James s někým dlouhou chvíli o něčem mluvil, ale podle stupňující se hlasitosti z obou stran to spělo spíše k menší hádce.

Lily ovšem nechtěla nikam chodit a zjišťovat, kdo brýlatého chlapce zase popudil.

Proto v klidu ležela roztažená na posteli a s přivřenýma očima se snažila rozluštit, o čem neutichající hovor ve vedlejší místnosti asi tak může být.

"Jo, předám jí to." uslyšela pouze a poté někdo hlasitě přibouchl hlavní dveře.

Rázem bylo opět ticho.

Rudovláska mohla dokonce postřehnout i svůj lehce zrychlený dech a kroky, jež mířily ke dveřím do ložnice.

Posadila se na posteli, očekávajíc, že James co nevidět vstoupí dovnitř.

Ovšem chůze najednou utichla a šlo slyšet, jak si chlapec povzdechl a obrátil se, míříc úplně jinam.

Lily tohle jeho chování upřímně nechápala, zajímalo ji, co vlastně má James předat.

Přes veškerou svou zvědavost, ovšem zůstala dále sedět na posteli napnutá jako kšandy, jež s oblibou nosil její dědeček.

Po pár minutách se otevřely dveře na druhé straně, které vedly z obýváku a James s jeho obvyklým úsměvem nakráčel dovnitř.

"Kdo to byl?" ptala se obezřetně rudovláska, jen co se chlapec posadil na stolek, jež postával u zdi.

"Jen si někdo spletl pokoj." mávl ledabyle rukou a snažil se přejít na jiné téma.

Ovšem tuhletu nebelvírskou dívku, jen tak někdo neoblafne.

První však vzala z postele jeho tričko, které tam nechal a hodila jej po něm. Nechtěla se zbytečně rozrušovat jeho vypracovaným tělem. Při pohledu na polonahého chlapce ji totiž přepadaly opravdu zvláštní myšlenky, které se snažila si ze všech sil odepřít.

„Ale copak? Nelíbí se ti pohled na můj pekáč buchet?“ zeptal se s jiskřičkami v očích, když chytil hozené tričko a natočil se jako nějaký model.

„K pekáči buchet máš ještě daleko.“ ušklíbla se na něj rudovláska.

Lily se nikdy nelíbili  příliš vypracovaní kluci, kteří vypadali, že v posilovně i spí. James byl lehce nadprůměr a přesně to se jí líbilo. Neměl dokonale vyrýsované svaly, ale šlo vidět, že sportuje. Přesně takové tělo rudovlásku přitahovalo. Tohle mu však neměla v plánu vykládat.

„Budeš nemocný.“ řekla ještě a James si po chvíli ono tričko skutečně oblékl.

„Kdo to teda byl?“ dorážela na něj opět sama sebou.

„Nějaký cizí chlápek. Nic zajímavého. Asi se ztratil.“ zase ji odbyl.

"Jasně a proto jsi se s ním asi tak pět minut dohadoval." poznamenala hořce.

Chlapci malinko zatrnulo, ale snažil se to na sobě nedat znát a zpříma se jí podíval do očí.

"Neřeš to, jo? Prostě nějaký omyl." utnul to, myslíc si, že už se v tom Lily nebude rýpat.

Jak už to však bývá, opak se stal pravdou a Lilyino tempo se kterým do něj pouštěla se začínalo stupňovat.

"Co mi máš předat?!" vybafla ostře, čekajíc na nějakou smysluplnou odpověď.

James malinko zbledl "Ale nic…" dostal ze sebe.

"Neštvi mě. Nejsem hluchá a blbá už vůbec ne."

"Opravdu o nic nejde." snažil se ji přesvědčit.

"Pottere!" zavrčela zlostně a to už i on věděl, že jde do tuhého.

Lily by na něj byla schopna klidně vzít i onu paličku na maso, která mu dnes málem uskalpovala prsty, jen aby z něj dostala pravdivé odpovědi.

"Co?" vyřešil to pomocí jeho úšklebku.

"Dobře. Když mi to nechceš říct, zajdu za Johnem. Ten už bude vědět, kdo to byl. Ostatně všechno jde přes něj." Lily věděla, že má téměř vyhráno a aby dala jasně najevo, že svá slova myslí vážně, začala se pomalu zvedat.

James si povzdechl a také se postavil na nohy.

"Tak dobře, vyhrála jsi. Počkej tady, jo?" řekl, držíc před sebou ruce, jako kdyby čekal, že rudovláska každou chvíli vystartuje a uteče.

Pomalu postoupil až ke dveřím, za kterými následně zmizel.

Lily zůstala v místnosti a netrpělivě poklepávala nohou.

Vlastně by ji vůbec nezajímalo, kdo to tam byl, kdyby nezaslechla, že se baví o ní a že pro ni onen dotyčný něco měl.

James byl za chvíli zpět a něco schovával za zády.

"Ještě bych ti k tomu něco měl říct." řekl.

"Tak mluv." vyzvala jej a založila si ruce na prsou.

"Byl tu někdo z recepce říkal, že je to pro tebe." začal a přistoupil až k Lily.

"Proč jsi mě nezavolal?" ptala se jej.

James ovšem neodpověděl, jen pokrčil rameny a konečně vytáhl to, co se snažil celou dobu schovávat za zády.

Před Lily se objevil velký puget rudých růží, jedna krásnější než druhá.

Tyto květiny, nádherně vonící a zároveň tak nebezpečné, rudovlásku vždy fascinovaly a měla je ráda skoro stejně jako její milované lilie.

"Páni..." vydechla ohromeně "Kdo to poslal?"

"Vzhledem k tomu, že tě tady zná pouze jeden člověk, je to celkem jasné." řekl nepříliš mile a předal jí onu obrovskou kytici.

Poté poodstoupil o kousek dále a stále dívku, která nyní měla jiskřičky v očích, bedlivě pozoroval.

Lily si přivoněla ke kytici a opět ji obklopilo nádherné aroma.

Úplně uprostřed, mezi několika rudými kvítky, zahlédla lísteček.

Pomalu, tak aby neublížila ani jediné růžičce jej vytáhla a rozložila "Pro ohnivou dívku, ohnivá květina. J." přečetla šeptem a malinko se pousmála.

Chvíli jí napadlo, že to písmenko na konci znamená buď John, nebo také James.

Když, ale viděla, jak se chlapec zašklebil, došlo jí, že on tohle jisto jistě neposlal a navíc ví, že její opravdu nejoblíbenější květiny jsou lilie.

"Jsou krásné." řekla a zamířila do kuchyně, aby natočila do skleničky vodu, do níž poté kytici vložila a zanesla ji zpět do ložnice na noční stolek.

Při tomhle počínání si vzpomněla na podobnou příhodu, jež se stala v Bradavicích.

S tím rozdílem, že tehdy dostala lilii a dostala ji od Jamese.

Tehdy cítila něco zvláštního, magického a nepopsatelného.

Ovšem pocity, které jí kolovaly tělem tentokrát, byly naprosto odlišné než ty v Bradavicích. Nyní cítila menší šok. Byla zvědavá, proč jí John poslal hned první den kytici a ještě k tomu takovouhle. Bylo jasné, že musela stát hotový balík.

Tahle kytice jí ovšem přišla, jako kdyby ji dostala od otce, dobrého přítele nebo třeba dědečka. Kdežto u té, kterou nedávno obdržela od známého neznámého, se cítila velmi zvláštně.

Vzpomínala, jak měla co chvíli nutkání pohladit onu lilii a stále přečítat popsaný pergamen.

U téhle honosné kytice tuhle potřebu ovšem nijak nepociťovala.

Určitě bude muset Johnovi později poděkovat.

Z hlubokých myšlenek ji vyrušil Jamesův hlas "Nedáme si něco na jídlo? Už mi vcelku vyhládlo." říkal a stále sledoval růže.

Lily sebou polekaně trhla a otočila se na něj "Jo… jasně." souhlasila a bez jediného slova zamířila do kuchyně.

James jí byl samozřejmě celou dobu v patách.

"Co by sis tak představoval?" ptala se a hleděla do přeplněné ledničky.

"Nechám to na tobě. Stejně je to všechno vynikající a chutné." skládal jí poklony.

Rudovláska pokrčila rameny a vyndala vajíčka. Rozehřála na sporáku pánev a rozklepla na ni pár vajíček.

James se mezitím opřel vedle ní a znovu si ji pozorně prohlížel, jakoby se na ni nemohl vynadívat.

"Co je?" otočila se na něj s otázkou v očích.

"Nemůžu se na tebe dívat?" ptal se s úsměvem a stále ji sledoval.

Lily se začala pod jeho rentgenovým pohledem malinko červenat.

Nebylo jí to zrovna dvakrát příjemné.

Když si šla pro vařečku, aby měla vajíčka čím rozmíchat, vzala do ruky utěrku, která se válela na lince.

James na ni stále provokativně hleděl a tak se v rychlosti otočila a onen kus hadry chlapci okamžitě přistál na tváři a malinko mu smazal jeho dosavadní výraz.

Poté se už klidně vrátila k pánvičce a začala vajíčka pomalu míchat.

"To jsem si nezasloužil." řekl dotčeně James.

"Nemáš na mě čumět.“ odsekla mu dívka a dále se věnovala přípravě večeře.

James ovšem pokračoval v tom, co tuto rudovlásku tak rozrušovalo.

Lily se trhavě nadechla a s pozdvihnutým obočím se na něj podívala.

Po chvíli si povzdechla, když v tom ji něco napadlo. Není to zrovna geniální, ale alespoň by se jeho pozornost mohla na chvíli soustředit jiným směrem než k ní.

"Můžeš mezitím místo tohoto čirého čumění prostřít stůl." navrhla, ale v jejím hlase byl jasný podtón toho, že James stejně nemá na vybranou.

"Dobře. Co mám dělat?" povzdychl si.

"Vem z té poličky dva talířky a dones je na stůl." úkolovala jej.

"Teď dvě vidličky a ještě mi podej chleba s tamtím nožem."

James poslušně poskakoval po kuchyni.

"Dobře. Teď můžeš tohle míchat a já mezitím uřežu ten chleba." řekla mu.

Chlapec k ní okamžitě přiskočil a převzal vařečku, se kterou začal, stejně jako předtím ona promíchávat vajíčka.

"Nemám ho nakrájet já?" ptal se, když rudovláska přikládala nůž na krajíc chleba a chystala se jej uřezat.

"Ne. To je v pohodě. Já to zvládnu." řekla a uřezala jeden krajíc.

"Vidíš?" usmála se a automaticky se chystala udělat další.

Ovšem díky své nepozornosti, kterou úplně celou nevěnovala chlebu, ale Jamesovi, nůž změnil svůj směr a letmo rudovlasé dívce přejel po prstu.

"Sakra." sykla a upustila jej.

"Co je?" strachoval se James a rychle míchal vaječnou směs.

Lily mu beze slov ukázala palec, ze kterého se valila krev rudá jako ony růže, jež dnes dostala od Johna.

"Už to je hotové." řekla ještě a rychle vypnula sporák, pak už své zranění strčila pod tekoucí vodu a trpělivě čekala, až se všechna krev odplaví.

"Kde je lékárnička nebo něco na ošetření?" zajímal se rychle James a začal zběsile pobíhat po kuchyni.

"Jamesi! Uklidni se. Nic to není. Jenom menší škrábnutí." snažila se jej utišit Lily.

Dá se, ale říct, že to mělo spíše opačný účinek.

James k ní rychle přišel a vzal její ruku z proudu ledové vody, který ji ochlazoval.

"Tohle že nic není?" ptal se nevěřícně a obočí se mu pomalu ztrácelo v rozčepýřených vlasech.

Ranka na její prstě nebyla zrovna největší, ale přesto vypadala velmi hluboká a stále z ní vytékaly malé čůrky krve.

Chlapec proto opatrně položil její ruku zpět pod tekoucí vodu a jal se do prohrabávání jednotlivých šuplíčků, až konečně našel malou dřevěnou krabičku, na které byl souměrný červený kříž.

"Mám ji." křikl a postavil ji před rudovlásku.

"Tohle." navigovala jej Lily a ukázala na náplast.

James ji uchopil do ruky a poté podal Lily něco na utření.

"Ukaž, zalepím ti to." řekl hlasem, který nepřipouštěl žádné námitky.

Opatrně uchopil její jemnou ručku a nasměroval k sobě onen poraněný palec.

"Zranění se nepletou do cesty jenom mně, co?" usmál se, mezitím co jí přidělával sněhově bílou náplast.

"Pořád jich máš ale podstatně víc." Lily mu věnovala úšklebek.

"Tak. Hotovo." řekl a začal jí na obvázaný paleček malinko foukat.

"Je mi sedmnáct." upozornila jej Lily.

"Ale přesto ti můžu pofoukat ranku. Co víš, třeba má můj dech zázračné účinky." podotkl chytře.

"Neměl bych ti to ještě obvázat?" kývl hlavou k obvazům, které ona prostá malinká lékárnička také obsahovala.

"No jasně. Rovnou mě obvaž celou jako nějakou mumii." vyprskla smíchy při té představě.

"Tak dobře." řekl James naprosto vážně a sebral jeden z obvazů.

"Neblbni. Myslím, že je bude potřebovat někdo jiný než já." ušklíbla se na něj.

„Mně už se tento týden nic nestane, všechno jsem si odbyl teď."

"To je dobře, ale přeci jen." řekla, sebrala mu obvaz z ruky a uložila jej zpět do krabičky, kterou pak dala tam, kde ji James objevil.

Následně se otočila a beze slova zamířila do ložnice, kde se skácela na postel a unaveně si protřela oči.

"Unavená?" ozvalo se kousek od ní a Lily sebou polekaně škubla.

"Vyčerpaná, což je vlastně jedno a to samé." řekla mu upřímně.

"To je špatné, to je moc špatné. Za chvíli mi tu s takovou vytuhneš a já budu sám a budu se moc a moc bát." křenil se James.

"No vidíš… a pak si pro tebe přijde bubák." pokračovala za něj Lily.

"Ale ty mě mu nevydáš, že? Co normálně děláš, abys neusnula?" ptal se zvědavě.

Lily se na chvíli zamyslela a poté automaticky odpověděla "Čtu si."

"Čteš? Nic proti, ale mě by to spíš uspávalo."

"To se ani nedivím. Je to možná trochu divné, ale čtení mě prostě dokáže probrat. Pokaždé mě to vtáhne do děje, takže zapomínám kolik je hodin, kde se nacházím a chci vědět, jak daný příběh skončí." zasnila se Lily.

James ji se zatajeným dechem pozoroval.

"Dobře. Tak si budeme číst." řekl po chvíli a natáhl se přes ni, aby vzal knihu, jež spočívala na jejím nočním stolku.

"Co?" rudovláska z toho byla lehce vykolejená.

"Písmenka umím, to se neboj. Prostě společně začneme číst tuto knihu." osvětlil jí to ještě lépe a rozevřel onu bichli až na poslední stránce.

"To abychom začali. Má to přes dvě stě stránek." povzdychl si.

"Nemusíš se takhle obětovat. To po tobě nikdo nechce."

"Můžu tě ujistit, že to dělám z vlastní vůle. Ty bys to stejně začala číst sama a já bych se akorát nudil. Takhle se můžeme zabavit oba. Třeba získám nějaké ty vědomosti, abych pak mohl zabodovat u McGonagallové. Takže o čem že ta kniha je? Myslím, že už máš prostudované to shrnutí." řekl jí a upřel na ni svůj pohled.

Lily se zhluboka nadechla, připravena mu v několika větách říct, o čem že to vlastně ono dílo je "Mělo by to být o milostném trojúhelníku. Joshua, mladý kluk z chudé rodiny se zamiluje do Lindsey, která pochází z velmi honosné rodiny a takových chudáků jako je on, si nevšímá. Joshua odjede na léto ke svému bratranci Jasonovi, který je stejně starý jako on a velmi bohatý. Joshua ovšem nemůže vegetit a všechno si musí tvrdě odpracovat. Vše se zamotá, když je Lindsey, to je hlavní hrdinka, pozvána do domu Jasonovi rodiny, kde mimo jiné obsluhuje i Joshua." vydechla úlevně, když se jí to konečně povedlo vše uvést na pravou míru.

James ovšem nevypadal, že by některé z jejích slov pochopil.

"Rozumíš tomu?" ptala se s lehkými obavami.

"Ehm… samozřejmě. Jen je tam nějak moc jmen na J. Něco mi to připomíná." letmo se podíval na rudou kytici na dívčině nočním stolku a poté dodal "Asi si ten lehký obsah přečtu."

Otevřel knihu na první stránce a pustil se do dlouhého sloupce, jež skýtal lehký obsah knihy.

Jakmile jeho oči doputovaly až na konec, ohromeně zvedl zrak a vydechl.

"Páni, možná od teď začnu číst. Vypadá to zajímavě. Pustíme se do toho? Každý může třeba deset stránek a pak se vystřídáme, souhlasíš?" ptal se Lily, která se zmohla na pouhé přikývnutí.

Pohodlně opřel o čelo postele, odkašlal si a s hlubokým nádechem začal nahlas číst.

Bylo vidět, jak jej to po pár stránkách vtáhlo do děje.

Věděl, kde má přidat nebo ubrat hlasitost, šeptat, znít vyděšeně nebo třeba zakřičet.

Přesně po deseti stránkách se s Lily prostřídali a tentokrát se stal posluchačem James. Vystřídali se ještě několikrát, dokud se James nezastavil, připraven předat knihu opět rudovlásce.

Jakmile si ale povšiml, na jaké straně se to vlastně ocitli, vykulil oči.

"Páni, už je to osmdesátá strana." vyhrkl překvapeně.

"Pro dnešek to stačí." rozhodla Lily a dívala se směrem k oknu, za kterým už jasně převzala vládu temná noc.

"Zrovna když je to tak zajímavé. Jsem zvědavý, s kým půjde Lindsey první tančit." těšil se chlapec.

Lily mu knihu vzala z rukou a položila ji zpět na noční stolek se slovy "To se dozvíš až zítra."

Pak se postavila a vydala se ke skříni, odkud si vzala oblečení.

"Jdu se umýt." informovala Jamese a opustila místnost.

Chlapce sice napadlo, pustit se do dalšího čtení sám, neměl ale to srdce, to rudovlásce udělat.

Proto jen tak ležel na posteli a hlavou se mu honily nesmyslné myšlenky.

Rudovláska se mezitím zavřela v koupelně a rozhodla se napustit si vanu.

Po pár dlouhých minutách se už konečně mohla ponořit do vařící vody a dopřát tak relaxaci, svému ztuhlému tělu.

Přemýšlela o všem, co se za tento dlouhý den událo. Několikrát jim šlo o život, James nereagoval zrovna nejlíp na Johna, dostala krásnou kytici a v neposlední řadě se to střapaté pako, spočívající ve vedlejší místnosti rozhodlo ponořit svůj nos do knihy. A ještě do takové, která je určena pouze dívkám. Tahle věc opravdu nešla Lily na mozek. Rozhodla se nad tím moc nepřemýšlet a raději se opět ponořila do vody.

Ještě hodnou chvíli se takhle máčela a oči se jí začínaly vlivem horka, ale i únavy z dnešního náročného dne, klížit.

Probralo ji až bouchání na dveře.

"Co tam děláš?! Už tam jsi půl hodiny!" říkal James hlasitě.

"Už jdu." zavrčela, v rychlosti se namydlila a smyla šampón ze svých vlasů.

Poté se osušila a převlékla do volného tílka a minikraťásků, ve kterých obvykle spávala i v Bradavicích. Obmotala kolem sebe huňatý župan, vytáhla špunt z vany a s ručníkem na hlavě otevřela.

Vešla do ložnice, kde se svalila rovnou na postel.

"Můžeš jít, když jsi po tom tak toužil." řekla směrem k Jamesi.

Ten si také vzal oblečení a zavřel se v koupelně. Ovšem s tím rozdílem, že už za pár minut vycházel voňavý s mokrými vlasy a pouze v pyžamových kalhotách.

"To jako spíš takhle?" ptala se rudovláska a posadila se.

"Obvykle jo, když je teplo." prohodil a svalil se na svoji půlku postele.

"Nemáš… ehm tričko?"

"Copak rozpaluji tě?" mrkl na ni.

"Blbe."

"Taky tě mám rád." usmál se a prohrábl si vlasy.

"Jak se ráno vzbudím?" zeptal se po chvíli trapného ticha.

"Natáhnu ti budík na pět." řekla mu Lily a kývla k malému přístroji na každém nočním stolku. Vzala do ruky první jeho a pak i její a oba je načasovala tak, aby v požadovanou dobu zazvonily.

"Dobře, díky. Ehm… nepůjdeme spát? Je nějak jedenáct, ale já už toho mám pro dnešek vážně dost." navrhl James.

Dívka ležící vedle něj jen přikývla a pomalu se postavila.

Přešla ke stolečku, odkud si vzala svůj hřeben, který tam předtím položila.

Odmotala si ručník a opřela jej o hranu stolu.

Poté se předklonila a několik minut kartáčovala své krásné vlasy.

Když byla konečně hotova, položila hřeben zpět a vrátila se k posteli.

"Co ten župan?" zvedl James vyzývavě obočí.

"Spím v něm." řekla naprosto vážně.

Chlapec se malinko zakuckal.

"To byl fór." ujasnila mu to a župan si sundala.

Tentokrát James chytil snad astmatický záchvat.

Lily jen protočila očima a opatrně vlezla na svou stranu postele, co nejdál od něj.

Bohužel, přikrývka byla jen jedna a tak se do ní zabalila, nechávajíc kousek pro Jamese, který si nyní pod peřinu vlezl také.

Ten však zrovna dvakrát nedbal na Lilyin osobní prostor a snažil se jí být co nejblíže.

"Tak hele… měli bychom si něco ujasnit. Mákneš na mě, stane se z tebe kastrát. Neberu omluvy, jako že jsi spal. Mákneš na Kuličku, čeká tě stejný osud. Rozumíme si?" řekla mu a přitiskla si medvěda do náruče.

James malinko zbledl a opravdu se o kousek odsunul.

Poté se nahl, aby zhasl lampičku, která svítila na jeho nočním stolku a byla tak jediným zdrojem světla v místnosti.

Pokoj rázem pohltila tma, malé světlo vytvářel pouze měsíc, prosvítající skrze okno.

"Budeme si večer zase číst?" ptal se jako pětileté dítě a Lily by přísahala, že nasadil ten jeho štěněčí pohled, což ovšem ve tmě, jež okolo nich panovala, nemohla spatřit.

"Jo, budeme." ujistila jej s lehkým úsměvem na rtech.

"To jsem rád. Dobrou noc." popřál jí.

"Dobrou noc." zopakovala po něm a to bylo také poslední, co z jejich úst vyšlo, předtím, než upadla to světa snů.

James se po pár minutách šťastných úsměvů, věnovaných pouze tmě za to, že teď vedle této skvostné dívky může vůbec být, vydal za ní do toho jiného světa plného světel a iluzí.