Kapitola 46: Kráska a zvíře
Hnědé vlasy jí v elegantních loknách spadaly přes ramena. Oříškové oči zářily. Béžové stíny v kombinaci s černou jim dodávaly na vážnosti a dospělosti, v níž v některých chvílích dívka vynikala. Růžové tváře jí dodávaly na zdravém vzhledu a rudé rty podtrhovaly celkový dojem. Byla krásná a po dlouhé době se tak i cítila. Vzala za kliku a vyšla z pokoje. Na chodbě už na ní čekala její zrzavá kamarádka, jež měla vlasy zapletené ve volném copu, z něhož se jí sem tam uvolnil jeden pramínek. Stříbrné stíny nechávaly vyniknout její smaragdové oči, v nichž se leskl smutek. Než se stačila jí brunetka stačila zeptat, co se děje, vyšla z pokoje blondýnka. S tmavým líčením vypadala dramaticky, kriticky, ale také neodolatelně. Vlasy měla vyčesané ve vysokém drdolu, jež byl ozdoben černými kvítky. Mile se na své kamarádky usmála, načež je obešla a zamířila po schodech do Společenské místnosti.
Sam:
Lily:
Nel:
Drobná dívka nemohla stále uvěřit tomu, že jsou na Vánoční večírek pořádaný profesorem Křiklanem všichni společně. Dalo jim neskutečně zabrat, aby přemluvili Lily, ale nakonec to vyšlo. Nel pozorovala, jak Sam schází elegantní chůzí schody a hned na to míří ke svému doprovodu, jímž byl hnědovlasý chlapec. I přesto, že byla Sam její kamarádka, píchlo brunetku u srdce. Žárlila. Jako další následovala Lily, jež se s nečitelným výrazem postavila vedle Nebelvírského Chytače. Slečna nedostupná. Uchechtla se dívka v duchu. Přesto se jí ale nedivila. James se choval jako pako. Nezdálo se však, že by v nejbližší době došlo ke změně.
Nel se zhluboka nadechla. Vydala se po schodech dolů, kde už na ni čekal černovlasý chlapec s bouřkovýma očima. "Mám to ale krásnou partnerku." prohodil, když k němu dívka došla. "Nezvykej si." ozvalo se od vstupu do Společenské místnosti. "Je to jen jeden večer a přísahám Tichošlápku, že jestli..." "Klídek, zvíře." uchechtl se Sirius. Touto poznámkou si vysloužil pět nechápavých pohledů. "Co tak koukáte? Říkala nám o tom Evansová." obhajoval se černovlásek. "O čem jsem vám říkala?" "Ta pohádka. Vzpomínáš, krásko?" otočil se na brunetku. Ta se plácla do čela. "No jasně." zasmála se. Když si všimla, že je jediná, kdo pochopil, co má Sirius na mysli, pohlédla do medových očí a zářivě se usmála. "Lily nám vyprávěla mudlovskou, starofrancouzskou pohádku, jež se jmenuje Kráska a zvíře." vysvětlila. Hnědovlasý chlapec se smíchem zavrtěl hlavou. "Koneckonců proč ne. Má to šťastný konec."
Jakmile to Remus vyslovil, Nel ztuhla. Šťastný konec. Proběhlo jí hlavou. Konec je čekal, to ano. Bude ale šťastný? V to už dívka nevěřila. Nedovolovala si v to ani doufat. Bylo to tak snazší. Všimla si, že i Sam a Lily myslí na to samé. "Jo, to zní dobře." mírně se usmála a jako první prošla otvorem vedoucím na chodbu.
"Dočkáš se ho." zašeptala zrzka, když brunetku společně se Sam dohnaly. "Všechny moc dobře víme, že ne." odpověděla Nel. "Uděláme všechno proto, abys dostala svůj šťastný konec. Určitě to nějak půjde." "Sam, vzdej to. Nemá to cenu. Ta vidina se náplní. Má to tak být." "Není jediná, kdo hledá nějaké řešení, Elly. I já a Roxy doufáme, že to půjde nějak změnit. Roxy řekla jednu naprosto přesnou větu. Daly bychom cokoli za to, aby ty mohla žít a navíc..." "Tohle neříkej." zarazila ji Nel. "Nikdy neříkej, že bys dala cokoli. Lidský život má tu nejvyšší hodnotu, Lily. Pokud má být mít osudem zemřít, tak fajn. Slibte mi ale, že pokud se to stane, využijete příležitosti a toho hada zabijete." "Dobře, ale stále nechápu..." "Nepotřebuješ to chápat, Lily. Jen si musíš pamatovat, že všechny ty věci z vidiny musí být zničeny. Deník, medailonek, diadém, pohár, prsten a nakonec, jako úplně poslední ten had. Je v podstatě jedno v jakém pořadí je zničíme, ale musí se to stát. Jen tak ukončíme tu válku. Jen tak můžete všichni přežít." Neřekla my. Toho si byla její zrzavá kamarádka vědoma. Už nevěřila. Vzdala se veškeré naděje na svůj šťastný konec. Jenže co byl pro Nel onen šťastný konec? Možná to bylo právě to, aby válka skončila a její přátelé mohli dál žít své životy v klidu, zamilovat se, vidět vyrůstat své děti... Tohle všechno mohla mít i ona. Byla však ochotná se toho vzdát. Problém byl v tom, že jí to lidé kolem ní nehodlali dovolit.
_______________________________________
Dneska chci vydat ještě minimálně dvě kapitolky, tak mi držte palce, abych to stihla. 🙃
💋🤗💖
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top