mráz přejel po zádech
a vztyčil se nad tělem

ležícím
v útlém uzlu
na zemi
a v chladu

třáslo se v opovržení
a v pudu
aby chránilo si důstojnost

nechte to dítě
které pláče
nad rozbitou hračkou

nechte to dítě
žít si po svém

všichni jsme ještě dětmi
jen tváříme se dospěle
i když naše duše plavou
nad rozlitými pocity

můžeš za to ty
že chvěješ se v chladném ránu
jak v noční pustině

můžeš za to ty