Jakmile za sebou  Lily zavřela dveře, zhluboka vydechla.

Nacházela se v malé chodbičce, odkud vedly troje dveře.

James, který šel před ní se někam vypařil, ale rudovláska si nejprve chtěla prohlédnout celé apartmá.

Vydala se do dveří po její levé straně.

Jen co otevřela, oči se jí doširoka rozšířily.

Tohle byla koupelna, ale na to, co měli v Bradavicích, naprosto luxusní koupelna. Všude kolem byly krásné barevné dlaždice. Naproti Lily bylo umístěno obrovské zrcadlo, před které by se v pohodě vměstnali tři lidé. Pod ním byla dvě umyvadla. Vpravo se nacházel sprchový kout a naproti němu toaleta a pračka. Ovšem, co tuto dívku zaujalo asi nejvíce, byla obrovská vana na druhé straně místnosti.

Lily se už teď začínala těšit, jak se pořádně odreaguje ve vařící vodě.

Se zvědavostí v očích se vydala do dalších dveří, tentokrát zabočila do těch napravo.

Ocitla se v ložnici.

Dominantu tvořila obrovská manželská postel s dvěma nočními stolky z každé strany. Dále zde bylo plno skříní a v rohu postával malý stoleček. Ložnice měla kupodivu dvoje dveře.

Lily nyní nechtěla řešit, jak vlastně budou spát a tak se vydala dveřmi do další a asi poslední místnosti.

Tohle bylo něco jako obývák s menší kuchyňkou dohromady.

Kuchyňku jen tak přelétla očima.

Ostatně bude v ní celý týden vařit a tak bude mít jistě dostatek času, aby ji prozkoumala dopodrobna. Přešla do obývací části. Zde byla pouze pohovka a konferenční stolek. U zdi se nacházela menší knihovnička. A blízko kuchyňky stál jídelní stůl se dvěma židlemi.

Další dveře, které zde byly, vedly zpět do chodbičky.

Ovšem to ještě nebylo zdaleka vše, co tenhle luxusní hotel nabízel.

V onom obýváčku byly další dveře, tedy spíše vchod na balkon.

Podle lehkého vánku, který si pohrával ze záclonou, Lily usoudila, že James bude právě tam.

Opatrně odtáhla onen kus látky na stranu a skutečně tam chlapce našla.

Zamyšleně se opíral o zábradlí a hleděl do dáli.

Rudovláska se nadechla a vešla za ním.

Opatrně k němu přišla a opřela se vedle něj, ale s Jamesem její přítomnost ani nehnula.

Stále neurčitě hleděl do krajiny, neobtěžujíc se na dívku po jeho boku ani podívat.

"Je tady krásně. Takový luxus." zašeptala Lily.

"Hmm…" zamrmlal a dále se k jejímu pokusu o konverzaci nevyjadřoval.

"Co ti zase přelítlo přes nos?!" nevzdávala se naděje Jamese rozmluvit, ale začínala být i trochu naštvaná.

"Nic." odsekl.

"Nehraj to na mě. Znám tě sedm let, i když z poněkud jiné stránky, než tví kamarádi, ale přece jen na tobě poznám, když se něco děje. Tak to vyklop." pobídla jej.

"Ten debil." vypadlo z něj.

"Kdo? John?" zkusila si tipnout, i když tušila, jaká bude chlapcova odpověď.

James lehce přikývl a konečně se na ni podíval.

Poté ale svůj pohled stočil zpět a promluvil "Prostě se mi na něm něco nezdá. Cítím v něm něco zlého. Už od prvního pohledu je mi nesympatický." svěřil se jí.

Lily nestačila kulit oči, ale přesto se zeptala "Jenom to? Nevadí ti třeba něco jiného? Musíš z něj hned dělat masového vraha?"

"Sahal na tebe." zamumlal, rudovlásce však připadalo, jakoby jí to křičel přímo do ucha.

Povzdechla si a řekla "Kolikrát mě už nějaký kluk objímal. Byl to snad úchyl?"

"Tebe ještě žádný kluk kromě mě neobjímal. Až teď na toho parazita, co je v pokoji 317." ke konci imitoval Johnův hlas.

Lily se ovšem zarazila hned u první jeho věty.

Střapatý chlapec měl skutečně pravdu.

Rudovlásku snad ještě nikdy neobjal nějaký kluk, nepočítaje rodinu. Mnohokrát to dávala za vinu právě Jamesovi.

Nešlo o to, že by Lily byla škaredá. Právě naopak, byla to jedna z nejkrásnějších dívek na škole.

Šlo hlavně o to, že v celých Bradavicích bylo nepsaným pravidlem, že od této půvabné rudovlásky mají dávat všichni příslušníci mužské populace ruce pryč.

Po dívce totiž prahl James Potter, onen obávaný Nebelvír a nikdo neměl tu odvahu chodit mu do zelí. Nikoho nezajímalo, že Lily tohoto chlapce odmítala a nechtěla s ním mít nic společného, natož tak vztah.

Žádný z chlapců nechtěl mít co dočinění s partičkou Pobertů a tak se pro ně tato ohnivá princezna stala díky Jamesovi téměř nedosažitelnou.

"To máš pravdu." řekla smutně a zahleděla se na modré nebe.

"Neboj. Jednou se někdo takový objeví. Každopádně si na toho našeho Johníka budu dávat pozor." jeho konejšivý hlas pročísl vzduch.

James tou první větou nepřímo ukazoval na sebe.

Ke konci si přiložil ukazováček s prostředníčkem k očím na důkaz, že jej bude pozorně sledovat.

Rudovláska se zasmála a rozhodla se změnit téma "Máš moc milé rodiče. Je zvláštní, že se jim narodilo takové dítě." řekla jen tak a opět se díky Jamesově výrazu ozval její zvonivý smích.

"Zkus více definovat pojem takové dítě." promluvil profesionálním hlasem, posunul si brýle až skoro ke konci nosu a sledoval ji.

"No… z toho dítěte vyrostl takový zlobivý, nevychovaný a drzý chlapec." snažila se nepodlehnout záchvatu smíchu.

"Možná ho znám. Pokud se nepletu, tak byl ten chlapec dobrá opěrka při malinko prudším asistovaném přemístění jedné zelenooké dívky. Třeba tu holku znáš." rýpl si.

Lily se zasmála a jen zakroutila hlavou.

Poté hraně ublíženým tónem řekla "Já za to nemůžu."

"Nic se neděje. Já měl podobné začátky." uklidnil jí.

Nastala chvilka ticha, která byla ovšem přerušena zvláštním zvukem.

"Co to bylo?" ptala se obezřetně.

"Hlavně se zase neboj. Jenom mi kručí v břiše." objasnil jí to a s menším úsměvem si vzpomněl, jak byla Lily tehdy vystrašená a on toho lišácky zneužil, jen aby jí mohl být ještě blíž.

"Mám taky hlad. Vlastně jsme ani nesnídali. Půjdu se podívat, jestli je tu něco k snědku." řekla a zamířila do kuchyňky.

James se odebral také dovnitř. Zavřel balkon a usadil se na pohovku.

Jakmile rudovláska zjistila, že v ledničce jen naprosto prázdná, šla mu tento fakt oznámit.

"Budeme muset na nákup." řekla.

"Ale nemáme mudlovské peníze." došlo mu.

"Budeme muset…" řekla andělsky.

Ovšem James vyletěl jako čertík z krabičky a vyšvihl se na nohy "Ne. Za ním nepůjdeme." zamítl to.

"Já nemůžu za to, že ty žárlíš." vmetla mu do obličeje a lehce jej šťouchla.

Ovšem James se jako postřelený svalil na pohovku a samozřejmě nezapomněl rudovlásku stáhnout sebou.

"Já nežárlím." zašeptal, mezitím co ji pevně držel, aby mu neutekla.

"To vykládej holubům na střeše. Teď mě pusť." zasmála se.

"Ani mě nehne."

Lily po tomto jeho prohlášení vzala malý polštářek v její blízkosti a začala jej jednou rukou bezhlavě bít, netušíc, zda chlapce vůbec udeřila.

James ji po chvíli chytil za ruku, ve které třímala polštářek.

Ona však neváhala ani chvíli a normálně jej kousla.

"Au. Tys mě kousla." zaječel jako pětiletá holka.

Pevně, ale zároveň tak, aby jí neublížil, ji chytil a než se nadála, už nad ní obkročmo klečel.

Lily byla tak doslova uvězněná, ale přitom jí chlapec nezaléhal.

Oplácel ji její rány zlavečkem, ale zase tak, aby jí neublížil.

Raději ji proto začal lechtat.

Lily sebou ihned začala házet, snažíc se vykroutit tomuto zvláštnímu druhu mučení, zatímco jeho hbité prsty rychle putovaly po jejím těle a způsobovaly hlasitý rudovlásčin smích.

"Dost!" křičela a vzpouzela se čím dál více.

James na chvíli skutečně přestal, ale jen proto, aby si poupravil brýle, které by za chvíli mohly skončit na zemi.

Tohoto momentu ovšem dokázala rudovláska bravurně využít a tak není divu, že na zemi neskončily brýle, ale on i s Lily sedící na něm.

"Jsi v pohodě?" ptala se najednou měkce, když viděla, že si mne hlavu.

"Co myslíš? Je mi asi tak, když sletím s menším nákladem z pohovky a hlavou třísknu o podlahu." vtipkoval, ale stále bolestně přivíral oči.

"Promiň. Omlouvám se. Nechtěla jsem ti ublížit." mumlala a urychleně se z něj zvedala.

"Vážně mi nic není." ujišťoval ji.

Lily, jakoby jej ani neslyšela.

"Sedni si." řekla a pomáhala mu opřít se o onu sedačku.

"Říkám, že jsem v pohodě. Možná tam bude menší boule, ale vážně mi nic není." opakoval jí.

Rudovláska už, ale mířila do koupelny. Tam vzala jeden ručník, jež visel na věšáku a namočila jej.

Vrátila se zpět k Jamesovi a přitiskla mu jej opatrně zezadu na hlavu, kde se skutečně začínala rýsovat boule.

"Ještě jednou se omlouvám." šeptala, mezitím co u něj klečela a držela mu ručník.

"To je v pohodě. Vážně mi je dobře. Jsem jako rybička." řekl a usmál se na ni.

"Proč vždycky musíme dělat takové kraviny?" ptala se.

"Náhodou, je to sranda."

"Chceš se přesvědčovat, jestli jsem stále ta nudná šprtka Evansová?" utahovala si z něj.

"To jsem nikdy neřekl." zašeptal a jemně jí přejížděl prsty od ucha až k bradě.

Lily přivřela oči.

Ovšem, jako na potvoru, byla tahle jejich společná chvilka přerušena vlezlým zaklepáním.

Rudovláska jakoby se probrala a urychleně se postavila.

James si naštvaně odfrkl.

"Kdo to asi tak bude." řekl jízlivě.

"Chovej se slušně." napomenula jej.

"Jdu tam." vyhrkla a než stačil James jakkoliv zareagovat, zamířila ke dveřím.

Pokusil se tedy alespoň malinko uklidnit a nasadil falešný úsměv.

V přítomnosti tohoto chlápka se prostě z nějakého důvodu nemohl tvářit normálně.

Z chodbičky k němu doléhaly zvuky.

Po krátkém pozdravu se ozvaly dvě mlasknutí.

Ten slizoun ji líbal na tváře! Snad jenom na tváře! Honilo se Jamesovi hlavou. Po chvíli si všiml, že mimoděk svírá ruce v pěst a zrychleně dýchá.

Než ovšem stihly další nenávistné myšlenky na Johnovu adresu zaplavit jeho mysl, byla Lily zpět a v patách jí kráčel on.

"Ahoj Jamesi. Co ty tak na zemi?" ptal se jej okamžitě.

"Čau, ale jen jsme trochu blbi. Však to znáš, jsme mladí, blbí, zamilovaní… Nějak se to zvrtlo a já skončil na zemi. Já ti říkal, že kdybychom byli na té mega posteli vedle, nemusím mít teď na hlavě bouli, ale madam byla celá žhavá na sedačku, že?" mrkl na Lily, která jen nad těmi kravinami, co právě vypustil z pusy, vykulila oči.

I Johnova reakce byla podobná jako dívčina.

Skoro bez dechu zíral na Jamese, který se tvářil naprosto normálně, ale vevnitř se tetelil, jak mu to natřel.

"Ehm… a nechceš to vyléčit?" ptal se a vytahoval hůlku.

James se ušklíbl "Nic proti tvým schopnostem, ale nerad bych chodil s dvěma hlavami nebo nedejbože ještě něčím jiným. Takže musím tvou jistě velkorysou nabídku odmítnout."

Lily se malinko zakuckala.

Naprosto ji šokovalo, jak se James choval. Čišela z něj lehká arogance, zloba, jízlivost, ale hlavně a to viděla naprosto jasně, žárlivost. Takhle jej už hodně dlouho neviděla.

Josh zůstal šokovaně stát. Očividně ztratil řeč.

Rudovláska, aby alespoň trochu zachránila tuto trapnou situaci, urychleně přešla k Jamesovi, který stále seděl opřený o sedačku a řekla "Asi se do té hlavy bouchl nějak moc. Obvykle se takhle nevhodně nechová. Omlouvám se za něj."

Sklonila se k němu a sykla mu do ucha "Vstávej."

Chlapec se s její pomocí postavil na nohy a dobelhal se k jídelnímu stolu, kde se svalil na jednu z židlí.

"Johne, pojď si sednout." pobídla jej Lily.

"Jen pojď chlape, já nekoušu. Jenom když je to něčí přání." dodal a opět mrkl na Lily.

"Debile." zartikulovala na něj.

On se pouze andělsky usmál a čekal, dokud se malinko zkoprnělý John neposadí.

„Co jsi nám donesl?" zajímalo Lily.

"Jdu vám dát informace, jak tento týden bude probíhat. Nejprve bych začal Jamesovou prací." informoval je.

"U toho být snad nemusím. Donesu vám alespoň vodu. Nic jiného tady k pití ani není." řekla Lily a vypařila se.

John se tedy obrátil na mladého Pottera.

"Jde o to, že od zítřka nastupuješ do práce."

"To mi došlo." řekl jízlivě James.

"Už jsem začínal pochybovat o tvé inteligenci." nenechal si to líbit John.

"To je v pořádku. Já o té tvé pochybuju už od té doby, co jsi mi podal ruku." setřel jej James.

"Práce tě snad srovná." ušklíbl se na něj John.

"Já ti nevím. Nezdá se mi, že by tebe nějak srovnala. Úsměv máš pořád křivý jako paragraf."

"To říká…" nestihl ovšem svou myšlenku dopovědět, neboť přišla Lily.

"Už se to nese." řekla a položila na stůl tác se sklenicemi plnými oné průzračné tekutiny.

"Děkuji, Lily." usmál se na ni John.

"Není zač. Je to jenom obyčejná voda."

James začínal vzteky rudnout, ovšem jakmile se k němu rudovláska otočila, výraz na tváři mu téměř okamžitě změkl.

"Tobě jsem ještě donesla ručník. Znovu jsem ho namočila." podávala mu ho.

On se na chvíli zamyslel a potom řekl "Díky, ale mám lepší nápad."

Dřív, než se dívka nadála, už seděla na Jamesově klíně.

Chlapec jí ruku s ručníkem položil okolo jeho krku a přiložil ji na onu hrčku.

"Držela bys mi to tam, prosím?" připojil psí pohled a upřel na ni své oči.

"Neříkal jsi předtím, že ti nic není?" ptala se s lehký úšklebkem.

"Chtěl jsem být frajer. Ale teď… teď se to skoro nedá vydržet." dodal na vysvětlenou.

"Co mám s tebou dělat." zašeptala a musela se pousmát.

Chlapcův úsměv se rozšířil od ucha k uchu a škodolibě se podíval na opět vyjukaného Johna.

"Co jste řešili?" ptala se Lily.

"Jamesovu práci.“ odpověděl jí a pokračoval s pohledem upřeným na Jamese. „Dostaneš se tam pomocí této mapy. Musíš tam být v šest ráno. Cesta trvá asi půl hodinky." řekl a podával Jamesovi menší mapku.

"Tento dopis předáš tomu pánovi, který je napsaný na obálce." podal mu další obálku.

"On ti řekne vše potřebné." ukončil to.

"Dobře a v čem ta práce bude spočívat?" ptal se se zvědavostí James.

"Měl bys překládat nějaké palety se zbožím nebo něco podobného. Prostě dřina. Budeš mít právo na přestávku na oběd. Končit bys měl nějak kolem páté večer."

"Já ti to říkala." šeptla Lily směrem k Jamesovi a pak se zeptala Johna "A já?"

"Ty to budeš mít lehké. Ráno mu připravíš snídani, svačinu. Pak máš volno a musíš vařit oběd, na který James přijde. Můžeš pouklízet, umýt nádobí a takové ty ženské práce. Ještě uvařit večeři a to je asi tak vše." usmál se na ni a poté jí nabídl "Budeš muset chodit na nákupy. Jestli chceš, můžu jít zítra s tebou, abych tě tady provedl. Stejně nemám co dělat a navíc by byla škoda, kdyby se takové krásné holce něco stalo."

James si jen tak prokřupal klouby a když se na něj Lily pohoršeně podívala, nevině pokrčil rameny.

"Je to jistě velmi výhodná nabídka, ale my jsme dnes chtěli jít na velký nákup spolu. Takže se budeme muset obejít bez tvé pomoci." Jamesův pohled ovšem nijak nevyzařoval, že ho to mrzí.

"Klidni se." sykla tak aby to neslyšel John, Lily a potahala chlapce za vlasy na zátylku.

Tentokrát zaskučel James a chytil se postiženě za hlavu, kde se jeho dlaň setkala s tou její.

Rudovláska to nijak nekomentovala a obrátila se na Johna "Vážně si toho cením, ale už jsme tak domluvení." usmála se.

"Nevadí… ale jak si poradíte s mudlovskými penězi?" zajímalo ho a s nadějí se podíval na Lily.

"Líp než ty." šept si pro sebe James, ale bohužel jej uslyšela dívka sedící na něm a jemně mu stiskla ono zranění nezranění.

"Au." vyšlo z jeho úst.

Lily svůj tlak z jeho boule zmírnila a opět promluvila na Johna "Já jsem mudlorozená. Až do svých jedenácti jsem nevěděla, že něco jako kouzla existují. Mudlovské peníze bych dokázala používat i ve spánku."

"Dobře. Tady to máte." předal jím poslední obálku, kterou měl v ruce.

"Jo a ještě abych nezapomněl, přinesl jsem vám i druhé klíče. Když budeš v práci a Lily zrovna někde mimo hotel, neměl by ses jak dostat dovnitř." osvětlil to a předal chlapci klíče.

"Díky. Nechceme tě vyhánět, ale naše žaludky praží po jídle, takže…" nechal James větu vyznít do ztracena.

"Chápu. Kdybyste něco potřebovali, víte kde mě hledat." usmál se spíše na Lily.

"Jasně. Pokoj 317 je nám vždy k dispozici." ušklíbl se James.

Rudovlásce to nedalo a tentokrát jej za vlasy zatahala pořádně, až chlapci málem vytryskly slzy. Potom z něj ladně seskočila a šla Johna odprovodit.

James jim byl samozřejmě v patách.

V chodbě se opět odehrálo to zvláštní loučení, při kterém Lily obdržela pusu na obě tváře.

James jen mávl a zabouchl Johnovi dveře před nosem.

Jakmile tak učinil, zhluboka si vydechl.

"Konečně zmizel. Parazit jeden." zavrčel, mezitím co se vraceli zpět do kuchyně.

"Nechápu, proč si na něj byl takový hnusný. Snaží se nám jen pomoct." bránila ho Lily.

James ji ovšem jakoby neposlouchal a přešel ke stolu, odkud sebral ručník, který mu předtím rudovláska držela na hlavě.

Došel až ke dřezu, kde jej znovu namočil a pořádně vykroutil.

Potom se postavil před Lily, opatrně jí pozvedl bradu a pečlivě utřel obě tváře.

"Co to děláš?" ptala se, když chlapec se spokojeným úšklebkem pokládal ručník zpět na stůl.

"Čistím tě." řekl prostě.

"Ty jsi blázen." zasmála se.

"Do tebe." neodolatelně na ni mrkl.

Rudovláska to nijak nekomentovala a místo toho řekla "Co teď?"

"Když už ten blb trůní v pokoji 317, tak bychom konečně mohli jít na to jídlo. Co říkáš?"

"Jasně že jo nebo oba pojdeme hlady. Jenom se ještě upravím." šeptla Lily a zmizela dveřmi v chodbičce, kde si ze svého kufru vytáhla kosmetickou taštičku, se kterou se pak zavřela v koupelně.

Když o necelých patnáct minut později vycházela, zjistila, že James už stojí nachystaný s mapkou a obálkou ve které jsou peníze, v předsíňce a netrpělivě si poklepává nohou.

"Ženské." odfrkl si, jakmile Lily vyšla a vypadala skoro stejně jako předtím, až na učesané vlasy a znova lehce namalovaná.

"Nebyla to až taková doba." zasmála se.

"Dost na to, abych zjistil, že máš v kufru šaty." řekl jí a hlavou kývl směrem k otevřenému zavazadlu, které Lily zapomněla zavřít.

"Cože?" zeptala se nechápavě a došla ke kufru.

Skutečně, na povrchu byly její šaty, kterých si předtím nevšimla.

Přísahala by, že si je ale nebalila.

Vzala ony šaty v lehce zelené barvě do rukou a pozorně si je prohlédla.

Hned pod nimi našla lísteček, na němž bylo krátce a výstižně napsáno:

Třeba se ti budou hodit.

tvá nejmilejší Kate

Koho jiného by tohle taky mohlo napadnout.

"Holky mi je tam daly, i když nevím proč." zamrmlala a zavřela kufr.

"Můžeme jít." zavelela po chvíli a společně se vydali ven z apartmá.