Drobná brunetka pomalu poskakovala nedočkavostí. Roxy jí neskutečně chyběla. Dalšího dne byl Silvestr a Nel se už nemohla dočkat, až jej společně oslaví. Všichni. Když vlak konečně zastavil, přešlápla z nohy na nohu. Snažila se potlačit nutkání rozběhnout se mezi studenty, kteří právě začali z vlaku vystupovat a najít mezi nimi jednu určitou černovlásku. Jakmile však v davu zahlédla hlavu s hustými černými vlasy, zapomněla na veškeré ovládání a prostě se k ní rozběhla. "Roxy!" křikla, aby k sobě přitáhla dívčinu pozornost. Také se tak stalo. Dívka jí okamžitě vyšla naproti, a jakmile se jí Nel vrhla kolem krku, zasmála se. "Jak ses měla?" "Dobře! Konečně jsem viděla Angelinu!" "To je neteř toho kamaráda z dětství?" "Ano." přikývla Roxy. "Je strašně krásná!" rozplývala se dívka, zatímco mířily za Sam a Lily, které spořádaně zůstaly stát kousek od nástupiště.

Po zbytek dne se dívky jen povalovaly ve svých postelích. Roxy svým kamarádkám vyprávěla o tom, co o prázdninách zažila a holky jí zase na oplátku převyprávěly, co se dělo v Bradavicích. Nezapomněly ani zmínit, že se z Nel stane kmotra jednoho z dvojčat, jež se mají Molly a Arthurovi narodit začátkem dubna. Brunetka tomu stále nemohla uvěřit. Hrozně se těšila. Bylo to svetylkov temnotě. Světýlko, jež do jejího srdce vneslo naději, že se může stát ještě něco krásného, než přijde konec.

Konec. Válka. Pomyslela si. Ucítila, jak se vzdaluje své době. K obrovskému překvapení se nacházela ve stejném pokoji. Jen už neležela na posteli, nýbrž stála u zdi a hleděla na kalendář, jež na ní visel. 31. březen. Přečetla si datum, které jako jediné viděla ostře. Následoval přesun o pár hodin do budoucnosti, kdy se nacházela ve velké síni, kde byla spousta raněných. Nervózně se kousla do rtu, načež se rozběhla ven z hradu, kde klesla k zemi. Cítila urputnou bolest v noze. Nebrala na to však ohledy. Z tašky, jež jí visela přes rameno, vytáhla knihu, o níž věděla, že je ve skutečnosti deníkem. Sáhla do menší kapsy u kabelky a vyndala z ní ostrý předmět, v němž poznala jakýsi zub. Nezabývala se tím a jednoduše jej povedla nad hlavu. "Dělej, Elly!" zaslechla za sebou dívčí hlas. "V klidu, Sam." zhluboka se nadechla. "Tak jo." na to zabodla zub do deníku, ze kterého začala vytékat krev.

Teď už vedle ní stály její dvě kamarádky a tři Poberti. "Kde je Roxy?" zeptala se strachem v hlase Nel, zatímco vytahovala z tašky další předmět. "Léčila Peterovi nohu. Poslala nás za tebou." odpověděla jí Lily a z ruky jí vzala zub. "Nejsi na to sama." usmála se na brunetku. Ta přikývla a položila před ní medailonek. Zavřela oči. Pohlédla do minulosti Pána zla, načež pronesla slova, jímž nerozuměla. Drobný předmět ležící před zrzkou se otevřel. Ona ani nepohlédla na obraz, jež měl představovat noční můry a medailonek zničila.

Následoval James s diadémem, Sirius s pohárem a Sam s prstenem. Zbývaly poslední viteál. Nel vzhlédla. V jejích očích se odrážela hrůza když spatřila, jak k nim přibíhá Peter s Roxy, jež pronásledoval had, jehož zničení mělo zachránit spoustu životů. Sirius hodil obtloustlému chlapci zub. Ten se napřáhl proti děsivému tvorovi. Ztuhl. Ztuhl strachy. V tu chvíli had, jakoby se chlapci vysmíval zasyčel a změnil svůj směr. Blížil se k drobné brunetce, jež nebyla schopna kvůli zraněné noze vstát. Had byl už jen malý kousek od ní, když mu pohlédla do očí a po její tváři stekla jedna jediná slza.

_______________________________________

Je to tři dny, co jsem vám děkovala za 6k přečtení... Teď už je to 7k! Šílené! 🙃 Moc děkuju.

💋🤗💖