Nebyli by to Poberti, kdyby přání drobné brunetky nevyhověli. Na příští sobotu byla tedy naplánovaná párty na počest sestavení Nebelvírského týmu. Duše pubertální čarodějky byla naprosto spokojená. Celý týden se nesl ve znamení očekávání a nedočkavosti ze strany drobné brunetky. K jejímu nadšení se s radostí přidala blondýnka, jež svým kamarádkám neustále navrhovala, co by si mohly vzít na sebe.

Tohle všechno přivádělo k šílenství jejich černovlasou kamarádku, jež se snažila nacpat do své hlavy co nejvíce informací ohledně lektvarů, které jí v poslední době dělaly problém. Poslední z dívek se uzavřela do pomyslné bubliny. Ať už na ní mluvil kdokoli, nevnímala. Jedinou výjimkou byla drobná brunetka, jež se jí snažila dostat z jejího vnitřního světa do toho reálného. Často s ní proto chodila do knihovny, což se ve finále ukázalo jako špatný nápad. Jaký je totiž rozdíl mezi knižním světem a našim vlastním? Oba jsou od toho reálného na míle vzdálené a přesně to v tu chvíli dívka nepotřebovala. Netušila, proč se zrzka uzavírá do sebe, věděla však, že nemá cenu se ptát. Proto to ani nedělala.

V pátek při večeři nebyla Nel schopna do sebe dostat byť jen jediné sousto. "Proč nejíš?" podivila se Roxy. "Nejsi nemocná?" zděsila se Sam při pohledu na dívčin plný talíř. "Proč by měla být nemocná?" nechápala zrzka. "Protože má palačinky a ani je neochutnala!" "Sam, klid. Nic mi není. Jen mi vadí, jak na mě zítra." "Myslíš Alexe?" "Jo, přesně toho tupce." odfrkla si dívka a lžičkou dloubla do vanilkové zmrzliny. "Stále nechápu, co proti němu máš." "Já to sama nechápu, Sam. A to mi na tom vadí nejvíc." povzdychla si dívka. "Holky, půjdu napřed. Až přijdete, tak probereme zítřek, dobře?" vstala od stolu a na své kamarádky se usmála. Nečekala na odpověď a už si to namířila k východu. "Nellie." zastavil ji kousek od dveří příjemný hlas mladého vlkodlaka. Otočila se na chlapce a než stačila cokoli říct, letělo proti ní zelené hablko. Hbitě jej zachytila. "Aspoň něco bys měla sníst." mrkl na ni Remus, načež přispěl do debaty Pobertů vlastním nápadem na nějaký super promyšlený žertík.

Brunetka nad tím jen protočila očima a do ovoce se zakousla. Jakmile vyšla z Velké síně, kolem zápěstí prázdné ruky se jí omotaly dlouhé, chlapecké prsty. "Hej!" vykřikla dívka, když narazila do hrudi kapitána Havraspárského týmu. "To nebylo hezké, Alexandře." zlostně pohlédla chlapci do očí. "Měla bys víc jíst." "Já jím." poukázala dívka na jablko ve své ruce. "A pokud vím, tak můj jídelníček není tvá starost." "Někdo tě musí hlídat." usmál se na ni sladce. "To zvládnu sama." odporovala mu Nel s hrdě vztyčenou hlavou. "Možná, že jo. Ale vždycky je lepší, když víš, že ti někdo kryje záda." tmavovlásek ji pohladil po tváři. Nel jej chytila za ruku a prudce ji odstrčila. "Od toho mám své přátele, Alexandře." obešla střelce Havraspárského týmu a vydala se po schodech nahoru. "Možná bys neměla být tak hrr!" křikla za ní se smíchem. "I já mám pro tebe jednu radu." otočila se na něj a mile se usmála. "Starej se o sebe!"

_______________________________________

Paráda. Není mi dobře a jsem neschopná něco pořádného vymyslet. 🤢😵 Takže se omlouvám, ale dokud se mi neudělá lépe, nebudou kapitoly vycházet tak často. 😶😭

Děkuji za pochopení. 💖