Rudovláska přešla ke kuchyňské lince a vzala brambory, které tam předtím položila.

Vysypala je z papírového pytlíku rovnou do připravené mísy.

James k ní přišel a se znechuceným obličejem hleděl na ony hlínou zašpiněné nevzhledně vypadající kousky potravy.

"Co to je?" ptal se a opatrně do nich začal dloubat.

"Brambory. Ty je znáš možná v poněkud jiné podobě. Na talíři jsou krásně žluté, kmínem vonící a chutné." protočila očima.

Jamesovi po jejím popisu svitlo v očích "Už vím." rozpomněl se.

"Ty asi moc často doma do kuchyně při přípravě oběda nechodíš, co?" ušklíbla se Lily.

"Já přicházím až na to nejlepší." řekl a jemně si pohladil břicho.

Po chvíli však dodal "Neboj se ale, všechno nádobí uklízím já."

"Je mi to jasné." Lily předváděla, jakoby máchala hůlkou.

"A jak se teda z těchto oblud stanou ty krásné brambůrečky, které mé bříško tak důkladně zná?" zajímalo Jamese dál.

"Musejí se oloupat a pak uvařit." trpěla rudovláska jeho dotazy a vytáhla z jednoho šuplete škrabku na brambory.

"Tímhle." řekla a než se mohl chlapec dále tázat, pokračovala "To je škrabka a takhle je budeš loupat." následně to chlapci předvedla na jednom bramboru.

Poté ji podala Jamesovi.

Chlapec vzal opatrně jeden brambor a snažil se napodobit dívčiny pohyby. Ovšem ani z části se mu to nedařilo. Čepel mu, pro něj z neznámých důvodů z bramborové slupky akorát sklouzávala.

"To nejde." zamrčel a smrtícím pohledem probodával obě věci ve svých rukou, jakoby za jeho neschopnost mohly právě ony.

Lily, která právě vytahovala maso, k němu přišla.

"Co zase nejde?"

"Ta škranda nebo co to je."

"Je to škrabka a dívej." s těmito slovy od něj vše opět převzala a brambor byl za chvíli krásně žlutý.

Rudovláska jej opláchla a uložila do čisté mísy k tomu předešlému.

Poté ji předala zpět chlapci, který jen kulil oči.

Jakmile se ale pokusil znovu zbavit brambor slupky, stalo se pouze to, co předtím.

"Mně to nejde a ani nepůjde. Tohle není nic pro mě." mumlal, položil vše na linku a snažil se vypařit.

"Na to zapomeň. Chtěl jsi mi mermomocí pomáhat, tak se snaž." chytla jej rudovláska za tričko a táhla zpět.

Postavila jej k lince, vložila mu do ruky škrabku a do druhé bramboru.

Poté si stoupla za něj, vzala jeho pravou ruku do své, a jako kdyby byl loutka, mu pomáhala loupat bramboru.

"Už to jde!" křičel šťastně, když mu s Lilyinou pomocí zůstala v ruce žlutá brambora.

"A teď sám." utnula jeho křik.

Chlapci se objevil v obličeji soustředěný výraz, vzal další ošklivě vypadající brambor a přejel po něm škrabkou.

Tentokrát nesklouzl nástroj jako obvykle se slupky, ale vzal ji s sebou.

James s nadšeným obličejem zkusil zopakovat svůj pohyb.

Povedlo se.

"A co to vůbec bude?" ptal se, nepřestávaje se snažit oloupat bramboru v jeho rukou.

"Asi jenom obyčejné kuřecí řízky v trojobalu. A jako příloha ty brambory s cibulkou." řekla mu zamyšleně Lily a začala před sebe stavět tři mísy.

"Trojobalu?"

"Mouka, vajíčko a strouhanka, pak se to dá na pánev a osmaží." vysvětlila mu.

Nejprve vytáhla plátky kuřecího masa a našla desku. Poté sebrala z jednoho šuplíku paličku na klepání masa a položila ji vedle.

James okamžitě zpozorněl, nechal brambory bramborami a přiblížil se k rudovlásce.

"Ty budeš do těch ubohých kousků masa klepat tímhle?" ptal se.

"Ne. První klepnu po hlavě tebe, ať je klid." řekla mu úsečně a začala pokládat první plátek na dřevěnou desku.

"Dneska už mám těch boulí dost. Masochistko jedna." ušklíbl se na ni a prohrábl si vlasy.

"Můžeš si za ně sám."

"Tak hele. Nevím, kdo mě shodil z pohovky, pak jsem schytal od nejmíň stoleté stařenky a ještě jsi mi přirazila hlavu o zem. Nemluvě o dalších zraněních. Jestli nebudu do konce týdne mrtvý, bude to úspěch."

"Na tu sedačku si mě stáhl ty, takže si za to můžeš sám. To, co se stalo u té zdi s Rose, je také tvoje vina. Takže klídek jo?" řekla a výhružně zvedla onu paličku.

James ještě něco říkal, ale rudovlasá dívka jej přes klepání do kousků masa neslyšela. Plátek obrátila a to samé udělala z druhé strany.

"Můžu si to zkusit?" ptal se, když brala druhý kus masa a pokládala jej na desku.

"Jo, ale jemně." uhnula mu z cesty a pozorně sledovala jeho počínání.

James si narovnal maso, jemně jej ovšem přidržel prsty a než dívka stačila něco říct, udeřil.

V další chvíli se ozval tlumený skřek a palička padala k zemi.

Brýlatý chlapec začal poskakovat po místnosti a hlasitě klít. Slova vycházející z jeho úst byla však naštěstí nesrozumitelná, jelikož měl v ústech zastrčený palec jako malé miminko.

Stále nepřestával poskakovat po kuchyni a vydávat tlumené skřeky.

Lily v tu chvíli připadal jako nějaké zvíře.
Snažila se potlačit smích, který se jí valil do hrdla.

"Merline! Toto už není možné. Pojď sem, prosím tě." řekla mu a ukázala ke dřezu.

James ji poslechl.

Za pár chvil už úlevně vzdychal, neboť mu na lehce přiklepnutý palec stékala studená voda z kohoutku.

Rudovláska jen zakroutila hlavou a jala se do rychlého oškrabování brambor, na které se James vykašlal.

Poté jemně doklepala zbylé maso a uložila jej do mísy.

Pečlivě umyla desku i onen vražedný nástroj a dala je zpět na jejich místa.

James ji od dřezu sledoval s fascinovaným pohledem.

Dívce samozřejmě neušel a tak když vedle sebe narovnávala tři mísy, zeptala se "Co je?"

"Ale nic. Jenom, že se tak ochomýtáš v kuchyni. Jsi hotová hospodyňka."

"To víš, sice jsem doma jen přes prázdniny, ale přesto rodiče nechtějí, abych úplně zanevřela na svět, ve kterém jsem až do jedenácti let vyrůstala. Mamka se mě snaží naučit vše potřebné, abych se uživila i bez kouzel a jediného máchnutí hůlkou. A stejně doma moc nekouzlím, jelikož Petunie to nemá zrovna v lásce." smutně se ušklíbla.

"Tví rodiče musí být jistě hodní lidé. A se sestrou se netrap. Ona jednou dostane rozum, uvidíš." povzbudivě se na ni usmál.

"Tím si nejsem tak jista." zašeptala si pro sebe.

Pak přešla k ledničce, odkud vytáhla vajíčka a rozklepla je do jedné z misek.

Ručně, pomocí malé metličky je rozšlehala a mísu postavila zpět.

Do další nasypala mouku a třetí miska byla obdařena strouhankou.

Následně si je srovnala tak, že první byla mouka, poslední strouhanka a uprostřed vajíčka.

"Můžu ti pomoct?" ozvalo se jí těsně u ucha.

Ani si nevšimla, že zvuk vody, která tekla z kohoutku, už dávno utichl.

"Radši ne. Něco by se ti stalo." řekla rádoby soucitně.

"Prst už mě nebolí. To byla jen taková banalita a navíc, co by se mi mohlo stát při máchání toho masa v tomhle." znělo to vcelku rozumně.

"Prostě se dívej, jo?" utnula to Lily.

James ovšem položil svou dlaň do sněhobílé mouky, která měla původně sloužit k obalování naklepaných řízků, a jemně ji otřel dívce o tvář.

Když se na něj Lily s lehce naštvaným výrazem otočila, popadl jej menší záchvat smíchu, jelikož jeho vyvolená vypadala jako smrtka.

Ovšem smích jej rázem přešel, jakmile viděl, že rudovláska svírá plnou pěst onoho bílého poprašku a je připravena mu jeho nečekaný útok oplatit.

"Vyřešíme to po dobrém, ne? Násilí není pěkná věc." říkal a couval dál od Lily.

"Já ti dám, že násilí není pěkná věc." syčela a stále se k němu přibližovala.

"Ale…" víc nestačil říct, neboť rudovláska jako z katapultu vpálila mouku chlapci rovnou do tváře.

On se samozřejmě začal dusit, jelikož se mu bílý poprašek dostal do úst.

"Ach ne. Je to tady zase. Opět umíráš. Tentokrát je tvým vrahem mouka. Nebo počkat? Nejsem to já?!" mluvila melodramaticky, kdežto James přiškrceně sípal.

Lily protočila očima a v rychlosti natočila sklenici vody, kterou poté vychrstla na chlapce.

Leknutím ovšem James začal kašlat ještě více.

Rudovláska znova vrchovatě naplnila sklenici a přiložila ji chlapci k ústům s jasným příkazem "Pij!"

Nemusela jej pobízet dvakrát.

James za pár sekund vyprázdnil polovinu obsahu a poté si vodou kloktal ústa.

O několik minut později už vypadal skoro jako dřív.

Ovšem byl v obličeji mokrý a tváře měl zalepené od mouky.

"Merline, ty se mě snad pokoušíš zabít?" ptal se s lehkým úsměvem.

"Jasně, to je můj hlavní cíl. Jdi se prosím tě umýt a převléct, já dodělám oběd." zaúkolovala jej a nasměrovala směrem do koupelny.

Poté se vrátila zpět, poklidila mouku ze země a jala se do vaření.

Několikrát obalila oba dva plátky naklepaného masa. Dala společně s kmínem a solí vařit brambory. Ve vedlejším hrnci se za pár chvil na másle smažila cibulka, kterou s prolitím pár slz úspěšně nakrájela.

Práce jí šla od ruky, takže zapomínala, že by se James už dávno měl vrátit.

Zrovna na oleji smažila řízky, které nyní chytaly krásnou zlatavou barvu, když jí došlo, že je v celé místnosti nějak ticho.

Začínaly se jí zmocňovat obavy, co to brýlaté třeštidlo zase vyvedlo.

Při nejlepším šel jednu natáhnout Johnovy, spadl v koupelně a leží s rozbitou hlavou anebo a to je asi snad ta nejhorší možnost, se sám vydal do města.

Jednotlivé možnosti jí běhaly hlavou, jedna horší než druhá.

Probral ji až syčivý zvuk, doprovázený hlasitým bubláním.

Cibulka se připalovala a u brambor nadskakovala poklička.

Lily rychle vše ztlumila a už skoro dozlatova opečenou cibuli vypnula.

Chvíli po ní následovaly brambory, ze kterých odlila vařící vodu a nechala je v hrnci, aby zbytečně neztrácely horkost.

Poté dosmažila maso a vše vypla.

S nepříjemným pocitem v žaludku se vydala hledat toho blázna.

Zamířila rovnou do koupelny.

Uprostřed byl Jamesův kufr, ale jeho majitel se bohužel nikde nenacházel.

Pečlivě prošla všechny místnosti jejich apartmá a došla k jediné věci, James se zde nenachází.

Už jej chtěla jít hledat anebo to říct rovnou Johnovi, když v tom ji napadlo podívat se ještě jednou do koupelny.

Podvědomí ji nepřímo směrovalo právě tam.

Ovšem když se v oné místnosti ocitla, opět nic.

Vše bylo při starém.

Nahlédla do sprchového koutu, dokonce několik sekund hleděla s přiblblým výrazem do záchodové mísy, odtoku ve vaně, pračky, prostě všude.

Nakonec mířila ke dveřím a hlasitě, spíše pro sebe si říkala "Až ho najdu, tak ho zabiju. Možná to za mě udělá John. To pako jedno střapaté potterovské nedokáže zůstat ani chvíli v klidu."

Zrovna když vztahovala ruku ke klice, někdo ji uchopil okolo pasu s nemožností jakéhokoliv pohybu, či pokusu o útěk.

V Lily zatrnulo.

Když se ozval známý hlas, malinko se jí přeci jen ulevilo.

"Nejsem Potter."

"Nejsi, jsi blbec nebo duch."

"Ani jedno. Pustím tě, až uhádneš heslo."

Rudovláska si povzdechla a předem chlapce informovala "Tak tu budeme do večera, vystydne jídlo a pojdeme hlady."

"Nevadí. Jsem si jist, že na to se svou chytrou hlavinkou přijdeš."

"Jak myslíš." odevzdaně pokrčila rameny a přistoupila na onu tajuplnou hru, kde tušila, že ji nemá šanci vyhrát.

Má pro tohoto chlapce mnoho pojmenování, ale on stejně bude mít úplně jiné, takže to nemá šanci uhodnout.

"Střapatec?" zněl její první návrh.

"Samá voda."

"Chytač? Nebelvírský chytač?"

"Samá voda."

"Blbec? Idiot? Hlupák? Poberta? Záškodník?" chrlila ze sebe.

"Samá voda."

"Nešika? Lenochod? Kouzelník?"

"Samá voda. Takhle se odtud nedostaneme. Dám ti menší nápovědu. Je to úplně obyčejné, ale ty to nepoužíváš."

"No díky… tos mi teda pomohl."

"Je to lehké, Lily." při zvuku dívčina jména, plynoucího z jeho úst, sebou rudovláska malinko trhla.

"Odkdy mi říkáš jménem?" ptala se vykolejeně.

"Jmenuješ se tak ne? Už mi přišlo hloupé neustále ti říkat Evansová. Navíc, když za pár let budeš Potterová."

"To si věříš." řekla pochybovačně.

"To je jedna z mých silných vlastností. Tak hádej, Lily." jakoby ji stálým opakováním jejího jména k něčemu naváděl.

"Nevím."

"Zkusíme to jinak. Jak bys mi nikdy neřekla nebo jak bys mě oslovila jen ve chvíli, kdy máš o mě strach?" ptal se.

Dívka se musela zamyslet.

Vytahovala ze své mysli pár okamžiků, úzce spjatých s tímto chlapcem v nebezpečných situacích.

Po chvíli bádání a spojování si určitých souvislostí z jejích krásných plných rtů splynulo jediné slovo "James."

Jako mávnutím proutku se stisk okolo jejího pasu vytratil.

"Ano. To je správné heslo." oznámil jí.

"Máš pravdu, tohle bych asi opravdu neuhodla." lehce se zasmála, když si uvědomila, že si jmény říkají jen, když jsou v nebezpečí anebo pod vlivem alkoholu.

Konečně se mohla otočit.

Její smaragdově zbarvené oči, div nevyletěly z důlků, jakmile uviděla Jamese.

"Co… Co to je?" ptala se nevěřícně.

James totiž stál ve svém kufru, který byl nyní otevřený.

"Jak ses tam narval?" ptala se.

"To je to tvé zvětšovací kouzlo." vysvětlil jí.

"Aha. A proč ses mi teda neozýval?" zeptala se s pozdvihnutým obočím a založila si ruce v bok.

"Chtěl jsem tě trochu poškádlit." ušklíbl se na ni omluvně.

"Spíše vyděsit k smrti, co?" vrátila mu úšklebek a dodala "Až se vyhrabeš z toho kufru, přijď na jídlo."

Otočila se a odešla.

Nachystala oba talíře, na něž položila hromádku vařených brambor, které polila vábně vypadající cibulkou. Pak ještě dodala řízek a vše odnesla k jídelnímu stolu.

Následně vyndala příbory a vidličky, které položila vedle talířků.

Usadila se s cílem počkat na Jamese.

Zmiňovaný chlapec za pár chvil skutečně dorazil.

Čistý, ale v malinko skrčeném tričku.

S úsměvem přišel ke stolu.

"Páni, tady to voní." hvízdl a posadil se.

"Dobrou chuť." popřáli si navzájem a pustili se do jejich prvního jídla za tento vcelku dlouhý den.

Hodnou chvíli se ozývalo pouze cinkání příboru.

"A chutná to ještě lépe." usmál se široce a podíval se na Lily.

"Není to nejhorší." uznala nakonec.

"Je to vynikající. Vážně se ti to povedlo." nepřestával jí skládat poklony.

"Nepřeháněj a jez nebo ti to vychladne ještě víc. Měli bychom ti něco udělat s tvými věcmi. Jak jsme je rychle balili v Bradavicích, hodně se pomuchlaly." kývla k jeho tričku.

"Ale jak je chceš narovnat? Kdybychom měli hůlky, dobře ale bez nich?" ptal se.

"Žehlička. Někde by tady měla být. Vysoké teploty, které vyprodukuje, způsobí, že když jí po látce párkrát přejedeš, narovná se." vysvětlila mu další z mudlovských vynálezů.

"To musím…" jakmile Lily viděla ten lesk v jeho očích, tušila, jak jeho věta asi tak skončí a tak mu raději rychle skočila do řeči "Na to zapomeň. Je to pro tebe ještě nebezpečnější než ta mouka." ušklíbla se.

"Co se mi asi tak může stát?" ptal se frajersky.

"Popálí tě to a pak budeš mít několik dnů nevzhledné a bolestivé puchýře. Věř mi, mluvím z vlastní zkušenosti." radila mu a snažila se jej od dalšího bláznovství odradit.

"No tak dobře, ale budu ti moct vybalit." vypálil ze sebe.

"To bys rád, co?" ptala se a poté rychle dodala "Zapomeň."

V tichosti a vcelku veselé auře, která se kolem nich táhla jako plazivý had, poobědvali.

Lily poté odnesla talíře a umyla je.

James se rozvaloval na židli a šťastně si hladil plné bříško.

"Tobě opravdu stačí k životu jídlo, pití a famfrpál, co?" šklebila se na něj vesele.

"A ještě ty." řekl upřímně, což ji malinko zarazilo a raději to nechala být.

Možná ji to někde uvnitř dokonce i potěšilo.

"Dones si tady ten kufr." řekla mu a začala se poohlížet po oné žehličce.

Po pár minutách, při nichž procházela všechny skříně, ji konečně objevila.

Uklidila všechny věci z jídelního stolu a rozestřela přes něj tlustou deku, která byla u žehličky a poté onen přístroj zapojila do zásuvky.

Mezitím už se doplahočil i James, smýkaje za sebou těžký kufr.

Položil jej kousek od Lily a doslova se ponořil dovnitř, odkud poté vyhazoval věci.

Lily jednotlivé trička, kalhoty a mikiny přežehlila a následně poskládala, takže se před ní začaly tvořit úhledně složené hromádky.

Když už jich bylo opravdu hodně, James se konečně společně se svými rozcuchanými vlasy vynořil z útrob kufru.

"Uff, to už by mělo být všechno." vydýchával se.

"Páni, ty už to máš?" ptal se překvapeně, když viděl, že Lily skládá poslední tričko a vypojuje žehličku.

"Jo. Už si to můžeš nanosit do skříně." lehce se usmála.

"Děkuju. Ty jsi snad anděl." lehce, tak aby ji nevylekal nebo nepřivedl do rozpaků, ji objal.

"To nestojí za řeč. Co by si lidé pomysleli, kdybys chodil ve zmuchlaném oblečení." řekla a vydala se do chodby pro svůj kufr.

James si během chvíle nanosil věci do jedné části skříně a všechno co mu zbylo v kufru, uložil na své místo.

Poté již prázdné zavazadlo zasunul pod velkou postel v ložnici, na kterou se následně unaveně svalil.

Lily mezitím donesla i svůj kufr do ložnice a otevřela jej.

Nejprve ale jemně, jakoby byly z papíru, vzala své šaty, které jí kamarádky z pro ni neznámých důvodů vložily do kufru a opatrně je vyvěsila na ramínko u věšáku.

Ještě hodnou chvíli přejížděla po jemné látce, z níž byly ušity, a přemýšlela.

"Zajímalo by mě, proč mi je tam přibalily." říkala zamyšleně spíše pro sebe.

James nad tím také přemýšlel.

Tušil, že to měl být nějaký skrytý impuls pro něj.

Však on na to přijde.

"Ale jsou skutečně krásné." zašeptal.

"Dostala jsem je od rodičů." řekla a konečně je pověsila do skříně.

Poté si ještě zanesla některé své věci do koupelny a naskládala jednotlivé hromádky oblečení do z čtvrtiny zaplněné skříně. James byl tak ochotný, že jí přenechal větší část volnou.

"Nechápu, jak můžeš mít tolik věcí." říkal ze svého místa na posteli, odkud ji upřeně už několik minut pozoroval.

Lily se zasmála "Jsem holka. To bys měl chápat. Tak moc jich zase nemám." doplnila to úšklebkem, jen co přejela pohledem napěchovanou skříň.

Poté vytáhla ze svého kufru tlustou knihu, kterou položila na noční stolek.

James jen kulil oči.

"V klidu. Já vím, že asi jediná kniha, kterou jsi přečetl, bude Famrpál v průběhu věku, mající kolem třiceti stránek a z toho je asi polovina té knížky doplněná obrázky." rýpla si do něj.

"Tys musela být v minulém životě nějaký knihomol, či co." kroutil nevěřícně hlavou James a pyšně dodal "Ty obrázky jsou pohyblivé."

"Prostě mě čtení baví. Ocitám se tak v jiném světě, tam je všechno lepší a hezčí, prostě…" Lily v tu chvíli došlo, že se až moc rozvášnila a malinko zčervenala.

"V pohodě. Rád tě poslouchám." řekl jí měkce.

"Hoď to za hlavu." vysoukala ze sebe nakonec.

Nakonec vyhrabala ze spodu svého kufru malého plyšového medvídka a opatrně jej položila na postel.

"Co to je?" ptal se s pokusem zadržet smích.

"Kulička." řekla Lily skoro až dotčeně.

"Kul… Co?"

"Slyšel jsi, ne? Jednou na něj mákneš a utrhnu ti ruku." varovala jej skoro až dotčeně.

"Proč bych měl sahat na tvého plyšového medvěda?" ptal se nechápavě, stále s podtónem smíchu.

"Já tě jenom varuju." zúžila Lily oči a šla zpátky ke svému kufru.

"Máš tam ještě nějaké další poklady?"

Rudovlasá dívka mu ale neodpovídala.

Vytáhla ještě svůj župan a ten si odnesla do koupelny.

Když se vrátila, vyndala poslední věc a to její bačkory, bez kterých nedá ani ránu.

"Až teď mi dochází, kolik pro život důležitých věcí nemám. Plyšáka, knížku, papuče..." odpočítával na prstech.

Lily si jej nevšímala a strčila svůj kufr pod postel, vedle toho chlapcova.

"Co teď?" ptala se Jamese, který byl stále natažený na posteli a s úsměvem, jež se nepokoušel skrývat, ji pozoroval.

"Já nevím… Asi si pohraju s tím Buličkou." řekl a nebezpečně se začal přibližovat k nevině vypadajícímu medvídkovi.

"Je to Kulička. Opovaž se na něj sáhnout." skoro na něj zavrčela a jemně vzala plyšáčka do ruky.

"Dobře, dobře. Nechám tvého miláčka na pokoji. A sedni si prosím tě na postel. Přece nebudeš pořád stát. Já ti nic neudělám." řekl jí a musel se zasmát, jak malinko vykulila oči.

Po chvíli se ale skutečně posadila na kousek postele.

James se rozhodl raději změnit téma "Co myslíš, že teď dělají ostatní?"

Lily se jej tedy ihned chytla "Kate se asi hádá s Blackem anebo nadává na nějaké mudlovské vynálezy. Mandy bude asi k Removi hodně nesmělá, ale myslím, že ji časem rozmluví. No a Susan… ta vesele vrká s Mattem." uzavřela to Lily.

"Remus se bude k Mandy chovat jako k princezně. Myslím, že by z těch dvou něco mohlo být, ale mám strach." řekl s menšími obavami James a lehce se mu zkrabatilo čelo, jak nad něčím přemýšlel.

"Z čeho?" zajímalo rudovlasou dívku a upřela na něj zvídavý pohled.

"Remus se bojí, kvůli tomu jeho každoměsíčnímu prokletí mít nějaký vztah. Má strach, že kdyby se to Mandy dozvěděla, už by ho nikdy nechtěla vidět, bála by se ho. Takže raději bude navždy sám. Má samozřejmě nás, ale myslím, že se bojí zamilovat."

"Mandy by se ho nebála, ona má snad tu nejčistší duši."

"Já vím, ale zkus to vysvětlit jemu."

V podobné diskuzi pokračovali ještě několik dalších minut, dokud se neozvalo jemné klepání na dveře.

James lehce zbrunátněl v obličeji a na krku mu začala tepat žilka.

"Kdo to asi tak bude." řekl jízlivě.

"Pokojová služba?" zatvářila se nevině Lily.

"Jdu tam." vyhrkl, ale při cestě ke dveřím z ložnice se zarazil.

Otočil se a v rychlosti si svlékl triko a pořádně rozcuchal vlasy. Ještě udělal tři dřepy, aby zněl zadýchaně.

Poté se spokojeně ušklíbl a s tichým mumláním vyrazil ke dveřím.

Rudovláska jen vykulila oči. Nevěděla, či si má začít ťukat na hlavu nebo se smát.

Ovšem tento výraz ji přešel v okamžiku, co uslyšela hlas nového návštěvníka.

Tentokrát začala žilka z pro ni nepochopitelného důvodu tepat jí.

Tenhle hlas totiž rozhodně nepatřil Johnovi.