postávali v parku u laviček

hledím na ten přízrak

který kdysi
se mi i podobal

jak stalo se
že ty oči
teď jsou mi cizí

z tváře
jako by život prchal

a ze rtů
mravnost mizí?

kdysi bála jsem se
takových
teď sama jimi jsem

jenomže kdo?

to nepoví mi ani mé staré
vyplašené já

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top