V pokoji vládla zvláštní atmosféra. Ani jedna z dívek však neměla chuť se tím zabývat. Proto si jen v tichosti vybalily své kufry a šly si vlastní cestou. Vyparáděná Sam odešla z pokoje tak rychle, jak jen to šlo. Černovláska ji brzy následovala s knížkou v ruce. Lily se stále ještě nevrátila. Drobná Nebelvírka pověsila poslední šaty na ramínko, zavřela skříň a přešla ke stolku, na kterém stála Ronnieho klec. Otevřela dvířka a než se nadála, už jí sova seděla na rameni. "Jak se máš, kamaráde?" zeptala se. Ronnie nespokojeně zahoukal. Nemohla se mu divit. Celý den strávil v kleci. Potřeboval volnost. Cítím vítr na křídlech. Brunetka přistoupila k otevřenému oknu. "Leť." zašeptala. Ronnie na nic nečekal a hned, jak dostal od dívky povolení, zmizel ve tmě, která obklopila Bradavický hrad.

Toho dne už měla Nel všeho plné zuby. Neustále musela myslet na malou Caren a osud, který ji čeká. Doufala, že má šanci nějak jej ovlivnit. Změnit to, co by se jinak mělo stát. Jak? Jak změníte člověka? Jak někoho donutíte, aby nebyl tak hodný? Aby si připustil, že jeho rodina se převážně skládá ze samých zrůd? To nejde. Nikdy by vám nevěřil. Navíc měla dívka podezření, že tohle všechno si Caren jednou uvědomí. Jenže tehdy už bude pozdě. Cesta zpět zmizí a nikdy se už neobjeví. Problém byl ale v tom, že ona cesta zpět možná nikdy neexistovala. Pro Nel možná ano. Ona dostala druhou šanci. Dostala všechno, co si jen mohla přát. Alespoň na první pohled. Nikdo jí ovšem neřekl, jak se člověk může vyrovnat se svou minulostí. Se vším co prožil a co jej ovlivnilo. Myslela si, že to všechno bylo už za ní. Když však spatřila ve Velké síni malou Caren, všechno se jí vrátilo. Všechno bylo zase zpět. Valilo se to na ni jako lavina a ona tam jen tak stála a čekala, až jí to zavalí.

S ručníkem a pyžamem se vydala do koupelny. Vlezla si do sprchy a nechala teplou vodu stékat po jejím ztuhlém těle. Hlavou se jí honila stovka myšlenek, nezodpovězených otázek a především vzpomínek, které nechtěla nechat vyjít na povrch. V tu chvíli se to stalo. Přišla nečekaná, nechtěná a příliš silná na to, aby ji dívka mohla ignorovat. Bolest. To bylo to jediné, co byla drobná brunetka schopna vnímat. Kolena se jí podlomila a ona se zhroutila k zemi, kde se schoulela do klubíčka. Ruce si přitiskla na spánky, tvrdě se kousla do rtu s vidinou, že se jí tak alespoň trochu uleví. Bolest přetrvávala ještě několik dlouhých vteřin. Tak náhle, jako se objevila, zase byla pryč.

Dívka raději vylezla ze sprchy, osušila se, oblékla si pyžamo, a co nejrychleji si zalezla do poslele. Zachumlala se do deky, zavřela oči a v duchu prosila, aby se to už neopakovalo. Aby se ta bolest nevrátila. Pro ten den už toho měla dost. A možná nejen pro ten den, ale pro celý týden. To však ještě netušila, že tohle je pouhý začátek. Začátek všeho.