Přišel poslední týden března a s ním i další dávka tíživé atmosféry. Válka se blížila. Drobná brunetka to vnímala silněji, než kdokoli jiný. Každou noc se častěji a častěji probouzela s křikem, jež vzbudil její spolubydlící. Přesto, že se kvůli ní nemohly pořádně vyspat, neměly jí to za zlé. Naopak. Byly tu pro ni. Strach, že by jejich přátelství nemuselo vydržet, se rozplynul. Cítili, že mezi nimi visí cosi nevyřčeného. Přesto to však neřešily. Blížila se válka. Čas, kdy budou muset být jednotné a schopné spolehnout se jedna na druhou, což je pro spousti lidí skoro nemožné. Drobné dívce se ani trochu nelíbilo, že své kamarádky zatahuje do tak nebezpečné situace. Věděla však, že nemá na výběr. Sama by to nezvládla. Čím víc jich bylo, tím větší měli naději na vítězství.

S koncem března však začal narůstat strach i ze zkoušek, jež měli v blízké době skládat studenti pátých a sedmých ročníků. Profesoři je proto začali více zaměstnávat, zadávali jim více úkolů a nebrali na nikoho ohledy. Všichni museli poctivě dřít a připravovat se na hodiny. Za svědomitou přípravu jim odměnou byla další dávka úkolů a dlouhých esejí. Čas se pomalu krátil a profesoři si chtěli být jistí, že svým studentům předali vše, co měli. Naoplátku vyžadovali maximální soustředění, což byl pro Nel v posledních dnech přímo nadlidský úkol.

Byla naprosto nesoustředěná, čehož si byla vědoma. Moc tomu nepomáhal ani nedostatek spánku, jímž neustále trpěla. Tmavé kruhy pod očima, rozcuchané vlasy, suchá pleť... Dívka měla pocit, jako kdyby nic nestíhala. Jako kdyby se zastavila, zatímco čas kolem ní běžel dál. Protékal jí mezi prsty a ona nebyla schopna jej zachytit, zastavit nebo alespoň zpomalit.

Díky svým přátelům však vždycky získala ztracenou kontrolu nad svým životem zpět. Příjemné paže, pokryté jizvami, si vždy dokázaly získat její pozornost. Nebylo tomu jinak ani ve chvíli, kdy seděla na pohovor ve společenské místnosti, s koleny přitaženými k bradě. S otázkou v očích pohlédla na hnědovlasého chlapce. Ten se na ni jen mile usmál. Posadil se na pohovku vedle ní, načež si ji přitáhl do náruče a po celou dobu, co společně se svými přáteli u krbu strávili, ji nepustil. Dívka se nebránila. Naopak. Chlapcova náruč jí poskytovala jakousi útěchu, příslib bezpečí a záruku, že nikdy nebude sama. Přesně to potřebovala. Objala chlapce kolem krku a jemně jej políbila na tvář. "Co jste dneska provedli?" zeptala, když zaznamenala spokojený úšklebek na Siriusově tváři. "Proč myslíš, že sme něco provedli?" "Siriusi... Mám dojem, že už vás znám dost dobře na to, abych poznala, že se vám povedl nějaký žertík." "Tobě nemá cenu lhát, co?" povzdychl.si chlapec. "Jsem jasnovidka." uchechtla se Nel. "To je fakt. Proč se teda vždycky tak divím?" "Protože to jsi celý ty. A přestaň to laskavě zakecávat. Prostě to vyklop." popohnala jej dívka, přičemž se více přitiskla k Remusovi. "Tak fajn." vydechl poraženě chlapec, jež byl zvyklý vyhrávat. "Kabinet našeho milovaného školníka Filche, udělal bum!" oznámil jen tak mimochodem, přičemž se spokojeně usmíval. Toro oznámení vyrazilo dívkám dech. Jedna se však probrala rychleji než ostatní. Byla jí zrzka, jež byla Primuskou. "Cože to?!" Tady má někdo průšvih. Nel se musela tvrdě kousnout do rtu, aby zadržela smích. Dneska večer máme o zábavu postaráno.

_______________________________________

Bum! 💥💣

💋🤗💖