"Ne, Jamesi." "Ale..." "Jsem v pořádku." ujišťovala drobná dívka kapitána týmu. "Bylo to docela vysoko..." zapochyboval chlapec. "Vždyť jsem ani nedopadla." "Díky Remusovi." připomněl jí James. "Jo. Díky němu mi nic není." "Tak fajn." povzdychl si chlapec. "Když nechceš jít na ošetřovnu, jdi alespoň do pokoje. Dej si sprchu, skoč si na oběd..." "Ten už jsme propásli." upozornila Nel Jamese. "Tak ať tě Náměsíčník vezme do kuchyně. Každopádně pro tebe dnes trénink končí." Cože? "Ale..." "Žádné ale, Nel. Byla si úplně mimo a když jsem na tebe křikl, spadla si z koštěte. Netuším, co se s tebou děje, ale koukej se dát do kupy." přikázal Odrážečce kapitán a té nezbylo nic jiného, než souhlasit. "Dobře." pípla, vzala si své koště a zamířila k hnědovlasému chlapci, který na ní už čekal u šaten.

Remus doprovodil drobnou Nebelvírku až ke schodům, jež vedly k dívčím ložnicím. Brunetka byla myšlenkami mimo, a tak se bez jediného slova vydala po schodech nahoru. "Tak jak šel trénink?" zeptala se jí zrzavá dívka, jakmile Nel vstoupila do pokoje. "Spadla jsem z koštěte. Proto mě James poslal, abych si dala sprchu a vzpamatovala se." odpověděla na dívčinu otázku brunetka, vzala si teplé oblečení na převléknutí a zavřela se v koupelně. Svlékla se, vlezla do sprchy a pustila teplou vodu. Jakmile se první kapky dotkly její kůže, opřela se o stěnu sprchového koutu, po níž postupně sjížděla níž a níž. Nakonec se usadila na podlaze a nechala teplé kapky stékat po citlivé pokožce.

K čemu mi ty vidiny jsou? Zeptala se sama sebe a čekala až se dostaví odpověď. Nemusela čekat dlouho. Přesunula se včase o nějakou dobu dozadu.

Hnědé vlasy za ní vlály. Její tvář byla za svitu měsíce ještě bledší než obvykle. Tváře měla mokré, oči zarudlé a zalité slzami. Dech měla z dlouhého běhu zrychlený. Bílé šaty, jež na sobě měla oblečené, měla potrhané a od krve. Hnala se lesem. Stále hlouběji a hlouběji. Bodalo ji u srdce. Zastavila se však až před loukou plnou květin, které vydávaly slabou záři. Byla si jistá, že už je někde viděla. Nebyla si však schopna vzpomenout, kde. Těžce oddechovala. Snažila se zpomalit svůj srdeční tep. Bála se toho, co spatří, až vstoupí na onu louku. A bála se oprávněně. "Elly?" zaslechla z dálky povědomý hlas. Nedokázala jej však zařadit stejně, jako ony zářící květiny. "Elly." Zatímco ji někdo volal, snažila se nepanikařit. Cítila šílený strach, který ji ovládal. Netušila proč se bojí, dokud nepohlédla na louku. Do široka otevřela oči a nejrychleji, jak jí to její vyčerpané tělo dovolilo, se rozběhla doprostřed louky. Zastavila se kousek od místa, kde nekvetla ani jedna květina. Pohlédla na lidské tělo, které k ní leželo zády. Něco tady nehrálo. Něco bylo špatně. Hodně špatně. Stačil jeden jediný pohled, aby jí došlo, co se jí na tom nelíbí...

S hlubokým nádechem se ocitla zpět, na podlaze sprchového koutu. Věděla moc dobře, co se jí tehdy nelíbilo. Chlapec, jež na oné louce ležel, byl mrtvý. A co víc... Byl to Remus. Jednalo se o předpověď zkoušky, jež ji čekala minulý rok v den Vánočního plesu. Tehdy si musela vybrat, ve které době si přeje zůstat. Do které doby patří. Zvolila si a své volby nelitovala. Bála se však, že jednala příliš sobecky. A v tu chvíli se to stalo znovu. Mysl se oddělila od těla a jí se před očima začala přehrávat scéna, na níž navazovala další a další.

Spatřila záblesk světla, jež jí na malou chvíli oslepil. Před očima se jí přehrával život. Nepatřil však jí. Patřil její zrzavé kamarádce. Byl plný nenávisti vůči brýlatému chlapci, jež ji celé roky trápil. Byl také plný nejistoty, starostí, problémů, ale i světlých okamžiků, kdy byla zrzka šťastná. Ty nejsilnější chvíle měly něco společného. A tím byl právě onen chlapec. Dělal dívčin život něčím výjimečným a speciálním. Nel spatřila Lily v bílých šatech, Jamese v obleku. Slib. Polibek. Dům. Malého chlapce v dětské postýlce. Syn. Jejich syn. Proběhlo dívce hlavou předtím, než spatřila Jamese hroutícího se k zemi při zeleném záblesku. O pár minut později jej následovala jeho žena, jež vlastním tělem chránila jejich potomka. Brunetka zamrkala.

Tentokrát stala před vysokou blondýnou, jež byla její kamarádkou. Teď už to ale nebyla ta usměvavá, ztřeštěná dívka, která stále randila. Ne. Byla z ní dospělá žena. Zlomená žena. Její tvář byla chladná, oči mrtvé. Čas se posunul o kousek zpátky do minulosti. V tu chvíli Nel viděla Sam, jejího bratr a jeho přátele, pak také Lily a Roxy. Všichni byli v černém. Blondýnka hlasitě vzlykala. Teddy jí musel podpírat, aby se nezhroutila. Sourozenci společně stáli u rakve a dívali se na mladého muže, jež navždy opustil jejich svět. Byl to Archie. Chlapec, jež si získal Samiino srdce a vzal si jej sebou. Od té doby dívka nebyla jako dřív. Vzali jí to, co tak dlouho hledala. A ona byla od té chvíle ztracená.

Vidina se změnila. Tentokrát se drobná brunetka ocitla po boku své černovlasé kamarádky. To, co spatřila, bylo ještě horší než pohled na zlomenou Sam. Roxy byla totiž zajata stoupenci Pána zla. Následoval zelený záblesk a dívčino bezvládné tělo se zhroutilo k zemi.

Následovala předpověď života černovlasého chlapece s věčně arogantním úšklebkem, který se vypařil ve chvíli, kdy našel tělo svého nejlepšího kamaráda a jeho ženy. Od té chvíle se jeho život postupně bortil víc a víc. Nedostal příležitost postarat se o svého kmotřence. Byl obviněn ze smrti člověka, za kterého by byl schopen položit život. Několik let strávil v Azkabanu a když se mu konečně podařilo uprchnout, poslední muž, jehož považoval za přítele, nevěřil v jeho nevinu. Pak přišel zlom, kdy mohl být Sirius opět šťastný. Vídal svého kmotřence, starého přítele a měl možnost alespoň trochu svobodně žít. Jak to tak ale bývá, štěstí netrvá věcně. Přišla osudová chyba, za kterou draze zaplatil. Zelený záblesk vycházející z hůlky jeho sestřenice zasáhl jeho bledé tělo a poté následovala už jen tma.

Další, po jehož boku se Nel ocitla, byl Teddy. Tady Nel získala alespoň drobnou naději. Světlovlásek se měl v budoucnosti zamilovat. Pokračoval ve Famfrpálové kariéře ve které jej měl následovat jeho syn. Dívku znovu oslepil světelný záblesk.

Tentokrát brunetka musela čelit samotě, jež byla součástí budoucnosti chlapce, kterého milovala. Samota. Vybral si to, to ano. Ale jen z části. O zbytku rozhodl osud. Nel sledovala pochmurné, osamělé dny plné smutku a vzpomínek, které v posledních letech prozářila mladší žena, jež mu pomohla zapomenout. Dala mu lásku, zbavila ho osamění. Avšak ani díky ní nepřekonal strach ze sebe samého. Nel byla svědkem toho, jak se ten zamotaný kruh uzavírá a z jejich syna se stává sirotek, stejně jako před lety z Lilyina a Jamesova syna. Brunetka pevně zavřela víčka. Potřebovala pauzu. Alespoň na chvíli.

_______________________________________

8k přečtení? Děkuju 😍

Stejně tak děkuji i těm, kteří mi už poslali otázky do Charakter asku. Každopádně, jak už jsem jednou psala, otázky mi můžete posílat až do středečního večera. 🙃

Tahle kapitolka je trošku delší než obvykle. 😅🙄

💋🤗💖