Celým hradem a jeho pozemky se rozléhal nelidský křik. Už mu to došlo. Pochopila dívka. Konec se blížil. Rychleji, než si všichni mysleli. "Musíme najít Roxy a Petera." "Sirius má pravdu." souhlasil s černovláskem mladý vlkodlak. Nikdo z dívčiných přátel si nevšiml, že jí docházejí síly. Rána na lýtku, kterou způsobil skleněný střep, stále silně krvácela. "Remusi!" křikla dívka na chlapce, který se už s ostatními blížil ke vchodu do hradu. Byli od dívky alespoň dvacet metrů. A tehdy se to stalo tehdy brunetka zahlédla poslední viteál.

V jejích oříškových očích se odrážela hrůza když spatřila, jak se k jejím přátelům blíží Peter s Roxy, jež pronásledoval had, jehož zničení mělo zachránit spoustu životů. "Zabte ho!" křikla na své přátele. Viděla, jak Sirius vytrhává baziliščí zub z blondýnčiny ruky. Ze své vidiny přesně věděla, co se teď stane. Rychle proto sáhla do menší kapsy své kabelky. Ke své hrůze si až teď uvědomila, že druhý zub má James. "Ne." vydechla tiše, když Sirius hodil obtloustlému chlapci jeden zub. Peter jej s drobnými obtížemi zachytil. Zastavil se a čekal, až se k němu onen děsivý tvor přiblíží. Roxy mezitím doběhla až k Jamesovi a Lily, jež stáli nejblíže k místu, kde ležela drobná Nebelvírka.

Když byl had necelé dva metry od chlapce s očima, jež se podobaly krysím, výhružně zasyčel. Chlapec se napřáhl proti němu napřáhl. Když však had zasyčel podruhé, Peter ztuhl. Ztuhl strachy. Strach byl nepřítelem, se kterým se lidé snažili bojovat celé věky. Chlapec bohužel prohrával. Rozklepala se mu kolena a ruce. Nebylo tedy divu, že chlapec povolil stisk své ruky a ostrý předmět mu vyklouzl z ruky. S ránou, jež se zdála dívce až příliš hlučná, dopadl na zem. V tu chvíli had, jako kdyby se chlapci vysmíval, zasyčel. Pohl hlavou do strany a z ničeho nic změnil svůj směr. Jeho cílem se stal momentálně nejslabší článek skupiny. Nebyl jím nikdo jiný, než drobná Nebelvírka, tisknoucí si ránu na noze, aby alespoň částečně zpomalila krvácení. Naneštěstí to moc nepomáhalo.

Když spatřila, že právě ona se stala jeho cílem, byla na to připravena. Přesto si však přála žít. Skupinka sedmi Nebelvíru byla nucena pozorovat, jak se had blížil k drobné brunetce, jež nebyla schopna kvůli zraněné noze vstát a dát se na útěk. On byl neohrožený predátor, na kterého neplatilo jediné kouzlo, které proti němu Nebelvíři poslali. Brunetka pohlédla na chlapce se zjizvenou tváří. Oříškové oči se setkaly s medovými, ve kterých se zračila panika a strach o život dívky, jíž chlapec nadevše miloval. Nel se na něj pokusila alespoň pousmát. Naposledy. Pomyslela si, když od Remuse odvrátila svůj pohled. Had byl už jen malý kousek od ní, když mu pohlédla do očí a nezahlédla v nich nic jiného, než jen touhu po krvi. Po její krvi. Jeho oči byly chladné, nevyzpytatelné a děsivé stejně, jako oči jeho pána. Má to tak být. Pomyslela si dívka, když na ni had zasyčel a doširoka otevřel tlamu, čímž odhalil ostré zuby. Brunetka se trhaně nadechla, načež po její tváři stekla jedna jediná slza. Slza lítosti.

_______________________________________

Blíží se nám konec... 😶🙄

💋🤗💖