Pohodlně se usadila ke stolu, urovnala pomačkaný pergamen a z šuplíku vytáhla nový brk, který namočila do černého inkoustu. Zhluboka se nadechla. Zavřela oči. V tichu nechala proudit své myšlenky, aby si je utřídila. Přemítala, co by měla napsat. Čím by nejlépe vyjádřila, kým byla ta dívka, jež se měla stát kmotrou jednoho z dvou budoucích raubířů. Došla k závěru, že nejlepší bude napsat prostě to, co jí zrovna přijde na mysl. Vždyť tak člověk kolikrát vyjádří své myšlenky a pocity lépe, než když nad slovy dlouze přemýšlí. A tak otevřela oči, přiložila brk k pergamenu a nechala svou ruku, aby vyjádřila to, co si dívka v onu chvíli myslela, že je podstatné.

Můj malý chlapečku,

Je zvláštní psát tento dopis, když ještě ani neznám tvé jméno. Jednou se jej ale možná dozvím. Jediné co prozatím vím, je to, že nebudeš žádný andílek. Zdaleka nebudeš jako Percy. Budeš jako tvoji dva nejstarší bratři. Pravdou však je, že ani oni ti v problémech, školních trestech a lumpárnách nesahají ani zdaleka po kotníky. Ty máš totiž něco, co ani jeden z nich neměl. Víš co to je, chlapečku můj? Tvůj bratr, přesněji tvé dvojče.

Vždycky je lepší, když má člověk po svém boku parťáka, jež jej nikdy nezradí. Ať už se jmenuješ Fred nebo George, tvé dvojče je ti tím nejlepším přítelem, kterého kdy budeš mít. Budete se spolu smát, radovat, utíkat, vyvádět průšvihy, trápit rodiče, sourozence i profesory. Celé vaše okolí si na vás bude muset dávat pozor. Vy však budete vždy o krok napřed. Proč? Protože ani jeden z vás nebude nikdy sám.

Možná se teď ptáš, jak to všechno vím a kdo vlastně jsem. Dovol mi, abych se představila. Mé jméno je Eleanor Heather McGonnagalová a jsem, nebo jsem možná měla být, tvá kmotra. Ne vždy jdou věci podle plánu a je možné, že ve chvíli, kdy tento dopis čteš, jsem již několik let mrtvá. Proč? Protože jsem chtěla zachránit ty, které jsem milovala. Chtěla jsem jim dopřát budoucnost, jakou jsem si pro ně přála. I ty mezi ně patříš.

Znám budoucnost, chlapečku. Vždycky jsem ji znala. Ať už jako jasnovidka nebo dívka, která nezapadla do své doby. To už je však jiný příběh, který ti časem poví někdo jiný. To důležité je, že vím, že by tebe a tvé dvojče jednou rozdělila smrt. Jeden z vás by se musel naučit žít bez toho druhého. Zvyknout si, že už tu není ten bratr, jež mu vždy kryl záda a byl pro každou špatnost. Ani jeden z vás si takový osud, jaký mu byl původně souzen, nezaslouží. Zasloužíte si mnohem víc a to je přesně to, co si pro vás oba přeji. Lepší budoucnost. A přesně za tu hodlám bojovat.

Nevím ovšem, jestli toho budu vůbec schopná. Přeci jen jsem obyčejná dívka. Letos bych měla oslavit své osmnácté narozeniny, dokončit školu jako hrdá Nebelvírka, najít si práci, začít žít jako dospělá... Kdo ví, co všechno si pro nás budoucnost nachystala, já to raději vědět nechci. Často však nemám na výběr.

Proto jsem vždy milovala chvíle, kdy jsem se ocitla ve vzduchu. Nevím, jestli hraješ famfrpál nebo alespoň umíš létat na koštěti, tak daleko ma znalost tvé budoucnosti nesahá. Pokud ano, tak možná znáš ten pocit, který tě obklopí ve chvíli, kdy se odrazíš do země a ocitneš se tak daleko od svých problémů, které si nechal pod sebou, na zemi. Troufám si tvrdit, že mne létání vždy docela šlo. Alespoň stejně tak dobře, jako to umím s Odrážečskou pálkou.

Jenže umět létat a zacházet s pálkou nestačí. Vždy musíš mít po svém boku někoho, na koho se můžeš spolehnout. To neplatí jen pro Famfrpál, ale i pro celý život. Važ si svého bratra. Važ si všech svých sourozenců. Přes veškeré neshody, hádky, problémy a podobné nepříjemnosti, oni jsou ti, jež znají nejen tvé dobré, ale i špatné vlastnosti a přesto, že se občas tváří, jako kdybys neexistoval, tě mají rádi. A to nejhorší, co tě může v životě potkat, je ztráta jednoho z nich. Já si tím prošla a věř mi, pokud každá bolest lidi mění, byť jen z malé části, tahle ti obrátí život naruby. Protože nic nebolí tak, jako ztráta někoho, kdo byl tvou součástí. A přesně tím souzenci, ale i rodiče, jsou. Součástí tebe.

Tyhle tři věci si prosím zapamatuj. Člověk si má vážit v první řadě sám sebe. Toho jaký je. Nikdy by se neměl měnit jen proto, že mu to řekne někdo jiný. Za druhé, vždy bychom si měli vážit svých blízkých, protože tu nemusí být věčně. A za třetí, nikdy není pozdě na to, omluvit se. Ani odpustit.

Tak moc si přeji, abych měla šanci tě poznat. Vidět, jak rosteš. Stát při tobě v nejdůležitějších chvílích tvého života. Být ti kmotrou, kterou se zasloužíš. Vidět toho dospělého, chytrého a šarmantního muže, kterým jednou budeš. Nemůžu mít však vše. Já možná svou válku prohrála. Ty ale ne. A tak tě žádám, bojuj. Bojuj za to, co si přeješ. Za to, po čem toužíš. Zasloužíš si totiž jen to nejlepší.

S láskou,
Tvá kmotra.

_______________________________________

Tak Cizinka 2 má již 9k přečtení! 😱 Děkuju moc! 😍

💋🤗💖