Naposledy si hřebenem pročísla vlasy a usmála se do zrcadla. Poslední večer roku. Tehdy si dívka uvědomila, jak rychle čas utíká. Věděla, že než se naděje, přijde 31. března. Den, na který připadal konec války. Ať už vyhraje kdokoli, toho dne to skončí. Přetřela si rty třešňovým leskem a naposledy pohlédla na svůj odraz. Otočila čelem ke svým kamarádkám. "Můžeme?" zeptala se a aniž by čekala na odpověď, přešla ke dveřím a vzala za kliku.

Sam:

Lily:

Roxy:

Nel:

Ve společenské místnosti už bylo živo. Všichni se těšili na půlnoc, na začátek nového roku, a také školy. Za dva dny začínala druhá polovina školního roku, jež byla pro některé studenty poslední. "Holky..." oslovila černovláska své kamarádky. "Ano?" "Nemůžeme být tentokrát spolu? Jako celý večer nebo alespoň většinu?" požádala je nesměle. Zrzka se na ní mile usmála. "To by bylo fajn." "Jo, proč ne." souhlasila blondýnka. Nel jen přikývla. Měla zvláštní pocit. Jako by tohle byla jejich poslední společná oslava. Jako by se jejich cesty měly brzy rozdělit. Minimálně jedné z nich nebylo souzeno zůstat po boku těch ostatních. "Mám pocit, že je tohle sbohem." svěřila se dívkám se svými obavami. "Ne." zarazila ji rázně Roxy. "Nebudeme se loučit, jasné? Nehodlám tě nechat umřít. Zvládneme to. Společně." Brunetka se tvrdě kousla do rtu. Roxy... Nemůžeš změnit osud. "Dobře." řekla nahlas i přes své myšlenky. Nemělo cenu se hádat. Ne teď. Teď měly slavit. A právě proto také zamířila k baru, aby společně zapily vše, co se za poslední rok událo. A že toho bylo hodně.

Pět minut před půlnocí se poprvé za celý večer odtrhla drobná dívka od svých kamarádek. Vyhledala hnědovlasého chlapce, jež se opíral o stěnu kousek od krbu. Postavila se těsně před něj. Pohlédla do medových očích, v nichž se už tolikrát ztratila. Natáhla jednu ruku k jeho tváři a jemně mi přejela po jedné z desítky jizev.

Prošel si neskutečným utrpením. Nikdy možná ani trpět nepřestal. Jeho život provázela spousta katastrof a pokud Nel mohla soudit, ona sama byla jednou z nich. Nebyla však tou katastrofou, která vám zničí celý život. Kdepak. Ona jej chlapci pouze obrátila vzhůru nohama. I to však bylo hodně. Pomohla mu otevřít se lidem kolem sebe. Nevidět v sobě monstrum, jímž nikdy ani nebyl. Ukázala mu, co znamená milovat a sama díky němu lásce plně porozuměla. Milovala jej a obětovala by pro něj svůj život. Chlapec na tom nebyl jinak. Větší část kouzelnické společnosti vlkodlaky odsuzovala a bála se jich. Nel se však nenechala ovládat předsudky. Na vše si chtěla udělat svůj názor, vše si vyzkoušet. Nešlo o to, že by nevěřila "moudřejším". To ne. Ona se jen potřebovala ujistit. Přijít si na vše sama. Jen tak si mohla být jistá, že udělala vše proto, aby porozuměla světu kolem sebe. A právě to na ní Remus miloval. Její paličatost, jež neznala mezí. To, jak si uměla stát za svým. Bylo toho však mnohem víc. Kdybyste se jej před rokem a půl zeptali, zda chce v budoucnu najít lásku nebo zůstat sám. Neváhal by ani vteřinu. Chtěl zůstat sám. Za ten čas, co od té doby uplynul, se však mnoho změnilo. On se změnil. Chytl dívku kolem pasu a přitáhl si ji blíž k sobě. Vybral si. Vybral si lásku. Vybral si ji. Drobnou brunetku díky níž měl neustále chuť se smát. "Miluji tě." zašeptal. "Miluji tě." odpověděla dívka, jakmile se místností ozvalo odpočítávání. Chlapec se k ní sklonil a jakmile hodiny odbily půlnoc, políbil tu, jež byla zdrojem jeho štěstí.

_______________________________________

Kapitola číslo 50 je na světě! 🙃 Pokud vše půjde podle plánu, tak jsme v polovině! Neskutečně to uteklo! 😶

💋🤗💖