krmivo nebo nějaké granule pro koťata, aby Fire nejedla pořád takové blivajzy, i když jí to očividně nevadilo.

Zrovna, když dopsala poslední věc na vcelku dlouhý seznam, James dorazil již oblečený a upravený. Do batohu, který měl už včera, hodil balíček, jež mu připravila Lily a jelikož měl ještě čas, na chvíli si sedl.

Lily vzala nějaké peníze, aby měl za všechny ty věci čím zaplatit a společně s lístečkem zamířila k němu.

Podala mu jej a James jen kulil oči.

"Tohle všechno vážně potřebuješ?" ptal se malinko nevěřícně.

Lily přikývla a dodala "Jinak se můžeš rozloučit s jakoukoliv změnou jídelníčku a budou pořád chleby." pohrozila a podala mu peníze.

James si vše poslušně zastrčil do kapsy u kraťasů a pomalinku se postavil, kontrolujíc hodiny.

Lily přešla do kuchyně, čapla již najezenou Fire, která se ladně protahovala, a společně s Jamesem zamířili k hlavním dveřím.

Mezitím co se obouval, koťátko si vesele vrnělo u rudovlásky v náručí.

James se napřímil, připraven se rozloučit.

"Tak Fire, rozluč se s páníčkem." strčila mu ji rafinovaně skoro až pod nos.

Ovšem Fire se to očividně nelíbilo a rychlým pohybem škrábla nic netušícího James přímo do nosu.

"Fire, co to děláš?" zlobila se malinko rudovláska a položila ji na zem.

"Ona mě prostě nemá ráda a to jsem jí zachránil život." hudroval James s rukou přitisknutou na postiženém místu.

"Ale má tě ráda. Je ti určitě i vděčná. A pusť si ten nos." přikázala mu.

Naštěstí tam nic neměl anebo to alespoň nešlo vidět.

"Tak já raději jdu, než na mě ještě hodí bobek." ušklíbl se, odemkl dveře, vyndal klíč, který si následně hodil do batohu a otevřel.

"Tak ahoj a nezapomeň na ten nákup." řekla mu ještě a vyprovodila jej.

James tentokrát, bez jakýkoliv pokusů a osobitější loučení, opravdu odešel.

Dívka našla své klíče a pořádně zamknula.

Poté zamířila do obýváku, hledajíc ono koťátko.

Fire se schovávala pod jídelním stolem a proto Lily chvíli trvalo, než tu rezavou kouli objevila.

Teprve, když si k ní klekla a podívala se na ni, koťátko bázlivě, jakoby očekávalo nějaký trest, přišlo až k ní.

Lily jej opatrně, tak aby jej ještě více nevyplašila, či nevystrašila, vzala do náruče.

Poté přešla do ložnice, kde čapla její košík a zamířila i s ním na balkon.

Postavila jej úplně do rohu a Fire šoupla do něj.

Hlídala ji, aby nemohla utéct, proplést se tak šprušlemi, které na balkoně byly a třeba skočit.

Ovšem Fire se zrovna dvakrát chodit nechtělo a tak ležela poklidně v košíčku a pozorovala Lily, jakoby stále očekávala nějakou ránu.

"Tys toho musela hodně prožít, co?" promluvila na Fire, jakoby jí snad mohla rozumět.

Lily by si tipla, že možná něco z jejich slov přece jen pochytila.

Kdo by dokázal už tak velké kotě bezcitně zahodit do plného kontejneru?

Fire toho musela mít jistě hodně za sebou.

Už jenom jak zareagovala, když Jamese škrábla nebo to, co se stalo včera večer.

Lily pochybovala, že by se k tomuto roztomilému koťátku choval ošklivě zrovna James.

Fire měla očividně zlé vzpomínky na nějakého chlapce, podobného jemu.

Důležitější otázka, než řešit její jistě smutnou minulost, však byla, co s ní vlastně bude dál.

Lily nad tím ještě moc nepřemýšlela, ale bylo jí jasné, že ji budou muset někam dát.

Bude to jistě smutné loučení, protože i přes to, že u nich není Fire ani den, už jí dokázala nesmírně přirůst k srdci. Lily tušila, že ani Jamesovi není ta kulička rezavých chlupů lhostejná.

Venku bylo ještě vcelku chladno a tak rudovláska, ovšem stále nespouštějíc pohled z koťátka rychle proklouzla dovnitř, kde z knihovničky čapla další deku.

Když se i s ní vrátila zpět na balkon, Fire stále ležela v košíku.

Lily si oddechla, pořádně se zachumlala do deky a sedla si vedle ní.

Mohla být i s koťátkem uvnitř, ale prostě chtěla být alespoň jednou ráno tady.

Lily milovala východy slunce.

Ráno se všechno probouzelo do nového dne, ptáci začínali cvrlikat své veselé melodie, či námluvní ódy. Onen rudý krásný kotouč se ospale vyhoupl skrze kopečky a pomalými krůčku šplhal až vysoko na oblohu. Jeho jemné paprsky oblizovaly vše okolo, dodávajíc energii. Ulice se začínaly zaplňovat lidmi chodícími do práce. Matky své děti vodily do škol nebo školek. Nastával prostě nový a krásný den.

Rudovláska si snažila tipnout, co se asi právě teď děje v Bradavicích.

Hrad se možná už také pomalu probouzí z temné noci.

Květy okolo jezera, které tam ještě zůstaly, se pomalu otevírají a s otevřenými okvětními lístky vítají zatím vlažné sluneční paprsky. Sovy se vracejí do sovince, po dlouhé noci, kdy si byly něco ulovit, jelikož přeci jen různé soví pamlsky pro ně nejsou to pravé ořechové, anebo už spokojeně spí s hlavou ukrytou pod křídlem. Z Hagridovy boudy se určitě ozývá pravidelný zvuk, jako kdyby vrčel nějaký starý vypelichaný medvěd, ovšem nikdo se nebojí, protože všichni vědí, že tenhle zvuk vydává onen neškodný bradavický klíčník a šafářník, který by neublížil ani mouše. Filch stále šmatlá po chodbách a v patách mu pyšně kráčí vypelichaná paní Norrisová. Kdo ví, jestli ten chlápek vůbec někdy spí. Studenti se s otrávenými výrazy probouzejí do dalšího dne plného učení, učení a zase jenom učení. Skřítci horlivě připravují bohatou snídani. Protiva už jistojistě stačil na několik nebohých ranních ptáčat vylít kýbl s vodou, jelikož to považuje za hroznou švandu. Panuje tam prostě ráno jako každé jiné.

Lily jich zažila už tisíce, ovšem stále to nepostrádá své kouzlo.

Nyní se ovšem nenachází v Bradavicích.

Je to skoro až neuvěřitelné a možná i malinko zvláštní.

Přes to, jak temná a zlá doba panuje, Brumbál tohle povolil.

Možná, kromě toho, že jim tohle má pomoci naučit se žít mezi mudly, jim chtěl dopřát ještě trochu odpočinku před tím, než budou oficiálně vpuštěni do světa dospělých. Než jim nastanou těžké chvíle v podobě učení na závěrečné zkoušky, které rozhodnou o jejich budoucnosti.

Ale bude vůbec nějaká budoucnost?

Budou se moci někdy oženit a vdát?

Mít děti, aniž by se báli o jejich bezpečí?

Vše se jen zhoršuje, Smrtijedské útoky narůstají. On se nebojí jít ani přes nebohé děti. V kouzelnických novinách se stále píše o další vraždě, další čtyřčlenná rodina přišla o život, jenom proto, že se nechtěla přidat na jeho stranu.

Je jasné, že každého, kdo vyjde z Bradavic, čeká těžká volba.

Někteří okamžitě utečou pryč odtud.

Jiní budou rozhodnuti bojovat nebo se stále schovávat a další… další se k němu dobrovolně přidají. Zvítězí u nich pud sebezáchovy nad hrdostí.

Pro některé je to pocta sloužit onomu temnému pánovi, jiní nemají na výběr, jelikož je jejich rodina čistokrevná a pokud nechtějí být zavrhnuti, nezbývá jim nic jiného, než se stát stoupencem Pána zla, který je stejně… stejně je jednoho dne zabije, přestanou pro něj být užiteční a on jednoduše mávne hůlkou a ukončí jejich život, jako už to udělal několikrát před tím.

Tohle, ale přeci musí někdy skončit!

Někdo se jej musí pokusit zastavit a zabít!

Pokud to tedy ještě vůbec jde.

Říká se, že je neporazitelný.

Ale i Voldemort přeci musí mít nějaké slabé místo, nějakou tu Achillovu patu.

Lily se naráz začaly honit hlavou podivné myšlenky.

Přemýšlela, dumala nad tím, co vlastně bude dál.

Vystuduje školu a co pak?

Udělá si nějaký ten bystrozorský výcvik a bude odhodlána bránit ostatní nevinné, trpící, bezbranné a ano, pokud na to dojde řada a nebude mít jinou možnost, bude nucena zabíjet. Je jasné, že při svém povolání přijde do mnoha střetů. Její protivníci na ni budou automaticky posílat kletby, které se mohou pyšnit zeleným paprskem, smrtící kletby. S takovým povoláním může být do roka, co do roka, dokonce do měsíce mrtvá. Ale i přes to všechno je odhodlána bránit nevinné. Je odhodlána bojovat proti němu, bojovat proti…Voldemortovi a jeho Smrtijedům. Je odhodlána bojovat i na úkor vlastního života a za žádnou cenu se k němu nepřidá, ani kdyby jí hrozil smrtí.

To raději zemře.

Chmurné myšlenky zaplavovaly její mysl, ale ji naopak popadal stále větší vztek.

Možná k onomu tyranovi cítila nějaký respekt, ale hlavně to byla zášť spojená s nepředstavitelnou nenávistí.

Musela se nějak zabavit, aby ty myšlenky alespoň na chvíli zahnala.

Opatrně vzala Fire i s košíkem, ve kterém stále spočívala a přenesla ji dovnitř.

Deku, ve které byla zabalená, položila zpět na místo a pořádně zavřela balkonové dveře.

Fire nechala ležet v košíku a vydala se pomýt nádobí.

Ani to ji však nedokázalo pořádně zabavit.

Za pár minut už kuchyně vypadala jako nová.

Přesunula se tedy do ložnice, kde pořádně natřepala polštáře i peřinu a postlala.

Následně se převlékla do domácího oblečení, a jelikož bylo už vcelku horko, hodila na sebe pouze obyčejné tričko s krátkým rukávem a třičtvrťáky.

Vešla zpět do obýváku a přemýšlela, co bude dělat na jídlo.

Neměla ovšem nejmenší tušení.

Nakonec se rozhodla hledat odbornou pomoc v knihách. V knihovničce si našla pár kuchařek.

 Sedla si na pohovku a listovala jednotlivými stránkami.

Fire si mezitím poklidně pochodovala po apartmánu, občas hlasitě mňoukla, upoutávajíc na sebe pozornost.

Lily si jí však momentálně zrovna dvakrát nevšímala, jelikož prolistovávala všechny kuchařky, hledajíc něco lehkého a snad i chutného.

Po delší době se jí něco otřelo o nohy.

Dívka se nejprve malinko lekla.

Jakmile jí však došlo, že se jedná o Fire, usmála se a dala si ji na klín.

"Tak co si uvaříme, Fire? Tobě to může být stejně jedno, ty už budeš mít svoje jídlo." podrbala ji za ušima a koťátko jemně zapředlo.

"Děkuji za radu." ušklíbla se Lily a dále hledala vhodný pokrm.

"Víš, že se mi dneska, ale vůbec nechce vařit?" mluvila na Fire.

"Budou prostě normální brambory, maso už stejně žádné není. Tak oloupu brambory, nařežu je na plátky, něčím to ochutím a šup s tím do trouby." zaklapla rezolutně všechny knihy na stole.

I s Fire se postavila a následně zamířila do kuchyně.

Cestou vzala ze země její košík.

Ten postavila do rohu kuchyně a koťátko uložila do něj.

Vyndala si brambory, které nejprve oškrábala.

"Jsem zvědavá, jak to zvládá Kate s Blackem." uculila se, když si vzpomněla na minulé prázdniny, kdy u nich doma ona černovláska několik dní pobývala a neuměla si ani uvařit čaj.

Ti dva jsou jistojistě o hladu anebo už všechny peníze projedli v restauracích.

Lily vůbec nevadilo, že mluví na Fire. Vlastně jí tohle malé koťátko nahrazovalo lidskou společnost, která jí tu pro tento čas, kdy byl James v práci, vcelku chyběla.

Jakmile už všechny brambory za použití škrabky přišly o slupku, rudovláska je nakrájela na tenčí kolečka a postupně je vyskládala na plech. Poté tam nasypala nějaké to koření, nastrouhala sýr a nařezala šunku, kterou objevila v lednici.

Fire si už nějakou tu dobu cupitala po pokoji a když chtěla jít Lily otevřít okno do ložnice, aby se tam provětral vzduch, málem šlápla do loužičky na zemi.

Děkovala samotnému Merlinovi, že jsou skoro všude podlahy.

Hodila po škeřící se Fire pohoršený pohled a zamířila do koupelny pro hadr, pomocí kterého, všechno co na podlaze nemělo být, utřela.

"Ty čuňátko jedno." pokárala ji se smíchem.

Byla ráda, že to odnesla pouze podlaha.

"A co budeme dělat teď?" ptala se zvědavě.

Odpovědi se jí samozřejmě nedostalo.

Fire však místo toho zamířila do obýváku a zastavila se u balkonových dveří.

"No jasně a ty skočíš dolů, co?" zakroutila Lily hlavou.

"Vymyslíme ti jinou zábavu, co říkáš, ty kaskadére?" chvíli přemýšlela a pak ji to napadlo.

Zamířila rovnou do ložnice a Fire ji samozřejmě následovala.

Lily vytáhla z pod postele svůj kufr a na boční straně nahmatala malou kapsičku, z které po chvíli pracného dolování vytáhla malého plyšového pavouka na provázku.

Smutně si při pohledu na něj povzdechla, zastrčila svůj velký kufr zpět pod postel a řekla "Tohle byl dárek od Petunie. Úplně jsem na to zapomněla. Vidíš, jak je má milovaná sestřička pozorná? Řekla mi, že i ten pavouk je hezčí než já." smutně se zašklebila.

Onen plyšový pavouk byl totiž skutečně ošklivý.

"No, nechme toho… alespoň ho teď použiju na něco smysluplného."

Opatrně jej pomocí provázku zvedla do vzduchu.

Fire byla v mžiku u ní a snažila se vyskakovat dostatečně vysoko, aby alespoň chňapla po jeho plyšových nožkách.

Lily jej však vždy rychle vytáhla zpět nahoru.

Takhle si s ní dokázala hrát snad věčnost a ani Fire to nepřestalo bavit.

Najednou se k nim však donesl nesnesitelný smrad.

"Co to je?" zeptala se nechápavě Lily.

Položila pavouka na postel a zamířila ke dveřím.

Fire nějaký zápach ale absolutně nezajímal a nyní se snažila zdolat horu zvanou postel.

Lily rychle vyběhla z ložnice a zabouchla dveře, aby koťátko neuteklo.

Onen nepříjemný zápach se linul z trouby.

"A sakra." zaklela hlasitě a plácla se do čela.

V rychlosti troubu vypnula, nasadila si kuchyňské chňapky a otevřela ji.

Zevnitř se vynořil oblak kouře.

Lily rychle vyndala plech a položila jej na již připravenou dřevěnou desku.

S vykulenýma očima koukala na tu zkázu.

Tohle absolutně nevypadalo jako jídlo, které by měl ještě někdo pozřít.

Všechno bylo naprosto černé a páchlo to spáleninou.

Lily rychle mrkla na hodiny a oči se jí ještě rozšířily.

Za necelou půl hodinu je tu James.

Tohle se jí malinko nepovedlo.

Vždyť to nebylo ani jídlo.

Černé něco, vzdáleně podobné žlutým bramborům, růžové šunce a zlatému sýru.

Najednou se ozvalo zachrastění zámku a někdo otevřel dveře.

Bylo jasné, že je to James, ale přišel nějak brzo.

"Fuj, co to tady je?!" ozvalo se z chodby.

"Já tu Fire zabiju!" mumlání se stále blížilo a v mžiku už James otevíral dveře do obýváku.

"Je tu někdo?" ptal se zvědavě.

"Jo." pípla popelavě bílá Lily tichým hláskem.

James se na ni rychle otočil, a jakmile viděl strach a děs v jejich očích, urychleně k ní přispěchal.

"Co se děje?" ptal se jí něžně.

Rudovláska však neměla odvahu promluvit a jen němě kývla k plechu vedle ní.

James tam stočil svůj pohled a zvědavě si obhlížel ono "jídlo".

Následně však udělal něco, díky čemuž v Lilyiných očích, vypadal jako totální blázen.

Ona byla skoro na zhroucení a on… on se hlasitě rozesměje.