Pozorně se zaposlouchala, a jakmile slyšela vodu šumící v koupelně, rychle se vyšvihla na nohy a přešla ke skříni.

Po chvíli bezúspěšného hrabání konečně objevila to, co potřebovala. V rukou držela dvoudílné plavky, laděné do zelené barvy.

Rychle si je oblékla a následně své tělo zabalila do županu.

Vytáhla kosmetickou taštičku, osušku a vše to položila na postel.

Začala se nervózně procházet po místnosti, uvažujíc, zda to, co se právě chystá udělat je skutečně správné a doufala, že se jí její rozhodnutí nikterak nevymstí.

Připadalo jí to malinko hloupé, ale prostě se chtěla osprchovat a umýt si vlasy.

Ještě několik dlouhých minut jen tak pochodovala po místnosti, nervózně křupala s klouby prstů a podupávala nohou.

Z jejího transu ji probralo až bouchnutí dveří od koupelny a šouravé kroky vedoucí směrem do ložnice.

James se vracel.

Rudovláska měla chuť tento bláznivý nápad pustit z hlavy.

Než ovšem stihla cokoliv udělat, už se otevíraly dveře.

Dovnitř vešel polonahý mladík.

"Tak co? Pořád se bojíme?" ptal se s pozvednutým obočím a ležérně se opřel o futra.

Lily ovšem nějak nenacházela slova.

Jednoduše se otočila k posteli, odkud do jedné ruky vzala svůj ručník společně s kosmetickou taštičkou.

Podívala se na Jamese, který malinko vykulil oči a pomalým lehce strnulým krokem přešla až k němu. Chlapec ustoupil na stranu, jelikož si myslel, že Lily kolem něj chce pouze projít.

Ona však jen zakroutila hlavou a chytla jej za ruku.

Mlčela a dovedla překvapeného Jamese až do koupelny, kde jej usadila na vanu, zády ke sprchovému koutu.

"Seď a hlídej. Otočíš se jen jednou a nechtěj vědět, co se ti stane." poručila mu rázně.

James na ni jen zíral, netušíc co to rudovláska dělá.

Lily ho tak nechala a pomalu přešla ke sprchovému koutu.

Rychlostí blesku si sundala župan a vlezla do sprchy.

Když za sebou zavírala dveře, ještě zabrousila pohledem k chlapci.

Skutečně seděl pořád v té stejné pozici.

Spokojeně se usmála a pustila na sebe vodu.

Rychle si umyla své krásné vlasy voňavým šamponem, jehož aroma se vznášelo v okolním vzduchu ještě hodnou chvíli.

Byla ráda, že si plavky, které teď měla na sobě, vůbec zabalila.

Ve skutečnosti to byl nápad Kate, která se na pobyt v mudlovském světě balila opravdu svědomitě a nechtěla zapomenout jedinou věc. V duchu své kamarádce proto poděkovala a vypnula vodu.

Otevřela dveře od sprchového koutu a chtěla si vzít ručník, který si předtím věšela na malinký háček, který se zde nacházel.

Ovšem on tam nebyl.

Rozhlížela se, jestli nespadl na zem, jenže ani tam se nenacházel.

Pohled jí proto padl na Jamese, který kupodivu seděl stále jako předtím.

Lily si však po chvíli všimla, že se mu třesou ramena, jako kdyby zadržoval smích.

Ihned jí bylo jasné, kdo je zloděj.

Ďábelsky se usmála, rozhodnuta nenechat tento jeho přestupek jen tak a pomalu vzala do ruky sprchovou hlavici.

Co nejvíc ji přiblížila k chlapci a ruku položila na páčku se kterou se sprcha zapínala.

"Hej!" křikla na Jamese a on se v mžiku otočil.

Tentokrát mu na tváři nehrál překvapený výraz týkající se dívčina oděvu.

Bylo tedy jasné, že po celou dobu Lilyino tělo oděné v plavkách určitě pozoroval a kochal se jejími ladnými křivkami.

Tohle uvědomění rudovlásku ještě více dopálilo a tak neváhala ani chvíli a zapnula vodu.

Z hlavice se vyvalila ona průhledná kapalina a za pár sekund byl James od hlavy až k patě mokrý.

Prskal vodu všude okolo sebe a nechápavě hleděl na Lily, která se jen se zadostiučiněním ušklíbla.

"Za co to bylo?" ptal se a odhrnul si mokré vlasy z čela.

"Kde mám ručník?!" zajímalo zase ji.

James pokrčil rameny, ovšem rudovláska si jasně všimla jeho uličnického výrazu.

"Nevím." řekl nakonec s andělským kukučem, ovšem i ten dívka lehce prokoukla.

"Dáš mi ho?" snažila se s ním jednat po dobrém.

Chlapec však jen zakroutil hlavou a prohlásil "A co za to? Tys mě zamokřila a já ti mám ještě dávat ručník?"

"Co bys chtěl?" vyhrkla a lehce na něj mrkla, netušíc, kde se to v ní bere.

"Já bych věděl o tolika věcech, které bych po tobě chtěl." vzdychl a přejel jí pohledem od hlavy až k patě.

Lily se malinko ošila, jelikož jí jeho skenování nebylo zrovna dvakrát příjemné a řekla "Když vynecháme veškeré vulgárnosti a úchylnosti, které ti asi teď běžely hlavou."

"Tak to už toho, co bys za ten ručník mohla vyměnit, moc nezbyde." odpověděl jí.

Lily protočila očima a opatrně šla až směrem k němu.

Z vlasů jí stále odkapávala voda a její mokré tělo, na kterém měla pouze plavky, se krásně lesklo.

Došla až k němu a přiblížila se k jeho uchu "Prosím, prosím… dej mi ručník." zašeptala mu.

James se mimoděk otřásl a Lily si všimla, jak se mu na zátylku zježily chloupky.

Se zadostiučiněním se od něj odtáhla a nenápadně se snažila vypátrat, kde onu věc, kterou teď potřebovala, chlapec asi tak ukryl.

"Jak jsem řekl. Něco za něco." zašeptal a tentokráte se přiblížil on k ní.

Lily se zastavil dech a srdce se jí rozbušilo o sto šest. Když ji ještě k tomu chlapcovi ruce jemně chytily okolo pasu, byla naprosto v koncích a nechápala, co se to s ní děje. Jemně položila své ruce na ty jeho a hleděla mu přímo do očí. Připadalo jí, jako by byla v naprosto jiném světě. Cítila tu horkost, která sálala z chlapcových dlaní jemně položených na jejích obnažených bocích a myslela, že co nevidět omdlí. Netušila, co se to s ní děje. Cítila se úplně mimo. Z hlavy se jí vykouřilo všechno. Už ani nevěděla, co po Jamesovi vlastně chtěla. Vnímala jen jeho tvář, která se k ní pomalu přibližovala. Hleděla do těch krásných hnědých očí, ve který se však nyní zračily obavy a nejistota.

"Něco za něco." zašeptala a také mu šla pomalu vstříc svými plnými rty.

Oba pomalu přivírali oči, ocitajíce se k sobě blíž a blíž, když v tom náhle byli v naprosté tmě a rozhodně to nebylo způsobeno tím, že by zavřeli oči.

Veškerá světla zhasla.

Najednou všude panovala tma a mrtvolné ticho.

Ona zvláštní atmosféra, kterou byla před chvílí celá místnost přehlcena, byla ta tam.

Aby toho nebylo málo, kromě tmy, která kolem nich panovala se začaly místností ozývat ještě čvachtavé zvuky.

Lily hlasitě vyjekla a po slepu se vrhla Jamesovi do náruče.

"To je Bryan." šeptala a tiskla se k němu, jak nejpevněji dovedla.

James mlčel, po chvíli však řekl "Neboj se, není to žádný Bryan."

"A co to teda je?" vyjekla malinko hystericky.

Než jí však stihl chlapec odpovědět, kousek od nich se ozvalo táhlé zamňoukání.

"Fire." zašeptal prostě.

Lily se malinko uklidnila, ovšem stále jej pevně objímala okolo pasu.

Kdyby teď někdo rozsvítil světlo, bylo by to nejspíše vcelku komické.

Spatřili byste totiž mokrého chlapce oblečeného pouze v pyžamových kalhotech a dívku v plavkách, která se na něm byla doslova přilepená jako klíště a zdálo se, že jej jen tak nepustí.

"Co si myslíš, že se stalo?" ptala se po chvíli ticha Lily.

"Asi vypadl proud nebo něco podobného. Možná bude i velká bouřka." zauvažoval.

"A co budeme dělat?" zajímalo ji dál.

James chvíli přemýšlel a pak rozhodl "Vezmeme Fire, pokusíme se najít nějaké suché oblečení a půjdeme normálně spát. Myslím, že se jim to do zítra povede nahodit."

"Já se bojím." kuňkla Lily a na důkaz svých slov a možná i kvůli tomu, že jí byla zima, se otřásla.

"Nemáš se čeho bát. Jsem tu s tebou. Musíš mě teď ale pustit. Jenom vezmu Fire, neboj. Mám ji hned u nohy. Pak půjdeme pak společně do ložnice, ano?" říkal jí pomalu, aby mu rozuměla každé slovo.

Lily jen zakroutila hlavou, ale to James neviděl.

Pouze to cítil, jelikož měla rudovláska svou tvář zabořenou v jeho hrudi a odmítala se ho pustit.

Chlapec přesto začal opatrně odmotávat její ruce, které jej pevně svíraly.

Když se mu to podařilo, v rychlosti se zohnul a opatrně vzal ze země Fire, která se mu už nějakou dobu otírala o nohu.

"Jamesi, kde jsi?" ptala se s obavami v hlase Lily.

"Tady. Neboj se a pojď." řekl jí klidným hlasem.

Držel koťátko pouze v jedné ruce a druhou opatrně chytil rudovlásku kolem ramen, aby ji mohl vést.

Úspěšně se všichni tři dostali z tmavé koupelny až na chodbu a zrovna když mířili tam, kde by se mohla nacházet ložnice, ozvalo se zaklepání na dveře.

Lily sebou opět lehce vyděšeně trhla, ovšem James díky Bohu zachoval klid a zamířil ke dveřím.

Stále však držel rudovlásku po svém boku a v druhé ruce mu hověla Fire.

Aby vůbec mohl otevřít dveře, byl nucen sundat svou paži z Lily a místo toho vyděšené rudovlásce předal Fire.

Opatrně otevřel hlavní dveře.

"Dobrý večer. Omlouváme se za vzniklé potíže. V celém městě vlivem té bouřky vypadl elektrický proud." říkal někdo formálním hlasem.

"Všimli jsme si." odpověděl James a prohlížel si tvář muže, kterou ozařovala svíčka, jež tento chlapík třímal v rukou.

"Přinesl jsem vám nějaké svíčky, ať alespoň trochu vidíte." dořekl a opatrně chlapci podal střední balíček.

"Děkujeme." řekl mu James a potěžkal onen balíček, který nejspíš obsahoval pár svíček i se zápalkami.

"Nemáte za co. Ještě jednou se omlouváme. Přeji příjemnou noc." rozloučil se onen chlapík a pomalým krokem odešel.

James potichu zavřel dveře a vyndal z onoho pytlíčku svíčku a zápalky.

Položil na botník a škrtl sirkou o její krabičku. Hořící konec sirky urychleně přiložil ke knotu a svíčku zapálil.

Místnost za pár chvil zaplavilo slabé světlo, jež plápolající plamínek vytvářel.

James vzal i druhou svíčku, kterou balíček obsahoval a poté opatrně obejmul Lily, v jejímž náručí si hověla Fire.

"Jdeme do ložnice." zašeptal a pomalu, aby jejich jediné světlo nezhaslo, šel.

Jakmile se ocitli uvnitř, rudovláska položila Fire na zem a ta podle zvuku, který za pár chvil uslyšeli, vletěla přímo do svého košíku.

Tma jí možná nedělala až takový problém, jak se na první pohled zdálo.

To samé se ovšem nedalo říct o rudovlásce, která se stále třásla.

James postavil svíčku na noční stolek a vrátil se zpět k Lily.

V letmém světle přesto viděl, že je v obličeji celá bílá.

Opatrně se dotkl její tváře.

Byla studená jako led.

"Merline, vždyť zmrzneš." řekl zděšeně a poslepu došel ke skříni, odkud vytáhl jedno ze svých triček.

Vrátil se zpět k dívce a přetáhl jí ho přes hlavu. Lily jej měla skoro až po kolena.

"Vysvleč si ty plavky." řekl jí a zamířil zpět ke skříním.

Po chvíli šmátrání se vrátil zpět k ní a podával jí své tepláky.

Rudovláska si je poslušně oblékla. James jí ještě pomohl přetáhnout přes hlavu jeho huňatou mikinu, poté zase poodešel a vrátil se už i on navlečený od hlavy až k patě.

V ruce držel ručník.

Posadil stále ztuhlou Lily na postel a začal jí sušit vlasy.

"Co je ti?" ptal se, když stále nic neříkala.

"Ne... nemám ráda bouřky a je mi z…zima." předrkotala.

"Lehni si do postele ano?" pomohl jí se vším a poté si z druhé strany vlezl i on.

Zapálil další svíčku a položil ji na druhý noční stolek.

Tentokrát už bylo v místnosti o mnoho více světla.

"Je ti pořád zima?" ptal se starostlivě, když viděl, jak se dívka po jeho boku choulí do deky.

Jakmile kývla, James se k ní přisunul jak nejvíc mohl.

Lily kupodivu nic nenamítala a pevněji se k němu přitiskla.

Za oknem se najednou zablesklo a rudovláska vykulila oči.

"Už to začíná." zašeptala.

"Bouřka." dodal James.

Lily si začala počítat jednotlivé sekundy od blesku až po hrom.

"Sedm kilometrů. Za chvíli to bude tady." usoudila a malinko se oklepala.

"Neboj. Jsi přece se mnou." zašeptal jí povzbudivě.

"To mi ještě chybělo." vzdychla si se smíchem.

"Prosím? Co jsi to říkala?" ušklíbl se James a malinko ji polechtal.

"Nech toho." zasmála se Lily.

Chlapec ji skutečně nechal na pokoji a jen si užíval, že mu tahle krásná dívka leží v náruči a ještě k tomu v jeho věcech.

"Opravdu se tak moc bojíš?" ptal se.

"Jo, ale teď už moc ne, když jsi tady ty." usmála se o trošku uvolněněji.

"To rád slyším. Se mnou se nikdy nemusíš bát. Budu tě chránit klidně i na úkor vlastního života." zašeptal a položil svou hlavu na tu její, která nyní spočívala na jeho hrudi.

Na tohle dívka neměla co říct a tak raději mlčela.

Za pár chvil se ozval ohlušující hrom a dešťové kapky začaly hlasitě bít do okenního parapetu.

James se proto rozhodl nějakým způsobem přivézt rudovlásku na jiné myšlenky.

"A to vlastně ta Petunie, tvá sestra?" zkusil se opatrně zeptat.

Vzápětí však dodal "Vím, že je to asi hodně osobní, tak mi to nemusíš říkat."

Lily se trhaně nadechla, přesto však spustila "V dětství jsme jedna bez druhé nedaly ani ránu. Byly jsme nerozlučné. Nějak kolem devíti let se ovšem všechno změnilo, začaly se mi dít všechny ty divné věci. Prostě se začalo projevovat mé kouzelnické nadání. Petunie se mě začala stranit, bála se mě a já osaměla. Mnohokrát jsem se toulala po parku a jen tak nechávala vzlétávat různé listy od stromů nebo vrtulky, které tam rostly. Pak jsem potkala Severuse. On mi vysvětlil, že nejsem obyčejná, že jsem jako on a že spolu jednou pojedeme do Bradavic. Začal mě do všeho postupně zasvěcovat a sliboval mi, že nám oběma už brzy přijde dopis. Zprvu jsem mu nevěřila, ale za necelé dva roky mi skutečně přišel onen dopis, který mi od základů překopal život. Rodiče z toho byli neskutečně nadšení a ihned se jali všechno zařizovat. Musím přiznat, že nevěnovali tolik pozornosti Petunii a pořád se starali jen o mě. Byli prostě rádi, že máme v rodině čarodějku. Sestra to začala brát ovšem naprosto negativně. Nadávala mi do zrůd a tak. Nevím, jestli to bylo tím, že mi možná i trochu záviděla, ovšem už jsme spolu nikdy neměly takový vztah jako před lety. Teď mě nemůže vystát. Podobné je to i s jejím přítelem Vernonem. Ten ví jen ve zkratce, co jsem, ale myslím, že mu to bohatě stačí. Obchází mě doslova obloukem. Jsem už smířena s tím, že se můj vztah s Petunií nejspíš nikdy nezlepší a o to více mě to i mrzí." přiznala na konci Lily.

James si povzdechl.

Bylo mu rudovlásky líto a najednou nevěděl co říct.

"Můžeš být rád, že jsi jedináček." řekla, aby odvedla řeč pryč od ní, a chlapec se toho ihned chytil.

"No nevím, jestli můžu být rád. Jsem hold vymodlené dítě, ale rodiče mě odmalička drželi velmi zkrátka." zamyslel se.

"Nezdá se to." ušklíbla se Lily.

"Co?"

"Tím nechci říct, že jsi nevychovaný nebo tak. Jsi hrozně nevím jak to říct… problematický, nepozorný, neslušný, ale přesto máš skoro samé výborné." kroutila nevěřícně hlavou.

"Tak problematický jo?" zasmál se James.

Lily jej lehce šťouchla do boku a mluvila dál "To není k smíchu. Já to myslím vážně. Teď už to není tak hrozné, ale byly doby, kdy jsi měl skoro pořád nějaké školní tresty."

"To máš pravdu, ale učím se více než obstojně a alespoň zůstanou Pobertové v paměti všech."

"O tom nepochybuji." souhlasila s ním, když si vzpomněla na většinu kousků, jež tato parta za ta léta vyvedla.

"Co kdybychom zkusili usnout?" navrhl James.

"Tak jo." zamumlala.

"Jen ještě zhasnu ty svíčky, ať nevyhoříme." upozornil ji a posadil se.

Sfoukl obě dvě svíčky a místnost v mžiku zahalila černá clona.

Jakmile si James zpět lehl, Lily se mu opět stulila do náruče, aby se cítila v bezpečí.

"Dobrou noc." zašeptal a vtiskl jí jemný polibek do teď již vlhkých vlasů.

"Dobrou." řekla mu a pevně stiskla víčka k sobě, pokoušejíc se usnout.

Chlapec již za pár minut poklidně oddychoval, ovšem Lily spánek stále nemohl navštívit.

S nastraženýma ušima poslouchala sebemenší zvuk.

Při každém zablesknutí sebou malinko škubla a s napětím odpočítávala čas do dalšího hromu.

Podle stále zkracujících se intervalů usoudila, že za pár minut bude bouřka přímo nad nimi.

Chtěla co nejdříve usnout a za několik dlouhým okamžiku se jí to kupodivu povedlo.

Bohužel, nebyla vtažena do nějakého krásného snu jak si přála, ale ocitla se přímo uprostřed noční můry.

Bylo to hrozné.

Detailně viděla Bryana z příběhu, jež jí James dnes vyprávěl.

Viděla, jak do sebe s šíleným výrazem ve tváři řeže, nabírá krev na konečky prstů a následně ji nanáší na stěnu. Tentokrát ovšem k nápisu přidal pár jmen.

Pozorně si četla všechny jména a srdce jí tlouklo jako o závod.

Byly tam jména jejich rodičů, kamarádů, sestry, dědečků a babiček a jako předposlední jméno bylo to Jamesovo.

Bryan právě dokončil úplně poslední jméno a oddělal ruku, takže si jej Lily mohla pozorně přečíst. Stálo tam Lily.

Vyděšeně zírala před sebe na onu bílou zeď, kde byly v řadě vypsány všechny jména.

Bryan se hrozivě zasmál a krvavou čárou přeškrtl jméno její matky. Jakmile tak učinil, před rudovláskou se objevila scéna, jak její maminku zamordoval, mučil a poté surově pořezal, dokud nepřestala křičet a nevykrvácela.

Během několika dalších okamžiků, rudovláska shledala surovou smrt dalších a dalších lidí, tak moc blízkých jejímu srdci.

Bylo to hrozné a tak skutečné.

Pomalu přestávala věřit, že se nachází ve snu.

Bryan přeškrtl předposlední jméno a Lily tušila co bude následovat.

Stane se svědkem další vraždy.

Ten hajzl zabije dalšího člověka.

Zabije Jamese.

Tady však bylo něco jiného. Jakoby Bryan tušil, jak moc velkou hodnotu, pro ni James začíná mít. Proto i jeho vražda byla mnohem zdlouhavější a bolestivější. James ležel na nemocničním stole a Bryan mu s šíleným výrazem působil nové a nové poranění. Bodal do něj nože, střepy, hřebíky, prostě vše, co mělo ostré hrany. Chlapec po celou dobu trpěl, ovšem nekřičel. Bryan mu zapíchl poslední nůž přímo do srdce a několikrát jím otočil, James otevřel ústa a přes potůčky krve, které se mu z nich díky rozkousanému jazyku vyřinuly, zachraptěl "Miluju tě, Lily."

Tohle byl konec, rudovláska už neměla sílu.

Začala šíleně ječet a třást s chlapcovým nehybným tělem.

Z očí se jí valily hektolitry slz a ona hystericky vzlykala.

Bylo jí jasné, že teď zabije i ji.

Odhodlaně se však napřímila a byla rozhodnuta vydržet až do posledního dechu a nepropustit ani jeden vzlyk, tak jako to udělal James.

Zvedla hlavu.

Nad ní stál Bryan.

V ruce držel čistý nůž a byl připraven jí bodnout. Napřáhl se a...

Lily sebou polekaně škubla a doširoka otevřela oči.

Všude byla tma.

Co pár sekund se ozývaly hrozivé hromy a místnost prosvětlovaly šílené blesky.

Pokaždé, když ložnici zavalilo světlo, Lily viděla stín mužské postavy.

Nevěděla, zda se jí to pouze nezdá, ale byla k smrti vyděšená.

Stále jí po tvářích stékaly slzy a ona se hlasitě rozvzlykala.

Když už myslela, že se z toho zcvokne, rozhodla se probudit Jamese.

Pomalu ale zároveň důrazně s ním zatřásla.

Chlapec okamžitě otevřel oči a dezorientovaně se pokoušel rozeznat její tvář.

"Co… co se děje?" ptal se ochraptěle a rychle zapálil obě svíčky.

Když bylo alespoň malinké světlo, konečně se pořádně podíval na Lily.

"Merline, co se ti stalo?!" ptal se a rychle ji objal.

"Bryan." zaštkala rudovláska.

"Všechny zabil, i tebe." mumlala dál.

"Neboj se. Žádný Bryan neexistuje. Byla to jen hloupá vymyšlená příhoda, nic víc. Jsi v naprostém bezpečí, ano? I já jsem v bezpečí a všichni, o kterých se ti zdálo, jsou v bezpečí, dobře?" mluvil na ni uklidňujícím hlasem a opatrně ji hladil po vlasech.

Svíčky vesele plápolaly a utvářely v místnosti zvláštní atmosféru.

Fire nejspíše stále spala tvrdým spánkem a bylo jí jedno, že za okny zuří hotová vichřice.

"Nepřipomíná ti to něco?" ptala Lily, když se malinko uklidnila.

James se ušklíbl.

I jemu se vybavila vzpomínka na dnešní ráno, kdy jejich role byly takříkajíc obrácené.

Tentokráte se však on stal utěšovatelem a Lily byla tou poškozenou.

Tou, která protrpěla velmi ošklivou noční můru.

"Opravdu nemůžeme prožít jediný klidný den?" nadhodila rudovláska a pohodlněji se uvelebila v jeho náruči.

"Myslím…“ zauvažoval, ale Lily mu skočila do řeči.

"Ty myslíš?" ušklíbla se lehce pochybovačně.

Bylo však vidět, že to nemyslí vážně.

"Hej, nech si toho nebo půjdu spát do obýváku a tebe tu nechám." pohrozil jí.

"Dobře dobře. Už si z tebe nebudu utahovat, slibuju. Jen prosím zůstaň tady." škemrala a pevněji jej objala okolo pasu.

James zvedl ukazováček a dělal s ním, jako kdyby něco psal.

Dívka se na něj podívala jako na blázna.

Jakmile skončil s tímto podivným rituálem, už se jej ptala "Co jsi to dělal?"

"Zapisoval jsem si do paměti moment, kdy po mně Lily Evansová chtěla, ať s ní zůstanu v posteli." řekl důležitě.

Lily se rozesmála a jen zakroutila hlavou.

"Ještě jsme nenatáhli budíky." došlo jí.

James se tedy opatrně nahnul a oba dva přístroje jí podal.

Dívka je natáhla a vrátila mu je zpět.

Jakmile oba dva budíčky stály zpět na nočních stolcích, nastalo v místnosti ticho, protrhávané jen odeznívající bouřkou a neutichajícím deštěm za oknem.

"Jdeme spát, ne?" nadhodil James a na důkaz svých slov zívl.

Rudovláska sebou však polekaně škubla.

Nechtěla, aby se jí zdála zase nějaká noční můra.

Přitiskla se proto co nejblíže k chlapci a pevně k sobě stiskla víčka.

"Tak jo, ale ještě sfoukni svíčky." zašeptala.

Jakmile tak chlapec učinil, opět se na něm pohodlně uvelebila a pokoušela se co nejrychleji usnout.

Naštěstí s odeznívající bouřkou mizel pomalu i Lilyin strach a tak se po pár minutách, stejně jako James uvolnila a nechala se pomalu odvanout do říše spánku, kde ji tentokráte již nepronásledovaly žádné hrůzostrašné noční můry.