Zrzavá dívka pochodovala sem a tam. "Nezvládnu to. Určitě to nezvládnu." hodila s učebnicí lektvarů na svou postel a promnula si spánky. "Měla jsem se učit víc. Na co jsem poslední týdny myslela?" okamžitě se zarazila. Drobná brunetka na ní upřela starostlivý pohled. Moc dobře věděla, na co Lily poslední týdny myslela. Všechny na to myslely. "Dej si pauzu, Lily." doporučila dívce Nel. "Elly má pravdu. Jdi se třeba projít." přidala se k brunetce blondýnka. Zrzka se na chvilku zamyslela. Nakonec přikývla. Ze své postele zvedla učebnici lektvarů a zamířila ke dveřím. "Tak to ne." Nel vyskočila na nohy a zastoupila jí cestu. "Dej mi ji." natáhla před sebe ruku a trpělivě čekala. Dívka s ohnivými vlasy si povzdechla, ale učebnici své kamarádce přeci jen odevzdala. Brunetka jí tedy ustoupila z cesty. "No chápeš to?" zasmála se Nel, jen co se za Lily zavřely dveře
"Ona si ji vážně chtěla vzít sebou." pokroutila nad tím brunetka nechápavě hlavou, načež se znovu posadila na svou postel a z nočního stolku popadla první učebnici, jež jí přišla pod ruku.

Blonďatá dívka ji s mírným úsměvem pozorovala. "Copak?" zeptala se jí Nel. "Nic." "Sam." povzdychla si brunetka. "Jen..." dívka se na chvíli odmlčela. "Po dlouhé době jsem tě slyšela se smát." "To není..." "Ale je, Elly. Všechny se snažíme. Ale ten falešný úsměv nebo mírné pousmání nikdy nenahradí upřímný smích, který jde od srdce." vysvětlila blondýnka svou myšlenku. Brunetka na ni jen zaraženě hleděla. Tohle by od Sam nečekala. "Jen jsem tím chtěla říct, že mi tvůj smích chyběl. A jsem si jistá, že nejen mně..." "Sam!" přerušila Nel rázně svou blonďatou kamarádku. Ta se jen ušklíbla. "Kdy naposledy jste spolu byli sami, hm?" "Já nevím..." přiznala Nel poněkud nešťastně. "Tak vidíš. Většinu času trávíš tady. Když se neučíš jako Lily, tak si pořád čteš jako..." Nel se kousla do rtu. Mlčela. Byla ochotna dát Sam tolik času, kolik dívka potřebovala. "Jako Roxy." dořekla Sam po chvíli a otevřela svůj noční stolek, ze kterého vytáhla bílou obálku.

V drobné Nebelvírce hrklo. Není to... Sam obálku otevřela a vytáhla z ní kus přeloženého pergamenu. Rozbalila jej, našla určitou část a dala se do čtení. "Někdy je potřeba se odreagovat a pobavit se, což jsi možná už alespoň trošičku pochytila. Knížky ti sice nabízí překrásný svět, do kterého můžeš kdykoli uniknout, není však reálný. Pokud v něm budeš zůstávat příliš dlouho, mohl by ti život v našem skutečném světě protéct mezi prsty. A to by byla škoda." dočetla a pohlédla do oříškových očí, v nichž se leskly slzy. Zvedla se ze své postele, pergamen přeložila a vrátila do obálky, kterou podala drobné brunetce. "To, co jsem četla, si napsala..." "Roxy. Jenže ona tu už není..." "Správně, Elly. Roxy tu už není. Roxy. Ty tu ale jsi. My všichni tu jsme. Všechny se nás snažíš držet nad vodou, ale mám pocit, že sama se v tom tak nějak topíš. Hledáš únik od bolesti. To my taky. Ale alespoň jednou v životě se řiď vlastní radou. Život by ti totiž mohl snadno protéct mezi prsty."

_______________________________________

Nejpozději v neděli bych chtěla tento příběh dokončit, tak mi držte palce, ať to stihnu. 🙄

💋🤗💖