Dvojice Nebelvírů se v objetí pohupovala do rytmu hudby. "Proč jste se se Sam pohádaly?" Při této otázce dívka ztuhla. "Byla zvědavá a já jí nechtěla dát odpověď." "Na co se ptala?" Ty prostě musíš vědět všechno, že jo? "Na mou rodinu." odpověděla třesoucím se hlasem. "Chápu, že o tom nechceš mluvit. Vlastně nechápu, ale respektuji to. Jen... Víš, že ať se bude dít cokoli, jsem tu pro tebe, že?" Dívka se usmála. "Jo, vím. Děkuju, Reme." "Nemáš za co." šeptl chlapec a něžně ji políbil do vlasů. "Pořád mám pocit, že mi ještě něco tajíš." Nel si povzdychla. "To není jen pocit, že ne?" "Ne, není." "Ale jako obvykle mi neřekneš, o co jde, že?" "Reme..." "V pořádku, Nellie. Zvykl jsem si. Jen mi slib, že až budeš moc, tak mi to řekneš." pohladil ji po tváři. "Slibuju."

"Elly!" Brunetka se prudce otočila a pohlédla na blonďatou dívku, v jejíchž očích se zračil strach. "Sam? Co se stalo?" "Lily..." Co je s ní?" "Já nevím, Elly. S brekem utekla do pokoje, zamkla se v koupelně a nechce mě tam pustit." "Zkusila si kouzlo?" zeptala se brunetka. "Kouzlo?" nechápala Sam. "Ano, Sam, kouzlo! Jsi čarodějka. U Merlina!" s tím se drobná Nebelvírka rozběhla po schodech, jež vedly k dívčím ložnicím.

Prošla pokojem až ke dveřím koupelny. Hůlkou zamířila na zámek. "Alohomora." pronesla. K její radosti se ozvalo cvaknutí zámku. V rychlosti proklouzla do malé koupelničky. Zamkla za sebou. Zrzavá dívka seděla oblečená ve sprchovém koutě a nechávala na sebe dopadat kapky vody. "Lily." špitla brunetka. Její kamarádka k ní zvedla pohled svých smaragdových, obvykle veselých očí. Teď v nich však nebylo po štěstí a radosti ani stopy. Naopak. Odrážel se v nich smutek, zklamání a zlomenost. Přesně tak se zrzka cítila. Zlomená.

Drobná brunetka si klekla vedle ní a chytila ji za ruku. "Co se stalo, Lily?" zeptala se. Zrzka jen zavrtěla hlavou. Po tváři jí stékaly slzy se stopami řasenky. Mokré vlasy se jí lepily k obličeji. Jí to však bylo jedno. V tu chvíli byla na dně a naprosto zoufalá. Nel netušila, co se její kamarádce stalo, tušila však, že se to brzy dozví.

Rychle vypla vodu a znovu se k dívce posadila. Přitáhla si ji do náruče. Hladila ji po zádech a tiše šeptala, že vše bude dobré. Že se o to postará. Sama však neměla ani tušení, jak by to mohla udělat. Ani nevěděla, co zrzku trápí. Někdy to ale není podstatné. Někdy jen člověk potřebuje cítit, že má kolem sebe lidi, kterým není lhostejný. Lidi, kteří o něj mají starost. Mají ho rádi a nikdy ho neopustí. Zvlášť ve chvílích, kdy je na tom nejhůř, protože právě tehdy je nejvíce potřebuje.

_______________________________________

#78 umístění. Děkuju! 😍 Neuvěřitelně to letí! Každopádně, kdyby měl někdo nějakou otázku, napište mi klidně do zpráv nebo do komentářů. Ráda vám odpovím.

Děkuju za všechny hlasy, přečtení, podporu a komentáře. Vždy mi to udělá radost! ❤️

💋🤗💖