ten den, kdy bylo dvacátého sedmého
vzpomínám na letadla
která pouštěli jsme spolu
po obloze
pod nohama tekutý safír
a prsty od levného alkoholu
zní to uboze
ale schází mi duše
která přečetla tu mou
stejně tak lehce
jako dospělý slabikář
schází mi ústa
která vypouštěla zítřky
oči
které líbaly pohledem
a schází mi nekonečno
které bylo jedem
pro nás pro oba
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top