The Mortal Instruments x VIXX crossover • slash • proměna

• • •

Lovci stínů → Nositelé andělské krve bojující proti démonům

Podsvěťané → Bytosti, které mají jak lidskou, tak démoní krev (upíři, vlkodlaci, víly, čarodějové).

Runy → Andělská znamení, která si lovci „kreslí" na kůži. Dodávají schopnosti, léčí nebo spojují dva lovce stínů (manželství, parabatai).

Parabatai → Dva lovci stínů, kteří složili přísahu a mají bližší vztah nežli bratři. Dokáží vycítit pocity toho druhého.

Universum a úryvky z přísahy jsou duševním vlastnictvím Cassandry Clare.

• • •

Hruď se prudce zvedala v mělkých roztřesených nádeších, když se hřejivá slova nesnesla s chladným dotekem věnovaným na štíhlý pas obnažený stejně jako zbytek rozpáleného těla. Přetékalo mladým životem a nekonečnou touhou, která patřila jen muži tyčícím se nad ním.

Přitáhl si jej k sobě blíž, pohlédl do Wonsikovy tváře, natolik dokonalé a nebezpečné. Ostře řezané rysy působily až nepřirozeně perfektním dojmem. Pamatoval si je jinak, nad rtem kdysi vystupovala drobná jizva a pokožka nyní postrádala hrubost. Hnědé oči, tmavší než kdy dřív, jej připravily o veškeré myšlenky.

Jestliže byl Taekwun lovec, Wonsik se proměnil ve ztělesnění šelmy.

Málokdo věděl o vražedných tesácích, jež bývalý parabatai skrýval. Vzpomínal na den, kdy si vzájemně nanesli na kůži runy, zatímco odříkali andělskou přísahu, a stali se tak něčím bližším než přáteli či bratry.

Nepros mě, abych tě opustil, zněl první společně vyslovený verš. Taekwun jej nikdy nepožádal, aby odešel. Nechtěl. Když se mu Wonsik vyznal, odpověděl mu polibkem. Ten nynější byl o mnoho vášnivější a nedržel se pouze rtů, postupoval níž stejně jako chlad, jenž polapil celé lovcovo tělo.

Kam půjdeš, tam půjdu i já, přislíbili. A tak šli spolu, překročili i hranice, které andělské znamení stanovilo. Parabatai nesmí být milenci, nikdy. Ani jeden tomu ve vší naivitě nevěřil.

Nehty zaryl do podsvěťanových lopatek, hlava zakloněná, rty pootevřené v němém stenu. Jeho parabatai je přece tady...

Avšak po černovlasém bojovníkovi zůstala v nitru jen prázdnota. Vysílala do srdce nepopsatelnou bolest, jíž se zoufale snažil zaplnit pevným objetím. Kdysi skýtalo tolik tepla a lásky.

Nikdo netušil, že Wonsika během hlídky kousne upír a nevysaje z něj pouze krev. Po poutu cennějším než zbytek světa nezbyly ani památky. Dokud mladší parabatai žil, věděl, když byl nablízku, a znal, jak se zrovna cítil. Teď nic.

„Jsem tu," zašeptal muž sklánějící nad ním, jakmile si všiml jeho ztraceného pohledu. Ocelovým stiskem, chladným stejně jako pevný kov, lovce vyzvedl na svůj klín. Z Taekwunových rtů unikl slabý výdech na hranici bezbranného vzlyku. Rozhodl se té krásné lží věřit, jen aby se aspoň na chvíli cítil lépe, a ruce zapletl do jemných havraních vlasů. Padl mu do náruče a nechal ho zajít ještě dál.

Kde zemřeš, tam zemřu, a tam budu pohřben.

Otrávené bezvládné tělo uložili do země, odkud se ještě té noci vydralo na povrch. Wonsik se už nikdy neměl vrátit do říše živých. V okamžiku, kdy se proměnil ve stvoření stínů, v něm Taekwun pouze viděl monstrum a své volby okamžitě zalitoval. Jemný milující pohled nahradil hlad po krvi a on podsvěťana lačnícího po životě ukájel sebou samým.

Nabídl mu krk, do něhož se ihned zakousl. Bolest v pár okamžicích odezněla, neboť ji nahradila slast způsobená jedem, jenž prolínal tento nezdravý vztah skrz naskrz jako ostré tesáky nebezpečné šelmy jeho kůži. Odevzdal se mu v naději, že se pod na dotek ledovou maskou stále skrývaly stejně vřelé city.

Se slzami v očích jej vnímal, jak se snažil bezúspěšně vynahradit ztracené pouto, a on mu to dovolil. Pokaždé to dovolil.

Přísahám na anděla, dokud nás smrt nerozdělí.

• • •

Tak... Přidávám další povídku, která byla napsaná do soutěže/výzvy, tentokrát však vlastní knížku nedostane. Je kratičká a podobných se tu možná (snad) sejde víc. A taky vznikla za jedno posezení v kavárně... Což je možná škoda, ráda bych jí totiž věnovala více než pár set slov, ale i přesto jsem si její psaní doopravdy užila a doufám, že Vy jste si užili její čtení.

Amisaki