Zběsile si česala nezkrotné vlasy. Zamračila se na sebe do zrcadla, vůbec se sama sobě nelíbila. Přála si být krásná. Vždyť už měla na čase! Byla starší a přece jen trochu zkrásněla... I když při pohledu na sebe si svou krásou jistá vůbec nebyla. Naopak o svém vzhledu začala ještě víc pochybovat. ,,Tak dost! Jsi dospělá, jsi krásná, jsi sebevědomá. Přestaň přemýšlet jako malá holka," řekla sama sobě rozhodně. Tolik let čekala na tuhle chvíli a musela zachovat chladnou hlavu. Slíbila sama sobě, že se nebude třást. Její tělo však mělo jiné plány, nekontrolovatelně se chvělo. Doufala, že se objeví na svatbě Fleur a Billa. Do poslední chvíle nikdo nevěděl, jestli Charlie dorazí. Takže se Hermiona cítila smutně, natěšeně, zoufale a rozněžněle. Bála se, že Charlie nepřijde a ještě mnohem víc se bála toho, že přijde.

Tajně nacvičovala taneční kroky, znovu se cítila jako začátečnice. Krok sem, krok zpátky, otočka. Zkoušela tančit už den předtím, jenže teprve nyní tančila v lodičkách. V obchodě vypadaly krásně, ale trvalo dlouhou dobu než si na jejich výšku zvykla. Párkrát škobrtla a musela samu sebe přemlouvat, aby to nevzdávala. Nakonec se zastavila a s námahou vydechovala.

Naposledy se prohlédla v zrcadle, upravila si účes. Seběhla schody a vyšla před dům. Její srdce se na sekundu zastavilo. Stál tam. Ve světle modré košili, s taškou přes rameno a s pár novými jizvami na obličeji a krku. ,,Charlie..." Víc nedokázala říct. Byl stejný, jakého si ho pamatovala, akorát byl o pár let starší, o pár let krásnější. Věnoval jí vřelý úsměv a špitl: ,,Ahoj, Hermiono. Dlouho jsme se neviděli." Teprve teď zjistila, jak moc se jí po něm stýskalo. Jako kdyby znovu zaslechla nejoblíbenější píseň, na kterou zapomněla. Jako by se ty léty zamlčované city vrátily najednou. Toužila vykřičet všechno, co si tak dlouho nepřipouštěla. Chtěla se rozplakat štěstím a vběhnout do jeho náručí. Jenže to by musela být odvážnější a rychlejší.
,,No konečně jsi tady, Charlesi. Myslela jsem si, že už ani nedorazíš," řekla vyčítavě paní Weasleyová, když procházela kolem Hermiony až ke svému synovi. Stoupla si na špičky, aby si prohlédla jeho vlasy. ,,Měla bych tě ostříhat. Vypadáš jako kdybys patřil k nějaké hippie-sektě. Že mám pravdu?" Otočila se k Hermioně.
,,Mně se to líbí..." řekla stydlivě Hermiona.
,,Vidíš, mami? A když se to líbí Hermioně, tak je to v cajku," pronesl samolibě Charlie a zakřenil se jako malý rošťák. Molly se zamračila, lupla Charliemu jeden pohlavek a řekla Hermioně: ,,Ještě ho v tom podporuj."

Po obřadu začala oslava. Všichni tancovali, pili, povídali si a někteří zpívali. Hermiona netancovala, nepila, s nikým nemluvila a do zpěvu jí taky dvakrát nebylo. Neviděla ho, ač očima těkala z jedné strany na druhou. Přitom se zařekla, že mu bude co nejvíc nablízku. Věděla akorát, že se někde mihnul, někomu odpověděl na pozdrav, obešel stůl s dezerty a pak? Vypařil se jako pára nad kotlíkem. ,,Nenápadná myško, nebude ti vadit, když chvíli postojím u tebe a budu povídat o hloupostech?" zaslechla za sebou. Otočila se k Charliemu.
,,Naopak, prosím tě o to. Buď tu se mnou," odpověděla. ,,O jaké hlouposti budeš mluvit jako první? A o jakých potom?"
,,Těžké rozhodování," začal Charlie, ,,možná začnu o tom, jak se mám. A pak se zeptám, jak se daří tobě. Načež si oba zanadáváme nad životem. Možná se pokusím říct nějakej vtip a tobě to možná nebude připadat vtipný, ale stejně se zasměješ, abys mě potěšila. Pak nastane trapný ticho, protože budeme oba zklamaný, jak mi ten fór nevyšel. A možná... opravdu jen možná... přeskočím hloupé řeči a řeknu rovnou to nejdůležitější. Moc ti to sluší, Hermiono."
,,Děkuju. Tobě taky." Tomu se Charlie tlumeně zasmál. ,,Ty mi nevěříš?"
,,Krásná dívka v krásných šatech skládá kompliment chlápkovi ve špinavý košili?" poznamenal místo odpovědi.
,,Nebudu ti to rozmlouvat. Jsem tolik ráda, že jsi tady, takže nechci ztrácet čas dohadováním. Sluší ti to a basta."
,,Jsem rád, že se Bill oženil. Dal mi záminku přijet."
,,Záminku k čemu?"
,,Vidět tě," řekl odhodlaněji, než kdy Hermiona promluvila. Zadívala se mu do očí a litovala všech let, kdy záminku nedostali. ,,Ne, že bych tu záminku potřeboval. Jen jsem se bál, že bys... však víš..."
,,Nevím," odpověděla upřímně Hermiona.
,,Mohlo by se ti to zdát jako nezdvořilý gesto a třeba bys nebyla ráda, že mě vidíš," vysvětlil a nejistě se rukou prohrábl ve svých vlasech.
,,Byla bych moc ráda. Stejně jako jsem ráda teď, že tu jsi. Děsila jsem se toho, že už nebudu mít možnost se s tebou vidět. Jsem vděčná všem bohům, že nám dali další večer."
,,A odpustíš mi, že jsem se roky neozval?"
,,Není co odpouštět," odpověděla smířlivě Hermiona. ,,Nedokázala bych se na tebe zlobit, ani kdyby to bylo oprávněné."
,,Takže by ti nevadilo, kdybych měl takovej blbej dotaz?" ujišťoval se stále Charlie.
,,Budu neskutečně šťastná, když si se mnou zatančíš," odvětila na jeho nevyřčenou otázku.

Počítala doby jenom v duchu, ale na nohy se koukala neustále. Tentokrát nechtěla nic pokazit.
,,Vzpomínáš někdy na náš tanec? Tehdy... před lety..."
,,Jistě," odpověděla Hermiona. ,,A ty?"
,,Musím se přiznat," začal a hermionino srdce se zběsile rozbušilo, ,,že na tu noc vzpomínám častěji, než bych asi měl. Ne přímo na tanec, hlavně na tebe."
,,Taky na tebe často myslím." Charlieho tato poznámka očividně potěšila, vzápětí však posmutněl.
,,Tolik mě mrzí, že jsme zbytečně ztratili čas." Než stačila Hermiona odpovědět, někdo jí poklepal na rameno. Zastavili se a Hermiona se otočila.
,,Mio... Zatančila by sis?" zeptal se Ron. Nechtěla. Ne, teď ne, prosím, zažadonila v duchu Hermiona. ,,Nevadilo by ti to, Charlie?" zeptal se Ron i jejího tanečního partnera. S nadějí v očích pohlédla na Charlieho a modlila se, aby ji nepustil. Charlie se na krátkou chvíli odmlčel, ale pak se jeho tvář rozjasnila.
,,To je jasný, brácho," usmál se a natočil se k Hermioně. ,,Děkuju za tanec," zašeptal jí do ucha a pustil ji. Neopouštěj mě, pomyslela si Hermiona.

Ve všem tom zmatku ho vyhledala očima. V ruce měl hůlku a rozhlížel se kolem sebe, jako by někoho hledal. Jejich pohledy se setkaly a bylo vidět, jak si Charlie oddechl. Povzbudivě se usmál. ,,Budeš mi chybět," zašeptala Hermiona. Přes ten křik ji nemohl slyšet, přesto z jeho rtů vyčetla: ,,Ty mně taky." Kvapně chytila Rona a Harryho a přemístila se.