"Carmen!" okřikl ženu nejstarší ze sourozenců. "O co jde, Mortimere? Nebude to první dítě, který zabiju." uchechtla se žena. Nel se zvedl žaludek. Kolik dětí už zabila? Snažila se na to nemyslet, ale tahle myšlenka se stále vracela. "Máme pravidla, Carmen." připomněl jí tvrdě muž. "Válka nemá pravidla." odsekla Carmen a dal na Nel mířila svou hůlkou. "To snad víš." zasmála se. "Válka ne. Ale tahle rodina ano." Carmen na malý okamžik ztuhla. "Jo, jenže ona do ní nepatří!" v tu chvíli zněla jako malá rozmazlená holčička, která vždycky dostane vše, co chce. Možná, že přesně tak to i je. "Carmen." zavrčel varovně Mortimor. "Carmen, neříkej, že sis té podoby nevšimla." promluvil na své dvojče Miles a klidným krokem k ní přistoupil. "Jaké podoby?!" vyštěkal pobouřeně žena. "Mezi námi a tou dívkou." pohlédl do oříškových očí brunetky, jež stála proti němu a jeho sourozencům, s hůlkou před sebou, připravená se bránit.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se Nel tentokrát Mortimor. "Nebudu s vámi mluvit, když mě můžete kdykoli zabít." Tahle situace se jí vůbec nelíbila. Potřebovala se dostat ven z hradu. Musela zničit viteály. Jen tu ztrácela čas. "Tak já tě prostě zabiju. Je mi fuk, jak se jmenuješ!" vyjekla Carmem. Z jejího hlasu však bylo poznat, že to není pravda. Sama nevěděla proč, ale toužila znát dívčino jméno. Nebyla jediná. Všichni tři sourozenci byli dívkou kompletně zmatení a rozhození. Nejen jejím vzhledem, ale i chováním. Stála proti nim připravena se bránit přes to, že na výhru neměla nejmenší naději. Nikdy nemohla porazit tři Smrtijedi. Oproti nim byla stále ještě dítě.

Jeden ze sourozenců udělal zničehonic krok vpřed. Nel na něj obezřetně pohlédla. Mortimer vytáhl ze svého hábitu hůlku tak, aby na ní dívka dobře viděla. Brunetka zaváhala. Nevěděla, na koho má teď mířit. Z nějakého zvláštního důvodu však věřila, že jí muž neublíží. To se jí také potvrdilo. Mortimer neměl v úmyslu ji zabít. Alespoň prozatím. Položil svou hůlku na zem a zvedl ruce nahoru v gestu, že jí neublíží. "Co to děláš?!" štěkla na něj jeho mladší sestra. "Ukazuju jí, že mi může věřit." odpověděl muž a pohlédl na dívku. "Eleanor. Eleanor McGonagallová."

Trojice sourozenců na dívku nedůvěřivě hleděla. "Vidíte? Není to naše příbuzná." Carmen otevřela pusu, připravena dívku zabít. V tu chvíli se však stalo něco, co ani za nic na světě nečekala. Jeden z mužů sklonil její ruku k zemi, aby jí v tom zabránil. "Milesi!" okřikla jej žena okamžitě. "Co blázníš?!" "Lže, Carmen. Víš to stejně dobře, jako já. Jenže tebe zaslepuje tvoje krvežíznivost." odpověděl své sestře. "Máš poslední šanci." promluvil na brunetku. "Pokud zalžeš znovu, nechám Carmen, aby tě zabila." varoval ji. Nel si povzdychla. Nemohla jim říct, kdo je. Ani kdyby chtěla. "Mé jméno je Eleanor McGonagallová. Jsem neteří profesorky McGonagallové a dcerou dvou Bystrozorů, jež zemřeli rukou čarodějů, jako jste vy." trvala na svém dívka. "Řekl jsem ať..." "Milesi." zarazil jej Mortimor a pomalým krokem vyrazil k dívce.

Nelliina hůlka se pohla. Nyní místo na hruď ženy, mířila na hruď přibližujícího se muže. "Jaké je tvé pravé jméno, Eleanor?" zeptal se jí tak tiše, že jej mohla slyšet pouze dívka. Tvrdě pohlédla do jeho očí. "Eleanor Heather McGonagallová, Mortimere Browne." odpověděla stejně tiše dívka s důrazem na své prostřední jméno. V očích muže se mihlo poznání a zmatek. "Nevím, čí jsi, Eleanor. Měla bys ale být opatrná. Tohle není místo pro mladou dívku." "Možná, že přesně tohle je místo pro mě." Muž rozvážně pokýval hlavou. "Řekneš jim to?" zeptala se s obavami v hlase. "Bude to tajemství Brownů." odpověděl jí muž. Dívka se ušklíbla. Tajemství Brownů. Spojení slov jež znamenalo, že o určité věci nikdy nikomu neřeknete. Byl to jakýsi slib, jež byl pro tuto rodinu svatý. "Jdeme." zavelel Mortimer, když ze země zvedl svou hůlku. "A-Ale..." pokusila se cosi namítnout Carmen. "Žádné ale, Carmen. Pokračujeme. A ty na sebe dávej pozor, Eleanor. Mám dojem, že se ještě setkáme."