K brunetčině hrůze svolal hned na delší den kapitán Famfrpálového týmu trénink. Proto když se dívčí ložnicí ozval zvuk budíku, vyskočila drobná dívka na nohy, vypla tu otravnou věc a zavřela se v koupelně, kde si opláchla obličej studenou vodou, aby se probrala. V rychlosti se oblékla, vlasy si stáhla do culíku a vrátila se do pokoje. Popadla své koště, jež se opíralo o stěnu vedle její postele, a co nejtišeji opustila pokoj.

Přesto, že spěchala, doratila na snídani jako poslední z celého týmu. "Nel..." "Já vím, já vím." mávla na Jamese. "Jdu pozdě." "O to nejde. Chtěl jsem se zeptat, jestli ti mám podat palačinky." Dívka překvapeně zamrkala. "A-Asi ne. Možná jen salát." odpověděla zmateně. Posadila se vedle Siriuse. "Co to s ním je?" zeptala se šeptem. "Nel? Chceš ovocný nebo zeleninový salát?" "Ovocný." "Tak já ti nandám. A k tomu džus nebo raději čaj?" "Džus. Jablečný, prosím." Tohle není normální. "To je tak milý na všechny?" "Ne, jen na tebe." odpověděl tiše Sirius. "Super." povzdychla si dívka a falešně se usmála na brýlatého chlapce, jež jí právě podával misku s ovocem. Tohle se mi ani trošku nelíbí.

V šatně jim James kladl na srdce, že mají být opatrní a nepřetěžovat se. Přeci jen byla stále ještě zima a mohli by nastydnout. "Jamesi, můžeš na minutku?" požádala brunetka brýlatého chlapce, když dal povel k odchodu na hřiště. "Jasně." přikývl hoch. "O co jde?" zeptal se, když zbylí členové týmu opustili šatnu. "To mi řekni ty." "Na co narážíš?" "Nehraj si na nechápavého, Jamesi. Koukej vyklopit, co po mně chceš." Chlapec se zhluboka nadechl. "Tak dobře." souhlasil. "Chci, abys mi pomohla s Evansovou." "Co přesně po mně chceš?" Na to chlapec pokrčil rameny. "Mám ji rád, Nel. Opravdu rád a..." Dívka pozvedla ruku, čímž jej umlčela. "Já to vím, Jamesi." "Jak..." "Jsem jasnovidka." uchechtla se. "Viděla si něco?" "Kdysi... To, co se tehdy mělo stát se mou přítomností změnilo. Tvé city ale ne." vysvětlila. "Aha... Můžeš mi nějak poradit, co mám udělat nebo..." "V první řadě jí oslovuj Lily. To je její jméno, jestli ti to za ty roky ještě nedošlo." pronesla poučným tónem. Chlapec přikývl. "Žádné pozvánky na rande a tak podobně..." "Ale..." "Ptal ses na mé rady, Jamesi. Takže teď prostě jen mlč a poslouchej." zarazila jeho poznámky. "Dobře." "Jak už jsem řekla, žádné zvaní na rande. To je naprosté tabu." "Tabu?" "Něco zakázaného." mávla netrpělivě rukou. "Dále taky nečekej, že se něco okamžitě změní. Celé ty roky, co se kvůli tobě trápila, slzy, které se snažila zadržet... To všechno nezmizí jen tak. Musíš jí ukázat, že si mnohem víc než jen kluk, který jí několik let terorizoval." "Mám se změnit?" Nepochopil to.

"Ne, Jamesi." zavrtěla hlavou brunetka. "To by po tobě Lily nikdy nechtěla. Jen buď častěji tím klukem, který jí naslouchá a má ji rád. Nepokřikuj na ní přes celou Velkou síň. Když chceš něco vědět, jdi za ní a normálně se zeptej." chytila chlapce za ramena a s úsměvem mu pohlédla do očí. "Znáš jí, Jamesi. Možná líp než zná ona samu sebe. Stačí, když budeš sám sebou." "Já se vždycky tak moc snažil, aby si mě všimla..." "A ona si tě všimla, Jamesi. Akorát v těch chvílích, kdy sis myslel, že se nedívá." "Jak to myslíš?" nechápal chlapec. "Viděla, jak dobrým kamarádem jsi. Že když o něco jde, umíš být vážný. Postavíš se za slabší, bráníš lidi, které máš rád. Myslel sis, že tě ignoruje. Opak je pravdou. Na rozdíl od ostatních ona viděla, jaký doopravdy jsi. O to víc jí bolí, když si na něco hraješ." "Nikdy jsem jí nechtěl ublížit. Miluju jí." "Jo." ušklíbla se dívka. Před očima viděla tvář mladého vlkodlaka. "Tak to chodí, Jamesi. Nejvíce ubližujeme těm, které milujeme."

_______________________________________

U minulé kapitoly padla otázka na charakter ask. A tak by mě zajímalo, jestli by o něj měl zájem ještě někdo. 🙃

Pokud ano, tak mi do komentářů nebo do zpráv posílejte otázky na naše hrdiny, klidně i na mě... 🙂

💋🤗💖