Kapitola 67: Modrá barva
Dezorientace, zmatenost, strach, obavy... To cítila drobná dívka, když se probudila v náručí chlapce s bouřkovýma očima. "Merline, cos to měla za sen, krásko?" zeptal se jí chlapec, když se dívka byla schopna posadit. "Noční můra." vydechla brunetka a hřbetem ruky si otřela zpocené čelo. "Možná se budeš divit, ale to mi došlo." ušklíbl se chlapec a něžně dívku pohladil po zádech. "Máš noční můry často?" Netušíš, jak moc. "Ani ne." "Nelži mi." chlapec ji chytnul za bradu a donutil ji podívat se mu do očí. "Dobře, mívám je často, stačí?" povytáhla obočí. "Ne. Co se v nich děje?" "Stále to samé. A na víc se už neptej." "Ale..." "Prosím, Siriusi. Už se neptej." šeptla. Chlapec si povzdychl. Jemně jí pohladil po tváři. "Vypadáš vyčerpaně. Jdi se převléknout a lehni si." "Stejně neusnu." namítla dívka. "Asi si dám sprchu a půjdu se projít." "Jo a někde cestou usneš." uchechtl se Sirius. "Žádný takový." "Tak pojď se mnou. Když usnu, tak mě můžeš zanédt sem." navrhla dívka se šibalským úsměvem. "Máš patnáct minut." souhladil po krátkém zamyšlení černovlásek. "Dvacet." "Dobrá. Ale ani o minutu víc." Nel přikývla a už vybíhala schody. "A teple se obleč!" křikl za ní těsně předtím, než zmizela v pokoji.
Čekala, že Sam bude sedět u stolu a odepisovat na dopis, jež jí přišel. Na stole skutečně ležel pergamen. Byl ovšem prázdný. Blondýnka ležela ve své posteli a hlasitě oddychovala. Asi nejsem jediná, komu dal dnešek zabrat. Uchechtla se v duchu. V tichosti si vyndala ze skříně teplé oblečení a zalezla do koupelny, kde si dala rychlou sprchu. Osušila se, oblékla se a rukou prohrábla své hnědé vlasy. Tak potichu, jak jen to šlo, se vytratila z ložnice. Ve Společenské místnosti na ní čekal černovlasý chlapec. Společně opustili Nebelvírskou věž, načež se vydali chodbami hradu tam, kam je jejich nohy vedly.
Nebelvírský Odrážeč objal dívku kolem ramen a přitáhl si ji blíže k sobě. "Dlouho jsme si už pořádně napovídali." promluvil do ticha. "Nebyl důvod a asi ani příležitost." odpověděla nezaujatě dívka. "Teď čas máme." Dívka se ušklíbla. "A důvod?" "Ten se najde." promluvil se smíchem, který utichl ve chvíli, kdy ucítil, jak dívka ztuhla. "Co se děje?" zeptala se s obavou v hlase. Dívka kývla hlavou směrem do jedné z postranních chodem. S křikem z ní během pár vteřin vyběhla dívka asi v jejich věku. Byla celá od modré barvy. Proběhla kolem mladé dvojice, jako kdyby si jich ani nevšimla. "Co to jako bylo?" nechápala brunetka. "Pojď." Sirius ji chytil za ruku a už ji táhl směrem, ze kterého předtím vyběhla s křikem ona neznámá dívka. "Jestli skončím modrá, tak přísahám, že tě zabiju, Blacku." zavrtěla Nel výhrůžně. Sirius se nad tím však jen pousmál a dal pokračoval v cestě.
Na konci chodby dívka rozpoznala dvě chlapecké siluety. To snad ne... I při špatném světle jí bylo jasné, o koho se jedná. Jeden z chlapců se pomalu dusil smíchy, zatímco druhý nad ním jen nesouhlasně vrtěl hlavou. "Kdyby to byla Bellatrix, Dvanácteráku, tak mlčím, ale takhle..." znovu zavrtěl hlavou. "Ale no tak, Náměsíčníku..." začal chlapec. Větu ovšem nedořekl, jelikož si všiml dvojice, jež stála kousek od nich. Drobná brunetka na ně hleděla se zklamáním v očích. "Tak to je v pr..." "Dvanácteráku, teď mlč." doporučil chlapci Remus, který už si příchodu Nel a Siriuse také všiml. Brunetka hleděla do medových očí, v nichž se leskla provinilost. "Pitomci." ulevila si dívka. "Všichni tři." pohlédla na černovláska, jež se tiše pochechtával. "Jsem v tom nevinně." zvedl Sirius ruce v obranném gestu. Dívka přikývla. "Protentokrát." s tím se k trojici chlapců otočila zády. V tmavé chodbě se jim během chvíle ztratila z dohledu. V tu chvíli se rozběhla a zamířila na místo, ke kterému jí to této noci táhlo nejvíce. Na Astronomickou věž.
_______________________________________
10k přečtení... Páni... Vím, že se divím u každého tisíce, že vám neustále děkuji, ale... Tohle je neskutečný a naprosto šílený. U prvního dílu se přečtení pomalu, ale jistě, blíží k 90k, což je vůbec šílené číslo.
Druhý díl jsem vydala před necelým měsícem... Pořád tomu nemůžu uvěřit.
Děkuju!
(Slibuji, že další děkovačku si nechám až na úplný konec)
💋🤗💖
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top