"Proč se tlemíš, jako nějaký idiot?!" vyjela ostřeji, než měla v plánu, ale opravdu nechápala tuhle Jamesovu reakci.

"Ani nevíš, jak moc mi tohle pomohlo." uchechtl se a ukázal směrem k pekáčku.

Po těchto slovech už rudovlasá dívka nechápala absolutně nic.

"Jsem ráda, že máš radost z toho, že to co mělo být na jídlo, vypadá jako uhlí, je to tvrdé jak šutr a myslím, že by to nesežrala ani paní Norrisová. Zajímalo by mě ale, jak vydržíš v práci dalších několik hodin jenom o chlebu, protože právě ten bude asi na oběd." s těmito slovy se k němu otočila zády a začala ono pečivo skutečně hledat.

James ji však zadržel, jemně se dotkl jejího ramene a donutil ji, aby se otočila zase k němu.

"Co je?" ptala se malinko naštvaně.

"Nech se překvapit. Teď se jdi obléct a všechno nech na mně." ujistil ji a nasměroval ji směrem do ložnice.

"Cože?" nechápala Lily.

"Uvidíš." zašeptal jí do ucha, otevřel dveře a doslova ji šoupl dovnitř.

Poté za ní zase zavřel.

Lily se ocitla v ložnici.

První ji pohled padl na Fire, která se stále snažila dostat na postel, kde nehybně spočíval plyšový pavouk.

Chtěla se vrátit zpět do kuchyně a na vše se Jamese zeptat, ovšem za dveřmi, které tam vedly, někdo stál.

"První se převleč." ozval se zpoza nich James.

Rudovláska protočila očima, několika dlouhými kroky přešla k druhým dveřím, které vedly do chodby a otevřela.

Tyto naštěstí nikdo nehlídal.

V chodbičce však šlápla do něčeho mokrého.

S hrůzou se podívala na zem.

Zavrčela pár peprných nadávek, protože právě stála v malé loužičce.

Teď už chápala, proč James nadával na adresu Fire, když přišel.

On měl na sobě naštěstí ještě boty, které se teď válely kousek od oné loužičky.

Kdežto Lily stála v té kapalině pouze v ponožkách.

Se znechucením si je stáhla a zamířila do koupelny, kde onen kus oblečení směřoval rovnou do umyvadla, do kterého rudovláska pustila vodu.

Vzala něco na utření a vrátila se zpět do chodby, kde podlahu pořádně a s několikrát vymáchanou hadrou, setřela.

V koupelně ji ještě naposledy vymáchala a přehodila přes okraj vany.

To samé absolvovaly i její ponožky. Lily je oprala v rukou za použití pracího prášku, který postával u pračky.

Jakmile přestaly ponožky nepříjemně páchnout, zaujaly místo vedle hadry.

Lily si ještě umyla ruce i nohy a zamířila do kuchyně.

Uviděla Jamese, jak stojí opřený o dveře do ložnice, myslíc si, že rudovláska nemůže nikam uniknout.

Proto sebou o trhl, když se jej zeptala "Proč se mám obléct?"

"Jak… jak ses dostala ven?" vyhrkl překvapeně.

"Druhé dveře?" nadhodila a ušklíbla se.

Chlapec se plácl do čela.

Očividně mu to došlo až teď.

"Proč se mám teda obléct?" zajímalo Lily.

"To ti neřeknu. To je překvapení." sdělil jí a poťouchle se usmál.

"Tak dobře." rezignovala a šla zpět do ložnice.

Neměla tušení, kam ji James zavede. Venku však svítilo slunce a vypadalo to, že je skutečně teplo. Skoro jako v létě.

Oblékla si tedy riflové kraťásky a tričko s krátkým rukávem.

Své krásné dlouhé vlasy si pořádně rozčesala a nechala je rozpuštěné.

Zhluboka se nadechla a otevřela dveře.

James je už neblokoval a teď seděl pohodlně rozvalený na sedačce. Jakmile však slyšel Lily přicházet, rychle se narovnal a zíral na ni s otevřenou pusou.

"Páni. Sluší ti to." usmál se na ni.

Lily zamrkala a sklopila pohled k zemi.

Divila se, že nepoužil jeho vcelku oblíbenou hlášku-Evansová, sekne ti to.- tohle řekl tak...prostě jinak. Jakoby to ani nebyl on, ale nějaký milý, hodný a pozorný princ.

"Díky." zamumlala s pohledem stále upřeným na podlahu.

"Tak a teď jestli bys chvíli počkala. Jdu se převléct i já." řekl jen a tentokrát zmizel v útrobách ložnice on.

Lily pokrčila rameny a přemístila se do koupelny, kde se ještě detailně poupravila.

Když vycházela, James už byl také připravený a oblečený v kraťasech a obyčejném tílku, které na něm ovšem vypadalo naprosto neobyčejně. Kromě skvělého postřehu, výborného letu na koštěti a proslavení po celé škole, dalo hraní famfrpálu Jamesovi i pořádné svaly. Lily viděla jeho nahou hruď již mnohokrát, jenže teď měl odhalené pouze ruce, takže to budilo zase jiný dojem.

Velmi sexy dojem.

Zatřásla hlavou, připadala si totiž jako nějaký rukofil nebo co.

"Co s Fire?" napadlo ji najednou.

Nechtěla ji tady nechat o samotě.

James ale opět zabodoval

"Jde s námi." kývl ke stolu, kde postával onen košík, ve kterém koťátko přes noc spávalo.

Tentokrát si však Fire hrála s plyšovým pavoukem, kterého jí nejspíš z postele podal James.

"Počkej, ty nemusíš jít zpátky do práce?" ptala se dál.

Chlapec jen zakroutil hlavou "Všechno je domluvené." ujistil ji.

"Můžeme?" zeptal se.

Lily jen kývla.

James tedy vzal košík i s Fire a zamířil ke dveřím.

Obuli se a vyšli z apartmá.

"Kam to vlastně jdeme?" ptala se znova Lily, když vyšli z hotelu.

"Uvidíš." řekl pouze.

Podle toho, jak James kráčel automaticky ulicemi, bylo jasné, že tudy už několikrát procházel.

Nejspíš cestou do práce, protože Lily tudy šla poprvé.

Už dávno minuli onen krámek, ve kterém tak často nakupovali.

"Koupil jsi všechno, co jsem ti napsala?" ptala se jej, když si na to vzpomněla.

"Jo. ta prodavačka mi se vším pomohla. Dokonce mi i ukázala, kolik přesně jí mám zaplatit." zamyslel se.

"Bodejť by nepomohla někomu a o kom si myslí, že je blázen." uchechtla se Lily.

"Cože?" nechápal.

"Copak sis nemyslel, že ti s tím vším pomáhá, protože se jí líbíš." utahovala si z něj.

James si odfrkl.

"Takže myslel." řekla se smíchem rudovláska.

"To je teď jedno. Ale proč si o mně má myslet, že jsem blázen?" odvedl řeč jinam.

"Copak normální mudla ochmatává a šermuje se štětkou do záchodu?" odůvodnila to.

"Ehm… ne?"

"No vidíš. Ty jsi sice kouzelník, ale to ona neví. Takže se v jejích očích jevíš jako malinko…" zbytek nedořekla a obkreslila si prstem kruh okolo spánku.

Jamesovi to došlo a prohlásil "Už nikdy do toho obchodu nejdu."

"Už ani nebudeš muset. Stejně jsem se sama nudila, takže si příště udělám procházku a alespoň si s ní popovídám. Vypadá na celkem milou holku." uchechtla se, když viděla Jamesův pohled.

"Tohle je taky jeden z důvodů, proč se ministerstvo snaží, abychom zůstali skryti. Mudlové by si o nás mysleli, že jsme blázni, když chodíme v prapodivných pláštích a tak dále. Vlastně všechny, pro nás naprosto normální věci jsou pro ně divné a zase naopak. Někteří by na nás také chtěli určitě dělat různé pokusy. Prostě v jejich očích vypadáme poněkud divně, teda hlavně ty." ukončila to.

James se nad tím také zamyslel "Stejně je to zvláštní. Žijeme na jedné planetě a přesto jakoby ve dvou světech. Ten mudlovský a ten náš, kouzelnický. Mudlové o nás neví a my víme pouze, že existují, ale o jejich zvycích a způsobu života se dozvídáme víc pouze z knížek anebo od někoho mudlorozeného."

"A právě proto jsme teď tady, abychom si vyzkoušeli tenhle styl života. Osobně myslím, že je mnohem těžší než ten kouzelnický, ale v jistých ohledech zase ne. I když v našem světě momentálně vypuká válka, mudlové si už dvě války prožili."

"Toto už je na moji kebulku moc složité a navíc, už jsme skoro tady." usmál se James a tím nepřímo ukončil tuto zvláštní konverzaci.

Rudovláska jen zakroutila hlavou, poté ovšem zbystřila.

Ani si nevšimla, kudy vlastně šli, jelikož byla tak zabraná do oné debaty na téma mudlové.

Právě se nacházeli na začátku malého parčíku.

Lily by nevěřila, že něco podobného tady vůbec je.

Doma takových parčíků bylo hodně.

Ráda tam chodila, bylo to takové oproštění od všeho.

Sedávala pod stromy a poslouchala zpěv ptáků nebo lidi okolo.

Momentálně ovšem zrovna dvakrát nechápala, proč ji zde James přivedl.

"Pojď." pobídl ji a chodníčkem, který vedl mezi lavičkami, se proplétal dál a dál.

Fire si po celou dobu hrála s plyšovým pavoukem, takže není divu, že mu teď chyběla jedna nožička, kterou koťátko spokojeně třímalo v pacičkách.

Lily se na ni za tuto pavoučí amputaci, ale nezlobila.

Všude kolem rostla tráva a bylo zde vysázeno i pár stromů.

Na tuhle dobu zde na dekách posedávalo vcelku dost lidí.

Bavili se, někteří si četli, jiní jen tak zamyšleně hleděli do korun stromů a přemýšleli.

Po chvíli však James sešel z chodníčku a tak jej dívka zaujatě následovala.

Vegetace se zde začínala stupňovat.

Jednalo se spíše o nižší keříky a okrasné květiny, které rostly převážně v tuto roční dobu.

Propletli se dvěma menšími keříky a rázem se ocitli na něčem, co se podobalo mýtince.

Lily nemohla uvěřit, že něco takového v tomto městě vůbec bude.

Jako by byla ve snu.

Nezdálo se, že o pár desítek metrů dál, je rušná cesta a plno obchodů.

Bylo zde naprosté ticho doplňované pouze zpěvem ptáků.

Slunce osvěcovalo celý palouček a jediný důkaz, že zde občas zavítá lidská bytost, byly hromady spadaných listů.

Lily cestovala svým pohledem po celé plošince a najednou se jí zastavil dech.

O pár kroků dál, pod košatým stromem, na kterém rostly podzimem zbarvené listy různých odstínů, byla natažena károvaná deka a u ní stál velký proutěný košík. Deka byla umístěna tak, aby byl jeden konec na teplém sluníčku a druhý zase schován ve stínku, jež onen velký strom poskytoval.

Lily hlasitě vydechla.

Byla naprosto ohromena. Nenacházela žádná slova. Tohle ani v nejmenším nečekala. Všechno to bylo tak krásné a dokonalé, až si myslela, že je snad v pohádce.

Měla sto chutí si vyzout boty a jen tak se bosými chodidly projít po trávě.

A taky to udělala.

V tuto chvíli jí bylo jedno, jestli si o ní bude James myslet, že je bláznivá.

Za pár chvil už boty i s ponožkami ležely kousek od ní.

Rudovláska se postavila doprostřed paloučku, rozpřáhla ruce a začala se, s pohledem upřeným na modrou oblohu točit dokolečka. V tu chvíli si připadala jako víla z pohádky, která při měsíčním svitu tančí v lese.

Přesně tak ji viděl i James, který ji s úsměvem pozoroval.

Jakmile se jí však nebezpečně začala motat hlava, raději toho nechala a zastavila se. Chvíli stála na místě, čekajíc až nepříjemný pocit, který se jí zmocnil, odezní.

Pro lepší efekt zavřela oči.

Když už byla přesvědčena, že zase stojí nohama pevně na zemi, pomalu zdvihla víčka.

Kousek před ní, nechávajíc jí alespoň nějaký ten osobní prostor, stál James a široce se usmíval. V oříškových očích, pečlivě schovaných za obroučkami brýlí se mu opět jiskřilo a bylo vidět, že je šťastný.

Přistoupil o pár kroků blíže k Lily a pomalu ji na hlavu položil krásný uvinutý věneček z květin, které se kousek odtud nacházely.

Byly asi šlechtěné, protože v září zrovna moc kytiček neroste jen tak volně.

Jemně se jí uklonil, jako pravé princezně a nabídl jí ochotně rámě.

Rudovláska nestačila valit oči.

Malinko zčervenala, přesto se však do něj zavěsila a nechala se odvézt až na deku.

"Líbí se ti tady?" zeptal se James, když vyndal Fire z jejího košíku.

"Je to nádhera. Nikdy bych nevěřila, že tady něco takového vůbec je. Jak jsi na tohle místo vůbec přišel?" žasla.

"Jeden kluk od nás z práce mi to tu ukázal. Chodí sem opravdu málo lidí. Na jaře a prý hlavně v květnu to tu vypadá skutečně nádherně. Teď už začíná podzim, ale přesto myslím, že to tady má určité kouzlo." vysoukal ze sebe.

Lily chvíli mlčela a stále se okolo sebe rozhlížela, jakoby se té krásy nemohla nabažit.

Fire si vesele cupitala po dece, ovšem neodvážila se vstoupit na zelenkavou trávu.

Po chvíli ji to ale očividně přestalo bavit, stejně jako ten pavouček, který ležel na dně jejího košíku a jeho nožka byla kousek od něj. Začala dobývat do onoho velkého košíku, který nejspíš obsahoval nějaké to jídlo.

A James?

Ten se zasněným pohledem pozoroval Lily, která ve svitu teplých slunečních paprsků, jež dopadaly na její tělo vypadala ještě nádherněji než kdy dřív.

Zatímco se dívka nemohla nabažit pohledu na tu krásu okolo nich, James se nemohl nabažit pohledu na ni.

Snažil se tento obrázek uchovat do hloubi své paměti.

Z této menší euforie jej probralo až hlasité zamňoukání Fire, jež se stále neúspěšně pokoušela dostat k oněm dobrotám, které košík jistě ukrýval.

James se na ni podíval a vzal ji do náruče.

"Na tebe bych málem zapomněl." řekl a podrbal ji za ušima.

Lily se na něj se zaujetím otočila a pozorovala, co má v plánu.

James otevřel košík a vyndal misku, kterou položil na deku.

Poté opět zalovil v jeho útrobách a tentokrát vytáhnul menší balíček.

"V tom obchodě jsem koupil i krmení pro koťata. Myslím, že by to Fire mohla zbaštit. Měsíc jí snad už byl, možná je i starší a ta prodavačka říkala, že to je tak pro měsíční koťátka." malinko se ušklíbl a vymáčkl Fire do misky celý obsah sáčku.

Ta se mu hladově vykroutila z náruče a už si pochvalně mlaskala nad tou pochoutkou.

"No… a pro nás tady mám taky něco k jídlu. Je to spíše taková svačinka, ale myslím, že to bude lepší než ty spálené brambory." usmál se na Lily a už tahal z košíku další věci.

První byla dóza, ve které byly tři druhy různého ovoce. Nakrájené jablko, hrozny a ještě jahody. V další krabičce byly dva velké muffiny. Jako poslední James vytáhl dvě láhve načervenalé limonády, která se v tomto horku bude určitě hodit.

"A jak to vypadá s tím zrcadlem?" ptala se jen tak mezi řečí.

"Zašel jsem si do toho oddělení, kde je dělají a tam mi řekli, že bude stačit, když donesu rám a oni tam vloží nové zrcadlo. Zaplatit bych měl asi polovinu ze své výplaty, takže to ještě není tak hrozné."

"A nebudeš mít v práci průšvih?" zajímalo Lily.

"Myslím, že ne. S šéfem jsem si všechno předem domluvil. Dokonce mi s tímto i trochu pomohl." přiznal ke konci.

"Tady máš pana Koláčka." podával jí jeden z dvou velkých muffinů.

"Pan Koláček?" ptala se s lehce povytaženým obočím, ale s děkovným úsměvem nabízený zákusek přijala.

"Tak jim říkám já. Nevím proč, ale prostě jsou to velké hnědé koláčky v sukni." řekl pyšně, že to vymyslel naprosto sám.

"Ta sukně bude asi tohle, že?" ukázala Lily opatrně prstem na ten papírový pohárek, který muffina do poloviny obepínal jako druhá kůže.

James jen přikývl a s chutí se pustil do onoho pana Koláčka, který měl za několik málo minut skončit v jeho žaludku.

Za příjemné konverzace jim zůstali v rukou pouze ony papírové kornoutky.

Fire už také dojedla svou porci a tvářila se více než spokojeně.

Přelezla k Lily a stulila se jí do klína, nechávajíc na sebe dopadat teplé sluneční paprsky.

"Co s ní uděláme?" ptala se s obavami v hlase rudovláska a cítila, jak u ní koťátko začíná potichu podřimovat.

James se na toho drobečka také podíval a přemýšlel.

"Nevím. Snad tady bude nějaký útulek nebo něco. Do Bradavic si ji ale vzít nemůžeme. Možná by to Brumbál povolil, ale kdo by se o ni staral." povzdechl si.

"Já vím. Jenom… už mi tak přirostla k srdci."

"Mně taky. Ani to její věčné čůrání na vybraná místa, mi moc nevadí." zasmál se.

"Aha. A proto jsi to v té chodbě neuklidil? Pak jsem do toho šlápla." zašklebila se.

"Já měl boty." vyplázl na ni jazyk a podal ji mezitím jednu limonádu, kterou pomocí otvíráku, jež onen zázračný košík také obsahoval, otevřel.

Lily počkala, až si otevře tu svoji a poté si symbolicky přiťukli.

Bylo příjemné, jak chladivá tekutina procházela jejich hrdly a hasila žízeň, kterou tohle podivné počasí mimo jiné přinášelo.

James se podíval na misku s ovocem a blesklo se mu v očích.

"Mám nápad." lišácky se usmál.

"To jsem zvědavá." zaúpěla rudovláska.

"Ještě tady zbylo to ovoce a sníst ho jen tak by byla asi nuda…" začal, ale Lily jej přerušila "Samozřejmě." ušklíbla se, jelikož ji v hlavě běželo plno nápadů, jak by chlapec chtěl ony plody využít.

"Počkej. Já nemyslím na nějaké úchylárny. Náhodou to je docela dobré a navíc se o sobě můžeme dozvědět mnohem víc věcí." podotkl.

"Sem s tím." rezignovaně si přivdala limonády a poslouchala, co střapatý chlapec zase vymyslel.

"Jde o to, že si budeme navzájem snažit hodit do pusy jednotlivé kuličky hroznu. Když se některý z nás trefí, může se toho druhého zeptat na jakoukoliv otázku a on mu bude muset odpovědět. S jablkem a těmi jahodami vymyslíme něco později anebo si je můžeme nechat až domů." přednesl jí svůj plán a čekal na dívčinu odezvu.

Lily spadl kámen ze srdce.

Myslela, že James vymyslí něco, co se jí bude naprosto příčit. Tohle se však jevilo jako vcelku dobrý způsob zábavy a navíc, jak sám podotkl, alespoň se o sobě dozví něco víc.

"Tak jo, ale žádné až příliš osobní otázky, ano?" ujistila se.

Chlapec přikývl.

Byl rád, že Lily vůbec souhlasila.

Se slovy "Dáma první." jí podal kuličku onoho ovoce.

Rudovláska nejprve položila Fire, která usnula, do jejího košíku a poté se ještě trochu odsunula, aby to neměla zase tak lehké.

Snažila se pořádně zamířit do Jamesovi otevřené pusy a hodila.

Na první pokus se jí to opravdu podařilo.

Vesele si tleskla a chlapec spokojeně hrozen spokojeně snědl.

"Ptej se." pobídl ji, když měl prázdnou pusu.

"Začnu něčím naprosto normálním, ale vcelku by mě to zajímalo."

"Kde vlastně bydlíš, když nejsi zrovna v Bradavicích?" zeptala se na naprosto normální otázku a čekala na odpověď.

"V Godrikově dole, to je asi nejznámější kouzelnická vesnička v Británii." odpověděl s lehkým úsměvem, když si vzpomněl na domov.

"A rodiště onoho slavného Godrika Nebelvíra." podotkla.

"To taky. A teď já." zamnul si ruce a vzal opět kuličku hroznu.

Stejně jako předtím Lily se i jemu podařilo na první pokus trefit a dívka nyní se staženým žaludkem očekávala, na co se jí asi tak zeptá.

Kupodivu Jamesova otázka byla naprosto obyčejná.

"Jaká je tvoje oblíbená kniha?" ptal se.

Lily chvíli vykuleně koukala, poté však poslušně vykoktala název knihy.

"Tohle bylo jen tak na rozjezd." mrkl na ni, když jí podával další hroznu.

Takhle to šlo pořád dál.

Dozvěděli se o sobě pár zajímavých věcí.

James už o Lily ovšem z dřívějších let věděl téměř všechny údaje.

Kdy má svátek, narozeniny, jaká je její nejoblíbenější barva.

Jakmile už nezbylo jediné hrozno, uchýlili se k házení kousků jablek.

Museli je ovšem odlamovat na menší kousky, což znamenalo mnohem více otázek.

Nic však netrvá věčně a tak není divu, že i šťavnatá jablíčka došla.

To se pro tuhle dvojici ovšem nestalo žádnou překážkou, jelikož zde byly ještě jahody.

Tak proč toho nevyužít?

Sice, když se občas netrefili, sladké ovoce jim skončilo na tričku, ale nad tím jen mávli rukou, že se to vypere.

James se právě úspěšně trefil do rudovlásčiny pusy a už si v hlavě formoval otázku.

"Cítíš něco k Johnovi?" vyletělo z něj a šlo vidět, že jej tento dotaz už dlouho pálí na jazyku.

"Jo." odpověděla prostě.

"A co?" ptal se dále, ale už malinko nejistě a jakoby smutně.

"Měl jsi jen jednu otázku." vyplázla na něj jazyk jako malá.

Vzala jahodu a tentokrát se trefila zase ona.

"Proč jsi rozbil to zrcadlo?" ptala se.

"Měl jsem vztek." jeho odpověď byla jednoduchá.

"Na co?" nemohla se udržet a zeptala se.

"Měla jsi jen jednu otázku." udělal jí stejný naschvál, a úspěšně se trefil další jahodou.

Tahle byla už předposlední, tudíž Lily čekala nejspíš poslední otázka.

A bylo více než jasné, na co se bude chtít chlapec zeptat.

"Co cítíš k Johnovi?" tentokrát si dal pozor, aby svůj dotaz správně formuloval a nenechal se od Lily zase napálit.

Lily se zamyslela a poté klidně odpověděla "Víš, je to těžké. Nevím mám pocit, že mezi námi roste něco nového, on je prostě tak úžasný…" rozplývala se, ovšem jakmile viděla Jamesův výraz, který připomínal spíše zpráskaného psa, rychle se zastavila a upřela na něj svůj pohled.

"Dělám si legraci." zasmála se.

"Cože?" ptal se nechápavě a očividně si stále ještě v hlavě přehrával její básnění na Johnovu adresu.

"To byla sranda. Jen jsem si z tebe vystřelila. Ve skutečnosti myslím, že by z nás dvou, jako ze mě a Johna mohli být přátelé, možná ani to ne." ušklíbla se.

James se zatvářil více než spokojeně, poté se však ušklíbl a řekl "Ze mě si nikdo srandu dělat nebude. Za to si zasloužíš pořádný trest."

Lily se v očích objevily obavy a pár sekund na to už vystartovala z deky a s ještě stále bosýma nohama se pokoušela uniknout chlapci, který téměř ihned utíkal za ní.

Neměla zrovna moc šancí jak uniknout.

Mohla běhat maximálně po paloučku, který nebyl zrovna největší.

Tušila, že Jamesův trest by nemusel být dvakrát příjemný. Určitě by ji začal lechtat nebo něco podobného. Proto se stále pokoušela zdrhat, i když už předem věděla, že ji chlapec stejně jednou chytí.

A to se také stalo.

James se k ní blížil a ona ustrašeně, ale s veselým smíchem couvala dozadu.

Za ní se nacházela pouze velká hromada spadaného listí, které nejspíše dnes ráno ještě někdo shrabal.

Poté tam bylo už jen pár keříků, právě ty tvořily pomyslné zdi arény, ve které ji James naháněl.

Chlapec byl třemi rychlými skoky u ní a než se Lily nadála, už ležela v napadaném listí a někdo na ni házel další a další.

Začala se z pod celé té kupky vyhrabávat, ale listy stále přibývaly.

Přestala se pokoušet o jakékoliv vysvobození a jednoduše zaujala pozici mrtvého brouka.

Skutečně po pár chvílích její plán zabral a James ji začal sám od sebe s menšími obavami v oříškových očích vyhrabávat.

Měla zavřené oči a snažila se nepohnout jediným svalem v obličeji.

Chlapec ji opatrně posadil a starostlivě začal prohlížet, jestli se třeba nebouchla do hlavy o nějaký kámen, který by tam někde mohl být schovaný.

Právě tohle byla její chvíle.

Využila jeho nepozornosti, otevřela oči a v rychlosti se na něj překulila, tudíž teď to byl James, kdo ležel znakem na hromadě listů. Lily vítězně seděla na něm a pokoušela se jej zaživa pohřbít.

Chlapci chvíli trvalo, než mu došlo, že na něj opět vyzrála.

Poté neváhal ani sekundu a začal se bránit.

Lily došlo, že by zase skončila pod listy a tak se raději rychle přemístila na zelenou trávu, odkud prchala zpátky na deku.

Rychle popadla poslední zbývající jahodu a ve stoje čekala, než se chlapec vyprostí z listového sevření.

Za pár minut už naproti ní běžel.

Zastavil se kousek od ní a otevřel pusu, očividně, aby jí dal pádnou výhružku, proč má začít znovu utíkat.

Tohle byla chvíle, na kterou rudovláska čekala.

Neváhala ani chvíli a do otevřené pusy mu strčila jahodu, kterou předtím držela v ruce.

James vykulil oči a chtěl něco namítnout, to už se však Lily s vítězoslavným úsměvem na tváři ptala "Co ti běželo hlavou, když jsi bouchl do toho zrcadla?"

James se malinko zakuckal, pomalu však začal mluvit "Šlo Johna a to vaše posezení v kavárničce. Zrovna jsem šel v tu dobu z práce, takže jsem vás tam viděl, ale raději jsem utekl, než abych tropil nějaké scény. A pak jsem to v hotelu dusil v sobě. Už to nešlo vydržet, tak jsem praštil do zrcadla a bylo to." pokrčil rameny a sklonil hlavu k zemi.

"Díky, že jsi mi to řekl." dostala ze sebe Lily, i když důvod, proč si chlapec zranil ruku, tušila už dříve.

"Jsem prostě žárlivec a to se nezmění. Snažím se to skrývat a pak to tak dopadne." kývl k obvazu na ruce a malinko se při té vzpomínce ušklíbl.

"Víš, co jsem ti říkala o Johnovi. Takže tady ty zbývající dny nemá cenu, abys žárlil, ano? Schovávej si to až do Bradavic." usmála se na něj a lehce jej šťouchla do břicha, které však téměř okamžitě vydalo kručivý zvuk.

"Jamesíček má hlad. Nejvyšší čas vyrazit zpět." povzdechl si.

Lily si tedy šla obout boty a James mezitím poklidil všechno, co vytáhli, zpět do košíku.

Vzal Fire s jejím pelíškem a zamířil k již obuté Lily.

"Tohle tu necháváš?" ptala se a kývla směrem k dece a košíku.

"Jo. Kluci to vyzvednou." řekl.

Lily jen kývla a naposledy si prohlédla onen krásný palouček zalitý slunečním světlem.

Zde zůstane uchováno plno krásných vzpomínek a již zodpovězených otázek. Tohle místo dopomohlo k tomu, aby se jedno srdce, alespoň malinko pootevřelo tomu druhému.