Ledový pot po celém těle, slzy stékající po tvářích, hrůza, jež se drobné brunetce odrážela v očích... To byl důvod, proč Lily začala přemýšlet, jestli by o dívčiných nočních můrách neměly někomu říct. Tento návrh však brunetka okamžitě zamítla. Kdyby to někdo věděl, nikdy by jí nenechaly u toho být. Alespoň Minerva ne. Přesto, že se s dívkou v poslední době viděly většinou jen na hodinách nebo ve Velké síni, jejich vztah byl stále silnější. Nel ji brala jako druhou mamku a profesorka dívku zase jako dceru, kterou nikdy neměla. A právě proto jí to dívka nechtěla říct. Minerva by byla schopna ji někam zamknout a nepustit, dokud by nebylo po všem. To Nel nemohla dopustit. Její noční můra se musela vyplnit. Má to tak být. Opakovala si neustále. Snažila se před všemi vypadat jako to děvče, které znaly. Pravda byla taková, že už jím dávno nebyla.

Hrůza, strach, obavy, ale i láska a přátelství nás mění. Není to však tak, jak si většina lidí myslí. Nikdy to není buď jen k lepšímu nebo horšímu. Vždy to má v něčem své výhody nebo naopak nevýhody. Svět není černobílý, stejně jako se nedělí na hodné a zlé lidi. Někdy se ti hodní stávají zlými jen kvůli hloupé chybě. Nemůžeme člověka soudit jen podle jedné situace. Takhle to nefunguje. Mohli jsme jej potkat zrovna, když měl špatný den a on už to nevydržel a vybouchl. Jiní se zase přetvařují. Žijeme ve světě masek a abychom lidi kolem nás skutečně poznali, musíme se pod jejich masku nahlédnout, protože až pod ní se skrývá pravé já každého z nás. Tohle Nel znala až příliš dobře. Sama se často skrývala za úsměvem tak dlouho, jak to jen šlo. Nic však nevydrží věčně a před tím kým jsme nebo jak se cítíme, nemůžeme utéct.

Přes protesty své zrzavé kamarádky vylezla z postele, obličej si opláchla studenou vodou, vlasy stáhla do culíku a už oblečená se vrátila do pokoje. Lily seděla na její posteli s obavami jí pozorovala. "Kam si myslíš, že jdeš?" "Projít se." odpověděla Nel klidně. "Elly..." "Potřebuju být chvilku sama, dobře?" Zrzka si povzdychla. "Co s tebou mám dělat..." "Do snídaně budu zpět." šeptla, aby nevzbudila blondýnku a černovlásku, přešla přes pokoj, a co nejtišeji otevřela dveře.

Hodiny ve společenské místnosti ukazovaly tři hodiny. Drobná brunetka strčila do obrazu, který se hned odklopil. Ignorovala poznámky Buclaté dámy, když vylezla na chodbu a dala se na cestu po hradě, jež pohltila tma. Hůlkou si svítila na cestu, zatímco se snažila vyhnout větším chodbám, které Filch nejčastěji kontroloval. Hlavou se jí honila spousta věcí a ona neměla ani nejmenší tušení, kterou z nich by se měla zabývat jako tou první. Nechtěla se poddat strachu a panice. Teď už ne. Co se má stát, to se stane. Už neměla možnost, jak to změnit. Její osud byl zapsán ve hvězdách a ona mu nemohla uniknout. Nakonec, co je jeden život proti tisícům? Nel si pamatovala, jak jí Minerva minulý rok řekla něco podobného. Tehdy jí brunetka přesvědčovala, že její život má obrovskou váhu. Přesto však chápala, že oběti jsou nutné. Nikdo z nás si však nechce připustit, že by jednou z těch obětí měl být jeho blízký. Raději já než oni.

_______________________________________

Trošku nudnější kapitolka. 😶 Příští snad bude lepší. 🙄

💋🤗💖