Drobná dívka nervózně přecházela po místnosti sem a tam. Vlasy měla stažené v culíku, jen podél tváře jí splývaly dva tenké pramínky. Stále byla bledá. Pod očima však už neměla kruhy z nevyspání. Naopak. Vypadala velmi čile. Toho dne svítilo sluníčko a vše by mohlo být perfektní, pokud by toho dne nemusela na Ministerstvo kouzel, kvůli tomu, kým je a pomoci, jež mohla nabídnout. "Bojím se." přiznala tiše. Vysoká žena se na ní povzbudivě usmála. "Zvládneš to. Navíc, jen řekneš, kdo jsi, jak ses sem dostala, jak si pomahla se zničením viteálů a Pána zla. Nic víc." Drobnou dívku to však ani trochu neuklidnilo. "Bude to dobré, uvidíš." Jen, co to Minerva dořekla, dveře, před nimiž čekaly, se otevřely.

Žena vzala dívku za ruku a společně vstoupily do místnosti, kde seděl Ministr kouzel společně s celým Starostolcem. Byl zde také profesor Brumbál a Nelliini přátelé, kteří již vypovídali ohledně bitvy, jež se v Bradavicích udála. Minerva byla vyzvána, aby se posadila vedle ředitele Bradavic, zatímco Eleanor se posadila na židli naproti mužům a ženám v hábitech, jež poukazovaly na jejich zaměstnání. K dívce přistoupil jakýsi muž a podal jí lahvičku s lektvarem. Brunetka se zhluboka nadechla, vypila lektavar a lahvičku muži vrátila. "Dobrá tedy, můžeme začít." vybídl dívku Ministr kouzel. Nel na kratičký okamžik zavřela oči, aby si utřídila myšlenky a začala
"Mé jméno je Eleanor. Narodila jsem se sedmnáctého května a je mi tedy osmnáct let. Jsem čarodějka a jasnovidka, jež se narodila v roce 2006." Místností to zašumělo. Dívka se tím však nenechala rozhodit a pokračovala. "Když mi bylo patnáct, zemřel mi bratr. Abych byla přesnější, byl zabit. Smrtijedy. Abyste to pochopili... V době, ze které pocházím, neskončila válka vítězstvím. Alespoň ne úplně a me v březnu. Pán zla byl poražen chlapcem, před kterého se postavila jeho matka a poskytla mu tak tu nejvyšší ochranu..." "Kdo byla ta žena?" zeptala se Nel starší žena s přesnými rysy. "Na tom nezáleží..." "Slečno, odpovězte prosím na otázku." Brunetka si povzdychla. "Je v této místnosti." usmála se dívka a pohlédla do smaragdových očí. "Lily Evansová." Eleanor si nemohla nevšimnout, jak James chytl zrzku za ruku. Ta se na něj ani nepodívala. Pouze stiskla víc jeho ruku. "Dobrá, pokračujte." pobídl Nel Ministr. "Doufám, že jste všichni jedli a měli kafe. Tohle bude totiž na dlouho." varovala je dívka a aniž by čekala, jestli jí na to někdo něco řekne, pokračovala ve vyprávění.

Po nějaké době už měla sucho v krku, a tak jí bylo umožněno dát si pauzu a napít se. Dívčino vyprávění se pomalu chýlilo ke konci. "Pak už si jen pamatuji, jak Roxy padá k zemi a tu beznaděj, co jsem v tu chvíli cítila. Tak, tohle je můj příběh." zakončila dívka své rozsáhlé vyprávění. Všichni na ní hleděli se zájmem, obdivem a nechápavostí. Ještě aby ne. Seděla před nimi dívka, jež byla z budoucnosti, která se nestane, protože ji sama změnila. Zvláštní, ale pravdivé. "Děkuji vám, slečno..." ministr se zasekl. "Na škole jste používala jméno McGonagallová. Budete jej používat nadále?" zajímal se. "Ano, pane ministře. Ale už ne moc dlouho." Muž překvapeně zamrkat. "Budu se vdávat." objasnil dívka s pobaveným úsměvem. "Chápu." přikývl muž. "Měl bych na vás ještě prosbu." "Jakou?"

Se strachem v očích se dostala až před budovu. Zastavila se a zhluboka dýchala. Během chvíle ucítila ruku na svých zádech. Ani sebou necukla. "Jak to po mně může chtít?!" rozčilovala se. "Věděla si, že tě o to požádají." připomněl jí hnědovlásek. "To jo, ale čekala jsme, že půjde o ty, u kterých nedokáží určit, jestli spolupracovali se Smrtijedy dobrovolně nebo ne. Nečekala jsem, že... Nedokážu to, Remusi. Mám problém se dívat do zrcadla, protože mi moje vlastní tvář připomíná tu ženskou. Jak se jí mám podívat do očí?" Chlapec chápavě přikývl. "Nemysli na to jako na pomoc Ministerstvu, dobře? Jde o spravedlnost. Spravedlnost pro Roxy." zašeptal, když Nel konejšivě objal. Dívka se k němu ještě více přitiskla a přikývla. "Zkusím to." souhlasila. Zkusím to pro ni.