"Crrr! Crrr! Crrr!" ozývalo se místností, v níž do této doby poklidně spali dva mladí lidé.

Na velké manželské posteli oddychovala sličná dívka, plně zahalena v dece, tisknoucí si k hrudi plyšového medvídka, jako kdyby jí snad měl utéci. Kdežto na druhé straně tohoto prostorného lůžka se bez peřiny choulil, zahrabán pouze do prostěradla, černovlasý chlapec.

"Crrr! Crrr! Crrr!" znělo stále znovu z obou budíků, které postávaly na nočních stolcích.

"Chcípni." zamručel hoch a začal poslepu, se stále zavřenýma očima šátrat kolem sebe, až se ozvala hlasitá rána a onen plecháček skončil na zemi, ovšem v otravném cinkání, mu ani tato rána nezabránila.

To už se na druhé straně s hlasitým zívnutím probrala i rudovláska.

Na rozdíl od chlapce, který to vyřešil tak, že strčil svou rozježenou hlavu pod polštář, ona jednoduše vzala svůj budík a zmáčknutím určitého čudlíku tento zvuk utišila.

Stále ovšem zvonil ten Jamesův.

Lily si pořádně protřela oči, vymotala se z vyhřáté peřiny a přešla na místo, kde ta malá věcička zběsile cinkala.

Vzala jej do ruky, vypnula a postavila zpět na chlapcův noční stolek.

"Vstávej." drcla do Jamese, plně ukrytého pod prostěradlem a polštářem.

"Ne." ozvalo se tlumeně.

"Neštvi a vstávej. Je pět ráno, musíš jít do práce." říkala a začala mu brát polštář.

"Musím jedině umřít. Teď chci spát." odporoval dále.

"Ne. V šest tam máš být. Nevíš, jak dlouho ti bude trvat cesta, takže okamžitě zvedni ten svůj líný zadek a vstávej!" Lily začala nebezpečně zvyšovat hlas.

Tentokrát se ozvalo pouze odfrknutí, ovšem James nevypadal, že by se mu zrovna dvakrát chtělo vylézt ven.

Rudovláska si povzdechla a opatrně přistoupila až k nohám postele.

Chytila za cípy bílého prostěradla, kterým byl James omotán jako nějaká postava z řecké mytologie a zatáhla. Ovšem chlapec byl tak zvláštně zašmodrchán v tom kusu látky, že to s ním ani nehnulo a spíše jej to ještě více přitáhlo do prostěradla, takže nabral tvar mumie.

Lily protočila očima.

Věděla, že takhle to nepůjde.

"Vstávej!" zakřičela někde, kde tušila, že bude jeho ucho.

Pak mu rychlým pohybem sebrala polštář, ovšem tohle rozespalého chlapce nevyvedlo z míry ani náhodou a jednoduše si vzal ten její.

"Merline! Proč zrovna já?!" prohodila směrem ke stropu a James se po chvíli ocitl bez druhého polštáře.

Začal tedy chmatat po dece, která byla na Lilyině straně postele.

Dívka ovšem tušila, co má v plánu a tak za chvíli i ona peřina ležela na zemi.

"Kdy ti dojde, že to nemá cenu?!" kroutila nevěřícně hlavou a natočila oba dva budíky tak, aby za pár minut začaly zvonit.

Poté se otočila a zamířila do kuchyně.

Vytáhla dva hrnky a za stálého zívání připravila každému čaj. Namazala chleby s máslem a šunkou, kterou včera také sehnali v obchodě. Pár jich také připravila Jamesovi do práce. Zalila oba čaje a vše donesla na stůl, za který se se spokojeným úsměvem následně posadila.

Přesně jak tušila, za pár chvil se ozvalo dvojité zvonění.

Lily ještě chvíli čekala, když v tom se dveře do ložnice prudce rozrazily a dovnitř se vbelhal chlapec, držíc si ruce na uších.

"Dobré ráno." řekla, jakmile se usadil.

On pouze kývl, hlasitě zívl a snažil se, aby se mu nezavřely oči.

Lily se postavila a šla utišit ony budící přístroje.

Když se vrátila zpět ke stolu, James stále ještě trochu malátně hleděl před sebe.

"Kolik je hodin?" ptal se dezorientovaně.

"Za pět minut půl šesté. Měl by sis pohnout nebo to nestihneš." upozornila jej s pohledem upřeným na hodiny.

"Mám čas." prohodil ležérně rukou.

"Jak myslíš." šeptla a usrkla čaje.

"Na šest tam mám vlastně být, že? Tak to se jdu radši obléct." rozhodl se nakonec a v rychlosti se odebral zpět do ložnice.

Pár minut šlo slyšet jen hlasité skučení smíšené s otvíráním skříní a poliček.

Když se opět objevil, vypadal už vcelku při vědomí a probraný.

V ruce třímal obyčejný batoh a usedl zpět ke stolu.

"Jez." přisunula k němu Lily talíř.

"Díky." řekl jí vděčně.

"Příště tě poleju vodou, jestli nebudeš chtít vstávat." pohrozila mu a také se pustila do své snídaně.

"Já za to nemůžu. Nerad vstávám takhle brzo a stejně jsem se moc nevyspal, protože mi nějaká straka ukradla peřinu." mrkl na ni zpod svých brýlí.

"Já za to nemůžu. Často se převaluju, tak je to možné. Můžeš být rád, že ses nevzbudil a já neležela na tobě." ušklíbla se na něj.

"To by mi až tak moc nevadilo." usmál se vědoucně.

Lily jej jen plácla přes rameno a dále se věnovala jídlu.

"Tady máš svačinu." předala mu větší balíček.

"Díky. To nesním ani do večera." řekl, ale ochotně si jej strčil do batohu.

"Myslím, že do oběda už bude po tom. Nezapomeň ten dopis a tu mapku, co ti dal John." instruovala jej Lily dále.

Chlapec se plácl do čela a opět zmizel v útrobách ložnice.

"Co já bych si bez tebe počal." prohlásil, když vyšel a v ruce třímal obě věci.

„To taky nevím. Tady v mudlovském světě, bys umřel hlady, ztratil se, a kdo ví co ještě." řekla mu vcelku popravdě.

"Ale v kouzelnickém jsem zase tvým průvodcem já." ušklíbl se.

"Tam jsme na to stejně." ujistila jej a dodala "Možná, že jsem malinko lepší."

"Jen počkej… jak přijdu, tak si to s tebou vyřídím." zahrozil se smíchem.

"Už se nemůžu dočkat. Hlavně nezapomeň přijít na oběd a neztrať se, jo?" připomínala mu stále.

James si dal obálku do batohu, který si přehodil přes rameno.

Nakonec čapl do ruky mapku a s Lily v zádech vyrazil do předsíňky, kde si začal obouvat boty.

Rudovláska mezitím odemkla dveře.

"Tak, já jdu." řekl lehce zmateně.

"Jo běž." přisvědčila mu.

Tahle chvíle byla hodně zvláštní. Lily připadalo, jako kdyby byli manželé.

Než se nadála, přistál jí na tváři malý polibek.

"Tak zatím, ženo moje." bylo poslední co slyšela, než se dveře zavřely.

Malinko zavrčela a vylezla ze dveří, ale viděla už pouze vzdalující se záda a černou čupřinu.

"Dneska jsi bez oběda!" křikla.

James se ještě otočil, zasmál se a poslal jí další polibek, tentokrát ovšem ten vzdušný.

Poté se spokojeně ušklíbl a zmizel za rohem.

"Však ty ještě uvidíš." zavrčela si pro sebe a vlezla zpět do apartmá, kde za sebou zamkla dveře.

Zamířila rovnou do ložnice a znaveně se svalila na postel.

Hlavou jí opět vířily řetězce myšlenek.

Bylo to tak zvláštní sdílet s Jamesem společnou domácnost.

Jsou tady sice necelých čtyřiadvacet hodin, ale přesto se jejich společný vztah z dívčiny strany malinko zlepšuje. Vždyť ještě před několika dny by tohoto chlapce nejraději vlastnoručně uškrtila nebo shodila z Astronomické věže.

A teď?!

Teď jí ani tak moc nevadí, když na ni sahá, líbá ji na tváře, zakrývá jí oči a stahuje si ji na klín.

Co se to děje?!

A jak to bude pokračovat?!!

Lily v tom měla pořádný zmatek.

Pár věcí ovšem věděla na sto procent.

Jamese už delší dobu nenávidí tak, jak by měla nebo spíše chtěla nenávidět.

Cítí se v jeho přítomnosti jinak než dříve. Baví ji pošťuchování s ním. Ale za tu malinkatou pusu na tvář, kterou jí dal, než odešel, mu udělá přeci jen o něco chudší oběd.

Protože i tímto pouhým dotykem jeho rtů v ní vyrojil další, nesmyslné otázky, které její vztah k němu akorát mátly a zatáčely naprosto divným směrem.

Nakonec jen tak ležela a hodnou chvíli bezcílně zírala do bílého stropu, tvoříc si ve své hlavě krátkodobou blokádu proti myšlenkám, které se jí tam neustále vtíraly.

Bylo teprve něco před šestou a Lily netušila, co bude celý ten dlouhý den dělat.

Číst se jí nechtělo a navíc tu knihu měli rozečtenou společně s Jamesem.

To byl další důvod, díky kterému si tento chlapec udělal u rudovlásky menší plus.

Bylo sice divné, že kluk, který se vyhýbal knihovně jako čert kříži a navštěvoval ji pouze v krajních případech, což v jeho podání znamenalo tehdy, když se tam vyskytovala Lily, začal najednou projevovat velkou lásku ke knihám.

Rudovláska se tím ovšem rozhodla nezatěžovat.

Prostě se chce buď vytáhnout anebo si ji malinko získat.

Přesto byla ráda, že se s ní do oné četby ponořil. Jeho hluboký, uklidňující hlas, dodával příběhu úplně jiné grády. To musela uznat.

Přemítala různé možnosti jak strávit tento den.

Na mysl jí přicházela třeba procházka po městě, předčasné vaření, uklízení neviditelného nepořádku a mnohé další hlouposti.

Když jí ovšem po několika minutách ustavičného zírání do stropu začaly lehce slzet oči, na chvíli je zavřela.

Jakmile tak učinila, začala se pomalu uzavírat i její mysl a v mžiku tam měla naprosto vybíleno.

Za pár dalších sekund upadla zpět do spánku.

Tentokrát ji ovšem nevzbudilo pronikavé drnčení budíku, ale naopak líbezný, i když pro ni v tuto chvíli otravný zpět ptáků za oknem, které jakmile odešel James do práce, otevřela.

Jakmile pronikly první tóny nějaké neznámé melodie, jež vydávaly křehká ptačí tělíčka, do rudovlásčiných uší a následně se neohroženě probojovávaly do jejího zatím na autopilota spuštěného mozku, Lily se polekaně posadila a otevřela oči.

Došlo jí, že naprosto a doslova vytuhla.

Jediným pohledem zkontrolovala hodiny, které ukazovaly půl jedenácté a už se hnala do kuchyně.

"Sakra, sakra, sakra." spílala si pro sebe a zmateně pobíhala po dlaždicích, jež lemovaly onu místnost.

Kachličky ji nepříjemně studily do bosých chodidel a tak pokračovala ve svém nesmyslném šmatlání v obýváku, kde byl menší koberec.

"Co budu dělat? Co bude jíst?!" ptala se sama sebe a frustrovaně si vjela rukou do vlasů.

Poté se musela několikrát vydýchat, aby se vůbec uklidnila.

"Stejně mě naštval." vrčela a teď už v klidu přešla do kuchyňky.

Po pár minutách uvažování a bloumání nad tím, co má k dispozici se rozhodla, co nakonec připraví.

Jala se tedy do opětovného loupání brambor, až použila všechny, které včera společně s Jamesem koupili. Poté našla struhadlo a všechny ty krásné žluté okopaniny nastrouhala. Následně onu směs vložila do mísy, kam nasypala koření, vajíčko a mouku. Vše pečlivě smísila dohromady.

Nakonec rozehřála pánev, na níž smažila bramborové placičky.

Práce jí šla pěkně od ruky. Jakmile vše uklidila, hotové voňavé a ještě horké bramborové placičky přikryla plátěnou utěrkou, aby nevystydly. Koukla na hodiny a musela se spokojeně usmát.

Bylo za pět minut dvanáct.

Rychle odebrala do ložnice, kde se chystala převléknout.

Zrovna, když si přetahovala tričko přes hlavu, začal někdo lomcovat s klikou u hlavních dveří.

Lily protočila očima.

Přešla do předsíňky, kde zatočila klíčem v zámku a otevřela.

Naskytl se jí pohled na ztrhaného Jamese, který se právě přehraboval v batohu a očividně hledal klíče.

"Pojď, prosím tě." řekla a vešla zpět.

Jakmile si James vyzul boty, zamířil rovnou do kuchyně.

"Tady to voní." byla jeho první reakce.

"Jdi si umýt ruce." nasměrovala jej zpět do koupelny a poté v tichosti vklouzla zase do ložnice, aby si mohla převléct i kraťásky, ve kterých spala.

Zrovna když se chystala natáhnout obyčejné starší tepláky, dveře se otevřely.

Lily malinko vyděšeně vyskočila a už chudáka Jamese, který nevěděl, jaká bije, peskovala.

"Neumíš klepat? A vůbec… zavři oči a jdi do kuchyně." naváděla jej.

"Jasně, akorát si tak nabiju nos." řekl, ale poslušně si zakryl oči.

"Běž!" zvyšovala malinko hlas.

"Hele… za tu dobu, co jsem tady, už bys mohla být třikrát oblečená." poznamenal, ale raději se otočil a odešel.

Když se dívka, teď již ničím nerušená dooblékla, vrátila se zpět do kuchyně.

"Tak co, madam stydlivá? Bude ten oběd?" ptal se od stolu, na kterém měl položené nohy.

"Ty prase jedno! Celý den se někde potíš v botách a teď ty smradlavé haksny dávej na jídelní stůl!" ječela dále.

"Dobře. Dobře. Stačí říct. Už je tam nedám." rychle je sundal a posadil se jako slušný člověk.

"Co je vlastně na jídlo?" vyzvídal dál.

Lily se jen zhluboka nadechla, vzala dva prázdné talířky a jeden, na kterém byly všechny placky.

Ten poté položila doprostřed stolu.

Odkryla utěrku, vrátila se ještě pro sklenice a z ledničky vzala mléko.

"Co to je?" ptal se zvědavě James a šťoural do placiček.

"Jídlo." dostalo se mu úsečné odpovědi.

"Páni! Díky, to by mi bez tvé pomoci vážně nedošlo."

"Není za co." ušklíbla se na něj a vzala si jednu placičku, do které se poté s chutí pustila.

James po pár chvílích následoval jejího počínání a za další okamžik už se hladově sápal po další.

"Výborné. Prostě výborné. Snad ještě lepší než to, co bylo včera." chválil, mezitím co se ládoval další placičkou.

"Já že ty máš raději maso." řekla malinko zklamaně.

"Copak? Chtěla si mě vytrestat za to ranní líbnutí na tvář?" zeptal se a podle rudovlásčina pohledu bylo poznat, že uhodl její plán.

"Co se toho týče… příště ti vlepím, jasné?" vzduchem jasně zazněla výhružka.

"Samozřejmě. Stejně mi to nezabrání v tom, abych to zkusil znovu." usmál se ďábelsky.

"Jak bylo v práci?" změnila Lily raději téma.

"Dá se to. Myslím ale, že se večer ani nepohnu a budu potřebovat masáž." řekl a podíval se na Lily s jasným pohledem-Masérka budeš ty a basta-.

"Zapomeň, žádné takové. Možná až mě přestaneš oslintávat tvář, strkat propocené nohy na jídelní stůl a chodit do ložnice bez zaklepání." zapřemýšlela, jelikož jí bylo jasné, že by jej stálo hodně úsilí její požadavky splnit.

"Já tě neoslintával. Však ještě uvidíme." ušklíbl se.

"Chtěla jsem se tě ještě na něco zeptat. Chodíš do té práce přes ten obchod, kde jsme včera byli?" tázala se zvědavě.

"Myslím, že jo. Potřebuješ snad něco?"

"Musím jít zase na nákup. Takže jak teď půjdeš do práce, jdu s tebou a koupím vše potřebné." upozornila jej.

"A nemám ti pomoct?"

"Ne. To je v pohodě. Stejně se tady nudím, aspoň se projdu a lépe poznám město." odbyla jej rychle.

"Když už jsme u toho… co jsi tady celou tu dobu vlastně dělala?" došlo mu.

"Nudila se?" odmítala mu přiznat, že prospala celé dopoledne.

"Nevěřím. Že ty jsi tady prováděla nějaké nekalosti, co?" zdvihl obočí.

"Já jsem hrozně nekalá. Byl tady John, chvíli jsme si povídali." mávla rukou a čekala, že James nějak vyletí.

On se ovšem ušklíbl a řekl něco, co dívka rozhodně nepředpokládala "Lhaní ti nejde, víš? Já moc dobře vím, že sis schrupnula." usmál se následně.

"Co? Jak?" nechápala, očividně malinko vykolejená.

"Bylo zamčeno. Byla jsi ještě v pyžamu. Oběd byl ještě teplý, takže si to dělala narychlo. Rozestlaná postel mi k tobě zrovna nesedí a navíc…" odmlčel se a opatrně vztáhl ruku, aby jí alespoň malinko urovnal vlasy "Jsi rozcuchaná." dořekl, mezitím co jeho dlaň jemně přejížděla po tom skvostném ohni, rostoucím na dívčině hlavě.

"No dobře… přiznávám se. Pro tentokrát jsi vyhrál." vymotala se zpod jeho dlaně a odnesla špinavé nádobí do dřezu.

"Budeš chtít ještě nějakou svačinu?" ptala se, mezitím co postávala u linky.

"Jo. Něco by se mi určitě šiklo." poznamenal.

"Snědl jsi to, co jsem ti dávala ráno, že?" ušklíbla se a začala mazat další chleby.

"Měla jsi pravdu. Dostal jsem hlad jako vlk." souhlasil nakonec James.

Rudovláska vše opět zabalila a předala chlapci.

Ten si onu menší větší svačinku šoupnul rovnou do batohu a děkovně se na dívku usmál.

"Tak jdeme, ne? Jinak přijdu pozdě." přehodil si batoh přes rameno.

"Hned. Jenom se převléknu." dodala a chystala se jít do ložnice, chlapcova ruka, která ji chytila za paži, ji ovšem zastavila.

"Co je?" otočila se na něj s nechápavým pohledem Lily.

"Nemusíš se převlíkat."

"Mám na sobě staré tepláky. Nemůžu jít takhle do města." namítla.

"Tobě to sluší ve všem a navíc bychom to nestihli." řekl a letmo ji přejel pohledem.

Lily protočila oči a odpověděla mu "Dobře, nebudu se převlékat. Můžu si alespoň vzít mikinu, která by můj vzhled vandráka doplnila?" ptala se ke konci.

"Nemůžeš. Ty totiž musíš. Je tam trochu chladněji." mrkl na ni a konečně ji pustil.

Rudovláska tedy rychle vlezla do ložnice, kde vytáhla starší odrbanou mikinu.

Nechtěla vidět, jak se na ni lidé budou tvářit, ale aspoň může udělat Jamesovi menší ostudu.

Měla totiž určitý plán.

Rychle si ji oblékla a nasadila si kapuci. Do klokaní kapsy, kterou tento kus oblečení obsahoval, vložila peníze a vyrazila.

"Můžeme jít." houkla na Jamese a pokračovala až do chodbičky, kde se obula do obyčejných tenisek.

"Takhle se mi líbíš." usmál se na ni.

Lily jej obdařila nevěřícným pohledem.

"Takhle mě lidi budou obcházet obloukem a třeba mi ještě nabídnou nějaké ty drobáky." zhodnotila svůj vzhled.

"A o to mi jde. Alespoň o tebe nikdo nebude projevovat větší zájem." ušklíbl se na ni.

"Ty žárlivče jeden." šťouchla do něj.

"Víš, kolika prodavačům, pouličním kytaristům nebo třeba řidičům by ses mohla zalíbit? Kdežto takhle…"

"Takhle nade mnou pouze ohrnou nos." dokončila za něj.

"Správně." samolibě se usmál a zamkl dveře od jejich apartmá.

Společně poté zamířili ven z hotelu.

Venku ovšem Lily udělala něco, co chlapce lehce vyvedlo z míry.

Jednou rukou jej uchopila okolo pasu, jakoby se o něj opírala a lehce hranou kulhavou chůzí se vydala cestou, jež včera šli společně s Rose. Hlavu přitom držela skloněnou, takže jí nešlo vidět do tváře. James ji po chvíli objal kolem ramen a společně se takto procházeli ulicemi.

"Tak co? Chodí kolem nás nějací lidé?" šeptla mu po chvíli.

"Ehm… ne. Abych řekl pravdu, obcházejí nás obloukem. Na tebe hledí jako na přízrak a na mě malinko lítostivě." uchechtl se nad tím zjištěním.

"No vidíš a tohle je důkaz, jak moc lidem v dnešní době záleží na vzhledu. Vsadím se, že za takových dvacet až třicet let, bude hlavním faktorem právě to, jak vypadáš a ne to, co máš vlastně uvnitř. Je to docela smutné." podotkla.

"Kam ten svět jenom spěje. Neboj, naše dítě vychováme naprosto skvěle, bude to ten neslušnější raubíř pod sluncem."

"Tipuju, že tu slušnost bude mít po mně a to ostatní po tobě, co?" vyšlo jí z úst a ona se na chvíli zastavila "Cože? Já… chtěla jsem říct, my nebudeme mít nikdy dítě. O tom si můžeš nechat leda tak zdát." změnila naprosto tón hlasu a zmateně se od Jamese odtáhla.

"Řekla jsi to, takže nad tím uvažuješ. Myslím, že by to mohl být kluk a jmenoval by se třeba Henry nebo Larry. Ne. Obojí zní divně, já bych ho pojmenoval Harry. Jo, Harry to zní dobře. Harry Potter. Harry James Potter." zasnil se a probral ho až dívčin jemný smích.

"Co?" zeptal se malinko uraženě.

"Ale nic, jen sni dál. Už jsme tady." upozornila jej a mávla rukou.

Skutečně stáli před tím obchůdkem, kde nakupovali včera.

"Všechny sny se jednou stanou skutečností. Nikdy neříkej nikdy." šeptl a začal se opět malinko sklánět k Lily.

Nejspíše aby zopakoval své ranní počínání.

Tentokrát na něj ovšem byla rudovláska připravená.

Dá se říct, že to i čekala.

Proto se není čemu divit, když její dlaň vystřelila rychlostí blesku z klokaní kapsy na mikině a majzla Jamese jemně po hlavě.

"Já tě varovala. Příště to schytá ta tvá dokonalá tvářička." ušklíbla se.

"To nebolelo." vyplázl na ni jazyk.

"Tohle bylo pouze varování, buď rád, že to nebolelo. A navíc…"

Pomalu se otočila a vystoupala pár schůdků, které vedly do obchodu.

"Připravuješ se tímto chováním o tu masáž." řekla jen a zaplula dovnitř.

Nechávajíc za sebou lehce omámeného Jamese, který si v duchu začala opakovat krátkou modlitbu, znějící asi takto: žádné pusy, nedávat nohy na stůl a klepat, se vydala do útrob obchodu podniknout malý nákup.