Zdálo se to jako minuta, co Lily znaveně ulehala do postele.

Přála by si ještě pár hodin tvrdého a nikým nerušeného spánku, místo toho ji však probudil hlasitý křik její kamarádky, která ještě včera večer vypadala, že skrze svůj plný žaludek snad zemře.

"Vstávejte!" křičelo to černovlasé stvoření.

Ze všech tří postelí se ozvalo hlasité zamručení a tiché nadávky.

Kate stála uprostřed pokoje, již oblečená a s úsměvem na tváři.

"Kolik je hodin?" ptala se unaveně Susan.

"Půl šesté." odpověděla jí Kate.

Blondýnka po ní vrhla pohled a zakřičela "Merline! Proč nás budíš o půl šesté! Jsi v pořádku, Kate?!" ptala se ke konci nevěřícně.

Ovšem to černovlásku nevyvedlo z míry a s klidem jí odvětila "Já jsem v naprostém pořádku, zlatíčko. Jen někdo má asi sklerózu. Dneska se přece jede do mudlovského světa a myslím, že bys měla něco udělat s tím vrabčím hnízdem na hlavě nebo od tebe Matt uteče, jen co tě uvidí." ušklíbla se.

"A sakra." zaklela Susan a zmizela v koupelně.

"Už tě nebolí břicho?" ptala se jí zase ještě rozespalá Mandy.

"Nene. Nějak to přešlo a jako bonus jsem se skvěle vyspala." dostalo se jí odpovědi.

Amanda jen něco zamručela a šla se obléct.

Lily se k vyhrabání z vyhřátých peřin, stále ještě neodhodlala. Jen si spokojeně s přivřenýma očima ležela v posteli a přemýšlela.

Za chvíli k ní přišla Kate.

"Lily." řekla jí potichu.

Rudovláska nuceně otevřela oči a podívala se na její kamarádku, která si nyní sedla na kousek postele.

"No?"

"Mluvila jsi včera s Jamesem?" zajímalo Kate.

Při této vzpomínce se rudovlásce objevil úsměv na tváři.

Pokoušela se jej skrýt slabým odkašláním a poté řekla "Jo. Mluvili jsme o tom. Říkal, že si s Blackem zkusí promluvit, ale taky, že je to jen a jen na tobě. Myslí si, že se s Blackem nenávidíte podobně, jako jsem jej nenáviděla já a tak pochybuje, že by si na tebe něco zkusil. Ale Black je Black a u toho nikdy nevíš. Každopádně mi slíbil, že si s ním promluví." ukončila to s úsměvem Lily.

Dívka si malinko oddechla a pak se usmála "Děkuju. Uvidíme, jak se to všechno vyvine. Už bys měla vstávat. Za čtvrt hodiny máme být ve Velké síni." informovala ji.

Lily vyskočila z postele a už se oblékala do věcí, které si včera připravila.

Poté šla do koupelny, kde se učesala a ještě poupravila.

Přesto, že byla skutečně rychlá, měla asi pětiminutové zpoždění.

Své kamarádky už poslala do Velké síně, aby alespoň ony neměly průšvih.

Ještě naposledy pohladila lilii na nočním stolku a napustila jí do vázy čistou vodu, i když tušila, že až se vrátí, kytička už bude jistojistě zvadlá.

Poté v rychlosti opustila prostory ložnice.

Poklusem mířila z dívčích ložnic, když ve společenské místnosti doslova narazila do Remuse se Siriusem.

"Kde máte Pottera?" vyletělo z ní, jakmile zjistila, že čupřina vždy rozježených vlasů chybí.

"No… On si ještě dobaluje a nás už poslal pryč." řekl malinko nervózně Remus.

"To si dělá srandu?! Já ho přetrhnu jak hada! Ten ještě uvidí." mumlala si potichu Lily, mezitím co v rychlosti vystupovala schody do chlapeckých ložnic.

„James si teda uměl vybrat. Taková fúrie." smál se Sirius a společně se svým kamarádem, který jen kroutil hlavou jeho slovníku, zamířili do Velké síně.

Rudovláska mezitím jako blesk vletěla do ložnice Pobertů.

Neobtěžovala se ani klepat a rovnou prudce otevřela dveře.

Ovšem výjev, který právě uviděla, ji málem dostal do kolen.

Uprostřed místnosti seděl na přeplněném kufru James Potter a snažil se jej zavřít.

Okolo něj se válela spousta věcí, které se do tohoto objemného zavazadla už nevešly.

Jakmile mladík uslyšel, že se dveře do pokoje otevřely, rychle vzhlédl a v očích se mu objevilo zděšení. Z Lily šel v tuto chvíli skutečně respekt.

"Ev..Lily?" zeptal se nechápavě a rychle se opravil.

Ovšem dívka nevěnovala jeho oslovení žádnou pozornost a dále propalovala Jamese pohledem.

Nakonec si odhodlaně odhrnula vlasy z čela a přešla k němu.

"Tohle si ještě vyřídíme." sykla a sklonila se.

"Slez z toho kufru." poručila mu.

Jakmile tak mladík učinil, zvedla kufr a obrátila jej vzhůru nohama, takže veškerý jeho, narychlo naházený obsah skončil na zemi.

James jen vykulil oči a chtěl něco namítnout, ale to už mu rudovláska udělovala další pokyny.

"Posbírej všechny věci, které si chceš vzít." nařídila mu a dala se do složitého mávání hůlkou a mumlání určitých kouzel.

Stále ještě malinko zmatený chlapec raději nic nenamítal. Při dívčině momentálním rozpoložení, kdy měla v ruce hůlku a náladu jako zuřivá saň, by pro něj byť jen jediné slůvko mohlo být životu nebezpečné.

Urychleně začal sbírat věci po pokoji.

Lily po chvíli dokončila kouzlení.

Když James nakoukl do kufru, zjistil, že je jeho vnitřek několikanásobně zvětšený, až z toho zrak přecházel.

"Naházej to rovnou dovnitř, na skládání není čas, i když pochybuju, že bys to skládal i tak." ušklíbla se a také začala věci okolo sebe sbírat a házet je do kufru, který vypadal, jako by snad ani neměl dno.

Jakmile všechno oblečení okolo nich zmizelo, James si ještě zaběhl do koupelny pro nějaké věci, rychle je tam hodil a mohl své zavazadlo konečně zavřít.

Poté zvedl zrak a vesele se zazubil na Lily.

"No super… jen jsem zvědavá, co si teď oblečeš." prohodila Lily.

Ano, chlapec byl skutečně pořád v pyžamu. Jestli se tak dalo říkat oděvu skládajícího se z vytahaného a místy potrhaného trika se zlatonkami a volných šortek, které měl na sobě.

"Doprdele." zaklel a jal se do otevírání kufru.

Po chvíli mu ale došlo, že by prohrabávání a hledání oblečení, které bylo stejně zmuchlané, zabralo další půlhodinu.

Rychle proto kufr zavřel a přeběhl ke skříni.

Odněkud vytáhl ještě několik kusů čistého neskrčeného prádla a zmizel v koupelně.

Lily si po chvíli začala nervózně podupávat nohou.

Tohle bude průšvih jak mraky. Běhalo jí hlavou.

Přemýšlela, jaký druh trestu, pro ně profesorka McGonagallová asi tak zvolí, takže nebylo divu, že se velmi lekla, když ji něčí ruka pevně chytla za dlaň a tahala ven.

"Musíme si pohnout." říkal vcelku vystrašeně James, mezitím co probíhali tichou společenkou.

"Neříkej." musela si rýpnout, ale skutečně přidala.

Společně, ruku v ruce, v neuvěřitelné rychlosti probíhali spícím hradem.

James opět využíval veškeré zkratky, které kdy se svou partou Pobertů objevili.

Poslední schodiště seběhli tryskem a pak rovnou do Velké síně.

Svým rychlým a udýchaným vpádem vyvolali menší rozruch.

Profesor Brumbál stál před nebelvírským stolem a očividně už aplikoval své vlastní kouzlo na několik dvojic, jelikož u stolu seděli už jen Susan s Mattem, Sirius, Remus, Mandy a Kate.

Všichni svými pohledy nervózně stříleli od Jamese a Lily k naštvané profesorce McGonagallové.

"Potter, Evansová! Okamžitě sem!" rozléhal se Velkou síní její hlas, jen co jejich přítomnost zaznamenala.

"Chci se rozloučit s holkama." zanaříkala Lily a pevně stiskla Jamesovu ruku.

Onen mladík na tom byl podobně.

Proto se zhluboka nadechl a ignorujíce profesorčino přísné volání, zamířil na místa, kde jejich přátelé společně seděli.

Lily šla samozřejmě s ním.

Ihned se vrhla všem svým kamarádkám kolem krku.

"Lily! Měli jste jít s Jamesem jako první. McGonagallová je skutečně naštvaná." řekla jí s obavami v hlase Mandy.

"To je jedno. Já se s vámi prostě musím rozloučit. Takže, mějte se tam dobře. Susan, ty nedělej s Mattem žádné nekalosti. Mandy, ty se nestyď před Remusem mluvit a pozor na červenání. Kate, ty si zkus zachovat chladnou hlavu a pozor na jeho manýry." šeptala každé z nich nějakou radu.

Pak je ještě naposledy všechny hromadně objala a narovnala se.

Pohledem střelila k Jamesovi, který se plácal se svými kamarády po ramenou a také si něco šeptali, poté se podíval vážně na Siriuse a ten jen přikývl. Lily došlo, o čem jejich mimická konverzace asi byla "Jdeme?" zeptala se jej.

On se podíval nejdříve na ni a poté na profesorku McGonagallovou, která měla ruce zkřížené na prsou a rty stažené do úzké čárky.

"Budeme muset." řekl a společně se bok po boku vydali k profesorce.

Prošli kolem profesora Brumbála, který právě něco říkal páru, jež stál před ním, a zamířili k ní.

"Zase vy dva! Co se stalo tak důležitého, že jste přišli opět pozdě?!" ptala se rozladěně a pozorně pozorovala jejich reakce.

Lily se rozhodla přenechat slovo Jamesovi.

Přeci jen, on má více zkušeností s omluvami a různými průšvihy.

Tentokrát ale hoch řekl skutečně pravdu. Možná uznal za vhodné, že bude lepší, když nebude v této chvíli vymýšlet překotné lži, do kterých by se pouze zamotal.

"No... paní profesorko, my jsme měli včera večer hlídku. A já jsem byl tak lehkomyslný, že jsem neměl sbaleno. Bohužel, jak jsme se vrátili, bylo něco po půlnoci, já lehl a spal. Ráno mě vzbudili kluci, ale bylo příliš pozdě. Rychle jsem začal balit, i když jsem věděl, že to nestihnu. Naštěstí mě tady Lily přišla na pomoc a společnými silami jsem měl sbaleno mnohem dříve, než bych to byl zvládnul sám." dopověděl a podíval se na dívku po jeho boku.

Poté, jako na povel, oba dva nadhodili štěněčí pohledy a zaměřili je na vcelku vykolejenou profesorku, která skutečně malinko změkla.

"Co už s vámi. Tento rok, máte nějak moc společných průšvihů. Vaše jediné štěstí je, že odjíždíte pryč. Jinak by vás trest neminul. Znova vám to zopakuji. Jste primus a primuska, měli byste chodit včas a jít ostatním příkladem. Doufám, že jakmile se vrátíte z toho pobytu, vaše chování se alespoň malinko zlepší. Teď už prosím pojďte za mnou." kapitulovala nakonec a rozešla se k profesoru Brumbálovi.

Ten právě dokončil na jednom páru kouzlo a poslal jej i s profesorkou pryč.

Oba dva tedy sami stanuli před tímto mocným kouzelníkem.

"Omlouváme se ještě jednou za zpoždění, pane profesore." řekla Lily a podívala se na něj lehce provinile.

"To je v pořádku, slečno Evansová. Myslím, že vás už profesorka McGonagallová dostatečně vypucovala. Jste mladí a rozverní, nechce se po vás, abyste se chovali zapškle a dospěle, ale jedno je pravda, měli byste jít ostatním příkladem. I když to možná nejde poznat, mladší studenti k vám vzhlíží, chtějí být jako vy. To jen tak málo k tomuto vašemu pozdnímu příchodu. Teď vám řeknu ještě pár věcí, které se týkají onoho pobytu. Jakmile vyjdete v doprovodu profesorky McGonagallové ven, bude na vás čekat nějaký bystrozor, který vás buďto pomocí přenášedla nebo jiným prostředkem dostane na místo, které jste si vylosovali. Tam vás předá člověku z ministerstva, který bude také po dobu vašeho pobytu bydlet v hotelu. Bude dohlížet na vaši bezpečnost. Pokud si nebudete s něčím vědět rady, nebojte se na něj obrátit. Teď už bych přešel k onomu kouzlu. Jak jsem již několikrát říkal, vymýšlel jsem ho já, takže se jej nesnažte nijak obejít. Jestli vás mohu poprosit, chytněte se za ruce." řekl jim jakoby nic.

Chvíli oboum trvalo, než zpracovali tolik informací, poté ale James opatrně vzal Lilyinu dlaň do své a usmál se na ni. Rudovláska mu k jeho překvapení úsměv opětovala a malinko stiskla jeho ruku.

Otočili se oba na profesora, který si je zamyšleně prohlížel.

Nakonec vytáhl svou hůlku a namířil s ní na oba žáky.

"Quatro fresco." zamumlal a udělal složitý pohyb se zápěstím, poté spokojeně sklonil hůlku.

"Zase to záření." řekla Lily, jen co se podívala na jejich propletené ruce, které opět jemně zářily.

Oba dva se rychle pustili a inkriminované části strčili do kapes.

"Pan profesor White mi říkal, co u vás zpozoroval. Je to opravdu veliká zvláštnost, ale zároveň jistý dar. Společně jste neskutečně silní. Jen této schopnosti prosím vás nezneužívejte, mohlo by se stát něco vážného. Chtěl bych vám popřát hodně štěstí a ať naberete plno kladných zkušeností, hlavně se prosím vás nepozabíjejte." řekl jim ještě.

Následně k nim přistoupila profesorka McGonagallová a tak ji následovali.

Společně došli až na místo, kde už neplatila ochrana o přemisťování, přičemž jim po celou dobu profesorka říkala a důrazně je upozorňovala, ať se chovají slušně.

Tam se zastavili.

Profesorka se rozhlížela, pak se na ně zpět otočila a řekla.

"Shodli jsme se s panem ředitele, že vy dva jste natolik schopní, že se na místo určení dostanete pomocí asistovaného přemístění. Dva bystrozoři, kteří vám byli přiděleni, by zde měli být za malou chvíli." jen co doznělo poslední její slovo, před všemi se za hlasitého lupnutí zhmotnily dvě postavy.

"Ach ne." dostal ze sebe James a vyjukaně koukal na osoby před sebou.

"To je teda přivítání, synu." řekl mu starší muž, vypracované postavy. Byl oblečen v mudlovských věcech, ale na první pohled bylo vidět, že mu v nich není zrovna nejlíp, na nose měl posazeny brýle a v ruce třímal hůlku. Čeho si Lily ovšem nemohla nepovšimnout, byly jeho černé, neposedné vlasy, které by jako z oka vypadly těm Jamesovým.

"Taky tě rádi vidíme, Jamesi." usmála se žena, která stála vedle muže a držela jej za ruku. Delší, také černé vlasy, svázané v culíku a veselý a upřímný úsměv doplňovaly dvě krásné oříškové oči, kterými se mohl pyšnit i jeden chlapec.

Rudovlásce došlo, že před ní stojí manželé Potterovi, rodiče chlapce vedle ní.

James zjihl a byl krotký jako beránek.

"Ahoj tati." přišel ke svému otci a chlapácky jej objal.

"Ahoj mami." jen co to dořekl, jeho maminka jej začala mateřsky mačkat v náručí, až to vypadalo, že jej už nikdy nepustí.

"No tak mami… udusíš mě." sípal.

"Promiň." odtrhla se od něj a vlepila mu obrovskou pusu na tvář.

James si ono místo okamžitě začal otírat.

Lily se musela potichu zasmát, on se jen otočil a s malinko červenými tvářemi se na ni usmál.

"Dobrý den, Minervo." pozdravili oba manželé profesorku McGonagallovou, která jim vřele odpověděla.

Poté jim předala malý papírek, na kterém bylo napsáno místo, kde je měli dopravit a obrátila se na Jamese s Lily "Teď mi prosím dejte vaše hůlky."

Oba dva tedy nedobrovolně vyndali své kouzelné proutky a předali je do profesorčiny napřažené dlaně.

Profesorka se poté rozloučila a odešla zpět do hradu pro další dvojici.

"Dobře… takže, James půjde se mnou a manžel vezme tady Lily." řekla a ukázala na ni.

Rudovláska vykulila oči a chtě nechtě se musela zeptat "Vy...vy mně znáte?"

"Samozřejmě, kdo by tě neznal. Krásné rudé vlasy, štíhlá postava a hlavně ty smaragdově zelené oči. Jsi ještě krásnější, než James povídal. Vlastně o tobě pořád mluví. Už snad od prvního ročníku neposloucháme doma nic jiného, jen jak jej neustále odmítá jedna krásná rudovláska a že na ni nezabralo ani, když ji polil vodou nebo zavedl na astronomickou věž." řekla jí paní Potterová a Lily se na chlapce překvapeně podívala.

"Teď jsme jej dostali do rozpaků." zasmál se pan Potter.

Chlapec měl ovšem stále skloněnou hlavu a pozoroval špičky svých bot.

Bylo na něm vidět, že by se nejraději vypařil.

Lily si povzdychla a přešla k němu.

Opatrně se dotkla jeho ramene a donutila jej tak zvednout hlavu.

"Opravdu?" zašeptala.

James ještě více zrudl a s pohledem upřeným do jejich očí přikývl.

"To je ehm...milé." usmála se, aby mu zlepšila náladu.

"Třeba je budeme za týden přemisťovat zpět jako čerstvý páreček." řekla paní Potterová.

Tohle zase vehnalo do tváře červeň Lily.

James se na ní podíval a musel se chtě nechtě usmát.

Byla tak roztomilá.

"No tak mami… už toho nech." zastal se jí.

Paní Potterová se jen zasmála a řekla "Tak dobře. Jdeme na to. Pojď sem, ať se můžeme přemístit."

Chlapec k ní tedy přešel, ona jej pevně chytla za ruku a švihla hůlkou. Ozvalo se hlasité prásk a oba dva zmizeli.

"Tak a teď my. Pevně se mě drž, ano? Nemusíš se ničeho bát." ujistil ji pan Potter.

Lily se křečovitě chytla jeho nastavené ruky a zhluboka se nadechla. Naposledy viděla, jak mávl hůlkou a potom je pohltila tma.

Rudovláska raději zavřela oči.

Otevřela je až ve chvíli, kdy ucítila, že ji někdo jemně drží za ramena a šeptá "Lily, už jsme tady. Zvládla jsi to. Můžeš otevřít oči."

Jakmile tak učinila, zatočil se s ní celý svět a spadla chlapci přímo do náruče.

"Ti na to jdou teda zhurta." řekl se smíchem pan Potter.

"Tati." napomenul jej James.

"Lily si v pořádku?" ptal se jí a opatrně ji pohladil po rudých vlasech.

"Není mi zrovna nejlíp." zamumlala do jeho hrudi.

"To bude v pořádku, uvidíš. Za chvíli to přejde." konejšil ji.

"To doufám, jinak budeš mít pozvracené triko." zasmála se.

"Mně to vadit nebude, protože bude pozvracené od tebe. To snad ani prát nebudu." zasmál se.

Rudovláska se od něj malinko odtáhla, protože dostala menší záchvat smíchu.

"Tady máš Lily, napij se." podala jí paní Potterová láhev s vodou.

"Děkuji." usmála se na ni dívka a hltavě se napila.

"Už je to lepší." řekla po chvíli.

"Takže zvracení nebude?" ptal se s psím pohledem James.

Lily se jen zasmála.

"My už půjdeme. Už jsem jde ten, co vás bude mít na starost." řekl pan Potter.

Lily poodešla od Jamese, aby se mohl s rodiči pořádně rozloučit. Ti poté, k jejímu velkému údivu objali i ji a ruku v ruce se přemístili pryč.

Zrovna v tu chvíli k nim přišel vcelku mladý chlapík, který vypadal, že mu je tak o pár let více než těmto dvěma kouzelníkům.

"Ahoj, tak vás tady vítám. Mé jméno je John Parkinson a budu vám různě pomáhat, radit a takovéhle věci. Můžeme si tykat? Jsem skoro tak starý jako vy." řekl energicky a už nabízel Jamesovi ruku.

Ten ji přijal a potřásl si s ní.

Navzájem si řekli svá jména a John poté předstoupil k Lily.

"A jak se jmenuje tahle krásná dívka?" ptal se fascinovaně.

"Lily." odpověděla mu a podala mu také svou ruku.

Josh si s ní potřásl a připojil polibek na obě tváře.

"Tak pojďte. Ukážu vám, kde budete bydlet." řekl a zamířil směrem k hotelu, na kterém bylo napsáno Cambrion.

Přitom vzal Lily kolem ramen.

Střapatý chlapec doslova pěnil a měl chuť tomuto Johnovi jednu natáhnout.

Vůbec mu totiž nebyl sympatický.

Došli dovnitř, kde se od nich John na malou chvíli odpojil, aby šel pro klíče.

"Můžeme jít. Je to pokoj číslo 318."

S tímto vystoupal do schodů, kde následně zabočil doleva.

Prošli dlouhou chodbou, až konečně zastavili u dveří číslo 318.

"Mám jít s vámi nebo to zvládnete?" ptal se.

"Zvládneme to sami, díky." řekl James s falešným úsměvem a doslova mu vytrhl klíče.

"Dobře. Kdyby se něco dělo nebo jste potřebovali pomoct, stačí zaklepat na 317. To je můj pokoj." informoval je, mrkl na Lily a zmizel ve vedlejších dveřích.

James rychle odemkl dveře a vešel dovnitř. Lily jej následovala, tušila, co se chlapci nelíbilo.