Poněkud nervózně se rozhlédla kolem sebe. Bylo jí sedmnáct, nebyla nijak zvlášť vysoká a takový dav lidí ji nebyl zrovna příjemný. Nepamatovala si, že by tu minulý rok bylo tolik lidí. To jsi byla úplně mimo a to poslední, co tě zajímalo, byli mudlové. Připomněla si drobná brunetka a tvrdě se koukla do rtu. Měla bych se toho zlozvyku zbavit. Zamyslela se. "Ellie, za patnáct minut vlak odjíždí. Měli bychom projít přepážkou." upozornila brunetku baculatá žena, jež stála po jejím boku a v náruči držela svého nejmladšího potomka. Nel jí byla vděčná, že tu ona, Arthur a chlapci byli s ní. Za ty dva měsíce, co u nich strávila, se stala součástí jejich rodiny. Bylo jí jasné, že jí tito trpaslíci budou scházet stejně, jako jejich rodiče. Zhluboka se nadechla a plnou silou se opřela do vozíku, načež se rozběhla proti přepážce mezi nástupišti devět a deset. Ve chvíli, kdy by obvykle přišel tvrdý a velice nepříjemný naráz, prošla dívka skrz. Otevřel se jí tak svět kouzel, tajemna a nebezpečí, které číhalo na každém kroku. Svět, který byl mudlům skrytý.

"Ellie!" zaslechla za sebou dětský hlásek. Otočila se a sehnula se k prostřednímu synovi Weasleyových. "Ano, Charlie?" "Kdy te žaš uvidím?" Dívka se smutně usmála a pocuchala zrzkovi vlásky. "Já nevím, trpaslíku." přiznala tiše. "Jakmile to ale bude aspoň trochu možný, přijdu se za vámi podívat." slíbila. "Už to budeš mít snazší." poznamenala zrzka. Brunetka protočila očima. "Pokud zvládnu zkoušky." "Určitě ano. Přemisťování je jen o cviku. Zvládneš to." ujistil dívku Arthur. "Doufám." vydechla dívka. "Běž si najít místo. Počkáme tu." "Dobře." přikývla Nel, vzala si svůj kufr a klec s Ronniem a vyrazila k vlaku.

U dveří se zastavila. Prvně Ronnie. Položila kufr na zem a s klecí nastoupila do vlaku. Našla nejbližší volné kupé, Ronnieho klec odložila na sedačku u okna a vrátila se pro svůj kufr. Ve chvíli, kdy se jej pokusila do vlaku vyzvednout, nastal problém. Byl příliš těžký. S obtížemi jej donesla až sem a dostat jej dovnitř se ukázalo jako tvrdý oříšek. Nakonec svou snahu vzdala a kufr znovu položila na zem. Kousla se do rtu. S povzdechem se otočila na patě, rozhodnuta dojít pro Arthura a požádat jej o pomoc. Proč mi to nedošlo? Než však stačila udělat jediný krok, skončila na zemi.

S dotčeným výrazem vzhlédla k chlapci, jež jí srazil k zemi. "Promiň. Viděl jsem svého kamaráda a nekoukal, kam běžím." podal chlapec dívce ruku a pomohl jí na nohy. "Nic se nestalo. Taky jsem nedávala pozor." "Z jakého důvodu?" zajímal se chlapec. "Naštval mě kufr." ukázala na ten prokletý objekt. "A copak ti provedl tak strašného?" zasmál se chlapec. "Je příliš těžký. Což bude nejspíš moje vina." ušklíbla se dívka. "Tak s ním ti můžu pomoc." mrkl na ní důvod její naražené kostrče, bez obtíží její kufr zvedl a položil jej do chodbičky. Očividně bych měla začít posilovat. "Děkuju ti. Zachránil si mi život." "Tak krásné dívce pomůžu rád kdykoli." usmál se na ni. Nel protočila očima a nastoupila do vagónu. "Ještě jednou díky." s tím se vydala do kupé, kde na ni už čekal Ronnie.

Během pár minut se vrátila k Weasleyovým. "Omlouvám se, že mi to tak trvalo." vysypala ze sebe zadýchaně. "Potrápil mě kufr. Naštěstí mi nějaký kluk pomohl." "Nějaký kluk?" zeptala se Molly. Vždycky je tak zvědavá... "Neznám jeho jméno. Ale někde jsem ho už viděla. Asi bude z mého ročníku." pokrčila Nel rameny. "Ach tak. Možná bys měla poznat nové lidi." "Možná." uznala dívka. Pohlédla na hodiny. Sedm minut. "Tak jo." povzdychla si. Přistoupila k nejstaršímu z chlapců. "Dávej na mamku, taťku a brášky pozor, dobře, Billy?" Chlapeček přikývl a objal ji. "Mám tě rád." "Já tebe taky." usmála se dívka a objala druhého z chlapců. "Budeš mi chybět, trpaslíku. Mám tě ráda. Nezlob maminku. Brzy se uvidíme." Doufám. Proběhlo jí hlavou. Po chlapcově tváři steklo několik slziček. Nel je něžně setřela. "Neči, abyš jela plyč." vzlykl. Brunetka mu lípla pusu do vlásků. "Budu vám psát a než se naděješ, uvidíme se. Zatím s taťkou a Billem přemluvte maminku, aby vám dovolila létat na koštěti." pošeptala mu do ouška. "Můžeme si pak zalétat spolu." naposledy se na chlapce usmála a svou pozornost přesunula na muže, jež ji bedlivě pozoroval. "Vyhrajte." zamumlal, když si dívku přitáhl do objetí. "Spolehni se." zasmála se Nel, která přesně věděla, o čem Arthur mluví.

Pohladila po tváři nejmladšího člena rodiny. "Na všechny dohlédni, Percy. Ne, že něco vyvedou. Spoléhám na tebe." dala chlapci pusu na tvář. Baculka podala chlapce svému manželovi a hned na to už drtila dívenku ve své náruči. "Dávej na sebe pozor. Pamatuj si, že Zmijozelu se nedá věřit." "Nejedu do Bradavic poprvé, Molly. Je to už podruhé." Po sedmé. Opravila se v duchu. "Já vím, ale stejně. Prostě buď opatrná, dobře, zlatíčko?" "Slibuju." "Piš nám. A kdybys cokoli potřebovala, vždycky tu pro tebe budeme." "Já pro vás taky." vydechla, odtáhla se od ženy a na všechny zrzky se usmála. "Budete mi chybět." šeptla.

Po tváři ji stékala slza. Se zapískáním nastoupila do vagónu. Našla své kupé, otevřela okénko, a jakmile se vlak dal do pohybu, vyhledala pohledem Weasleyovi. Všichni jí mávali. V jejich očích se stejně, jako v dívčiných, leskly slzy. Dívka hleděla z okna až do chvíle, kdy jí nástupiště i se zrzavou rodinou zmizelo z dohledu. Tehdy se posadila na sedačku naproti kleci s Ronniem a zavřela svá oříšková kukadla.

_______________________________________

A je to tu! První kapitola druhého dílu! Je maličko delší, další už budou většinou tak dlouhé, jako v prvním díle. 🙃

Tak jo, připravte se na sedmý ročník. Začínáme. 😁

💋🤗💖