Na to, že byla neděle, se Lily probudila opět celkem brzy.

Cítila se ale odpočatá a tak se rozhodla pomalu vstát.

Jen co se vyhrabala z postele, přešla k oknu, za kterým panovalo stejné počasí, s jakým se včera propadala do spánku. Nejspíš pršelo celou noc a vypadalo to, že ani dnes se to neumoudří.

Lily tohle zjištění malinko smazalo úsměv z tváře.

Následně se přesunula do koupelny, kde se lehce opláchla a pak se vrátila zpět do ložnice.

Letmo zkontrolovala, jestli její kamarádky stále spí.

Kate se ani neobtěžovala zatahovat závěsy, byla natažená přes půlku postele a hlasitě dýchala. Závěsy u Amandyni postele byly zatažené z čehož rudovláska usoudila, že dívka ještě spí. Jediná vzorně urovnaná a postlaná postel patřila Susan, která se v pokoji již nenacházela.

Lily si domyslela, že šla určitě za Mattem.

V tichosti se proto oblékla a zamířila do společenky.

Tam už se rozvalovalo v křeslech pár studentů.

Jakmile Lily zahlédla, že v jednom z pohodlně vypadajících křesílek sedí i malá Caroline, rozhodla se, že na snídani půjde až později a zamířila k brýlaté dívence.

"Ahoj Caroline. Co tady děláš tak brzo?" ptala se jí se zájmem a usadila se do křesla vedle ní.

"Čau Lily. Ráda tě vidím. Už jsem jen nemohla spát a na snídani se mi ještě nechce." odpověděla jí dívka s úsměvem.

"Tak to jsme na tom podobně. U nás ještě všichni spí, akorát Susan se někam vytratila." pokračovala v konverzaci rudovláska.

"Tu jsem viděla. Tak před půl hodinou šla ruku v ruce s nějakým klukem pryč ze společenky."

"To byl asi Matt. Zajímavé, v týdnu se jí brzy vstávat nechce, ale o víkendu, to jo." zasmála se Lily.

"Tak tohle mám s ní trochu podobné. Už se těšíš se na ten týden strávený s Jimmym v mudlovském světě?" ptala se malinko provokativně.

"Jasně že jo. Už se nemůžu dočkat, až ho zabiju." odpověděla falešně pištivým hlasem Lily.

"Anebo jej samou láskou umačkáš, nemám pravdu?" pokračovala Caroline.

"Myslím, že on by byl schopen umačkat mě." řekla malinko vystrašeně Lily a to malou dívenku rozesmálo.

Než ale stihla cokoliv dodat, ozval se za nimi hlas jimi probíraného člověka.

"Helemese, mé dvě nejkrásnější dívky pohromadě. Dobré ráno, dámy." usmíval se široce James.

"Odprejskni, Pottere." řekla mu Lily, kdežto Caroline se za jeho kompliment malinko začervenala a už mu skákala do náruče.

Nebelvírský chytač si proto i s ní sedl do křesla, ve kterém před chvíli spočívala ona sama.

"Co jste řešily?" vyzvídal.

"Upřímně?" ptala se zákeřně Lily, a když chlapec kývl, dokončila svou myšlenku "Tvou vraždu."

James chvíli seděl jako opařený a jakoby nemohl pochopit, co právě rudovláska řekla.

Po chvíli s nechápavým výrazem ve tváři prohlásil "Ale já žiju."

To už se do toho vložila Caroline "Myslím, že po tom týdnu stráveném s Lily v mudlovském světě už nebudeš." usmála se blahosklonně.

"Jo. Protože tě asi zabiju." dodala Lily.

"Ale Evansová, to bys mi přece neudělala." řekl.

"Ale udělala. Nebudeme to už řešit. Chci si užít poslední volný den." ukončila tuto debatu Lily.

"Poslední volný den? Tak ten si užiješ jedině se mnou, drahá Evansová. Já jsem mistr na užívání si volných dnů." vypálil okamžitě James.

"Zapomeň Pottere. Mně bohatě stačí, že máme večer hlídku." vzpomněla si.

"Já vím, už ji mám v diáři poznačenou od té doby, co jsi mi o ní řekla. Už se moc těším. Ale teď nadešel čas, abych vás, spanilé dámy opustil. Můj žaludek prahne po jídle a já jej nemůžu nechat trpět. Co bych to byl za člověka?" řekl hraně.

Vstal a Caroline posadil zpět na křeslo.

"Ale ty nejsi člověk." dodala Lily.

To už ale James mizel se svými kamarády za obrazem Buclaté dámy.

Rudovláska si malinko povzdechla a podívala se na Caroline, která si ji měřila zkoumavým pohledem.

"Stejně si myslím, že se do toho mudlovského světa těšíš." řekla nakonec.

Oslovená malinko vykulila oči a lehce zčervenala "Mýlíš se, Caroline. Těším se maximálně tak na to, že si na chvíli odpočinu od školy." vyšlo z ní nakonec.

"Já vím své." řekla mudrlantsky Caroline.

Lily raději mlčela a zvedla se.

"Nechceš jít na snídani?" zeptala se a napřáhla k holčičce ruku.

Dívka se jí s úsměvem chytila a společně se vydaly do Velké síně.

Zrovna, když se oddávaly vynikající, skřítky připravené snídani, ozvalo se soví houkání.

"Co se děje? Dnes přece nechodí pošta, ne?" ptala se se zájmem Caroline a podívala se na Lily.

"To máš pravdu. Třeba posílá rodič svému dítěti nějaký dopis nebo peníze." řekla Lily a stále sledovala onu sovu.

Jakmile ale zjistila, že opeřenec letí přímo k nim, vykulila oči a rychle odsunula svůj talíř, aby se do něj to, co sovička nesla, nenamočilo.

Sova přelétla nad nimi a upustila ze zobáčku předmět.

Poté ještě párkrát obkroužila Velkou síň a snesla se vedle udivené rudovlásky.

Lily doširoka vykulila oči a se zatajeným dechem pozorovala to, co před ní spadlo.

Opatrně vztáhla ruku a konečky prstů se dotkla krásné lilie, jež jí sovička donesla.

Rudovláska milovala lilie.

Její maminka pěstovala na zahrádce různé druhy kytek a Lily vždy zavítala právě k těmto kytičkám. Než ale mohla vzít onu krásu do rukou, něco jí ostře dloublo do prstu.

"Au." zaúpěla a podívala se na sovu, která k ní natáhla svou nožku, k níž byl přivázán dopis.

Lily jej rychle odvázala, aby neriskovala další klovnutí a sovička spokojená, že splnila, co jí bylo uděleno, odletěla.

Rudovláska rychle otevřela dopis, kde stálo.

Pro krásnou dívku, krásná květina, ovšem ani ona nedokáže vyjádřit tvou krásu.

PS: Omlouvám se, jestli tě Lily klovla, ale je tvrdohlavá a ctižádostivá. Vlastně mi někoho připomíná.

Tvůj známý neznámý

Dočetla a mimoděk se musela pousmát.

Bylo to opravdu krásně napsané, i když písmo poněkud roztřepané.

Lily se začínala pomalu červenat.

Netrvalo moc dlouho a došlo jí, kdo onen známý neznámý je.

Kdo jiný by také mohl dát své sově jméno Lily?

Pomalu zvedla hlavu a podívala se na Jamese, jež ji nervózně pozoroval.

Nevěděl, zda mu rudovláska nebude chtít nacpat onu kytku do úst a ten dopis ještě někam jinam.

Doufal, že se na něj nebude zlobit. Přeci jen mu trvalo vcelku dlouho, než těch pár slůvek vymyslel.

Ona se ale jen jemně usmála a s lehce červeným obličejem zartikulovala "Děkuji."

To mu roztáhlo úsměv od ucha k uchu, ale jen kývl hlavou.

Lily se otočila zpět na květinu.

Opatrně ji vzala ze stolu a přivoněla k ní.

Ono aroma jí ihned vehnalo vzpomínky na rodinu.

Na jejího starostlivého tatínka, dobrosrdečnou maminku, ale i závistivou Petunii a jejího skrblivého přítele Vernona.

"Od koho je ta květina, Lily?" ptala se zvědavě Caroline.

Dívka sebou polekaně škubla a rychle onu krásnou lilii položila na stůl.

"Nevím." zalhala.

Malá dívenka po jejím boku se na ni zkoumavě podívala a ptala se dál "A od koho je ten dopis?"

"Nevím." řekla zase Lily.

"Musel tam být alespoň podpis ne?" zkoušela Caroline.

"Hele, co je ti po tom, ty Columbo?" obořila se na ni se smíchem Lily.

"Já to stejně zjistím." přislíbila jí Caroline a opět se pustila do jídla.

Lily jen zakroutila hlavou a schovala si pergamen, jež přišel i s květinou do kapsy.

"Musím dát tu chudinku do vody nebo zvadne." řekla rychle a vstala.

"Měj se, Caroline. Určitě se ještě než odjedu uvidíme." rozloučila se, něžně popadla květinu a už spěchala do nebelvírské věže.

Jakmile opustila Velkou síň, u nebelvírského stolu mířilo na černovlasého chlapce s rozčepýřeným čírem na hlavě, několik zvídavých a podezřívavých pohledů.

"Tos byl ty?" ptal se Sirius Black.

"Co myslíš?" dělal nechápavého mladý Potter.

"Tak proto ses od nás při cestě sem oddělil." pochopil konečně Remus a spokojeně se usmál.

"Došlo mi, že Lilyino srdce si nezískám trapným pokřikováním, nesmyslnými návrhy na rande a prohrabováním svých, dozajista dokonalých vlasů." řekl jim vážně, až se oboum chlapcům skoro zatajil dech.

"No… konečně ti to došlo." usmál se Remus a přátelsky svého kamaráda poplácal po zádech.

"To je sice super, ale co bude s Evansovou? Kterou Lily vlastně myslíš?" ptal se nechápavě Sirius a rozhlížel se po celé síni, zda onu, pro něj neznámou Lily neuvidí.

Remus se uchechtl a James prudce řekl "Ty blbče. Evansová má jméno Lily. Celý čas jsem myslel ji. Taky mi totiž došlo, že bych jí měl konečně říkat jménem." následně se ale usmál.

"Ahá… takže Evansová je Lily." konečně to došlo i Siriovi.

Ona zmíněná rudovláska mezitím dorazila do společenky, kde vzala ze stolu nějakou vázu.

Poté odešla do ložnic, v koupelně napustila do skleněné nádoby vodu a kytičku do ní s citem položila.

Následně si lehla na postel, kytku ve váze položila na noční stolek a z kapsy vytáhla složený pergamen s oním vzkazem. Při jeho opětovném pročítání se jí na tvář vloudil úsměv a srdce se jí zničehonic rozbušilo. Ještě chvíli hltala znovu a znovu každé slůvko, poté ale jen zmateně zavrtěla hlavou a pergamen schovala do nočního stolku.

Otočila se na květinu a dlouhou dobu jí pozorovala, jakoby to byl nějaký překrásný obraz.

Z jejího rozjímání jí vyrušily až její kamarádky, jež se začaly jedna po druhé probouzet a následně ztrácet v koupelně.

"Ahoj Lily." pozdravila ji Kate, když už byla oblečená a relativně probuzená.

"Dobré ráno, Kate." usmála se na ni Lily.

"Od koho je ta lilie?" ptala se zvědavě.

"Od známého neznámého." řekla jí prostě Lily a musela se usmát černovlásčině nechápavému výrazu, jež se jí po této větě usadil na tváři.

"Neřeš to." dodala.

"Takže je od Jamese." sepla si vše Kate a Lily jen kulila oči.

"Ne… není." řekla zmateně.

"Já to věděla." zasmála se Kate a poté v doprovodu Mandy opustila ložnice.

Lily si jen složila hlavu do dlaní.

Nechápala, co teď k tomuto brýlatému paku cítila ale tušila, že její nenávist se pomalu ale jistě stahuje.

Nebude to trvat dlouho, až vymizí úplně.

 Já snad ještě začnu mít toho střapatce ráda!!! Skoro až hystericky dospěla k tomuto výsledku.

Raději se tím ale už nezaobírala a pomalu se vydala ven z ložnice.

Nevěděla kam jít.

Ve společenské místnosti se jí zůstávat nechtělo, venku stále padaly dešťové kapky a ve Velké síni jsou zase její až moc zvědavé kamarádky.

Proto jen tak bloudila hradem a vzpomínala jaké důležité i naprosto nesmyslné příhody se jí tam či tam staly.

S menší hrůzou zjistila, že polovina těch vzpomínek z tohoto kamenného hradu je úzce spjata s Jamesem Potterem.

V té chodbě jí ve druhém ročníku shodil učebnice a ani se neomluvil, na těch schodech kvůli němu a jeho klouzavému kouzlu spadla, v další učebně na ni zase vypustil malinké růžovým kouřem vytvořené amorky, kteří po ní stříleli své miniaturní šípy, jež se ale vždy, když narazily do Lily, rozplynuly a vytvářely nasládlý smrad. Tam na tu zeď zase napsal-Evansová je jen moje a nikoho jiného. Případní zájemci, ruce pryč.- tehdy jej snad nenáviděla ještě více.

Nevědomky došla před ošetřovnu, kde se jí také promítlo pár vzpomínek. Jak ji tehdy po jejich trestu James doslova unesl ze spárů profesora Whitea a profesorky McGonagallové, jen aby nemusela zůstat přes noc v péči madam Pomfreyové. Jak viděla unaveného Remuse a bylo jí jej hrozně moc líto.

Pomalu doputovala do Vstupní síně.

Opět se jí přehrálo pár vzpomínek.

James, kropící jí vodou, ale ani on nezůstal nakonec suchý. James, který jí zde pokaždé zatahal za vlasy a poté utekl do Velké síně. James… ano, ve většině jejich vzpomínek se objevoval tento známý obličej, jeho obličej.

Lily raději zatřásla hlavou a podívala se na hodinky.

Její oči se rozšířily, když zjistila, že je čas oběda.