Dějiny čar a kouzel. Asi ten nejnudnější předmět na světě. Zvlášť, pokud jej vyučuje profesor Binns. Nel se posadila do lavice, hlavu si podepřela rukama a mlčky vyčkávala, až ono utrpení začne. Ani se nedivila, když ji zrzavá dívka bez jediného slova obešla a posadila se do první lavice spolu s černovláskou a blondýnkou. Naštvala dvě své kamarádky. Za dva dny. To se může povést jen mně. Pomyslela si. Někdo se dotkl jejího ramene a ona nadskočila leknutím.

"Sedíš sama?" zeptal se tmavovlasý chlapec a kouzelně se na ni usmál. Co tu sakra dělá? "Očividně." odpověděla nevrle. "Špatně ses vyspala, Eleanor?" Proč já? "Ale vůbec ne. Jen poslední dva dny dělám jednu chybu za druhou." smutně pohlédla na své kamarádky. Chtěla se jim omluvit hned při první příležitosti. "Taky to tak někdy mívám. Co se po škole projít, abys přišla na jiné myšlenky?" zeptal se chlapec a dívka ztuhla. Nechtěla na něj být zbytečně moc zlá. Nikam s ním však jít nechtěla. Něco jí na něm vadilo. Ať si Lily říkala, co chtěla, tohle nebylo jako se Siriusem. Tady šlo o něco víc. Mnohem víc. Sirius byl prostě čilejší, pokud šlo o holky. Měl své předpoklady, ale dokázal změnit názor. Těžko, ale dokázal. Všechno tohle k němu patřilo a Nel se jej naučila mít ráda se vším všudy. U Alexe to bylo jiné. Něco tajil. Cítila to. Jasnovidka v ní to cítila a ani trochu se jí to nelíbilo. Brunetka byla rozhodnuta ji v tomto poslechnout. Alespoň jednou.

Zhluboka se nadechla, aby tmavovláskovi odpověděla. Někdo byl však rychlejší. "To nepůjde. Žárlil bych a to by mi zlomilo mé citlivé srdce." přehrával právě příchozí černovlásek a v dramatickém gestu se chytl za hrudník. "Siriusi, ty nemáš srdce." povytáhla brunetka obočí. Koutky úst jí cukaly, snažila se to však na sobě nedat znát. "Tak teď jsi mě ranila, krásko." změřil si ji chlapec pohledem. "Ale máš pravdu." pokrčil nakonec rameny Sirius. "Stačilo, Tichošlápku. Můžu si sednout vedle tebe, Nellie?" Brunetka se nadšeně usmála. "Vždycky." odpověděla. Pohlédla na tmavovláska, jež ji obezřetně pozoroval. "Promiň, Alexandře, ale asi půjdu do knihovny. Navíc mě čeká neodkladná záležitost." povzdychla si. "Kdyby sis to rozmyslela, stačí říct." mrkl na ni Alex těsně předtím, než si šel sednout ke svým spolužákům. My máme dějiny s Havraspárem?

Drobná Nebelvírka spokojeně vydechla. "Copak? Vadí ti náš protihráč?" zamrkal na ni Sirius. "Tak to si piš. Něco je na něm špatně." "Jak dlouho ho znáš?" otázal se Remus, zatímco si z tašky vytahoval učebnici a pergameny. "Od včerejška. Pomohl mi do vlaku s kufrem." odpověděla Nel. "Krásko, ty nejsi ta, která by dávala na první dojem." uchechtl se Sirius. "Jenže tohle je v něčem jiné." "V čem?" "Ve všem, Reme. Není to tak, že by mi přímo vadil..." "Tak jak to je?" Dívka se kousla do rtu. "Jedna moje část šílí pokaždé, když ho vidí. Vždycky, když je nablízku, tak... Jako by mě varovala..." "Mluvíš o tom, že jsi jasnovidka?" ujišťoval se chlapec se zjizvenou tváří. "Přesně tak, Remusi. Vím, jak divně to zní, ale je to tak. Z nějakého důvodu se téhle mé části nelíbí. Ba co víc, má tendenci jej nenávidět." pokrčila brunetka rameny. "Každý má ale právo na šanci, Nellie. I on." "Já vím." povzdychla si dívka a pohlédla Alexovým směrem. Remus měl pravdu. A ačkoliv se brunetka bála, že toho bude později litovat, rozhodla se mu onu šanci dát.