Bledou tvář drobné dívky zdobily tmavé kruhy pod očima, když se společně s hnědovlasým chlapcem vrátila do hradu. Velká síň byla nyní studentům nepřístupná. Zdraví studenti se vrátili do svých ložnic, zatímco zranění byli přesunuti na Ošetřovnu, kde se jim věnovala madam Pomfreyová. Odpoledne měli všichni studenti opustit Bradavice, do kterých se měli vrátit následující týden. Některé časti hradu byly vážně poničené a potřebovaly opravit. Většina studentů byla navíc vážně rozhozena událostmi předchozího dne, takže týden doma uvítali. Nel na tom však byla jinak. Ona si to nedokázala představit. Její teta zůstávala v Bradavicích, což pro dívku znamenalo, že bude muset strávit celý týden sama. Nebo si to alespoň myslela.

Jen co v Londýně vystoupila z vlaku společně s Ronnieho klecí v levé ruce a kufrem v pravé, došlo jí, že se spletla. Na nástupišti mezi rodinami ostatních studentů totiž postával zrzavý muž, s vážným výrazem ve tváři a malým chlapcem v náručí. Po jeho boku stáli dva zrzci, jež se postrkovali. Jakmile menší z nich zpozoroval drobnou brunetku, zajiskřila mu očka a on se k ní rozběhl. "Ellie!" "Trpaslíku." vydechla dívka, když poklekla, aby mohla chlapce obejmout. Pokud něco dokázalo spolehlivě odsunout psychickou bolest stranou, byl to úsměv dítěte, které se na vás neskutečně moc těšilo. "Billy." objala Nel nejstaršího syna Arthura a Molly. Percymu pocuchala vlásky, načež pohlédla do starostlivých očí zrzavého muže. "Jak je ti?" zeptal se dívky. Ta jen zavrtěla hlavou. Tohle nebylo téma vhodné pro dětské uši. "Chápu." přikývl muž. "Pojďme." vybídl drobnou brunetku a své dva starší synky, jež chytily Nel za ruku a společně zamířili k přepážce.

"Máme pro tebe překvapení." oznámil brunetce Arthur, jakmile se ocitli v obývacím pokoji v Doupěti. "Vážně?" pokusila se Nel o úsměv. No, snaha se cení. "Jo." přitakal muž a pokynul dívce ke schodům. "Jdi se podívat." Nel zmateně zamrkala.

Nad schody zahlédla na konci chodby otevřené dveře. Ložnice. Vzpomněla si. Zamířila tedy ke dveřím a opatrně do nich nakoukla. "Tady jsi." usmála se na ní zrzavá žena, která vypadala vyčerpaně. Důvod nedostatku spánku se nacházel v postýlce vedle manželské postele. Přesněji dva důvody. "Merline." vydechla drobná dívka. "Už?" Baculka se její reakci zasmála. To už do místnosti vešel i Arthur s trpaslíky. Percyho posadil zrzavý muž na postel vedle své ženy, kam za ním okamžitě zamířili jeho starší bratři. "Arthure, mohl bys?" požádala Molly svého manžela. Ten se na ní s neskrývanou láskou a obdivem usmál, načež z postýlky zvedl jednoho zrzavého tvorečka a podal jej své ženě. Ta jej pohoupala v náruči a kývla na Nel, aby přišla k ní. "Tohle je George." Dívka se na chlapce podívala. Vypadá jako andílek. Pomyslela si. Ale jen vypadá. Molly jí chlapečka podala. Nel si jej od ženy opatrně převzala. George měl doširoka otevřené oči, jež si se zájmem prohlížely cizí osobu. Arthur podal baculaté ženě druhého chlapce. A od dívky si převzal George. "A tohle..." usmála se Molly na brunetku. "Tohle je Fred."

Jen, co si dívka od ženy dítko převzala, věděla, že tenhle drobeček má před sebou velkou budoucnost. Budoucnost, jež by mu v době, do které se dívka narodila, byla odepřena. Chlapeček hleděl svými bystrými očky, v nichž hrály rošťácké jiskřičky, do oříškových očí. "Tvůj kmotřenec." mrkla na brunetku baculka. "Pokud sis to tedy nerozmyslela." dodal Arthur. Tady ale nebylo co rozmýšlet. Nel věděla, že se o toho malého drobečka chce postarat, pokud by to někdy bylo potřeba. I proto v lednu napsala dopis určený jemu. Fredovi. Poprvé za celý den se upřímně usmála. Usmála se na chlapce, jež zvedl jednu svou ručičku a maličko vyplázl jazyk. Tehdy se do oříškových očí nahnaly slzy. Tentokrát to ale byly slzy štěstí a naděje.

_______________________________________

Kdopak se to narodil? 😱😅

Zbývá deset kapitol do konce... 💔🙄

💋🤗💖