Místnost, ve které se Vánoční večírek konal, byla mnohem větší než minule.u vysokého stropu, který z větší části pohltila tma, místy osvítily lampiony, jež se vznášely vysoko nad hlavami přítomných. Vše bylo laděno do kontrastu bílé a černé, což drobnou brunetku poněkud rozčilovalo. Ten kontrast byl nádherný, to skutečně ano. Jenže problém byl v tom, že nic nemůžeme rozdělit jen na bílou nebo na černou. Nic není jen dobré či špatné. Krásné nebo ošklivé. Spravedlivé nebo nespravedlivé... Na světě neexistují jen dvě barvy. Vždyť černá a bílá když se spojí, vytváří mnoho odstínů, které nás mohou okouzlit stejně, jako barva jíž si spojujeme s čistotou nebo její protiklad, jež je spojován se smrtí. Nel osobně vždycky měla radši černou než bílou barvu. Nikdy ji nevnímala jako barvu smutku, ale spíše elegance a jakési majestátnosti, jež světu chyběla.

Zavěsila se do rámě, jež jí nabízel Sirius. Lehce se pousmála, načež se nechala odvést ke stolu s občerstvením, u kterého se nacházel profesor lektvarů. "Prosím, chovej se jednou inteligentně." požádala šeptem chlapce. Ten se na ní ublíženě podíval. "Já se někdy chovám jinak?" "Výjimečně..." "Tak vidíš!" "Chtěla jsem říct, že výjimečně se jinak nechováš." dořekla dívka svou myšlenku, načež chlapec jen protočil očima. "Ach, dobrý večer, slečno McGonagallová." přivítal vřele dívku profesor. "Dobrý večer, pane profesore." odpověděla dívka. "A přivedla jste pana Blacka, jaká čest! Zval jsem jej už minulý rok, bohužel vždy nemohl." svěřil se profesor Křiklan. Školní trest nebo to pro něj byla vždy jen nuda.

Podle Siriusova výrazu poznala, že se trefila. "Obvykle jsem musel dodělávat eseje nebo jsem byl unaven po Famfrpálovém tréningu." "Ach ano, Famfrpál! Se slečnou McGonagallovou jste výborný tým! Ovšem nevzpomínám si, že by někdo z vaší rodiny hrál, slečno." "Je pravda, že ani jeden z rodičů Famfrpál nehrál. Ovšem můj starší bratr byl také Odrážeč." vysvětlila dívka. "Jeho smrt vás jistě velice zasáhla." pokýval profesor hlavou a hlasitě si povzdychl. Drobná dívka se tvrdě kousla do rtu, zatímco černovlasý chlapec ji chytl za pas a přitáhl blíž k sobě. Nel se na něj vděčně usmála. Pohlédla na svého profesora a přikývla. "Máte pravdu. Naštěstí jsem zde našla skvělé přátele, na které se můžu obrátit kdykoli jsem smutná a oni mě podrží. Za to jsem jim opravdu vděčná." "Jistě. Není nic důležitějšího než láska a přátelství, nemám pravdu?" Láska. Dívka se smutně usmála.

Někdy život prostě není fér. Jsou lidé, kteří jsou schopni být člověku věrní a milovat jej bezmezně. Bohužel jsou to většinou právě oni, kdo končí se zlomeným srdcem. Někdo hledá pravou lásku celý život. Jiný jí má přímo před očima, ale není schopen to vidět. Lily a James. Další má mnoho příležitostí ke vztahu, ale k čemu mu jsou, když miluje někoho jiného. Sam. Pak jsou tací, kteří lásku ani nehledají. Věří, že až přijde ten pravý čas, tak si je najde. Roxy. Někteří zase přesně vědí, co hledají a nejsou schopni vzdát se svých požadavků. Sirius. Sama dívka patřila mezi ty, jímž bylo umožněno poznat lásku, cítit se milování a milovat. A přesto, že to bylo oboustranné, mělo to jednou skončit. Pro Nel bylo samozřejmostí obětovat se pro své blízké. Vytěsnila však ze své mysli, co bude potom s Remusem. Miloval ji. Poznal lásku a teď se jí měl zase vzdát. Proč? Aby ostatní mohli žít své životy v míru, milovat. Kde je ta spravedlnost? "Máte, pane profesore." odpověděla Nel. "Láska a přátelství je to nejcennější, co můžeme na tomto světě získat."