Oslovený ještě chvíli seděl v křesle, poté ale vstal a pomalým krokem došel až k Lily.

"Před chvílí tady byla McGonagallová a oznámila mi, že máme jít hlídat jednu chodbu." řekl a bez jediné další věty už si to mířil k obrazu Buclaté dámy.

Zmatené rudovlásce tedy nezbývalo nic jiného, než jej následovat.

Sice ji napadlo, že to může být z Jamesovy strany nějaká léčka, ale také jí připadalo vcelku logické, že jim profesorka McGonagallová mohla udělit hlídání oné chodby jako další trest za jejich dnešní eskapádu.

Chlapec šel rychlou chůzí po chodbách a Lily mu sotva stačila, jelikož James měl dvakrát tak delší krok než ona.

Když ji začínalo nebezpečně píchat v boku, konečně zastavili a rozsvítil hůlku, kterou namířil na jednu sochu.

Dívka po chvíli zkoumání zjistila, že se jedná o jednookou čarodějnici.

"To máme hlídat tuhle sochu?" zeptala se nechápavě.

"Evansová, Evansová." povzdechl si hraně James.

"My nemáme nic hlídat, že?" začínalo jí to všechno pomalu docházet.

"Bystrá holka. Jelikož nám Brumbál zakázal ty Prasinky, tak mě napadlo, že si uděláme vlastní výlet." řekl a v oříškových očích se mu šibalsky zajiskřilo.

"Na žádné rande s tebou nejdu. Na to rovnou zapomeň." odsekla Lily.

"Ale Evansová, tohle nebude rande. Přeci bych tě na naše první rande nevzal do nějakého pajzlu v Prasinkách. Přísahám ti, že o našem rande bys vyprávěla ještě našim prapravnoučatům. Tak úžasné by bylo.“ mrkl na ni a pokračoval „Ber to jako takovou výhru za včerejšek. Zajdeme…" brýlatý chlapec se zarazil a zbystřil.

Rychle čapl zmatenou rudovlásku kolem pasu a vedl ji za onu sochu.

Pevně sevřel hůlku a s tichým "Dissendium." poklepal na čarodějnici.

Její hrb se okamžitě otevřel.

Chlapec nejprve sám vlezl do úzké chodby a poté tam navedl i trochu zmatenou rudovlásku.

Lily se chvíli vzpírala, když ale zaslechla, ono pro ni již tolik známé mňoukání, neváhala ani chvíli a vklouzla za Jamesem dovnitř.

Chvíli sjížděli dolů po něčem, co vypadalo jako kamenná skluzavka.

Konečně se ona atrakce blížila ke konci.

Lily v celkem velké rychlosti dopadla na Jamese, ale ihned se z něj zvedla a pomocí hůlky si posvítila.

"Mohl bys mi laskavě říct, kde to jsme?!" ptala se naštvaně.

Jakmile se i on vyškrábal na nohy, odpověděl jí "Drahá Evansová, právě se nacházíme na cestě do Prasinek. Naše trasa povede touto vcelku starou, ale přesto užitečnou chodbou. Tato chodbička vyústí ve sklepě Medového ráje, odkud se pomocí mého supr čupr neviditelného pláště dostaneme ven a pak můžeme rovnou ke Třem košťatům, nebo kamkoliv si budete přát, madam."

"Cože? Do Prasinek?!" nechápala, jak se takovou studenou a mokrou chodbou můžou objevit v oné kouzelnické vesnici.

James si povzdechl "Vysvětlím ti to cestou." s těmito slovy se vydal úzkou a nelibně vypadající chodbou.

"Ale já s tebou nikam nejdu." řekla rudovláska a snažila se vyškrábat zpátky po skluzavce.

Najednou ji ale okolo pasu chytily něčí teplé ruce a stáhly zpět na zem.

"Nemáš na vybranou. Nahoře touto dobou stepuje Filch." ozval se jí povědomý hlas přímo u ucha.

Lily se vytrhla z chlapcova sevření, rozsvítila hůlku a vydala se temnou a pro ni neznámou chodbou.

Cestou hodně zakopávala a párkrát se stalo, že narazila i do zdi.

Když si už asi posté narazila čelo, rozhodla se pustit před sebe Jamese, který do té chvíle kráčel v tichosti za ní.

"Jak jsi k té chodbě vlastně přišel?" zeptala se, aby se zbavila pocitu, že dole na zemi může být všelijaký odporný hmyz.

James se ihned rozpovídal "Vlastně jsme na ni jednou narazili s klukama. Musím ti říct, že byla ale opravdová fuška je přesvědčit, abych ti naše malé tajemství mohl ukázat. O téhle chodbě ví jen Pobertové a teď už, takže od tebe očekávám absolutní diskrétnost." dodal vážným hlasem.

Lily se potichu uchechtla, ale poté už také vcelku vážně zvedla dlaň, jako by pronášela přísahu a řekla "Slibuji, že o téhle tajné chodbě nikomu neřeknu."

"Učíš se rychle Evansová." pochválil ji a dále pokračovali v cestě.

Po několika dalších rudovlásčiných pádech a peprných nadávek na adresu chlapce, jež kráčel před ní, se konečně zastavili.

Vypadalo to, že James zvedá něco jako dřevěný poklop, který se nachází například na půdě starších domů.

Potichu jej otevřel a již za ta léta naučeným pohybem se vyšvihl nahoru.

Lily tak zůstala v temné chodbě, ozářené pouze svitem hůlky, sama.

Za několik málo okamžiků se ale stejným otvorem, kterým zmizel nahoře James, natáhla chytačova ruka a jeho hlas zašeptal "Chyť se mě. Vytáhnu tě."

Rudovlásce tedy nezbývalo nic jiného, než se pevně chytit jeho nabízené dlaně a nechat se vytáhnout.

Během několika sekund se ocitla nahoře.

Brýlatý mladík potichu zavřel onen poklop, kterým se zde dostali.

Lily se pozorně porozhlédla.

Všude kolem nich byly různé krabice s cukrovinkami a všemožnými sladkostmi.

Než se ale stačila pořádně rozkoukat, už ji James bral za ruku a oba je bezpečně ukryl pod jeho neviditelný plášť. Nemusíme dodávat, že pod oním zvláštním kouskem látky, byli opět namačkáni jako sardinky.

Společně potichu vešli až do krámu, kde si pomocí jednoduchého "Alohomora." odemkli dveře a vyšli na ulici.

Všude panovalo poklidné ticho.

Jediným zdrojem hlasů a hluku široko daleko byla malá hospůdka s trefným názvem U Tří košťat, kterou vedla mladá čarodějka, madam Rosmerta. A právě tam měli tihle dva záškoláci namířeno.

Lily se ale začala cukat a vyklouzla zpod neviditelného pláště s úmyslem vrátit se zpět do hradu normální cestou.

To by však nebyl James, aby se ji nepokusil nějakým způsobem zadržet.

"Kam jdeš?" zeptal se jí a ona se skutečně na okamžik zastavila a následně se na něj i otočila "Zpět do hradu? Co si myslíš? Že chci být tady? A s tebou?" vyjekla pochybovačně.

Vzápětí ale svých slov hluboce zalitovala.

Výraz, jež se v tu chvíli objevil na tváři nebelvírského chytače, se dá jen těžce vyjádřit slovy. Byla to grimasa plná smutku a zklamání. Jakoby na okamžik všechny jiskřičky v jeho oříškových očích pohasly.

"Jj...já..." snažila se vykoktat rudovláska, sama zaskočena svým nevhodným chování.

Tohle si ani ten Potter nezasloužil a ona to moc dobře věděla.

James ale jen mávl rukou a tichým hlasem řekl "Dobře. Půjdeme zpátky." zklamaně přitom sklonil hlavu a vydal se zpět k Medovému ráji.

Lily došlo, že tohle opravdu přepískla.

Rychlými kroky jej tedy dohnala a opatrně se dotkla jeho ramene.

On sebou po jejím dotyku lehce ucukl, jakoby se popálil.

Rudovlásku, z pro ni neznámého důvodu píchlo u srdce.

Přesto se nevzdávala a svůj stisk na jeho mužném rameni lehce zesílila.

"Počkej." zašeptala tiše.

Když ale James nijak nereagoval, pokračovala "Promiň, já nechtěla. Nevím, co to do mě vjelo. Omlouvám se." zahanbeně sklonila pohled k zemi, až ji její krásné vlasy zakryly provinilý obličej.

James, tvářící se stále smutně až zklamaně se na ni otočil a lehce oddělal její drobnou ručku, kterou stále svírala jeho rameno, přičemž rudovláska svůj pohled neodlepila od země.

Chlapec pomalu uchopil Lilyinu bradu mezi palec a ukazováček a tím ji donutil zvednout hlavu.

Jejich oči se opět střetly.

"Neumím se na tebe zlobit. Chápu, že to byl hloupý nápad. Ale jak jsme vycházeli od Brumbála, tak si říkala, že jsi se i těšila. Chtěl jsem tě jen potěšit, namísto toho jsem však naprosto vyhořel." na konci mu selhal hlas, ale on stále neodtrhával svůj pohled od oněch překrásných smaragdově zbarvených očí.

Odkašlal si a pokračoval již pevným hlasem "Klidně se vrátíme do hradu a můžeme na tohle zapomenout." znělo to spíše jako nabídka.

Lily na chvíli jakoby ztratila řeč, rozhodně ji Jamesovo chování překvapilo.

Za malý moment se ale vzpamatovala a upřímným hlasem pronesla "Ještě jednou se omlouvám, neměla jsem takhle vyjíždět. Myslím, že bychom se na chvíli mohli stavit ke Třem košťatům. Ještě se mi nechce jít tou chladnou chodbou. A mohli bychom na tenhle můj výpadek zapomenout?" zeptala se ke konci.

James se malinko usmál a odpověděl jí "Jako by se nic nestalo. Ale stejně, jestli chceš jít do hradu, klidně řekni. Nechci dělat nic, co by se ti příčilo, ano?"

Rudovláska mu opatrně položila ukazováček na rty a zašeptala "Chci jít ke Třem košťatům, jasné? Tak už o tom prosím nemluv." poté svůj prst sundala, místo toho vzala Jamesovu dlaň, která stále spočívala na její tváři a propletla si s ním prsty.

On na to chvíli koukal trochu vyjeveně.

Nic ale nenamítal a tak se ruku v ruce vydali do osvětlené hospůdky.

Jakmile vešli, ihned je do uší praštila hudba a viděli, že na menším parketu, jenž byl skoro uprostřed místnosti, se do rytmu kroutí několik lidí.

Pomalým krokem a se stále propletenými prsty, došli až k baru, za kterým stála mladá čarodějka, asi o několik let starší než oni sami.

"Ahoj Rosmerto." pozdravil ji přátelsky James a Lily se k němu s upřímným úsměvem přidala.

Jakmile je zmerčila, už si to šinula k nim.

Obešla bar, ale když si všimla jejich propletených prstů, na malý moment se zastavila a zvědavě si oba dva měřila pohledem.

"Helemese, kdo to k nám po dlouhé době zavítal. Před rokem jste se mi tady málem umlátili a dnes si tu nakráčíte ruku v ruce." řekla a objala Lily, která se musela Jamese pustit.

Rosmerta po chvíli začala drtit v objetí i Jamese, ovšem o daleko delší dobu než předtím rudovlásku.

Ta si proto taktně odkašlala.

Mladá čarodějnice chlapce s úsměvem pustila a šla zpět za bar.

Oba dva se usadili k barovým židličkám a Rosmerta se začala vyptávat "Tak co? Povídejte, přehánějte, co nového v Bradavicích? A jak jste se dali dohromady?" metala otázky jednu za druhou.

"Takže Rosmerto, pro začátek, bys nám mohla dát nějakou ohnivou whisky. Sedmnáct už nám bylo, neboj. Pak ti všechno řekneme." usmál se na ni svatouškovsky James.

"Já si dám jen dýňový džus." namítla Lily a odstrčila právě nalité čarodějné pití.

"Nebuď labuť Evansová. Sedmnáct už ti bylo a to je jediná výhoda na tomhle krásném věku. Můžeme pít a nebát se. Tím nechci říct, že bych nikdy předtím nepil." pobídl jí a jakoby si zavzpomínal na staré časy.

"To je mi jasné, Pottere. Tys musel chlastat určitě už v mámině břichu, jinak nenacházím žádný důvod, proč bys byl tak vymatlaný."zasmála se.

"No vidíš. Tak na mou vymatlanost, si musíš připít, samozřejmě s kým jiným, než s božským nebelvírským chytačem." zkoušel to dál a třímal v ruce obě skleničky.

Jednu přitom natahoval směrem k Lily.

"Ten chytač budeš asi ty, že?" zeptala se provokativně, ale vzala si skleničku, přiťukla si s Jamesem a než stačil cokoliv říct, na jeden lok ji do sebe kopla.

Jakmile jí alkohol protekl hrdlem, rozšířily se jí oči a ona se postiženě chytla za krk.

James se na ni starostlivě podíval a jen co do sebe obrátil i své pití, už volal na Rosmertu ať Lily donese sklenici vody.

Rudovláska ji rychle popadla a hltavě pila až jí voda stékala po bradě.

"Fuj, co to je za hnus." sípala přes kašel.

"Jak vidím, tak jsi ještě moc nepila, co?" zeptal se jí a nadzvedl obočí.
Aniž by čekal na její odpověď, pokračoval "Ta první je vždycky nejhorší, ale hrdlo se ti tím alkoholem vypálí, neboj. Ty další už budou klouzat jako po másle, uvidíš.“ dodal povzbudivě.

"To už do pusy nevezmu." řekla okamžitě Lily.

To už se do konverzace zapojila i Rosmerta, která jim samozřejmě nalila další rundu.

"A jakto, že jste se tu objevili takhle pozdě? Před chvíli odsud odešli nějací čtyři zmijozelští. Co jsem slyšela, tak vyhráli nějakou soutěž nebo co." ptala se.

Lily se tedy ujala slova "No… my jsme také vyhráli tu soutěž. Ještě Black a Kate, ale ti se sotva hýbou. Dneska ráno jsme měli menší průser ve Velké síni a tak nám ředitel udělil jako trest, že sem nemůžeme. No… ale tady Potter vymyslel, jak se sem dostat." dodala a trochu se zaculila.

"To mě podrž. Takže jste zase zdrhli. Minulý rok tady Pobertové byli nasáčkovaní pořád. Ale Lily, do tebe bych to neřekla." zapřemýšlela Rosmerta a pak opět vyzvídala "Můžu se jen ještě zeptat, proč si říkáte příjmeními, když spolu chodíte? To je nějaká nová móda?"

Oba dva šokovaně vykulili oči.

"Ale my spolu nechodíme." bránila se Lily.

"Bohužel, má pravdu." řekl trochu smutněji James.

To se zase zorničky rozšířily Rosmertě "A proč jste se drželi za ruce?"

"Jen tak? To kamarádi dělávají, ne?" odpověděla rudovláska.

"My jsme kamarádi?" zeptal se jí James tónem, jako kdyby objevil bůhvíco.

Lily se opět jemně usmála. Poté k sobě přiložila palec a ukazováček, až mezi nimi vznikla miniaturní mezírka a řekla "Možná tak malincí."

"Aha. Já myslela, že jste spolu. Škoda, no. Jinak jsem slyšela, že jdete oba na bystrozory a prý vám to kouzlení skutečně jde."

"Tak to jsi slyšela dobře. Dokonce jsme vyhráli v souboji s profesorem Whiteem. To je náš nový učitel na obranu a musím říct, že je skvělý." vytahoval se James.

"To bys nebyl ty, aby ses nechvastil, co?" dloubla do něj lehce loktem Lily.

"Tak to vám gratuluju! Na to si budeme muset připít." navrhla Rosmerta a také si nalila ohnivou whisky.

Rudovláska se chvíli zdráhala, ale nakonec i ona vzala do ruky skleničku.

Společně si všichni přiťukli a na jeden lok vše vypili.

Lily zjistila, že James skutečně nelhal.

Whisky jí klouzala do krku jako na ohnivé skluzavce.

Poté si připíjeli téměř na všechno, ovšem bez Rosmerty, která musela obsluhovat ostatní zákazníky.

Na rudovlásku začínal alkohol pomalu ale jistě působit, motal se jí jazyk a žvatlala nesmysly.

James, který měl už léta zkušeností, vypadal oproti ní úplně střízlivě.

"Pojďme si zatančit." zavýskla vesele, kopla do sebe dalšího panáka a už se nemotorně zvedala ze židle a Jamese samozřejmě tahala sebou.

Postavili se doprostřed parketu a začali se pohupovat do rytmu hudby.

Lily spíše ke svému stavu skotačila jako o život, házela ze strany na stranu svými ohnivými vlasy a dělala různé taneční kreace.

James se ji snažil pokaždé, když zakolísala zachytit a s lehkým úsměvem ji pozoroval.

Přece jen není jistota, kdy zase uvidí nalitou Evansovou.

Asi se jí po chvíli začala točit hlava, protože mířila nebezpečně směrem k zemi.

Ovšem díky bravurnímu zákroku nebelvírského chytače, skončila u něj v náruči.

„Jsem taková tvoje zlatonka, co?“ komentovala jeho zákrok.

„Máš pravdu. Taková, která se špatně chytá.“ ušklíbl se James a více si ji k sobě přitáhl, aby opět nespadla.

Zrovna začala hrát pomalá hudba.

Rudovláska si poupravila vlasy a obmotala své ruce kolem chlapcova krku.

James ji na oplátku jemně uchopil kolem pasu a začali spolu pomalinku tancovat. Stále udržovali oční kontakt, téměř nevnímali svět okolo. I po skončení písničky byli pořád v těsném objetí, téměř tělo na tělo a užívali si ten pocit.

Cítili se jako ve svém světě. Ve svém vesmíru, kde jsou jen oni dva a nikdo jiný. Nikdo je nemohl vyrušit.

Když v tom… se najednou kousek od nich ozvalo "Mládeži, je mi to líto, ale zavíráme. Jste tu jako poslední." zvolala na ně Rosmerta a vypnula hudbu.

James si povzdechl, opatrně od sebe oddělal Lilyiny ruce a místo toho ji chytil okolo pasu.

Společně došli až k Rosmertě, kde mladý Nebelvír gentlemansky zaplatil za vše, co dnes vypili.

Rozloučili se a mířili zpět do sklepa Medového ráje.

Lily se ale motaly nohy a neustále zakopávala.

Chlapci nezbývalo nic jiného, než vzít opilou rudovlásku do náruče.

Téměř v tichosti vlezli do sklepa Medového ráje.

James opatrně otevřel poklop a vešel dovnitř, poté stáhnul i Lily a bezpečně onen tajný vchod zavřel.

Čekala je ještě dlouhá cesta studenou chodbou.

Lily asi v polovině cesty usnula v mladíkově náruči.

Probudila se až, když byli před sochou jednooké čarodějnice, zpět v Bradavicích.

Otevřela oči a všimla si, jak James přerývaně dýchá. Ono se není čemu divit, nesl ji skoro celou cestu ve vcelku neprostupném terénu.

Když si všiml, že otevřela svá kukadla, která se vlivem alkoholu leskla jako zrcadlo, opatrně ji postavil na nohy a opřel se o nejbližší stěnu.

Stále ji však přidržoval, aby nespadla.

"Já už půjdu sama, ano? Mám své nožičky, víš? Já nejsem jako mořská víla, která má ploutvičku. Já mám nožičky a umím na nich chodit, i když… teď mě zrovna moc neposlouchají." šeptala přiopile.

James se na ni podíval a musel se chtě nechtě usmát.

Pomalu se tedy vydali zpět do věže.

Když už byli skoro před obrazem Buclaté dámy najednou Lily vyhrkla "Podívej světýlko! Pojďme se tam podívat." prosila a ukazovala někde doleva, kde skutečně bylo slabé světlo.

"A sakra. To není žádné světýlko, ale Filch. Budeme si muset pohnout." s tímto si hodil nechápající rudovlásku přes rameno a rychlým krokem mířil ke spící Buclaté dámě.

Lily se ale začala vzpouzet "Ne! Já chci jít za světýlkem!" křičela tiše a jemně Jamese plácala po zádech, snažíc se mu vykroutit.

Světlo se začalo přibližovat čím dál více.

Když už James stál i s Lily na jeho zádech u obrazu a chystal se vzbudit Buclatou dámu, vchod se najednou otevřel zevnitř a vykoukla hlava jeho nejlepšího přítele.

Sirius jim rychle pomohl dovnitř a bezpečně zavřel.

Brýlatý chlapec zhluboka vydechl, sedl si na pohovku a Lily posadil vedle sebe.

"Proč si mě nenechal jít za světýlkem?!" ptala se uraženě a odvrátila se od něj.

"Protože to tvé světýlko byl Filch, Evansová." poučil ji a šlo vidět, že nemá daleko do smíchu.

"Ale já má ráda pana Filche. Jsem si s ním chtěla popovídat, jaký jsi ničema a chtěla jsem si pohladit paní Morrisovou." žvatlala dál.

"No jasně. Já jsem ničema. A není to paní Morrisová, ale paní Norrisová."

"To je jedno." mávla rukou a začala pozorovat své prsty, jakoby je viděla snad poprvé v životě.

"Jak se ti povedlo ji takhle ztřískat?" ptal se se zájmem Sirius.

"To já ne. Ona sama." bránil se s lehkým smíchem brýlatý chlapec.

To se do toho ale už vložila Lily "Nene. Tak to nebylo, tady Pottříček-lotříček, do mě klopil jednu skleničku za druhou. Prý aby mi to vypálilo červíky. Připadám ti jako prolezlá červíkama, Blacku? Vždyť nejsem jablíčko." svedla Lily vše na Jamese, ale očividně stále přemýšlela nad tím, jestli je jablíčko nebo ne.

"Pottříček-lotříček." prohýbal se mezi záchvaty smíchu mladý Black.

"Hele nesměj se a raději zajdi do ložnice a pošli Kate sovu, ať si pro ni přijde. Nebo leť radši na koštěti, tu sovu by nemusely slyšet." doporučil mu James.

Jakmile se Sirius uklidnil, poslušně odešel.

James mezitím vstal a pomohl na nohy i Lily.

Dovedl ji až ke schodišti vedoucí do dívčích ložnic a společně s ní čekal na Kate.

"Tak a jsme sami. Black odešel, pan Filch s paní Morrisovou a se světýlkem nás nepronásledují. Co my jen budeme dělat." řekla a upřela na něj svůj pohled.

"Půjdeš spát."

"Ne, ty půjdeš se mnou. Už jsme spolu jednou v posteli spali, myslím." usmála se ďábelsky.

"To sice ano, ale to jsi nebyla pod parou tak jako teď. Já nemíním riskovat přinejmenším kastraci, když by ses ráno probudila a nepamatovala si, co se dělo. A navíc… myslím, že ti vzhledem k tomu, kolik jsi toho vypila, nebude ráno zrovna nejlíp od žaludku." slušně odmítl její nabídku.

Lily se najednou začala přibližovat k chlapci.

Jemně se dlaněmi opřela do jeho svalnaté hrudi a stoupla si na špičky, takže se jejich tváře dotýkali. Svými rty se přitom pomalinku přibližovala k těm jeho.

Bylo jasné, co bude následovat.

Když v tom se najednou James jakoby probral a jemně ji od sebe odtáhl.

Přiložil jí ukazováček na rty, tak jako to předtím udělala ona jemu a s pohledem do jejich očí zašeptal "Tohle nedělej, Lily. Jsi opilá. Nevíš, co děláš. Mluví za tebe ten alkohol. Litovala bys a to já nechci. Nechci tě využívat, když o sobě nevíš. Možná jsem zmetek, ale tohle bych ti neudělal. Takhle využít toho, že jsi mimo." mluvil potichu, ale důrazně.

Rudovláska na něj koukala jako na zjevení.

Její vcelku směšné zírání bylo přerušeno, až něčím odkašláním.

Oba dva sebou trhli a podívali se nahoru na schody, kde už nějakou tu dobu stála Kate.

"Ahoj Kate! Ani Potter mě nemá rád. Nechtěl mi dát pusu." žalovala Lily.

Černovláska seběhla schody a pořádně si ji prohlédla "Ty teda vypadáš, holka."

Převzala si ji od Jamese a ještě mu řekla "Slyšela jsem všechno a vím, že s tebou by se měla jako v bavlnce, ale zkus jí to vysvětlit. Jsi čestný, Jamesi. Nevyužil jsi ji. Toho si vážím. Děkuju, že jsi ji dovedl. A prosím řekni Blackovi, ať mi příště nelétá do pokoje na koštěti, oblečený v bílém prostěradle a neřve, že je duch." zasmála se.

"Děkuju Kate a neboj, vyřídím mu to. Dobrou noc." rozloučil se a zamířil do ložnic, ale ještě předtím se otočil na rudovlásku a vtiskl jí na tvář letmý polibek "Sladké sny, Lily." pohladil ji po tváři a poté už skutečně zamířil do chlapeckých ložnic.

Než zavřel dveře, zaslechl "No vidíš, a tu pusu ti dal."

"Já chtěla, ale tu jinčí. Půjdu si pro ni." umínila si Lily.

"Nikam se nejde. Řekneš si o ni ráno. Teď jdeme spát, ty ožralo." z Kateiného hlasu bylo slyšet, že se usmívá.

Poté zavřel dveře a s přiblblým úsměvem se svalil na postel.

Kate za použití všech sil dopravila Lily do postele, kde ji vysvlékla kalhoty a mikinu a přikryla ji dekou, poté i ona sama ulehla.

Rudovláska si ještě chvíli držela Jamesem políbené místo, ale během několika dalších minut naprosto vytuhla.