Škola. Na tu Nel poslední týdny moc neymslela. Nebylo se tedy čemu divit, když byla nucena strávit celou neděli zalezlá v knihovně, zahrabaná v hromadě knih, aby dokončila tři eseje, jež měla dalšího dne odevzdávat. Lily jí sice nabízela pomoc, dívka ji však zdvořile odmítla. Byla to její hloupost, ne její kamarádky. Nepřišlo jí tedy fér, aby zrzka obětovala svůj volný čas, když jej mohla strávit příjemněji, než psaním cizího úkolu. Zrzavá dívka se nechtěla vnucovat, a tak se šla společně s Roxy projít po pozemcích školy, zatímco Sam psala dopis Teddymu a Poberti tropili hlouposti. Brunetka využila klidu, kterého se jí obvykle moc nedostávalo a k její radosti jí šla práce rychle od ruky.

Když dopsala esej na Přeměňování, vstala od stolu, vzala z něj knihy, které již nepotřebovala a vzorně je vrátila do polic. Nyní ji čekala esej na Bylinkářství. Dívka procházela tedy knihovnou a hledala potřebný materiál. Když jej konečně objevila, zjistila, že má menší problém. Nedosáhla totiž až do nejvyšší police, ve které se, k její smůle, kniha nacházela. Hůlku si nechala položenou na stole i s esejí. "Sakra." zaklela a pokusila se nahoru natáhnout. Marná snaha. "Kterou knihu potřebuješ?" ozval se za ní usměvavý hlas, jež se zdál i milý. Dívce byl však z neznámého důvodu nepříjemný. "Tu v zeleném obalu." ukázala na knihu. Vysoký chlapec se přes ní natáhl a bez sebemenších problémů knihu sundal. "Děkuji." usmála se Nel a otočila se k chlapci čelem, aby si od něj mohla knihu vzít. "To nic. Mimochodem tě rád vidím, Eleanor." Proč já?! "Nemohu říct totéž, Alexandře. Ale vážím si tvé pomoci." vzala si od chlapce knihu a chystala se odejít. Tmavovlásek jí však zastoupil cestu. "Nemáš mě ráda." neptal se. "Z nějakého důvodu mi nejsi sympatický." odpověděla dívka klidně. "Nech mě ti ukázat, že jsem jiný, než si myslíš." navrhl Alex.

V dívce se odehrával vnitřní souboj. Jedna její část chtěla souhlasit, dát mu šanci dokázat ji, že se v něm plete. Ovšem ta druhá část měla chuť mu zakroutit krkem, jen tak z principu. A bohužel pro chlapce, vyhrávala v onu chvíli ta druhá část. "Nezlob se, Alexandře, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad." "Proč ne? Dej mi hodinu. Můžu ti pomoc. Třeba hledat v knihách nebo tak." nevzdával se tmavovlásek. Brunetka si však stála pevně za svým. "Zvládnu to sama." "O tom nepochybuji." souhlasil s ní. "Ve dvou to ale budeme. Mít rychleji." Na to se mu už odpovědi nedostalo.

Dívka jej odstrčila stranou a rychle se vrátila ke svým věcem. Posadila se na své místo, otevřela knihu a dala se do práce. Když měla druhou esej hotovou, srovnala již nepotřebné knihy na sebe, vzala. Je do náruče a chystala se je jít vrátit na jejich místo. Nemohla si nevšimnout, že ji pozoruje onen vlezlý tmavovlasý chlapec. Ten Havraspárec mi už leze krkem. Pomyslela si brunetka, když se s novou várkou knih vracela na své místo. Čekala ji poslední esej a to z lektvarů. V duchu se modlila, aby nešlo o nic těžkého a ona mohla co nejrychleji zmizet. Chlapcův pohled jí byl nepříjemný. Cítila se, jako kdyby se jí snažil nahlédnout až do duše. Netušila, proč je k němu tak nepříjemná. Věděla však, že to nějaký důvod mít musí. Jenže jaký?