Charlie Weasley si vyhrnul rukávy a umyl si ruce studenou vodou. Prohlédl si své svalnaté pracky a zamračil se. Měl čím dál víc modřin a ran - a hojily se pomaleji. Povzdechl si. Stárnul. V rezervaci už dávno nebyl nejmladším pečovatelem, už mu neříkali ,,kluku", byl ,,pan Weasley". Už mu noví kolegové automaticky vykali. Čtyřicítka na krku. To nebyl ještě vysoký věk, ale mládí už to také nebylo. Charlie Weasley byl většinou se všemi těmito zkušenostmi obeznámen a smířen, ale dnešek byl jiný. Dnes na něj dolehl všechen smutek světa. Přešel do ložnice, svlékl si košili i tílko a oboje hodil na zem. Plácl sebou do postele a rukama si podložil hlavu. Zíral do stropu, kde v jednom rohu vlhkost vytvořila plíseň. Stejně tak se i v jeho životě postupně kazily a okorávaly věci a city, které nechával ladem. Tak rád by vše vrátil zpátky a udělal všechno jinak. Chtěl by zpět do doby, kdy se poprvé setkal s Hermionou. Přál si jí dát najevo svůj zájem. Už by ji nenechal odejít, nenechal by si ji ukrást, držel by ji ve svém náručí a nikdy ji nepustil. Všechno by udělal jinak! Změnil by svůj osud. Na okno zaklepala zobákem maličká sovička. Charlie ji pustil dovnitř a převzal od ní dopis. Otevřel ho, posadil se na postel a začetl se do úhledně psaných řádků.

Drahý Charlie,doufám, že k Tobě tento dopis doputuje v předvečer Tvých narozenin.
Oslav narozeniny se svými přáteli, užij si oslavu své existence a raduj se! Přeji Ti jen to nejlepší na světě. Doufám, že se stále tak zářivě usmíváš a popichuješ své známé. Snad stále vtipkuješ a nesměle si prsty pročesáváš vlasy. Ach, jak moc si přeju, abys byl stále stejný, jakého jsem Tě znávala. Byl jsi tehdy perfektní, prosím, neměň se.
Musím to přiznat. Stýská se mi po Tobě. Děti se na Tebe často vyptávají. Hlavně Hugo by Tě rád poznal. Přece jen je to kluk a velký dobrodruh. Rose je zlatíčko, je něžná a bystrá. Má stejný úsměv jako Ty a Ron a ostatní z Weasleyovic rodiny.
Daří se mi víc než dobře. S Ronem jsme koupili domek na kraji Londýna, abych to měla blízko do práce. A ač mi chybíš, každodenní povinnosti, radosti, starosti mi nedovolují moc často vzpomínat a snít. Však to znáš. Člověk má na svou duši tak málo času. Možná je to tak dobře. Každý z nás musí neustále kráčet dál a snažit se být tím nejlepším člověkem.
Tak ráda bych Tě viděla. Zároveň vím, jak moc bych byla nešťastná, kdybych Tvou tvář zahlédla.
Ron říká, že mám občas smutné oči. Zná mě příliš dobře. Stará se o mě a je tím nejhodnějším manželem na světě. Většinou mně z té mé melancholie pomůže.
Opatruj se, drahý Charlie. A ještě jednou Ti přeji hodně zdraví, lásky a radosti!

Hermiona

K dopisu byla přiložena fotka. Charliemu se zastavilo srdce. Byla to rodinná fotografie. Ron objímal Hermionu kolem pasu, Hermiona měla svou dlaň položenou na Ronově hrudi. Před nimi stály dvě usměvavé děti. Ron měl hrdě položenou ruku na rameni své dcery. Hermiona se za ta léta vůbec nezměnila. Vypadala stále nádherně. A šťastně. Velice šťastně. Charliemu steklo po tvářích pár slz, ale usmíval se. Došlo mu, jak bláhové a hloupé jeho úvahy byly. Nijak by minulost neměnil. Vše bylo tak, jak mělo být. Jejich životy plynuly přesně tak, jak plynout měly. Co bylo, bylo. Co se nestalo, se nestalo. Co propásl, už nemohl žádat nazpátek. A bylo to dobře. Nemusel být šťastný, nemusel mít Hermionu pro sebe. Stačilo mu, že Hermiona byla spokojená a milovaná. Charlie si otřel slzy, vstal z postele a oblékl si tričko. Obul si pohorky a vydal se do vedlejšího domku, kde skupinka jeho spolupracovníků seděla kolem velkého stolu. Popíjeli a smáli se.
,,Koukejte! Napsala mi švagrová k narozeninám a poslala fotku. Jen mrkněte na mou neteř a mýho synovce! Jsou už tak velcí a prej jsou děsně šikovní. Jsem na ně hrdej!"
Kolegové zajásali, uvítali Charlieho mezi sebou a odehnali jeho chmury. I když to bylo občas složité, přesto vše bylo správně. Všechno bylo v pořádku.