postávali v parku u laviček
hledím na ten přízrak
který kdysi
se mi i podobal
jak stalo se
že ty oči
teď jsou mi cizí
z tváře
jako by život prchal
a ze rtů
mravnost mizí?
kdysi bála jsem se
takových
teď sama jimi jsem
jenomže kdo?
to nepoví mi ani mé staré
vyplašené já
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top