Hluk, křik, povzbuzování, pískání... To vše se ozývalo Famfrpálovým hřištěm, když vysoká dívka s vlasy barvy karamelu vstřelila Camrál do obruče Mrzimorského týmu. Drobná brunetka prosvištěla vzduchem a co největší silou udeřila do Potlouku, jež mířil na Střelkyni jejího týmu. "Krásko!" "Jo?!" otočila se na černovlasého chlapce, jehož obvykle upravené vlasy se mu nyní se lepily na obličej. "Nevíš, proč musíme hrát zrovna dneska?" "Ale no tak!" zasmála se Nel. "Snad ti ta trocha deště nevadí!" uchechtla se a poslala mu vzdušný polibek, načež odletěla na opačnou stranu hřiště, kam mířil jede  z těch proklatých míčů.

K radosti všech přítomných zápas skončil rychle. A to vítězstvím Nebelvíru. Všichni byli promoklí na kost a už se těšili do Společenských místnosti, kde se mohli zahřát. Nel sletěla níž a chystala se přistát. Než tak stačila udělat, kdosi do ní narazil. Dívka to však absolutně nečekala. Nedržela se dostatečně pevně, mokré koště jí podklouzlo a než stačil kdokoli zareagovat skončila na zemi. "Au! Jakej idiot?!" zanadávala, když se posadila. Všude měla bláto a k tomu všemu ji bolel pravý kotník. "Promiň!" vyhrkla dívka, jež vypadala jako opravdový hromotluk. Široká ramena, vysoká statná postava... "Nekoukala jsem! Moc mě to mrzí." rychle přistála vedle brunetky a pomohla jí na nohy. Jakmile Nel došlápla na pravou nohu, vykřikla. Ne. Zlomeninu teď ne. Fňukala v myšlenkách. "Merline! Já se opravdu moc omlouvám." "To se mohlo stát komukoli." odmávla to Nel a chytila se právě příchozího Siriuse. "Co se stalo?" zeptal se starostlivě chlapec. "Spadla jsem." "Jak jako spadla?" "Prostě jsem spadla z koštěte, Siriusi. Asi jsem si tak trochu něco zlomila." "Děláš si srandu?!" "Ne! Za to ty děláš, jako kdybys z koštěte nikdy nespadl." protočila brunetka očima. V tom se k trojici studentů přidali hráči obou týmů a jejich přátelé. "Děje se něco?" zeptal se Mrzimorský kapitán. "Omylem jsem do ní narazila a..." začala dívka. "Emmo! Musíš dávat pozor!" napomenul dívku kapitán. "Je poprvé v týmu. Její první zápas. Mrzí nás to, Jamesi..." "To nic. Jen mě prosím dostaňte na ošetřovnu." vložila se do toho brunetka, stojící na jedné noze. Jejímu přání vyhověl černovlasý Odrážeč, o kterého se opírala.

K její radosti jí madam Pomfreyová dala zraněnou nohu během chvíle do pořádku. Nedovolila jí však odejít. To se dívce ani trochu nelíbilo. Nechtěla být na ošetřovně sama. Deštivý depresivní listopad a ona musí být zavřená v bílé místnosti. Sama. Krásné vyhlídky na celé tři dny,zvláště pro člověka, který se snaží co nejvíce zaměstnávat, aby nemusel přemýšlet nad budoucností. Nel však měla štěstí. Uměla si vybírat přátele.

"Už budeš muset jít." upozornila černovláska. "Máš strach, že by Náměsíčník žárlil?" škádlil ji Sirius. Musela uznat, že kdyby ona viděla chlapce, jak leží v posteli a kolem ramen objímá dívku, jež leží vedle něj s hlavou položenou na jeho hrudníku, asi by si taky myslela své. "Ne." odpověděla přesto jistě. "Ví, že jsi jen kamarád." "To je fakt. Stejně je to zvláštní, co? Na začátku si mě nemohla vystát a já se tě snažil sbalit." zasmál se černovlásek. "Ironie osudu." přitakala dívka. "Ale mohlo to dopadnout hůř." "Máš pravdu. Kdyby nebylo Rema, mohli jsme už plánovat svatbu." uchechtl se Sirius. Nel vyprskla smíchy. "Vždyť bychom se pozabíjeli!" "To jo, ale nenudili bychom se." "Taky fakt." zasmála se dívka. Víčka jí ztěžkla. "Krásné sny, krásko." bylo to poslední, co slyšela, než upadla do neklidného spánku, jež jí přichystal dávku nočních můr.

_______________________________________

Dneska se mi špatně píše... 😶 Jsem nějaká roztěkaná 🙄🤔

Pokud chcete, tak mi do komentářů můžete psát své tipy, jak naše postavy nakonec dopadnout. 😶🙄 Zahrajte si na jasnovidky a jasnovidce. 😁 Já mám konec tak nějak vymyšlený už od začátku a zajímá mě, jak si ho představujete vy. 🤔💖

💋🤗💖