Opět zamířili až do Zapovězeného lesa.

Jen, co opustili chladné a deštěm protkané školní pozemky a ocitli se v lese, se všemi oklepala zima. Kate, která se třásla asi nejvíc a ne jen zimou se nahnula k Lily a potichu jí zašeptala "Sakra, proč se tomu říká Zapovězený les?!"

Rudovláska jí chtěla něco odpovědět, ale to už se zastavili a tak se místo toho podívala na profesora, který jim začal vysvětlovat, co tam vlastně dělají "Teď vás bude čekat něco jako boj v přežití. Nevím jak jinak to nazvat. Ještě vám ale chci říct, že nevím, jak dlouho to bude trvat. Možná skončíme dřív, možná později. Každopádně vám v obou případech odpadne hodina bylinkářství a těm, kteří chodí na věštění, odpadne i věštění. Nyní vám jen ve zkratce řeknu, co vás asi tak čeká. Dostanete ode mě mapu, na které budete mít zaznamenanou přibližnou trasu, kudy máte jít. Budete se orientovat podle charakteristických bodů zakreslených na mapě. To znamená, že když budete mít třeba na mapě velký keř ověšený umělým sněhem a potkáte ho i při vaší cestě, tak jdete správným směrem. Kdybyste se náhodou ztratili, stačí vystřelit do vzduchu červené jiskry nebo poslat patrona se zprávou. Musím vás rovněž upozornit, že vás v lese nečeká nic pěkného, budete muset bojovat nejen s obvyklými tvory, kterých zde žije mnoho, ale také s různými potvorami, které jsem zde nechal pro tuto akci přivézt. Taky si dávejte pozor na některé své spolužáky, jelikož všichni prahnou po vítězství. Je možné, že nikoho nepotkáte, protože vy jste už poslední skupina, ale mějte oči na stopkách. Jakmile dojdete až na samý konec trasy, bude vám položena otázka. Odpovíte-li dobře budeme počítat čas, za který jste dráhu prošli, pokud odpovíte špatně, tento čas vám v konečném výsledku zdvojnásobíme. Můžete vyhrát nejen mé uznání, ale ve čtvrtek má vítězná skupina povoleno vyjít si do Prasinek, abyste se alespoň trochu odreagovali. Takže ta motivace tady je snad dost vysoká. Přeji vám tedy hodně štěstí a ať vyhraje ten lepší. Váš čas se začal odpočítávat právě teď. Můžete jít." domluvil profesor, předal jim mapu a otočil se k odchodu.

Lily ji ihned začala studovat.

Po chvíli ji ale vložila do ruky Jamesovi se slovy "Vy to tu znáte myslím lépe."

Mladík se na ni jen zakřenil a jal se i se Siriusem studovat onen pokreslený kus pergamenu.

Dívky si mezitím vytáhly hůlky a obezřetně se rozhlížely kolem sebe.

"Tudy." zaveleli po chvíli chlapci a všichni se vydali na strastiplnou cestu.

Po cestě je opravdu čekala různá překvapení v podobě neprostupné bažiny, kterou museli nakonec obejít, ale pořád je to lákalo do ní vstoupit. Také je napadla větší netopýří rodinka s hrozivýma červenýma očima. Museli čelit bludičkám, zrádným vílám, malým odporným pavoukům… prostě všemu o čem se posledních šest let učili.

Naprosto vyčerpaní, poškrábaní a s roztrhaným oblečením ale odhodlanými výrazy šli dále lesem.

Na mapě byly zakresleny například chodící stromy a opravdu, před některými museli dokonce utíkat. Cestou potkali i zmijozelské spolužáky, ale raději se jim obloukem vyhnuli.

"Ještě nám zbývají čtyři překážky. Tohle jsou asi nějaké smyčky, či co." řekl James a ukazoval prstem, na už celkem zašpiněnou mapu.

Obě děvčata i Sirius k němu přišli blíže, aby si to prohlédli.

Lily po chvíli zkoumání mapy řekla "Pokud tomu dobře rozumím, tak ty smyčky mají být někde tady, ne?" zeptala se.

"Jo, taky si myslím. Je to divné. Známe les jako vlastní boty, ale teď je vše úplně někde jinde." postěžoval si Sirius.

"Když mají ty smyčky, být tady, tak proč tu nejsouuu?!!"" zbytek Kateiny otázky zanikl ve sborovém "ÁÁÁÁÁ." jež všichni čtyři spolužáci vydali.

Obmotaly se jim totiž kolem nohou, takové liány a vyzvedly je do vzduchu.

Samozřejmě upustili jak hůlky, tak James i mapu.

Hábity se jim přetáhly přes hlavu, takže viděli akorát tak velký kulový.

"Sakra." zaklel James.

"Už asi vím, co byly ty smyčky." řekla Lily.

"Budeme si muset ty hábity vysvléct." zavelel Sirius asi jedinou smysluplnou větu.

Všichni se o to tedy začali pokoušet. Po pár minutách úporného snažení, hábity chlapců skončili na zemi.

"Doprdele, já se zasekla." vypustily z úst ve stejnou chvíli dívky.

"Páni. Evansová, ty umíš ale nadávat a sprostě nadávat. U tebe mě to Kate nepřekvapuje, ale ty Evansová… že se to řekne paní profesorce McGonagallové?" rýpal si James.

"Pottere, mlč a raději mi pomoz." řekla Lily zadýchaně.

"No dobře. Siriusi, ty vysvoboď Kate, ok?" doporučil svému kamarádovi a natáhl ruce k Lily, aby jí pomohl rozepnout a následně i sundat hábit.

Jakmile skončilo požadované oblečení obou dívek na zemi, James opět prohlásil "Páni Evansová, kdybych nevěděl, že jsi to ty, tak bych se tě i lekl." touto větou poukazoval na rudovlásčiny vlasy, které jí zakryly celý obličej.

"Nech si ty vtípky a raději vymysli, jak se odsud dostaneme dolů."

James chvíli opravdu uvažoval, následně se ale chytil za čelo a začal nadávat "Já jsem takový tupec."

"Jsem ráda, že sis to konečně uvědomil a teď nám prosím řekni něco, co nevíme, ano?"

"Já měl v hábitu nůž."

"Ty jsi fakt idiot. Mohli jsme se alespoň odřezat." řekla Lily.

Chlapec se chtěl nějak bránit, ale to už se do jejich slovní přestřelky vložili Sirius s Kate.

"Hele nechte toho, jste jako kočka a pes. Musíme vymyslet, jak se odsud dostat."

"Budeme se muset pokusit, to nějak z té nohy sundat." navrhla Lily.

"Ale jak?" zeptala se Kate.

"Toť otázka." doplnil ji Sirius.

Jamese naštěstí napadlo něco jiného a také se o svůj plán ihned podělil s ostatními "Něco mě napadlo. Vidíte tamtu blízkou větev?" zeptal se a poukázal do leva, kde byla opravdu pevná větev a byla i celkem vysoko.

Chlapec tedy pokračoval "Mohli bychom se pokusit jednu z vás na tu větev dostat, jelikož je vysoko tak by si na ni ta dotyčná mohla v pohodě vylézt, odmotat provaz z nohy, opatrně sešplhat dolů a pomocí hůlky sundat i nás. Co na to říkáte?" sdělil jim James a očekával nějakou reakci.

"Lepší tohle, než nic." pokýval Sirius hlavou.

"Půjdu já. Kate, nic proti tvému kouzlení ale myslím, že kdybys nás vysvobozovala ty, mohli bychom si zlomit i vaz." sdělila Kate jemně Lily.

"V pohodě, Lily. Já to sama vím. Hlavně si prosím tě nic neudělej, ano?"

"Tak dobře. Já a Sirius se pokusíme Evansový nějak pomoct." rozhodl nakonec James.

"Pořádně se drž a my tě rozhoupeme, pak se zkus chytit té větve, ano?" řekl jí a po jejím rázném přikývnutí ji začali rozhoupávat.

Lily se po několika neúspěšných pokusech opravdu chytila požadované větve, použila veškerou svou sílu, aby se dostala na ono místo a poté si odvázala z nohy tu zrádnou liánu.

"Výborně, jde ti to skvěle. Teď stačí, když slezeš pomocí těch větví dolů." pochválil ji James.

"To bude menší problém. Lily se tak trochu bojí výšek." zašeptala Kate a poté už silnějším hlasem mluvila na Lily "Lily, hlavně klid. Nedívej se dolů ano? Pěkně větev po větvi." navigovala ji, ale rudovláska stále seděla na místě.

James se do toho rozhodl vložit. "Evansová, ty to fakt nedáš? Prosím tě, nedělej ze sebe bábovku. Na mě si dovolíš, Blackové se taky nebojíš, mozkomora jsi bravurně zahnala, ale abys slezla pár pitomých větví, to ne?" snažil se ji vyprovokovat.

Z vlastní zkušenosti věděl, že tahle metoda zabírá asi nejvíc.

Na Lily tohle a hlavně v situaci, kdy visí několik metrů nad zemí, očividně nefungovalo, neboť vyklepaným hláskem zavrčela "Buď ticho Pottere! Zavři tu svou klapačku!"

Po chvíli se začala nebezpečně třást po celém těle.

To už i Jamesovi došlo, že jde do tuhého a proto zvolil metodu číslo dvě "Lily, slyšíš? Podívej se mi do očí, ano?" řekl láskyplným hlasem a rudovláska tak skutečně udělala.

James tedy pokračoval "Super. Teď se mi stále dívej do očí. Ano, Lily?" používal její jméno a to tedy dělalo divy.

"Tak a teď opatrně začni lézt dolů jako po žebříku, dobře? Pěkně jednu nohu za druhou. Hlavně se pevně drž, ano?"

Rudovláska začala opravdu pomalinku slézat, stále se ovšem dívala do těch oříškových očí, jako zhypnotizovaná.

"Super. Vidíš, jak ti to jde. Už ti zbývá jen kousek. Jen tak dále." povzbuzoval ji James.

"Teď opatrně skoč. Pod tebou je tak metr, ale už tam není žádná větev. Ty to zvládneš, já ti věřím." dodal a sledoval jak se dívka pomalu pouští.

Když se Lily posbírala ze země a zjistila, že je fyzicky v pořádku, rychle vzala svou hůlku a začala kouzlit.

Nejprve levitovala ve vzduchu Kate a následně zničila ony provazy. Poté černovlásku dopravila v klidu na pevnou zem. To samé následovalo i se Siriusem a nakonec i Jamesem.

Lily byla stále ještě pořádně otřesená z jejího adrenalinového lezení a tak ji James, jakmile se dotkl nohama země, běžel rychle obejmout.

Bylo mu jedno, že třeba dostane jen další z řady facek.

Někde vevnitř prostě cítil, že Lily potřebuje objetí.

K jeho velkému údivu jej dívka také pevně objala kolem pasu a zabořila mu tvář do prsou jako minulé noci, když se schovávali na okenním parapetě.

"Já se tak hrozně moc bála. Tak moc jsem se bála." šeptala do jeho prsou.

James cítil, že má na místě kde je její hlava, mokrou košili.

Plakala.

Lehounce ji začal hladit po vlasech a šeptat "Už je to v pořádku. Už jsi v bezpečí. Nikdy bych nedovolil, aby se ti něco stalo. Jsi šikula, jak ses překonala. Zachránila jsi nás… pšššt už neplakej, Lily."

Kate se Siriem na tohle hleděli doslova s otevřenými ústy.

"Já ty ženský vážně nechápu." zašeptal po chvíli ohromeně mladý Black a pokračoval "Ještě na stromě se hádali a vypadalo to, že se pozabíjí a teď se Evansová klidně nechala obejmout."

"To je jen takový zkrat, Blacku. Uvidíš, že večer bude Lily zase Evansová a James ten ničema Potter." ujistila jej Kate.

Lily byla ještě stále schovaná v Jamesově medvědím objetí a jen tak tam oba stáli. Po chvíli zvedla hlavu a podívala se do těch oříškových očí, jejichž majitele dříve tak moc nenáviděla.

Teď jí ale už tak moc nevadil… vlastně k němu cítila něco jako začínající kamarádství?

Nebo to bylo něco jiného?

Byla ze svých citů zmatená.

"Promiň, nějak jsem to už nevydržela." usmála se lehce.

James opatrně sundal ruce z jejích vlasů a jemně jí setřel poslední slzy.

Jakmile Lily zahlédla jeho černě obarvené prsty, ihned se zeptala "Vypadám jak panda, že?"

"Tak trochu." připustil James a jemně ji cvrnknul do nosu.

Lily si tedy rukávem pořádně utřela rozteklou řasenku.

"Lepší?" obrátila se na něj a on pouze kývl hlavou.

"Hele vy dvě hrdličky… nechte si to na jindy, ano? Nevím, jak vy ale já bych rád vyhrál ten večer v Prasinkách." protrhl ticho Sirius.

"Blacku, my nejsme hrdličky a být tebou moc si nerýpám." s těmito slovy se Lily se opatrně odtáhla od Jamese, ale než tak učinila, ještě mu zašeptala tichá slova díků.

Všichni si posbírali své věci ze země, navlékli si hábity a v rukou pevně sevřeli hůlky.

James vzal opět mapu a mohli pokračovat v cestě.

Po dalších podobných nástrahách byla na mapě pouze jediná věc, která je dělila od konce trasy.

"Tohle vypadá skoro jako mozkomor." vyjekla hystericky Kate, když koukla Jamesovi přes rameno.

On ji ale opravil "To nejen tak vypadá. Řekl bych, že to ten mozkomor opravdu bude, Kate." než ovšem stačil kdokoliv z nich cokoliv udělat, všechny je najednou ovanul pocit naprosté beznaděje.

Na rukou jim vyskočila husí kůže a cítili se neskutečně ztrápeně a prázdně. Jakoby najednou všechno štěstí odešlo. Tenhle pocit už jednou zažili.

"Připravte si patronovo zaklínadlo!" křikl James a ihned začal hledat vhodnou vzpomínku.

Nemusel pátrat dlouho.

Tahle vzpomínka byla jen několik minut stará a držel v ní ve svém náručí krásnou rudovlásku se smaragdovým pohledem.

Kdyby jen věděl, že i dívku stojící vedle něj trkla úplně stejná myšlenka a naplnila ji pocitem naprostého štěstí, tak jako jeho.

Konečně se ta potvora vynořila. Vyšla ze stromoví a hledala něco, z čeho by vysála duši. Tenhle mozkomor byl ještě větší a hrůzostrašnější, než ten ve sklepení.

Kate se najednou podlomily kolena a padala k zemi.

"Philipsová!" zařval Sirius a snažil se ji probrat.

"Je to na nás." řekl James a jemně chytil Lily za ruku.

"Tři… dva… jedna… teď." odpočítávala tiše rudovláska.

V tu samou chvíli vyšlo dvojité "Expecto patronum." z jejich úst a obří zářící jelen s laní po boku běželi proti mozkomorovi tak silně, že to vypadalo, že jej zahnali až na samý konec země.

"Páni." zašeptala Lily, jelikož tak silného patrona jako dnes snad ještě nikdy nevykouzlila.

Tohle muselo být vidět, až do hradu.

Podívala se na její dlaň, kterou stále svíral James, a nemohla uvěřit vlastním očí.

Jejich spojené ruce jakoby svítili.

Oba dva na to chvíli hleděli zaraženě a fascinovaně zároveň.

Náhle, jakoby se rudovláska probrala, rychle pustila jeho dlaň a utíkala ke své kamarádce, kterou svíral Sirius a snažil se ji probrat.

Kate byla ale stále v bezvědomí.

Lily ji zkusila trochu popleskat po tvářích, když ani to nezabíralo, namířila na svou kamarádku hůlku a pronesla "Enevarte." ale nic se nestalo.

"To už jsem zkoušel." řekl Sirius, kterému dívka spočívala v náručí.

Lily na svou nehybnou kamarádku znovu namířila hůlkou, ale tentokrát řekla "Aquamenti."

Z hůlky se vynořil obrovský proud vody a šplíchl Kate přímo do obličeje. Tohle už zabralo a dívka polekaně otevřela oči.

Lily ji jediným mávnutím hůlky opět usušila.

"Co se to děje? A co dělám u Blacka?" ptala se zmateně a rychlostí blesku se vyšvihla na nohy.

Náhle jakoby si vzpomněla "Kde je ten hnusnej mozkomor?! Doufám, že jste ho zahnali hodně daleko!" řekla nazlobeně a otočila se na Lily.

Ta se letmo podívala na svou dlaň, která před pár okamžiky lehce zářila a odpověděla jí "Neboj. Ten se už jen tak neukáže. Snad ho profesor White nebude ještě potřebovat."

"Nerad ruším vaši konverzaci, ale tohle byla poslední překážka. Teď už zbývá jen nějaká studnice vědění a tam už bude doufám profesor. Je to asi ten poslední úkol, kdy nám položí otázku a my budeme muset odpovědět. Ta odpověď rozhodne, zdali se nám čas zkrátí na polovinu nebo zůstane." přerušil je James a tak tedy vyrazili.

Naštěstí už je nepotkalo nic hnusného a tak mohli v pohodě pokračovat.

Konečně stromy začaly houstnout a oni se ocitli na opačné straně školních pozemků.

Tam také čekal profesor White a vesele jim mával.

"Tomu se to mává." zavrčel Sirius.

"Tak vás tady vítám. Jaké to bylo? I když, soudě podle vašeho oblečení a výrazu tady pana Blacka se asi ani ptát nemusím. Chci vám jen říct, že jste měli ze všech nejlepší čas. Někteří se z lesa dokonce ještě nevrátili. Mohu se vás zeptat, jestli jste potkali mozkomora?" byl opravdu zvědavý.

"Potkali a úspěšně jej zahnali." vypnul hruď James a mrkl na Lily.

"Tušil jsem, že ta záře, která mě na malou chvíli oslepila, nebyl blesk nýbrž vaši patroni. Je mi líto, že jsem to neviděl. Už dost řečí. Nebudu vás už déle držet v tomto dešti. Váš poslední úkol, jak už jste si jistě přečetli na mapě, se nazývá studnice vědění." řekl a ukázal rukou k velké krásné a jistě velmi staré míse, která se možná i malinko podobala na myslánku, ovšem byla o něco větší.

"Jeden z vás položí do této tekutiny ruku a vytáhne jeden papírek, kde bude napsáno, co máte dále dělat." dal jim další instrukce.

Kate se rozhodla, že za to aby si nějak odčinila její osobní selhání při střetu s mozkomorem, bude dobrovolník.

Vykasala si rukáv a nebojácně vložila ruku do růžové tekutiny, jež plavala ve studnici.

Po chvíli vytáhla kupodivu suchý papírek a přečetla, co na něm stálo "Vítejte nebelvírští! Lily, Kate, Jamesi a Siriusi, váš úkol spočívá v tom, že každý z vás řekne jednu věc, kterou si z této výpravy odnesl." dočetla a všichni se s otázkou v očích podívali na profesora.

Ten se blahosklonně usmál a začal jim objasňovat, jak na tom pergamenu mohli být jejich jména.

"Tahle studnice vědění, no spíše ta růžová tekutina, co je uvnitř, dokáže nějakým zatím nevybádaným způsobem číst myšlenky. Radím vám, abyste si dali co nejvíce záležet na odpovědi. Ona vás totiž uslyší. Pokud se tekutina zbarví do karmínově červené, znamená to, že se vám čas zdvojnásobuje. Pokud se zbarví do fialové, váš čas vám zůstává. Teď můžete každý v libovolném pořadí říct to, co si od vás studnice žádá." dořekl a o malý krůček od čtyř kouzelníků poodstoupil.

"Já začnu, jo?" nabídla se Kate.

Po přikývnutí všech ostatních se obrátila ke studnici a počala mluvit "Tato výprava mě naučila mnoho.  Asi ta nejhlavnější věc ale je, že jsem zjistila, že nemám lidi soudit hned podle prvního dojmu. Jestli mám být konkrétní, tak tady o Blackovi jsem si myslela, že je to s prominutím jen obyčejným namyšlený frajírek a děvkař. Díky dnešnímu odpoledni jsem zjistila, že je to i obětavý a vcelku správný kluk, který má i nějaký ten smysl pro humor." dopověděla a šla si stoupnout vedle profesora.

Jako druhý následoval Sirius "Já dnes zjistil, že svět není jen o mě ale hlavně o lidech kolem mě. Mám skvělé kamarády to ano. Teď mi došla ještě jedna zásadní věc, za kterou se i docela stydím. Celou tu dobu jsem vlastně myslel jen na sebe, když jsem si pohrával s těmi ubohými holkami, které ode mě často utíkaly s pláčem. Neříkám, že s tím přestanu, ale můžu se pokusit své manýry redukovat."

Jako další si stoupnul James "Mně se dnes jen potvrdil fakt, že svět není růžový a navíc v této zlé době. Všude číhá nebezpečí. I když si myslíme, že nás chrání Bradavice, vždy může něco selhat a my musíme být připraveni se bránit. Hlavně jsem si ale uvědomil, že děvče, na kterém mi záleží, nezískám hloupým pokřikováním, předváděním a čechráním vlasů." řekl měkce.

-No konečně mu to došlo, ale i tak u mě nemá šanci-zamítla Lily rezolutně své myšlenky, přistoupila ke studnici a začala mluvit "Mně došlo jak moc je důvěra důležitá. S důvěrou překonáte téměř všechny překážky. Také jsem si uvědomila, že člověk, se kterým se neustále pošťuchujete nebo mu říkáte, jak jej nenávidíte, vás i přes to může mít rád a bát se o vás. Myslím, že v této zlé době, kdy nikdo neví, co bude za týden, natož aby věděl, co bude za pár let, musí jít všechny rozbroje stranou. Musíme se spojit a společně bojovat. Jedině tak zlo dokážeme porazit. Tak, jako to zpíval Moudrý klobouk na začátku roku." dokončila a šla dále od studnice.

Chvíli nastalo ticho, poté se ale studnice začala zbarvovat do fialova.

Dívky vesele zavřískly a kluci si plácli.

James potom chytil Lily za pas a šťastně se s ní okolo své osy zatočil, Sirius to samé udělal i s Kate, pak si vzal i Lily a James zase Kate.

"No tak, to stačí. Ještě jste nevyhráli. Vylovte poslední papírek se studnice a můžete jít na pozdní oběd. Při večeři vyhlásíme výsledky."

Kate, která už s tím měla zkušenosti, tedy zalovila ve studnici a jakmile vyňala ruku i s pergamenem, látka uvnitř opět chytla stejnou barvu, jakou měla na začátku.

Černovláska tedy přečetla, co tam stálo "Gratuluji! Vaše myšlenky byly upřímné a mířené přímo ze srdce a toho já si velmi cením. Mám pro vás jen několik rad. Ty, Siriusi přestaň dívky střídat jako ponožky a pokus se usadit. Snad ti to vyjde. Ty, Kate, bys měla dávat menší důraz na první dojem. Jamesi, pro tebe mám jen jednu radu. Řiď se tím, co jsi mi před chvílí řekl. Lily, ty bys neměla být tak odmítavá. Myslím, že víš k čemu nebo spíše ke komu. To je vše, co bych vám chtěla říct a přeji vám hodně štěstí do vašeho putování životem." dočetla poslední slova.

"Páni." vydechli všichni čtyři sborově.

"Teď už můžete jít do hradu." popohnal je profesor a tak tam tedy zamířili.

Bylo jim jedno, že prší a vesele se smáli.

"Takže vše při starým, ok? Potter mě bude neskonale milovat, já jej nenávidět, Kate s Blackem na tom budou podobně a všichni budeme šťastní, ano?" řekla Lily.

"To se ještě uvidí, Evansová." utahoval si s ní James.

Jakmile vešli do Velké síně, ihned zamířili ke stolu, kde sedělo pár podobně dobitých lidí, jako byli i oni.

Kate s Lily zamířily k Susan s Mandy a Sirius s Jamesem si to šinuli rovnou k vysmátému Remusovi.

"Tak co?" ptala se ihned Susan.

"No… mohli by z nás být možná i přátelé, časem." řekla tajemně Lily a zakřenila se.

Kate ale byla jiného názoru a dělala rukou nad Lily srdíčko.

Po vydatném obědě a zjištění, že už jsou tři odpoledne, se vydaly do ložnic, kde se osprchovaly a probíraly, co se každé z nich v lese stalo.

Dívky zjistily, že Susan s Mandy nepotkaly v lese tolik oblud jako ony, což bylo zvláštní.

Při veselé konverzaci, úplně zapomněly na čas.

Když se proto po chvíli Kate podívala na hodinky, žádná z nich nemohla uvěřit tomu, že už je čas večeře.